Naruto se probudil v posteli sám. Zlehka posmutněl, ale nakonec si uvědomil to, proč by tu s ním vlastně měl Madara zůstávat. Opatrně a pomalu se protáhnul. Bolelo ho tělo. Pohledem na budík zjistil, že je půl jedenácté dopoledne.

,To jsem spal fakt tak dlouho? No... Tak to dneska do školy nemá jít asi smysl,' pomyslel si a vylezl z postele.

Zapadnul do koupelny, shodil ze sebe špinavé oblečení a zalezl do sprchového koutu.

Když na něj dopadaly příjemné kapky teplé vody, prohlížel si svoje tělo. Na rukách měl několik modřin z toho, jak ho ten magor silně držel, na břiše se mu několik modřin zbarvilo taky. A samozřejmě, když se po sprše podíval na svůj obličej do zrcadla, tak mu hrál taky všemi barvami.
S povzdechem usednul k psacímu stolu a vytáhnul ze zásuvky papír a obyčejnou tužku. Začala jeho práce.

º•º•º

- O dvě hodiny později –

,,Páni! Kdyby to nebyl takovej zmrd, řeknu, že je to luxusní kresba!" vydechl překvapeně Deidara, když mu Naruto předával papír s podobiznou toho útočníka.

,,Je to narychlo. Nechtěl jsem se s tím nějak nimrat." řekl tiše.

,,Jsi v pořádku? Nebolí tě něco?" staral se druhý blonďák.

,,Jsem v pohodě, jen chci, abyste toho zmrda našli," 

,,Spolehni se, s tím co jsi nám dal, to nebude trvat určitě dlouho. Uhm, vlastně, mám tě doprovodit za Madarou." vzpomněl si Deidara.

,,Teď? Vždyť ještě není osm hodin," zamračil se Naruto.

,,Řekl mi, nebo vlastně nám, že tě máme za ním přivézt, až se vzbudíš," odvětil Deidara.

,,Fajn," přikývnul Naruto.

º•º•º

,,Jak se cítíš?" zeptal se ho Madara okamžitě, jen co se za ním zavřely dveře.

,,Jsem v pohodě,"

,,Ale nevypadáš tak, tvůj obličej září jako vánoční stromeček," zamračil se starší muž.

Naruto pokrčil rameny. Nevěděl, co by mu na to měl odpovědět.

,,Sedni si. Jedl si něco?"

,,Ne. Neměl jsem čas. Vstal jsem v půl jedenáctý a dal se po sprše do kreslení a pak mě Deidara vzal sem."

,,Donesu ti něco k jídlu,"

,,Nemám ani hlad," zavrtěl Naruto hlavou.

,,Musíš něco sníst, kluku, jinak se sesypeš,"

,,Nestarejte se o mě," zamručel Naruto.

Madara se zamračil. Proč byl najednou zase takový odtažitý a nepřístupný? Vážně se ty jeho nálady střídaly jako aprílové počasí.

,,Omlouvám se," vydechnul Naruto najednou a skoro poníženě sklopil hlavu, ,,Máte tu někde... Uhm... Posilovnu?... Nebo... Nebo spíš boxovací pytel?" zvednul hlavu a podíval se na něj.

Setkal se s překvapeným výrazem.

,,Chceš v tomhle stavu cvičit?"

Naruto přikývnul.

,,Potřebuju... Potřebuju se nějak odreagovat..."

,,Pojď se mnou," pobídnul ho Madara.

Naruto ho následoval. 

Společně vyšli do druhého a posledního patra vily. Na konci schodiště zatočili doleva a došli na konec místnosti. 

Madara otevřel poslední dveře nalevo a před Narutem se tak rozprostřela obrovská posilovna.

,,Posluž si," řekl a byl na odchodu.

,,Uhm, dáte... Dáte mi vědět, až ho najdete?"

,,Záleží ti na tom?" podíval se na něj Madara.

Naruto přikývnul.

,,Hodně mi na tom záleží," řekl a v jeho očích se objevil velmi zvláštní lesk, kterého si Madara skoro nevšimnul. 

Byl to jenom vteřinový záblesk něčeho zvláštního.

,,Dobře, pak ti tedy dám vědět, až zjistíme něco bližšího," přikývnul starší muž.

,,Díky," řekl Naruto s jemným úsměvem a přistoupil k němu.

Narovnal hlavu a hleděl mu zezdola do obličeje.

Starší muž se nad ním lehce skláněl a sledoval jeho nádherný obličej, ignorujíc to, jak mu momentálně hrál všemi barvami.

,Za tohle bude ten chlap příšerně pykat,' sliboval si v duchu.

,,Půjdu... Nepřežeň to, ano?" vydechnul nakonec Madara.

Zdálo se mu to, nebo přes mladíkovu tvář proletěl stín bolesti?

