Z otevřeného okna bytu ve druhém patře menšího paneláčku poblíž silnice, byl až na ulici slyšet rámus, který způsobil dost hrubě převrácený a doslova odmrštěný jídelní stůl, za kterým se chtěl nejspíš schovat vysoký muž kolem třiceti let věku.

Šedovlasý hromotluk, který se k němu chtěl dostat měl ve tváři vepsaný naprostý nervydrásající klid, ale v rudofialových očích se mu zableskávalo pobavení a touha po tom, že se může po hodně dlouhé době zase vyřádit.

,,Myslel jsem, že to s tebou půjde v klidu," pronesl zhrublým hlasem a sledoval muže, jak se strachy tiskne ke staré kredenci.

,,J-já vážně nic nevím, Hidane!" vyštěknul na něj možná doslova strachy podělaný muž a na čele mu vyskákaly kapičky potu, ,,N-nebyl jsem celej den doma!"

Ve vedlejší místnosti, kterou byla malá ale útulná kuchyňka, seděla u malého kulatého stolečku žena s obličejem schovaným v dlaních a po mužových slovech jenom kroutila záporně hlavou.

Kousek od ní, opíraje se s rukama založenýma na prsou o kuchyňskou linku, stál Sasori a přes obloukovitý výklenek do obýváku sledoval Hidana, jak si momentální situaci užívá a je doslova ve svojí kůži. Ne, že by mu snad nevěřil, že by svůj výslech neodvedl dobře, ale musel na něj dávat pozor, aby to přece jenom nepřehnal. Občas se tak nějak zapomínal ovládat a sem tam to bylo spíš ke škodě než k prospěchu.

Naruto, sedící naopak naproti ženě se na ní se zájmem zahleděl. Už prvně, kdy vstoupili společně se Sasorim a Hidanem do bytu si pohotově všimnul, jak žena ihned sklápí zrak a vlastně i obličej k zemi, jako kdyby snad nechtěla, aby se na ní někdo podíval. Beze slova je vpustila dál tím, že poodstoupila ode dveří, jako by jí předem bylo jasné, proč tam asi jsou. Pak šla potichu, ale přesto rychle, sednout si do kuchyně, kde ihned schovala obličej do dlaní.

,,Byl doma?" zeptal se jí potichu Naruto jemným uklidňujícím hlasem a jenom zlehka se jí dotknul na předloktí.

Nechtěl, aby se bála. Jediné, proč tu byli, bylo se prostě poptat a zjistit nějaké informace, stejně jako všichni ostatní, kteří byli buď v patře pod nimi, nad nimi nebo ve vedlejších domech a panelácích.

,,A-ano... byl doma... oba jsme byli," špitla rozechvěle žena.

,,Viděli jste něco?" pokračoval blondýnek dál a trochu se k ní přes stoleček nahnul.

Netušil proč, ale cosi mu říkalo, že se žena prostě jenom bojí mluvit. Ale proč? Vydíral jí někdo? Ubližoval jí někdo?

,,Mhm," kývla.

Sasoriho pozornost přilákala jejich krátká konverzace a protentokrát spustil svého milence z dohledu, i když právě v ten moment tisknul muže ke kredenci a předloktí mu tvrdě zarýval do krku, až muži vylézaly oči z důlků a chraptivými zvuky se snažil dostat kyslík do plic. Odpíchnul se od kuchyňské linky a přistoupil stále s rukama založenýma na prsou ke stolku.

,,Podívejte se na mě," promluvil k dlouhovlasé ženě.

Ta však v odpověď jenom zavrtěla hlavou.

Rudovlásek se významně podíval na Uzumakiho, který k němu po těch slovech zvednul zrak.

Naruto se zlehka hryznul do spodního rtu a stočil pozornost zpátky k ženě.

,,Vyhrožoval vám někdo? Ublížil vám někdo?"

Další přikývnutí.

