Omlouvám se, prosím nezabíjejte mě ~_~

Ve dveřích do Madarova obývacího pokoje se potkal s ještě nespatřeným mladíkem. Zvědavě ho prozkoumal rychlým pohledem. Byl poměrně pěkný. Hezké zelené oči, jako dva smaragdy, černé polodlouhé vlasy, končící na ramenou. Malé úzké rty, malý rovný nos. Pěkně stavěný.

Obešel ho a vešel do pokoje. Našel Madaru zase ve stejné pozici, jako vždycky. Z jeho lehkého ještě zastřeného výrazu poznal, že spolu spali. Jeho tělem prolétnul závan žárlivosti, kterému nepřikládal žádný zvláštní význam, i když ho opravdu nechápal. Usadil se naproti němu.

,,Už ses uklidnil?" zeptal se ho se zájmem černovlasý muž.

,,Já jsem klidnej pořád," odfrknul si blonďák.

,,Včera jsi rozhodně nebyl,"

,,A co jsem teda byl?"

,,Poměrně drzý, chlapče,"

Naruto se při tom oslovení zamračil.

,,Novej plátce?" cuknul nepatrně hlavou ke dveřím.

Madara přikývnul.

,,Spali jste spolu?"

,,Odkdy jsem na výslechu?" ušklíbnul se Madara.

,,Tak spali jste spolu, nebo ne?!" vypěnil najednou Naruto.

Nechápal, co se to v něm bere. Ale už ho vážně tohle všechno začínalo pěkně štvát.

,,Proč s jinejma chrápeš a se mnou ne?! To ti jako nestojím za to, aby si se mnou šukal? Jsem ti dobrej jenom na pokec a zahrání si partičky šachů?! Co je tohle za debilní práci?!"

,,Varuju tě, važ slova... Říkám to naposledy," zamračil se sedící muž naproti němu, který též jeho pobouřené chování nechápal.

,,Vážit slova?! Neřekl jsem ještě pořádně nic drzýho! Rodiče se na mě vysrali a vzal si mě pod svoje křídla mafiánskej boss, kterýmu ale nestojím ani za to, aby mě ošukal! Tak proč tady jako jsem?! Hmm? K čemu tady jako jsem do hajzlu?!" vztekal se a postavil se hbitě na nohy. 

Madara se vztekle postavil taky. Napřímil se u něj a shora se na něj podíval.

,,Chceš trest? Fajn... Když jinak nedáš, možná tě to pak naučí," chytnul ho za paži a vytáhnul z obýváku.

Přede dveřmi seděl Sasori v křesle a jediný pohled, který hodil po těch dvou mu stačil k tomu, aby věděl, která bije.

º•º•º

Madara zatáhnul Naruta do blízkého tmavého pokoje. Doslova ho tam vhodil, až blonďák tím trhnutím málem spadnul na zem.

,,Do půl těla, dělej," zavrčel.

Naruto ze sebe stále se vzpurným výrazem svléknul triko. Poprvé se před ním odhalil do půl těla, když nepočítal tu noc, kdy u něj poprvé přespal.

,,K těm poutům, co visí ze zdi," kývnul Madara hlavou za něj a snažil se ignorovat chvění v podbřišku.

Naruto se otočil a přistoupil tam, kam mu bylo kázáno. Začal být lehce nervózní z toho, co ho tady asi čeká, protože, jakmile viděl blízký stolek a na něm stočený kožený bič, nasucho polknul.

,Hubo nevymáchaná! Že si nedáš prostě pokoj! Máš bejt rád za to, co je!'

,,Ruce nahoru,"

Zvednul je, i když mu celé tělo říkalo, ať to nedělá. Ať se omluví a ká se. Třeba to pomůže.

Madara mu kolem zápěstí omotal kožená pouta, která byla trochu vytažena výš, než normálně a Naruto musel proto stát na špičkách. Koutkem oka sledoval, jak Madara vzal stočený bič do rukou a raději zavřel oči. Teď to zřejmě bude bolet.

,,Říkal jsem ti, že nestrpím, aby si někdo ke mně dovoloval víc, než je nutné," zavrčel Madara a švihnul bičem.

Vzduchem prosvištěl hvizdot, který se se štiplavou ránou zaryl přímo do Narutových zad.

