Ač to nikdo ze skupiny nedával najevo, potichu a sám pro sebe žasnul nad tím, v jaké spletici podzemních chodeb se to vlastně ocitnuli. Nejednomu z nich to připomínalo nějakou děsivou scénku z hororového filmu a jen čekali, kde se objeví nějaké zmutované monstrum lačnící po krvi, které je tu začne bezhlavě honit a zabíjet, aby si pochutnalo na kouscích jejich těl.

Fugaku zamračeně následoval několik mužů před sebou, ostatní šli vzadu za jeho skupinou, a přemýšlel nad tím, jak tohle všechno musel Hiruzen dlouho a napřed plánovat a jak bylo zatraceně možný, že se pod staveništěm nachází takovýhle labyrint!

Netušil, jak dlouho šli, ale dozajista to muselo být několik minut. Neodvažoval se vytáhnout z kapsy telefon a zkontrolovat, jestli je hovor s Tobiramou pořád zapnutý nebo jestli díky tomu, že jsou několik stop podzemí se díky nedostatku signálu vypnul. Což by byl tak trochu problém, protože zrovna momentálně nepotřeboval, aby sem i s Narutem dorazili dřív, než bylo nutné.

Muži vepředu se zastavili před jedněmi dveřmi.

,,Dál smí jenom Fugaku," promluvil jeden z nich rázným hlasem.

,,A my tu snad budeme čekat jako ve frontě?" odfrkla si polohlasem pro sebe Temari a tmavě zelenýma očima kontrolovala stěny, zda-li uvidí nějaký kamerový systém.

,,Ostatní nás budou následovat," ozval se jeden z mužů zezadu.

,,Nikam se bez nich nehnu," zavrčel Fugaku, ,,Buď tam půjdeme všichni nebo nikdo."

Nelíbilo se mu, že by se měli rozdělit. To nikdy nedělalo dobrotu.

,,Na tvým názoru tak nějak nezáleží," uchechtnul se další z mužů, ,,Buď vlezeš dovnitř sám a promluvíš si s Hiruzenem-sama tak, jak to očekává, nebo tohle všechno bude mít rychlejší konec, než byste všichni chtěli."

,,Jdi tam, zvládneme to," mrknul na něj Hashirama stojící kousek od něj.

Tmavovlasý mafián rychlým pohledem přelítnul skupinu, než s povzdechem přikývnul a přiblížil se ke dveřím. Stisknul kliku a s kupodivu klidným tlukotem srdce vstoupil dovnitř.

,,Fugaku! Konečně tě zase vidím! Už je to doba, co jsme se neviděli, když nepočítám to velmi, hm... zábavné zasedání," uvítal ho stařík sedící za stolem s pobaveným smíchem.

Jmenovaný na to nijak nereagoval a udělal krok dovnitř. Vnímal, že za ním vstoupili dva z Hiruzenových mužů, aby za ním zavřeli dveře.

,,Posaď se, udělej si pohodlí a řekni mi, copak tě sem přivádí."

,,Na vtipkování není vhodná doba ani místo, Hiruzene," zavrčel na něj, ale nabízenou židli přijal.

Možná teď ale nastala vhodná doba na to, aby konečně zjistil nějaké odpovědi na svoje otázky.

,,To máš možná pravdu," zasmál se stařík, ,,ale víš, že já se moc rád bavím."

,,K věci, Hiruzene."

,,No jistě, no jistě," mlasknul stále pobaven.

Hlava třetího největšího klanu mafie se natáhla levou rukou ke krásné zdobené skleněné karafě v níž se nacházela tmavě hnědá tekutina. Přitáhnul ji k sobě i se dvěma připravenými sklenkami a do obou nalil. Jednu po stole přisunul směrem ke svému hostovi.

,,Nemusíš se bát, není to jed," zasmál se znovu.

,,Nejsem tu proto, abych si tu s tebou povídal, moc dobře víš, proč tu jsem... Kde je Madara?"

,,Trochu mě mrzí, že jsem tu neviděl to blonďaté štěňátko, co si tvůj bratr před nějakou dobou osvojil."

Hiruzena stále neopouštěla dobrá nálada. Sevřel sklenku ve svých rukách a jenom zlehka usrknul.

,Takže mu přece jenom jde o něj,' potvrdil si Fugaku svou domněnku v duchu.

,,Máš s ním snad něco v úmyslu?"

,,V úmyslu mám něco s vámi všemi."

