Dobře, dobře, dobře, nějak jsem to neodhadla (nebo jsem se po dlouhé době jenom konečně rozepsala) :D Tohle není poslední kapitola :D možná až ta příští... nebo taky přespříští... kdo ví :D

Nicméně se snažte bavit a užijte si další kapitolu, která vyšla mnohem rychleji, než jsem měla vlastně v plánu ^-^ Možná... a tím fakt radši nechci vůbec předbíhat a něco slibovat... se brzo všechno vrátí do starejch kolejí a já zas budu o mnoho aktivnější, než v posledních měsících <3

Mohlo by se zdát, že celá záchrana proběhla až moc hladce na to, aby se všechno vrátilo do pořádku. Pravá válka nastala až o dva dny později, kdy se Asuma Sarutobi nemohl spojit se svým otcem. Asuma samozřejmě o plánech svého starého otce věděl, a proto mu jednoduše došlo, kde asi tak může být. Poslal tak bossovi mafie jednoduchý vzkaz.

,,Vážně sis myslel, že to bude tak jednoduchý?" uchechtl se v malé podzemní cele Hiruzen za mřížemi, když se u něj objevil Madara, ,,Že se... jen tak vzdám?"

,,Nejsem idiot," odfrkl si tmavovlasý muž, jenž se cítil už mnohem líp a založil si ruce na prsou, ,,Proto ti dávám na výběr. Buď se stáhnou a ty budeš moc chcípnout se svědomím, že tvého syna a zbytek tvojí rodiny ušetřím, nebo vás všechny smetu z povrchu zemskýho."

Tmavýma očima se zabodával do starého muže, co s rukama složenýma v klíně seděl v tureckém sedu na tvrdé pryčně a zíral do zdi před sebou.

,,Výhružky ti nepomůžou."

,,Nevyhrožuju ti. Zcela prostě ti sděluju, že existujou jenom dvě možnosti, jak tohle celý skončí a je jenom na tobě, co si vybereš, ale řeknu ti jednu věc... až budu odřezávat hlavu tvýho syna z krku, nechám tě se dívat. Nechám tě dívat se na to, jak mu z očí vyprchává všechen život. A to samý tě čeká se všema tvejma příbuznejma. Postupně... pomalu... všichni do jednoho."

,,Zkoušíš na mě to, co já na toho tvýho usmrkance? Vtipné," zachechtal se chraplavě starší.

,,Já to narozdíl od tebe dotáhnu do konce," zavrčel na něj temným hlasem Madara, otočil se na patě a bez dalšího slova, i když na něj na konci chodby Hiruzen volal, odešel do své pracovny, kde na něj už čekali bratři Senju.

***

,,Seš až podivně moc v klidu," pronesl Madara a přimhouřenýma očima sledoval přes stůl bělovlasého muže v obleku, jak ledabyle sedí v nabídnutém křesle s nohou přes nohu a skoro až znuděně usrkává skotské, kterou mu nalil při setkání.

,,Když už jsem vás zachraňoval, tak jsem s tím tak nějak počítal dopředu," mlasknul nevýrazně Tobirama a odložil skleničku na nedaleký stolek.

Koutkem oka se podíval na svého staršího bratra, než se vrátil pohledem zase k Madarovi.

,,Navíc... i kdyby se nestala polovina věcí a Sarutobi vám oficiálně vyhlásili válku, Hashirama by mi nedal pokoj ani ve spaní a nutil by mě s vámi do spolupráce."

Z jeho levé strany se ozvalo pobavené zahihňání.

,,Má pravdu," souhlasil hnědovlasý muž s úsměvem, za který se v ten daný moment vůbec nestyděl.

,,A ty máš zase až moc dobrou náladu na to, jaký sračky nás čekají," uchechtl se Madara.

Starší Senju pokrčil stále pobaveně rameny.

,,Dlouho jsem žádnou pořádnou přestřelku nezažil a zajímalo by mě, jestli umím pořád ještě tak dobře střílet."

Nad jeho slovy jenom Tobirama s odfrknutím protočil očima.

,,Nuže, dobrá... Víme o několika menších mafiánských klanech, kteří jsou jak Hiruzenovi uslintaní psi a mě v lásce zrovna dvakrát nemají, takže můžeme počítat s tím, že se k němu přidají."

,,Stejně by to v počtu na naše dvě rodiny dát nemělo," namítl Hashirama a promnul si bradu, ,,Ať to počítám, jak počítám."

,,Pamatuj na to, že spousta mých i vašich lidí je rozlítaná všude po světě a nedokážeme je během jednoho dne stáhnout zpátky do Tokia," upozornil ho Madara, ,,Čím dřív začneme, tím dřív skončíme."

,,Se Sabakovými počítat moc nemůžeme. Pár svých lidí nám určitě pošlou, ale ti hlavní dva kluci se nezúčastní. V tak brzké době se nedokázali zotavit z toho, co jim ten parchant udělal."

,,Upřímně jsem s nimi ani nepočítal. Fugaku taky není zrovna dvakrát v kondici."

