Přes den se Naruto potuloval po městě a vyhlížel, kde by co mohl ukrást nebo koho okrást. Moc příležitostí se nenaskytlo. Jedné nafintěné ženě, uloupil peněženku v obchodě, kdy v nestřežený moment nehlídala kabelku a zaobírala se vybíráním krajkového spodního prádla. Bohužel, to nebyl zrovna moc dobrý lup, měla v peněžence jenom pár bankovek a několik drobných. Určitě všechno ostatní měla na svých asi šesti kreditních kartách.

Naruto s odfrknutím vybral hotovost a peněženku zahodil nepozorovaně v nejbližší uličce. Nasadil si na hlavu kapuci, složil ruce do kapes, putoval pomalým loudavým krokem ulicemi dál a vyhlížel další svou budoucí oběť.

º•º•º

Domů se opět dostal až k blízkému večeru. Opakoval se stejný rituál jako z předešlého dne. Zul si boty a šel úzkou ztemnělou chodbičkou do kuchyně. Jaké pro něj ale bylo překvapení, když místo svých rodičů, uviděl se roztahovat na viklající se židli Madaru.

,,Vy?!" vyhrknul zhnuseně a hned jej polila vlna vzteku, ale zároveň se nepatrně roztřásl strachy.

Ten chlap mu prostě občas naháněl strach. Oprávněně. Jo, tenhle chlap se nezabýval jenom nudnou lichvou, ale dalšími nelegálními činnostmi.

Madara, vysoký a mohutný, černovlasý muž s ještě černějšíma očima se na něj ušklíbnul.

,,Asi tě rodiče neučili slušnému vychování, viď?"

,,Do toho vám může bejt šumafuk, co mě učili a co ne," odfrknul si mladík a rozhlídnul se po malé kuchyni, ,,Kde vůbec jsou?! To jste se sem jako vloupal nebo co?!"

,,To mi řekni ty, kde jsou," zamračil se na něj najednou Madara, ,,Já jsem si sem přišel pro splátku, dveře byly odemčené,"

Naruto se zamračil. Máma už musela být minimálně dvě hodiny z práce doma a táta? Táta šel třeba z polovičního úvazku rovnou na brigádu nebo naopak. To se taky občas stávalo. Nikdy se ale nestalo to, že by zapomněli na to, že mají Madarovi splatit splátku.

,,Předpokládám, že ty nemáš na splátku," začal Madara po chvíli ticha.

,,Ne, to fakt nemám,"

,,Dobře. Nechám tvé rodiče hledat. Pokud je nikdo z mých lidí nenajde, stavím se tu zítra." zvedl se ze židle.

Byl o dobré dvě hlavy větší, než Naruto. Prošel kolem mladíka ladným krokem a zabouchnul za sebou dveře. 

Blonďák se nepřestával mračit. Neměl telefon, aby mohl jednomu nebo druhému zavolat a zjistit tak, kde se toulají. Nezbylo mu nic jiného, než čekat. Byl nervózní z tohohle krátkého setkání.

Madara naháněl hrůzu všude, kudy prošel. Velká spousta lidí se mu raději klidila z cesty, než aby s ním přišla do nějakého kontaktu.

º•º•º

O půl třetí ráno nějaké, pro něj už asi zbytečné, čekání vzdal a šel si lehnout do svého pokoje na úžasnou proleželou matraci, ze které na nějakých místech vystupovaly velmi nepříjemná, tvrdá spirálovitá pera. Zabral stejně až kolem čtvrté hodiny, protože jeho tělem začínal prostupovat strach o oba své rodiče. Tohle u nich nebylo normální. I otec, který by měl za den dvě směny, by touhle dobou byl už dávno doma. Začínal se bát, že se jeho rodičům muselo něco stát.

º•º•º

Ani ráno se jeho rodiče doma neukázali a Naruto už začínal být opravdu nervózní. Rozhodl se, že se projde k matce i otci do práce a zkusí zjistit nějaké informace. Rozhodně nechtěl mít s Madarou nějakou rozepři a doufal, že se všechno vyřeší a jeho rodiče se najdou. Zdraví a v pořádku, samozřejmě.

º•º•º

,,Dobrý den, jsem Uzumaki Naruto, syn Uzumaki Kushiny, můžu se zeptat, co je s mámou? Včera se nevrátila z práce domů," zeptal se slušně starší recepční, která seděla za pultíkem.