Jako lusknutím prstu se výraz ve staříkově tváři změnil. Tatam byl pobavený vrásčitý úšklebek, který mu doteď panoval na rtech. Nyní se jeho tvář téměř zlobně a vypočítavě stáhla. V jeho tmavých očích se leskla chuť brzy dokonané pomsty.

,Věří si. Má až moc velkou jistotu. Nenechal nás ani prohledat, když nás jeho lidi překvapili,' pomyslel si tmavovlásek.

,,Plánoval si tohle dlouho?" zeptal se ho.

,,Máš na mysli to, jak dlouho si tu moji lidi hráli na krtky než vyhloubali tyhle chodby?" uchechtnul se.

Fugakovo mlčení mu dalo jasnou odpověď. Znovu si zlehka usrknul alkoholu a poté se uvelebil v ne moc pohodlné židli.

,,Vlastně to bylo docela velký štěstí. Velká část těchle chodeb tu už dávno byla. Moji lidi na ně narazili omylem. Vedou skoro přes půlku Hokkaida. Netuším, jak dlouho tu byly a k čemu vlastně sloužily, ale dost se nám hodily, a proto jsme je taky dostatečně využily."

Uchiha měl ve tváři zcela typickou kamennou masku, jako kdyby tu skutečně jenom plkali o naprostých nesmyslech a nešlo tu vůbec o život jeho bratra, jejich menší skupiny a možná i o život Hidana a Sasoriho. I když Hiruzen mluvil, nemluvil o podrobnostech a to ho vytáčelo. Nešel se vším přímo na rovinu a on neměl čas ani náladu to z něj páčit. Až teď v duchu zalitoval nad tím, že nakonec nedal na svého nejmladšího syna, jehož prvotní nápad vyvolat mezi klany válku, zamítnul ihned v zárodku. Možná by to teď vypadalo úplně jinak.

,,Co tímhle vším sleduješ? Proč teď, hm? Proč hned únos mého bratra? Proč se ptáš na Naruta? Kam si vůbec ostatní odvedl? A co ti dva, co tu byli ještě před námi? Hidan a Sasori... jsou ještě vůbec naživu?... Proč si seš tak strašně jistej v kramflecích? Myslíš si, že ti dva idioti, co za mnou stojí mě stihnou zastavit před tím, než nechám tvůj senilní mozek se rozprsknout na zdi za tebou?" vychrlil na něj hromadu otázek.

Vážně ho to už nebavilo.

,,A ty si myslíš, že mojí vraždou bys snad dosáhnul svého?" uchechtnul se něj Hiruzen, ,,Jestli zemřu já, zemřete všichni. Bez výjimky."

,To jsem si mohl myslet. Naprosto očekávaný tah.'

,,Ta nevědomost je příšerná, že?" povytáhnul pobaveně obočí stařík.

Fugaku se stěží udržel, aby neprotočil očima, jak ho začínal muž sedící naproti němu vytáčet. Vážně by dal všechno za to, aby teď mohl vstát, postavit se za něj, chytit jeho senilní hlavu do rukou a naučeně trhnout tak, aby mu zlomil vaz. U Jashiha, vyřešilo by to tolik problémů! Jenže pokud byl Hiruzenův život nějak napojen na život jeho staršího bratra, musel tuhle šaškárnu vydržet. Jedině tak, až bude vědět dostatek informací, bude moci začít pořádně jednat.

,,Příšerný je jedině to, že tu s tebou musím sedět a nevidím v tom žádný důvod," neudržel se a procedil skrze semknuté rty.

,,Zodpovím ti tedy pár tvých otázek," mlasknul rádoby otráveně bělovlasý stařík a mírným cvrknutím do klobouku si ho z čela trochu vyzdvihnul.

,,Že bysme se nakonec pohnuli trochu z místa?" uchechtnul se tentokrát Fugaku.

,,Nech si ten sarkasmus, prosím," zamručel Sarutobi a vrásčitými prsty posetými desítky pih zabubnoval o desku stolu, ,,Všichni jsou naživu, zatím. A budou naživu minimálně do doby, než sem přijde ten kluk."

,,On sem ale nepřijde," zamračil se Fugaku.

,,Nelži mi," zasmál se potěšeně starší a znovu upil trochu tekutiny ze skleničky, ,,Vím moc dobře, jak je poblázněný najitím svého miláčka a silně pochybuji o tom, že by mu v tom někdo zabránil. Láska je mocná věc, Fugaku, to ty sám moc dobře víš."