,,Mluvte s námi, nemusíte se bát," promluvil k ní znovu plavovlásek, ,,Řekněte nám, prosím, všechno, co víte, všechno, čeho jste si všimla. Můžu se vám zaručit, že budete potom v bezpečí. Pomůžeme vám, když vy pomůžete nám."

Ženina ramena se poté roztřásla.

,,Drž hubu, ty krávo jedna!" ozvalo se najednou z obývacího pokoje, když Hidan muže pustil, aby se trochu nadechnul a on se tak válel na koberci před ním, ,,Jestli cekneš, tak přísahám, že ti nezlámu nos, ale tentokrát tě vážně zabiju!"

V ten moment se rudofialové oči zlostně rozšířily a na bledém čele vyskočila tlustá namodralá žíla.

,,Ajaj," uchechtnul se Sasori v kuchyni a potřásl hlavou.

Jestli bylo něco, co jeho partner bytostně nesnášel, tak to rozhodně bylo násilí na ženách, dětech a důchodcích. Sebe samotného a zvířata nepočítal, to byla totiž úplně jiná kapitola. I když vypadal jako kus kamene a šel z něj strach na míle daleko, a i když pracoval pod Kmotrem mafie, díky čemuž musel provést hodně nechuťáren a zachovat u toho ledový klid (vyjma toho, kdy se sem tam prostě přestal kontrolovat, zvláště když mu o něco šlo), tak to přece jenom nebyl naprostý kus ledovce. A když stál proti někomu, kdo se dopustil násilí na o dost křehčích a bezbranějších stvořeních, viděl rudě a jediné, co ho dokázalo zastavit bylo... no, vlastně nic.

,,Jaký ajaj?" podíval se na něj zaraženě blondýnek a o sekundu později sebou poplašeně trhnul, když z vedlejší místnosti zaslechl výstřel a pak bolestný křik, který se mu zaryl hluboko do paměti.

,,Tohle ajaj," odvětil s pokrčením ramen Akasuna a třemi kroky se přesunul mezi futra dveří do obýváku, kde se zahleděl na válejícího se muže, jenž sténavě naříkal a zakrvácenýma rukama se držel za prostřelené koleno.

Hidan se nad ním tyčil jako zlověstná hora, v ruce připažené k tělu držel zbraň a Sasori mohl jenom hádat, jaký má nyní ve tváři výraz. Rudovlásek se kousnul do rtu, když se hromotlukova noha najednou vyšvihla a nakopla muže zespodu do brady tak, až se křečovitě narovnal a poté mu ta stejná noha dupla na zraněné koleno. Bytem se opět ozval řev, tentokrát mnohem silnější, hysteričtější a uši drásající.

Naruto se kousnul do spodního rtu a obrátil pozornost zpátky k ženě, která konečně přestala skrývat svůj obličej v dlaních a nyní se na oba dva mladé muže dívala velkýma smutnýma očima. Pravé měla výrazně napuchlé a modrofialově podlité. Nos měla mírně pokřivený a napuchlý, že to vypadalo tak, jako kdyby měla dva.Vrchní koutek levého rtu měla natržený a už jenom z krátkého pohledu na její obličej bylo dost patrné, že se to stalo před pár dny. Blondýnek se k ní přes stůl naklonil znovu, tentokrát ještě blíž a konejšivě se na ní usmál. Rukou se zlehka dotknul té její a schoval její malou dlaň v té svojí.

,,Ubližuje vám často?"

,,Víceméně," přikývla žena smutně, ,,Záleží na tom, jak moc se napije nebo jak moc mu jdou kšefty."

,,Mohla byste nám říct, co jste viděla? Co si... pamatujete?"

Dlouhovláska se zhluboka nadechla a jenom na moment se podívala ven z kuchyňského okna na ulici. Další bolestivý řev jejího manžela konečně rozpohyboval její hlasivky.