º•º•º

Blonďák po jeho odchodu prošel tělocvičnou. Bylo tu všechno možné. Běhací pásy, činky, různé posilovací stroje. Malý ring. A boxovací pytle. Přešel k jedné odemčené skříňce. Našel v ní gázu, kterou si obvázal pevně klouby na rukách. Sundal si černou volnou mikinu a v místnosti se ocitnul jenom v bílém přiléhavém tílku a plátěných tmavě modrých kraťasech. Přistoupil k jednomu pytli. Chvíli se opatrně protahoval, než začal do pytle vybíjet svůj potlačovaný vztek a zlost.

º•º•º

,,No... Z toho šéf nebude mít moc radost," polknul Deidara, když četl řádky psané v jedné databázi, kam se drze naboural.

,,Našel si něco?" zajímal se Hidan.

,,Podle kresby toho kluka, se jedná o Hitoriho Nagashiho, věk třicet dva let, povolání zedník. Policie už ho hledá dost dlouho. Má na svědomí sedmnáct přepadení a okradení." četl.

,,To není tak hrozný ne?" pozdvihl Hidan obočí.

,,To není všechno, a nepřerušuj," prsknul Deidara od počítače.

Hidan protočil očima.

,,V minulosti byl už za znásilnění trestaný. Odseděl si tři roky a byl za dobré chování propuštěn. Jenže začal nanovo. Vybírá si mladé kluky nebo holky... S tím, že ale tentokrát je nenechá jenom jít... Zabije je..." zamumlal Deidara a podíval se na Hidana.

,,Zabije?"

,,Je mu přisuzováno dvanáct vražd, Hidane... Všechny znásilnil a podřezal jako podsvinče. Chápeš, že ten kluk mohl skončit úplně stejně?"

Šedovlasý muž se zamračil.

,,A to ti policajti jsou tak strašně neschopný v tom, aby ho chytili?!"

,,Na každou vraždu má alibi. Dost silné alibi. Takže ho prostě obžalovat nemůžou. Zabil dvanáct děcek, Hidane. Dvanáct. Takový svině nejsme ani my."

,,Řeknu o tom Madarovi, najdeme ho a vykonáme nad ním soud sami, když jsou fízlové tak neschopní," rozhodl Hidan.

Blonďák jenom přikývnul.

º•º•º

,,Najděte ho," zavrčel Madara, jakmile se podstatné informace dozvěděl.

,,Deidara už po něm pátrá. Chce se odpíchnout od místa, kde byl ten kluk napaden."

,,Do večera ho tu chci mít, je to jasné?!" v Madarovi vřel vztek.

Bylo to na něm poznat. Hidan tenhle jeho pohled viděl jenom jednou v životě. Bylo to v den, kdy se Madara dozvěděl, že jeho dlouholetá láska k jednomu muži, byla jenom hra.

º•º•º

Naruto udýchaně seděl na zemi. Pot z něj přímo tekl. O pokrčené nohy měl přehozené ruce a v jejich mezeře měl skloněnou hlavu. Ruce svíral v pěst. Tohle mu opravdu bodlo. Při každém úderu si představoval, že je to tělo toho hajzla, co si na něj dovolil sáhnout. Představoval si, jak mu každou svou ránou láme kosti.

º•º•º

Pár minut ještě seděl, než se zvednul. Popadnul mikinu válející se kousek od něj na zemi do ruky a opustil posilovnu.

º•º•º

Když scházel schody dolů, potkal na nich Madaru, který stoupal vzhůru. Zasekli se oba dva v pohybu.

Madara upřeně zíral na zpocené tělo a na pod tílkem rýsující se mladické svaly. V duchu se mlsně olíznul. Opět pocítil nehoráznou chuť se na něj vrhnout a ošukat ho do bezvědomí, klidně přímo tady na schodech.

,,Jeli ho hledat," řekl jen.

,,Kdo je to?"

,,Nemyslím si, že bys to zrovna chtěl vědět,"

,,Chci to vědět," zavrčel Naruto.

,,Kluku, tohle už není tvoje věc,"

,,Jak není moje věc?! Ten zkurvysyn se mě snažil znásilnit!" vyštěkl Naruto a bouchnul se sevřenou pěstí do hrudníku, ,,Chci, aby za to pykal, rozumíte?! Chci, aby za to pykal mojí rukou!"

Ten záblesk se tam objevil znovu. Teď si byl Madara stoprocentně jistý.

,,To jsou trochu silná slova, nemyslíš, hochu?"

Naruto sestoupil o pár schodů níž, aby byl ve stejné úrovni jako Madarův obličej.

,,Přísahám bohu, že až ho sem dovezou, sám mu ufiknu péro a budu se bavit nad tím, jak kňucí bolestí a strachy," zavrčel mu nebezpečně do obličeje.

,,Tak možná to, co ti teď povím, tě donutí, aby si to, co jsi teď řekl, opravdu splnil," i Madarovi se v očích zablesklo.