,,Oh, můj milý chlapče, tvoje maminka, ale včera do práce nedorazila," setřela ho jemným hlasem recepční.

,,Nedorazila?" vydechl překvapeně Naruto.

Recepční zavrtěla hlavou.

,,Bohužel, ani se neohlásila, že nedorazí,"

,,T-tak díky, nashle," rozloučil se Naruto a vyšel z budovy.

,Jak jako nedorazila do práce? Vždycky tam šla! Nikdy by se na práci nevykašlala!' pomyslel si zaraženě, vložil ruce do kapes a vydal se k obchodu do skladu.

º•º•º

Jenže nepochodil ani tam. Minato tam včera směnu naplánovanou neměl. Narutovi to už začínalo být divné, ale nakonec se od skladu vydal na jatka.

º•º•º

,,Bohužel mladíku, tvůj táta tu má mít směnu až za dva dny," zavrtěl hlavou starší obtloustlý muž se zástěrou okolo krku celou potřísněnou od krve.

Vypadal jak nějakej masochistickej vrah.

,,Uhm, tak díky, pardon, že jsem obtěžoval," sklopil Naruto zaraženě hlavu a rozhodnul se nakonec jít domů.

Třeba už tam budou. Třeba přišli na nějaký plán, jak vyřešit jejich situaci a včera lítali všude možně, aby to dopadlo. 

Dneska nemělo smysl, snažit se něco ukrást. Stejně se pořádně nesoustředil a ještě by ho díky tomu chytili. Nepotřeboval přidělávat další problémy do té už tak velké kopy problémů a starostí, kterou už měli.

º•º•º

Seděl v kuchyni, před sebou hrnek s vystydlou kávou. Bříšky prstů bubnoval do pevného dřeva, bradu měl schovanou v dlani. Loktem se opíral o desku a civěl do strany. Blížilo se k osmé hodině a jeho rodiče pořád nikde.

Najednou uslyšel cvaknutí dveří. Vylétnul od stolu a v sekundě byl v chodbě, na tváři úlevný ale zároveň naštvaný výraz z toho, že jsou rodiče konečně doma. Úleva a naštvanost vymizela, vystřídal je vztek, odměřenost a špetka nervozity mísící se se strachem.

,,Zase vy?! Kde jsou naši?!" vylítnul na něj, když spatřil dlouhovlasého muže ve dveřích.

,,Tvoji rodiče zmizeli ze země," řekl bez jakéhokoliv výrazu.

,,Zmizeli?... Ze země?... To je kravina! Nenechali by mě tu!" vykřiknul Naruto nevěřícně.

,,Moji lidé sehnali záznamy z letiště tady v Tokyu. Tvoji rodiče jdou na nich velmi dobře rozpoznat." odvětil a opět nehnul ani brvou.

,,Ne! To není pravda!" vrtěl hlavou Naruto.

Nenechali by ho tu! Neodletěli by bez něj! Ani neměli kam, proboha! A kde by vzali peníze na letenky?!

,Ta splátka,' problesklo Narutovi hlavou.

O krok ucouvnul.

,,Jdu si pro peníze, jak jsem včera řekl," zdvihl zlehka bradu, aby dodal na své důležitosti.

,,J-já... Nemám tolik... Mám. Mám jen pár drobných!" polknul Naruto.

Madara se ušklíbnul.

,,Jak jinak," vydechnul a snažil se o líbezný tón.

,,Seženu je! Jen mi dejte čas!" vyhrkl Naruto a dělal, co mohl, aby se mu hlas netřásl a nebylo z něj poznat to, že začíná mít už pořádný strach.

,,Víš, že mě nebaví čekat," zamručel neochotně Madara.

,,Seženu je! Přísahám! Potřebuju jen trochu času, sakra!"

,,Máš čas do zítra do večera. Když je seženeš, možná řeknu svým lidem, aby ti nezlámali ruce... Když je neseženeš," nechal větu viset volně ve vzduchu.

Nakonec pokrčil rameny, otočil se a odcházel.

Naruto zíral na zavřené dveře.

,,Do prdele!" praštil pěstí do zdi, až z místa, kde dopadl úder, opadala trocha omítky.

Dneska spát nepůjde, to mu bylo jasné hned. Jenže jak a hlavně kde sehnat dvacet tisíc jenů?!