- FLASHBACK -

Hitori seděl svázaný na židli. Přes hlavu měl černý vak a zřejmě měl něčím ucpaná ústa, protože zpoza vaku se ozývalo jenom nesrozumitelné huhlání.

,,On, že si chce hrát na mstitele?" uchechtl se Kisame.

,,Nebuď drzý a dej mu šanci," pronesl lenivě Madara.

Modrovlasý hromotluk si jenom odfrknul. Vůbec mu nevěřil.

,,Ještě můžeš couvnout, kluku, nebudu ti to mít za zlý. Nikdo tady," pronesl k mladíkovi černovlasý vůdce klanu.

Naruto ale odhodlaně stál a díval se na toho chudáka, kterou sebou mrskal na židli jako ryba na suchu.

,,Sundejte mu to," řekl zvolna.

Madara kývnul na Kisameho a ten jenom s protočením očí sundal muži vak.

Hitori před náporem světla na chvíli přivřel oči, ale když je pořádně otevřel, vytřeštil je. Stál, respektive seděl, tváří v tvář bossu magie a klukovi, kterého se snažil přefiknout. Nasucho polknul.

,,Mě jsi asi nečekal, co?" uchechtl se plavovlásek, ale jeho výraz byl až nezvykle tvrdý.

Přistoupil k němu a rozvázal mu látku, kterou Hitori přes ústa.

,,P-pr-prosím... n-nechte mě... o-omlouvám s-se vám... p-pusťte mě," začal ihned žadonit.

,,Řekneš mi jeden jedinej důvod, proč bych to měl dělat?" zavrněl skoro až líbezně blodnýn.

Jeho hlas byl však hrubý a drsný a z očí mu opravdu sršela zloba, vztek, hnus a opovržení.

,,J-já zmizím... Už mě... už mě nikdy neuvidíte! Jen mě nechte jít, prosím!" vyjekl vyplašeně muž, když s děsem v očích sledoval svoji bývalou kořist, jak přešel k plechovému vysokému stolku, kde bylo vyskládáno několik nástrojů.

Jeho děs v očích nabral ještě většího rázu, když si všimnul, že se v mladíkových rukou zableskl velmi dlouhý a určitě příšerně ostrý nůž.

,,P-prosím! P-prosím, ne!" panikařil a cukal tělem, které se mu strachy třáslo.

Uzumaki se podíval na Madaru. Ten ho sledoval zvláštním pohledem plným zvědavého očekávání. Nepatrně na něj kývnul a pousmál se. Musel uznat, že pohled na toho chlapce ho začínal dostávat do varu. Jestli opravdu udělá to, na co se chytal, nejspíš jenom z toho pohledu exploduje do kalhot. Vůbec nechápal, jak ho tohle mohlo vzrušovat.

,,A když prosili tvoje oběti... pustil si je? Když jsem tě prosil tenkrát já, aby si přestal... pustil si mě?" jeho hlas byl tichý, ale ostrý jako břitva a přesto to nebyl šepot.

Kisame a Zetsu, kteří v místnosti byli společně s nimi, s napětím sledovali celou situaci. I oni museli, byť jenom sami pro sebe v duchu uznat, že to děcko nahánělo poměrně strach. Jeho jindy zářivé modré oči nyni ztratily svůj lesk a potemněly. Byly chladné, bezcitné a tvrdé. Přesně takové, jako měly v tu chvíli být.

Hitori opět nasucho polknul a cítil, jak mu po těle stéká ledový pot.

,,Zabil si... dvanáct dětí, Hitori. Dvanáct děcek, které si předtím znásilnil... Není to snad pravda?"

Přistoupil zpátky k němu. Dělilo ho od něj sotva pár centimetrů Pohrával si s nožem v rukách. Palcem jezdil slabounkým dotykem po ostří, aniž by se říznul. Nakonec, zcela bezmyšlenkovitě, vložil špičku nože mezi rty.

Madara v ten moment zavřel oči a v duchu tiše zaúpěl. Jeho penis začal v upnutých kalhotách pulzovat.