Blonďák zprudka vydechl. Pálilo to. Zatraceně moc to pálilo. Kam se hrabe bičování ve filmech, sakra!

,,Možná ti tohle trochu osvětlí to, že ke mně se budeš chovat slušně,"

Druhá rána dopadla níž, než ta první. 

Naruto si zkousnul spodní ret a zatnul svaly. Tělo se mu začínalo lesknout potem. 

,,Doufám, že si tohle budeš pamatovat a víckrát se to opakovat nebude," 

Třetí rána šla od levého ramene k pravému boku. Cítil, jak se bič zaryl do předešlých dvou ran, které zřejmě lehce krvácely, protože si byl vědom toho, že mu cosi stéká po malých stružkách po zádech.

Madara k němu poté přistoupil a odepnul mu pouta ze zápěstí.

Naruto se na vratkých nohách neudržel a spadnul v kleku na zem. Zhluboka dýchal. Záda mu hořela, jako kdyby si je odřel o štěrk nebo písek. Nebo možná jako kdyby se příšerně spálil na sluníčku.

,,Až se vzpamatuješ, Sasori tě odvede do tvého pokoje," uslyšel naposledy Madarův hlas, než se jeho majitel vzdálil pryč.

,Hlavně nebreč. Hlavně se nerozbreč, sakra!'

º•º•º

Poté, co jej zavedl Sasori do pokoje bez jediného slova, objevil se u něj o pár minut později Deidara.

,,Ukaž mi ty záda, podívám se na ně,"

,,Běž pryč," zavrčel Naruto.

,,Hele kluku, važ si toho, že se tu o tebe někdo chce postarat," odsekl mu Deidara a přisednul si k němu na postel.

Naruto ležel polonahý na břiše. Neměl sílu zvednout ruce a obléci si triko, které by se stejně ihned na jeho záda kvůli potu a krvi přicuclo a pak by bylo těžší a určitě bolestivější ho sundat.

Deidara se podíval na jeho lehce zbědovaná záda.

,,Není to tak strašné. Dostal si jenom tři rány. Nejsou nijak hluboké, takže jizvy ti nezůstanou. Pro jistotu to ale vydezinfikuju, aby se ti tam něco nedostalo. Než donesu dezinfekci, skoč se osprchovat, ať jsou ty rány čisté." řekl mu a zase odešel.

Naruto se ztěžka zvedl z postele a nakonec udělal tak, jak mu Deidara řekl. Zamířil do koupelny a pustil na sebe vlažnou vodu. Syčel ve sprše jako papiňák, když se voda dostávala do ran. Pálilo to a svědilo a on by si to nejradši rozškrábal ještě víc. 

Omotal si ručník kolem pasu a šel si lehnout zpátky na postel. Deidara už v jeho pokoji čekal.

,,Měl bys pořádně jíst, kluku, nebo chcípneš hlady," konstatoval, když viděl jeho lehce pohublé tělo.

,,Nech si ty rady," zavrčel Naruto a lehnul si na břicho.

Druhý blonďák protočil očima.

,,Teď to trochu zaštípe, ale nic, co bys nezvládnul ne?" uchechtnul se Deidara a nalil mu dezinfekci do ran.

,,Ty debile! Proč to na mě liješ?!" zařval vztekle Naruto a sevřel v pěst polštář, ve kterém měl zabořenou hlavu.

Deidara se uchechtnul.

,,Nebudu se s tebou mazlit, když seš drzej,"

º•º•º

,,Co vás tak naštvalo, šéfe, že to tentokrát odnesl?" zajímal se Deidara, když přišel dát Madarovi informace o jeho stavu.

Madara se lehce kupodivu třásl. To u něj nebylo obvyklé. 

,,Vylítnul na mě s tím, k čemu mi je vlastně dobrej, když s ním nešukám," odvětil zamyšleně Madara.

,,A proč s ním teda nespíte? Vždyť je to fakt kus. Sice by mohl trochu přibrat, ale to není tak urgentní."

,,Je to panic," vydechnul Madara.

,,A? Od kdy vám zrovna tohle překáží?" zaculil se.

Madara se na něj zamračeně podíval.