,,Byla jsem tenkrát v kuchyni... připravovala jsem pomalu večeři," začala polohlasem, ,,Přilákal mě najednou hluk dole z ulice... byla to... silná rána. Přestala jsem krájet brambory a vykoukla jsem z okna ven, stejně jako manžel vedle v obýváku. Uviděla jsem dvě auta. Jedno to napralo do toho druhého... a taky dodávku. Z ní vyskákalo několik zakuklenců a spěchali k tomu nabořenému autu. Vytáhli z něj chlapa... a-asi nebyl při vědomí a... a vzali ho do té dodávky... Pamatuju si... jak jeden ten zakuklenec se podíval nahoru na náš panelák a přísahám bohu, že se snad podíval na mě."

Na moment se odmlčela a na chvíli zavřela oči.

,,Rychle jsem od okna odešla a raději se šla věnovat zase přípravě večeře, ale... o pár minut později tu někdo zvonil. Myslela jsem, že je to sousedka a tak jsem šla otevřít, ale..."

,,Byli to oni," skočil jí do vyprávění Sasori.

Žena přikývla.

,,J-jo... chytili mě za vlasy a táhli mě do obýváku k manželovi a-a... ve zkratce jsme prostě museli slíbit, ž-že jsme nic neviděli a neslyšeli, j-jinak bysme to odnesli my i... i naše děti."

,,Máte děti?" vykulil oči Naruto.

,,Mhm... dva syny... deset a dvanáct," pousmála se mírně.

,,A to s nimi žijete tady, kde se k vám váš manžel chová takhle? Nebylo by vám líp bez něj?" ujelo mu.

,,Nemám jinou možnost... neměla bych kam jít."

Blondýnek se zadíval na Sasoriho, který jenom posmutněle myknul rameny. Pak se odpíchnul od futer a přiblížil se ke stolku.

,,Váš manžel už dlouho dělal pod Madarou," začal trochu zamyšleně, ,,Proto se momentálně prvotně zaměřujeme na všechny, kteří s ním měli a mají co dočinění... Proč nic neřekl? Nic nám neoznámil? Všichni vědí, že si Madara loajality svých podřízených váží a určitě by buď pomohl vám všem nebo minimálně vám a dětem."

Žena na to pokrčila rameny.

,,Když jsme slíbili, že jsme nic neviděli, neslyšeli a nikde to hlásit nebudeme, odtáhli si manžela ven z bytu na chodbu... Nevím, co se tam dělo, nic mi neřekl... a jestli nechci dostat přes rypák, tak se prý nemám zajímat," uvedla polohlasem.

Naruto pod stolem zatnul tvrdě ruku v pěst a potichoučku zaskřípal zuby. Asi nyní právě zplna pochopil Sasoriho citoslovce, vedené právě k Hidanovi, jež si momentálně nejspíš dost užíval situaci ve vedlejším obývacím pokoji, ze kterého se momentálně ozývaly jenom nářky, bolestné skučení, žadonění. I on, stejně jako spousta dalších, se stavěl na tu stranu, že chlap, co udeří ženskou není chlap ale sráč. Nikdy se však nesetkal s pomlácenou ženou z očí do očí, jako právě teď. Když jenom pomyslel na to, že doopravdy existuje někdo, kdo dokáže uhodit slabší pohlaví a ještě k tomu třeba před dětmi (protože dost pochyboval o tom, že by jí ten chlápek mlátil, jenom když byly děti pryč z bytu), zvedal se mu žaludek a otvírala neviditelná kudla v kapse. A i kdyby se to vážně dělo tak, že dětským očím byla tahle nechuťárna zatajena, tak kolik výmluv musela tahle určitě jinak velmi pěkná žena svým dětem namluvit, aby ji skočily na to, že její obličej vypadá tak jako vypadá?

,Nedávala jsem pozor a spadla jsem... Praštila jsem se o dveře... Špatně jsem došlápla a spadla ze schodů... Někdo do mě na ulici strčil...' v duchu si opakoval ty trapné výmluvy, které byly používaný ve filmech a seriálech, ve kterých bylo zobrazováno násilí na ženách.

Chtě nechtě si tak tím připomenul i tu osudnou chvíli, kdy ho před lety napadl ten parchant v uličce a kdy se mu on sám pomstil hned potom, co dostal příležitost.