Naruto odcházel od Nera s rozporuplnými pocity. Jeho rodičům se evidentně velmi zalíbil, protože ho pozvali na další nejbližší možné setkání. Nerův otec v něm konečně viděl někoho, kdo by chtěl bránit zákon a koho by mohl za svá léta praxe něco naučit.

º•º•º

Blonďák až o dvě ulice dál od jejich domu vytáhnul mobil a zavolal pro tentokrát Hidanovi, aby ho vyzvedl. Dneska nějak na Deidaru a jeho všetečné řečičky neměl náladu. Měl totiž hodně o čem přemýšlet.

Naskytovala se mu tu vážně perfektní možnost. Určitě, kdyby se jeho otci svěřil a řekl mu, že mu utekli rodiče právě před Madarou a jeho lichvářstvím někam do Phoenixu, určitě by přišel na způsob, jak je dostat zpátky, aniž by jim potom Madara něco udělal. Byli by zase spolu a šťastní. Bez dluhů. Začali by žít nový život. S jinými jmény, na jiném místě, s jinou minulostí. Jenže na druhou stranu nemohl říci, že by se u Madary měl špatně. Měl vlastní velký pokoj, mohl chodit do školy a vzdělávat se, mohl si koupit, co chtěl, Madara byl dost rozdávačný, nebyl nijak omezován až na to, že musel být každý den v osm hodin u Madary, ale to se dalo zvládnout, protože posledních pár společných nocí bylo více, než perfektních. A to, že od něj dostal tři výchovné rány bičem? Čert to vem!

,Jenže to je vrah,' pomyslel si vztekle, ,Je to mafián. Jde po něm kde jakej nepodplacenej polda, a když u něj budu ještě déle, budou si myslet, že patřím k nim.'

º•º•º

Všimnul si černého auta, jak zastavilo u blízkého obrubníku. Přidal na kroku a nastoupil do auta.

,,Nazdárek," pozdravil.

,,Ahoj, jak si se měl?"

,,Ale jo bylo to fajn. Asi jsem si konečně našel kámoše." zazubil se Naruto a snažil se, aby to vypadalo věrohodně.

,,Tak to je dobře, ne?" 

Hidan odbrzdil auto a zařadil se do plynulého provozu.

Blonďák se zahleděl z okénka a poslouchal příjemnou ztlumenou hudbu linoucí se z autorádia.

º•º•º

Naruto seděl ve svém pokoji. Ještě měl dobrou hodinku, než se měl odebrat za Madarou do jeho pokoje. Seděl s hlavou v dlaních u psacího stolu nad papírem. Na papíře, přesně veprostřed byla nakreslená čára. Na levé půlce bylo napsané slovo Pro a na druhé slovo Proti. V levém sloupci stála pod sebou slova jako rodina, štěstí, nový život, noví lidé, lepší zázemí. V pravém sloupci bylo jenom jedno jediné napsané slovo. On. Hleděl na to obyčejné slovíčko složené ze dvou písmen a bylo mu skoro do breku. Vevnitř se mu rozdováděla zuřivá bouře rozhodování. Levá strana, ve které bylo napsané tolik slov, a různých slovních spojení mu našeptávala, aby se co nejdříve vydal za Nerovým otcem a o všem si s ním promluvil. Pravá strana, kde bylo velkým písmem napsané jediné slovo ho nabádala, ať nic takového nedělá.

Má ho udat nebo ne? Má jít za Nerovým otcem a všechno mu říct? Nebo má zůstat tady, nechat doběhnout svůj ,,trest" a čekat, zda jej po jeho ukončení nechá žít? Když neudělá žádnou zbytečnou chybu, měl před sebou tři roky žití v luxusu. Pokud se teda něco neposere, ale když nebyla FBI schopná Madaru zatknout již několik let, proč by se to mělo zvrtnout během následujících tří?

,,Je to složitý, ttebayo," zakňučel zlomeně. 

Papír nakonec zmačkal a zahodil ho za sebe přes celou místnost. Zhluboka vydechnul a zapřel se do židle. Zahleděl se do hrobu.

,,Co mám dělat, sakra? Co mám dělat?" vysílal svoje prosby zřejmě do nebe.

º•º•º

Po poměrně vydatné večeři byl Hidanem doprovozen k Madarovi. 

Naruto se opět ve dveřích potkal s černovlasým chlapcem, kterého už několik dnů neviděl. Zamračil se, když se kolem něj bez pohledu protáhnul a odcházel bez doprovodu pryč. Jeho zamračení nepolevilo, když se za ním zavřely dveře.

,,Co se děje?" nechápal jeho výraz Madara.

Naruto sledoval ostražitě jeho tvář. Nebylo na ní díkybohu známky toho, že by to spolu dělali. Nepatrně si oddechl.

,,Co tu chtěl?" 

,,Slyším v tvém hlase snad žárlivost?" blesklo se Madarovi v očích lehce posměšně.

Naruto nafouknul tváře.

,,Ne," zavrčel a uhnul pohledem.