,,J-je! A-ano je! A-ale já... už to víckrát neudělám! Přísahám!"

Hitoriho hlas byl nepříjemně pisklavý.

,,Máš pravdu, to neuděláš," zavrněl opět blondýnek a kleknul si před něj.

Sám se divil tomu, že vůbec není nervózní. Poháněl ho vztek, pomsta a lítost nad mrtvými dětmi. Bylo jedno, jestli jim bylo deset, třináct nebo šestnáct. Pořád to byly děti. A jejich rodiny truchlily a toužily se domoci spravedlnosti. A když policie nedokázala tohle hnusný hovado dopadnout a vykonat na něm spravedlnost, vykoná ji on sám. Natáhnul ruce k poklopci staršího muže. Cítil, jak ztuhnul a pak sebou o vteřinu později začal zběsile šít, aby mu co nejvíc znepříjemnil práci.

,,Ne! Prosím, ne!"

,,Pozdě, Hitori."

Naruto rozepnul zip a knoflík, a i přes neustále trvající vrtění z něj stáhnul kalhoty i s trenkami až ke kotníkům.

Hitori se tak před čtveřicí mužů objevil zcela obnažený. Jeho ochablý, strach scvrklý penis se houpal mezi varlaty.

Blondýnkovi se zlehka zvednul žaludek, když si uvědomil, že na tenhle nechutný, chloupky porostlý úd bude muset sáhnout vlastní rukou, ale teď už nemohl couvnout. Už nebylo cesty zpátky. Ne, pokud chtěl dokázat, že na to má. Pevně jej chytnul za penis a natáhnul ho. Byl poddajný jako žížalka. Přiložil k němu čepel nože a podíval se Hitorimu přímo do očí.

,,Prosím, ne, pane! Ne! Omlouvám se! Nedělejte to! J-já... já už budu hodnej! Dám pokoj! Už to nikdy neudělám! Už nikdy na nikoho nesáhnu!" bránil se z posledních sil vyděšený muž.

,,Neuděláš, věřím ti..." usmál se na něj sladce.

Pak zdvihnul ruku s nožem a prudce s ní švihnul. Místnost se zaplnila hysterickým křikem a nářkem. Na zem pod mužem začala stékat krev.

Naruto se postavil a znechuceně upustil kus svalu na zem, přímo do kaluže vytvořené krve.

,,...protože už nebudeš mít jak," dodal zhnuseně a odplivl chuchvalec slin přímo na bolestí zmítající se tělo.

- KONEC FLASHBACKU -

Pod přívalem téhle vzpomínky se mírně otřásl. Kupodivu ale ne znechucením. Pamatoval si ten okamžik, kdy se jeho a Madarovy oči střetly, když bylo po té události. Ten pohled měl zarytý hluboko v paměti.

Naposledy se podíval na smutnou pomlácenou ženu, než beze slova vstal od stolu a několika dlouhými kroky se přemístil do obýváku, kde Hidan momentálně postával nad mužem, který se se skučivými zvuky válel v po zakrváceném koberci. Téměř bez výrazu se postavil vedle šedovlasého hromotluka a nezaujatě se díval díval na muže, který si hrál na hrdinu leda tak před svou manželkou.

Několik sekund na něj hleděl a bylo mu jasné, že šedovlásek po něm po očku pokukuje a potichu vyčkává na to, co chce říct nebo udělat.

Blondýnek sevřel ruce v pěst, dřepnul si a prudce chytil skuhrajícího muže za flígr, přitahuje si jeho obličej blíž k tomu svému.

,,Teď hned mi vyklopíš, kdo byli ti chlapi, co tady byli a co ti chtěli," zavrčel mu temně do obličeje.

Znovu v sobě poznával ten stejný pocit, který se v něm poprvé objevil před několika lety. Necítil žádnou nervozitu, žádný třes těla. Všechno kolem něj ztmavlo a jediné, co viděl a vnímal, byl ten chlap.