,,On se vám líbí, že jo?!" svitlo Deidarovi najednou a zachichotal se jako školačka.

,,Nejseš nějakej drzej?"

,,Ne, jen upřímnej," pokrčil rameny Deidara, ,,Takže líbí, že jo? Že mám pravdu?"

,,Nebuď směšnej," odfrknul si Madara zamračeně.

º•º•º

Mladý blonďák nakonec usnul tak, jak byl. V ručníku a na břiše. Na zádech by rozhodně teď neusnul.

º•º•º

V neděli odpoledne, když Naruto seděl v altánku na zahradě, si všimnul přijíždějícího auta, ze kterého po chvíli vylezli tři muži v obleku a jeden v normálním oblečení, kterého dva z nich vzali pod podpaždím a skoro v mdlobách jej odtáhli dovnitř do vily. 

Blonďák se to snažil ignorovat, ale prostě mu to nedalo. Tenhle pohled a bolavá záda ze včerejška, která se ozývala každou chvíli, mu narušily nedělní odpolední idylku.

Vstal z lavice, nechal kávu kávou a nepozorovaně se doplížil zpět do vily. Nemusel být Einstein, aby věděl, kam muže zavlekli a tak se tam hned vydal.

º•º•º

Dveře byli tentokrát zavřené, ale nakouknul klíčovou dírkou dovnitř. Viděl tam Madaru, jak jinak a pak ty tři chlápky, ve kterých nakonec poznal Kisameho, Zetsua a Kakuzua. Ten čtvrtý muž seděl na židli. Opět připoutaný, jako předtím Suigetsu.

,,Chceš mi tedy vážně tvrdit, že ta dodávka heroinu, která měla přijet dneska v jednu do Kjóta, prostě zmizela?" slyšel Madarův hluboky a temný hlas.

Stál k němu zády, ale Naruto přesně věděl, jaký má teď výraz v obličeji.

,,J-já. Já. Já si to nedokážu vysvětlit, pane! Nemůžu za to, opravdu! Poslal jsem ji tak, jak mi bylo řečeno! Víc nevím, neubližujte mi, prosím!" muž sedící na židli byl vystrašený.

Měl už poměrně dost zubožený obličej. Fialové podlitiny pod očima, natržený ret a z nosu mu vedly už zaschlé stružky krve.

,,Nemám rád, když mi někdo lže, to už víš, viď?"

,,A-ano, vím, pane! Proto. Proto vám nelžu!"

,,A proč mi něco říká, že ti prostě nemám věřit, hm? Vysvětlíš mi to? Ten herák byl za čtyři miliony jenů. To je docela dost peněz. Ne sice pro mě, ale pro normálního člověka je to až bohatství." předl Madara zlým hlasem a Naruto si všimnul, že v jeho ruce se zableskl nějaký nástroj.

,,Teď mi pověz... Jaké své části těla si nejvíce ceníš?... Jsou to oči? Uši? Jazyk? Nebo penis? Co třeba srdce?... Nebo plíce?"

Naruto nasucho polknul, když mu došlo, co Madara drží v ruce. Byl to skalpel.

,On ho chce snad vykuchat?!' pomyslel si zděšeně.

I přesto, jak ho pálily rány na zádech z toho, jak se předkláněl u klíčové dírky, nemohl odtrhnout oči.

Muž na něj jenom vyděšeně zíral.

Madara se k němu naklonil.

,,Jak jsem řekl, nemám rád, když mi někdo lže. Zásilka heroinu za čtyři miliony nemůže jen tak zmizet, hlavně, když všechno bylo pojištěné..."

Naruto přísahal, že se mu do obličeje usmívá.

,,Otevřete mu pusu a vytáhněte jazyk," zavrčel na Kisameho a Zetsua.

,,Ne! Ne! Ne! Prosím! Já! Všechno řeknu! Všechno řeknu!" začal panikařit muž.

,,Pozdě, já už stejně všechno vím," ušklíbnul se Madara.

Naruto pak už jenom slyšel příšerný křik a s vytřeštěným pohledem sledoval, jak na zem, opodál od židle dopadl kousek zkrvaveného masa. Udělalo se mu špatně. Rychle ucouvnul ode dveří a pro jistotu vlastního bezpečí se vydal rychlým krokem do svého pokoje.