Madara se rozesmál.

,,Řezat penisy umíš skvěle, ale lhát by ses měl naučit líp," 

Černovlasý muž poplácal na místo vedle sebe.

Naruto chtě nechtě se posadil vedle něj.

,,Chci slyšet, že žárlíš," zamumlal spokojeně.

,,Co? Proč jako? Na to teda zapomeň. Já rozhodně nežárlím. Nejsem jako Suigetsu." zamračil se na něj a zavrtěl hlavou.

Bohužel tomu tak nebylo. Opravdu žárlil, i když poznal, že spolu nic neměli. Vadilo mu, že se stýká s někým jiným. Jak by asi bylo jemu?

,Jemu by to bylo asi fuk,'

,,No tak, udělej to pro mě, hm? Chci to slyšet," zavrněl mu do ouška a jemně jej kousnul do ušního boltce.

Narutem ihned projel záchvěv vzrušení.

,,N-ne," zamumlal.

,,Řekni to, Naruto... Řekni mi, že žárlíš..." mluvil svůdným hlasem do jeho ucha, které ovíval jeho horký dech.

Blonďák se začínal dostávat do varu. Nakonec vydechnul, sprásknul ruce a podíval se do tváře, kde sídlil roztomilý úšklebek.

,,Fajn! Žárlím! Nechci, aby si šukal někoho jinýho, kromě mě! Spokojenej?!" vyjel mu vztekle Naruto do obličeje.

,,Mmh, jo... Spokojenej..." zavrněl Madara a konečně ho políbil.

,,Tak to jsem rád, ttebayo, a teď mě konečně vojeď, těším se na to celej den," zamručel mu do rtů a obkročmo si na něj sednul. 

Madarovi se zablesklo v temných očích.

,,Co jsem to z tebe jenom udělal?" nevěřil Madara s úšklebkem, když si blonďák sám od sebe stáhnul triko a odhalil tak svou opálenou hruď.

,,Řezače penisů a nymfomana," zasmál se Naruto a stáhnul mu triko.

,,Tak doufám, že můj penis řezat nebudeš," ušklíbnul se Madara.

Narutův výraz zvážněl, ale smějící se oči ho prozrazovaly.

,,Když mi bude sloužit tak dobře jako doteď, nemusíš se bát,"

,,Ty jeden mrňavej," zavrčel se smíchem Madara a kousnul ho do rtu.

,,Co je malý to je milý a v posteli čilý," odříkal Naruto známou říkanku.

,,Čilej seš, to je fakt... Kurva, co to máš za pásek?!"

Naruto se rozesmál. Vidět mafiánského bosse, jak nadrženě zápolí s páskem u jeho kalhot bylo doslova k popukání.

,,Tohle sem už nikdy nosit nebudeš," zavrčel Madara, když Narutův pásek přelítnul celou místnost.

,,Slavnostně přísahám," 

Madara jej chytnul pod zadečkem a odnášel si ho do ložnice skoro jako osvobozenou princeznu.

Doslova jej hodil do měkkých peřin a vrhnul se znovu lačně na jeho rty. To mladé tělo ho dohánělo k šílenství a sám se s tím člověkem začínal chovat úplně jinak. S ním se cítil jinak. Začínal pociťovat něco, co si dlouhou dobu odpíral. S ním začal ztrácet kontrolu.

º•º•º

,,Ten kluk se nezdál, co?" ušklíbnul se Deidara, který přišel dělat Hidanovi společnost na chodbu.

,,To mi povídej, poslouchám to tu přes hodinu a půl," protočil očima Hidan a vzal si s díky od blonďáka hrnek s kávou.

,,Myslíš, že bude chtít zůstat?" nadhodil Deidara.

,,Proč ti na tom záleží?"

Deidara pokrčil rameny.

,,Líbí se mi... A šéfovi taky,"

,,Víš, co přísahal šéf po poslední zkušenosti," podíval se na něj rudýma očima.

Blonďák se ušklíbnul. V jeho modrých očích se zablesklo.

,,Jenže ten kluk ho mění, copak to nevidíš?"

,,Vidím, musel bych bejt slepej, abych to neviděl,"

,,Co když odejde?"

,,Tak odejde,"

,,Co ale šéf potom?"

,,Bude to drsný období. Nechci na to ani myslet. Stačilo mi to před patnácti lety a nemám sebemenší chuť to opakovat."

º•º•º

Naruto byl zaposlouchaný do klidného oddechování jeho společníka. Hlava spočívala na jeho rameni a ruku měl přehozenou přes jeho hrudník, který se zvedal a klesal v rytmu dýchání. Pořád přemýšlel nad tím, co se během těch několika dní stalo. Nedalo mu to spát a musel nad tím pořád přemýšlet. Nehledě na to, co dneska všechno od Nerova otce zjistil. Měl by se mu přece Madara hnusit. Neměl by chtít mít s ním cokoliv společného. Vždyť zabil a utýral několik desítek lidí. Tak proč mu to sakra nevadí?!