,,N-nemůžu nic říct... v-vyhrožo-vali," zalykal se chlápek, ,,U-ublížili by mojí ž-ženě a dě-tem."

,,Myslím, že víc jim ubližuješ ty, než by kdy mohli oni," procedil skrze zaťaté zuby Uzumaki a zatřásl s ním, ,,Okamžitě mi vyklopíš to, co víš, cokoliv, jinak přísahám bohu, že to pro tebe neskončí dobře."

,,J-já ni-c nevím, sak-ra!... Potře-buju doktora! Jinak tady vykrvácím, k-kurva!"

Naruto s ním vztekle mrštil o zem a postavil se. Natáhnul k Hidanovi ruku.

,,Dej mi to."

Šedovlasý hromotluk na něj jenom překvapeně zamrkal, než k němu natáhnul zcela bezmyšlenkovitě ruku se zbraní. Jen co si ji od něj mladík převzal, otočil se čelem vzad a odpochodoval do kuchyně, jako kdyby snad chtěl plavovláskovi poskytnout aspoň špetičku soukromí pro jakékoliv jeho úmysly.

,,Kde je Naruto?" obrátil se na něj mírně zaskočeně Sasori, jakmile jej spatřil ve dveřích.

Hidan otevřel pusu, ale jeho slova proťal výstřel a další hysterický křik. Sám pro sebe se ušklíbnul a myknul rameny.

,,Vzal situaci do svých rukou."

Akasuna sebou trhnul a chtěl se rozejít do obývacího pokoje, ale šedovlásek se mu postavil do cesty.

,,Nech ho bejt, nepotřebuje mámu za prdelí," řekl mu rázně.

,,Tohle není ale nic pro něj," zamračil se na něj rudovlásek, ,,Nevíš, co se může stát."

,,Přinejhorším ho zabije," ušklíbnul se Hidan, znovu myknul rameny a jeho rudofialový pohled padnul na ženu, která se na něj odevzdaně dívala, ,,Když to neudělá on, udělám to já."

Sasori si skousnul spodní ret a sklopil pohled k zemi. Věděl, že má Hidan pravdu. Nemají co ztratit a té ženě bude bez toho parchanta určitě líp.

***

Naruto si skoro až líně dřepnul a pomalým tempem si pohrával se zbraní v ruce. Absolutně ho nerozhodil fakt, že krve na zemi přibývá a dokonce ho ani netížilo svědomí, že muž s oběma prostřelenými koleny před ním vážně hodně trpí. A možná mu už moc času nezbývá.

,,Řeknu to ještě jednou," pronesl a zbraní udělal ve vzduchu oblouk, ,,Vyklop mi všechno, co víš... každej detail... každou maličkost a potom... potom se možná nad tebou smiluju."

,,Ahah... j-já... já kurva nic nevím," skuhral muž a po tvářích mu už nyní stékaly slzy bolesti, ,,N-neviděl jsem jim do ksichtu... m-měli kukly."

,,Hele," mlasknul blondýnek, ,,nemám čas... a ani ty ho už asi moc nemáš... na to, abych tady s tebou o něčem polemizoval. Jde mi tu o život člověka, kterýho fakt miluju a ty nám to pátrání po něm docela dost stěžuješ..."

,,J-já... do prdele, to bolí, kurva... f-fakt nic nev-vím! J-jen... jen... k-když se mnou mluvili na... chodbě... jednomu zvonil t-telefon... J-jediný, co jsem slyšel... b-bylo, že... že ta ženská... už je na cestě."

,,Ženská?" nakrčil Naruto nechápavě obočí, ,,Jaká ženská?"

,,Já nevím, kurva!" vyštěknul po něm hystericky muž, ,,Víc nevím! A-a teď mi už zavolej tu sanitku, nebo tady vy-vykrvácím!"

Blondýnek se jenom zlehka ušklíbnul a pomalu se postavil.

,,Neřekl jsem, že ti zavolám sanitku," začal zhrublým hlasem a namířil mu hlaveň zbraně přímo na hlavu, ,,Jen, že se nad tebou možná smiluju..."