Bratr mafiánského bosse zatnul vztekle čelist. Jako už tolikrát za ty dlouhé předlouhé dny, týdny a měsíce si vzpomněl na svou nádhernou a úžasnou ženu, která na něj stále ochotně čekala v Ósace. Byla to pro něj už nesmírně dlouhá doba, kdy ji naposledy pohladil, políbil, zasmál se s ní nebo se na ní jenom podíval. Jakmile se přišlo na to, že jeho bratr byl nejspíš unesen, i když ještě v té době nevěděli kým. Avšak hned poté, co zjistili, že za tím vším má prsty ten senilní dědek, co měl už dávno předat svůj post hlavy klanu mladší generaci, nechal zvýšit počet mužů v ochrance v jeho rodinném sídle. Nikdy by si neodpustil, kdyby se Mikoto něco stalo. Sasukeho a Itachiho měl pod dohledem, ale jeho žena byla doma sama. Musel zajistit, aby byla v bezpečí.

Hiruzenova slova v něm akorát zanechala pocit, že udělal jedině dobře, když zajistil, aby Mikoto nikdy nikam nešla sama a vždycky měla kousek za sebou, ne-li přímo vedle sebe aspoň dva muže z ochranky. V duchu se pousmál nad tím, jak se vztekala jako malé děcko do telefonu a žádala ho, aby je stáhnul, protože přece není z cukru, je ženou mafiána a dokáže se o sebe postarat. Každodenní, aspoň kraťouličké telefonáty s ní, ho nutili nevzdávat se a co nejdřív najít a vysvobodit svého bratra, aby se potom mohl vrátit za ní a konečně jí vynahradit všechen ten ztracený čas.

***

,,Dejte ze mě okamžitě ty špinaví pracky pryč, vy sráčové, nebo vám rozmašíruju ty vaše arogantní ksichty!" vztekala se blondýna se čtyřmi culíky, když ji z každé strany za paži popadl jeden muž z Hiruzenovi ochranky a odtáhli ji do jedné z místností.

Temari sebou škubala a vykopávala nohama, ale nebylo jí to nic platné.

Gaara i Kankuro chtěli ihned zasáhnout a svou starší sestru ochránit, ale jakmile na ně další muži namířili zbraněmi, nezbývalo jim nic jiného, než zůstat na místě a nepodnikat nic riskantního.

,,Nic se jí nestane," ubezpečil je jeden holohlavý muž se zbraní v ruce, než se uchechtnul, ,,Když teda přestane takhle vyvádět."

,,Kam ji vedete?" zavrčel na něj Kankuro.

,,Každej z vás má svoje určitý místo," prozradil mu plešoun a pak s rukou, ve které stále držel zbraň trhnul ke dveřím hned vedle, ,,Ty můžeš zapadnout támhle. Jestli nechceš po svejch, pomůžem ti."

Kankuro svraštil nepříjemně čelo, ale nakonec se odpíchnul od místa a i když možná trochu nejistě, rozešel se k vedlejším dveřím, které mu další z mužů otevřel. Nestihnul udělat ani krok dovnitř a ucítil na svých zádech dotyk rukou, jak ho nemoc šetrně postrčili dovnitř.

,,Tohle se mi nelíbí," zamumlal Sasuke směrem k Itachimu, ,,Proč nás rozdělují?"

,,Snižují míru rizika," odpověděl mu pološeptem Itachi, ,,Neboj se."

,,Neboj se, neboj se," zafrkal nejmladší zamračeně, ,,To se ti lehko řekne... Neříkám, že se bojím, ale tohle nechápu. Přijdu si jak prase, co jde na porážku."

Itachi se na něj podíval krátkým pohledem, snaže se mu dodat špetku odvahy. I jemu se tahle situace vůbec nelíbila. Nechápal, proč je všechny nezavřeli v jedné místnosti a hotovo. Bylo by přece mnohem snazší je hlídat všechny najednou, než každého zvlášť. Urputně se snažil přemýšlet nad tím, co to mělo vůbec znamenat.

Postupně je takhle rozdělili úplně všechny. Pro každého byla zvlášť místnost, do které byly nešetrně strčení, i když dokázali jít po svých a nekladli odpor.

,Sasuke měl pravdu,' pomyslel si Itachi, když se jako poslední ocitnul ve tmavé místnosti a ve chvíli, co se za ním zavřeli dveře byl někým sražen na kolena a přes hlavu mu byl přetažen pytel, ,Jako prase na porážku.'