,,Máš nějaký plán?" zajímal se Tobirama.

,,Něco mě už napadlo..."

***

- O několik hodin později -

,,Ty s námi do akce nepůjdeš. S tím doufám počítáš."

Madara seděl na kraji postele a upřeně se díval na plavovláska, jak poslušně stojí a nechává jejich rodinného lékaře převazovat mu rány.

Blondýnek protočil očima.

,,Neprodělal si ještě pořádný výcvik a taky nejsi ve-"

,,-stavu, kdybych něco takovýho zvládnul. Byl bys nám víc k přítěži než k užitku," zamručel, čímž svému partnerovi nedbale skočil do řeči.

Uchiha se zamračil a nespokojeně mlasknul.

,,Tohle jsem tak úplně říct nechtěl."

,,Fakt?" uchechtl se blondýnek, ale pak potřásl hlavou, ,,Nech to plavat. Byl jsem už dávno smířenej s tím, že bych se těžko týhle akce zúčastnil. A i když pochybuju, že si to nechtěl říct, tak já sám moc dobře vím, že nejsem ve stavu, abych někde běhal se zbraní v ruce."

,,Páni, to je od tebe dospělý."

,,Ha ha ha," zazubil se na něj a opatrně svěsil obvázané ruce podél těla.

Doktor potichu odešel z místnosti a on udělal několik kroků k posteli, kde seděl jeho partner a opatrně mu chytnul jeho ruce do svých. Jeho prsty ho v dlani příjemně hřály a on se přistihl u toho, jak zírá na jejich spojené ruce a ten pocit si neskutečně moc užívá. Palci začal nevědomky přejíždět po hřbetech Madarových rukou až tam, kam dosáhl.

,,Já už jsem si vymyslel trochu jinou zábavu," hlesl pak polohlasem.

Tmavovlasý pozdvihnul obočí.

,,Nemohl bych tu jen tak sedět a čekat. Nevydržel bych to."

,,Máš na mysli to...?"

,,Mhm," pokýval hlavou.

Madara si jej opatrně stáhnul do klína a objal ho kolem pasu. Jemně ho líbnul na opálený krk, který se už nemusel schovávat pod obvazy.

,,Už si to vymyslel?"

,,Jen jsem to doladil k dokonalosti," ušklíbnul se mladík.

,,Chtěl bych to vidět."

,,To je trochu úchylný, nemyslíš?" zasmál se blondýnek a přitulil se do jeho náruče, ,,Hidan ti pak všechno odvypráví do sebemenšího detailu, nemusíš se bát."

Hlavu si opřel o jeho rameno a modrýma hlubokýma očima se díval na profil jeho tváře. Jeho dokonalé tváře.

,,Hlavně mi tam neumři, jasný? Nedělal jsem to všechno jenom proto, abych si s tebou dal pár pus a ani si nezapíchal," řekl potom.

Jeho tělo opřené o Madarův hrudník sebou začalo mírně nadskakovat, jak se mladší muž pobaveně rozesmál.

,,Až to všechno skončí a až ty budeš plně zdravý, nevytáhnu ho z tebe, i když budeš prosit o to, abych už přestal," přislíbil mu.

Rozhodně by se netajil tím, kdyby se ho na to zeptal, jak moc ho ta slova vzrušila. Sám si v duchu poprvé pěkně zanadával, když se mladík konečně vzbudil po dlouhém spánku, že to první na co dokázal myslet bylo to, jak se mu slastně vzpíná v posteli a sténá jeho jméno.

,,Už aby to bylo," zasnil se plavovlásek.

On na tom byl stejně, ale... doopravdy se na to ještě fyzicky necítil. Musel chodit, zvedat i dělat zcela obvyklé věci velmi opatrně, protože poraněná místa, i když se o ně jejich doktor staral dvakrát denně, ho neustále intenzivně bolela. Lékař jej připravil i na to, že jizvy z toho zážitku rozhodně nezmizí. Už si ani nedokázal vzpomenout, jak vlastně vypadalo jeho tělo předtím, než se s Madarou pustil do takového vztahu.

***

Následujícího dne, když slunce zapadalo za obzor a do tmy zbývaly už necelé dvě hodiny, nadešel čas konečného zúčtování Jak pro jednu, tak pro druhou stranu.

,,Dávej na sebe pozor, prosím," vydechnul blondýnek a několikrát prudce zamrkal očima, aby zahnal směšné slzy, které se mu do nich neúprosně draly, ,,Vy všichni na sebe dávejte pozor."

Před pár dny ho konečně dostal zase zpátky a teď by o něj měl zase přijít? Takhle to přece neskončí!

Madara položil dlaň na jeho tvář a přes rty se mu rozvlnil jemný úsměv.

,,Neboj se. Brzo budu zase zpátky a pak se už všechno vrátí zpátky do normálu."

,,S-slibuješ?"

,,Slibuju."

Blondýnek nasucho polknul. Stoupnul si na špičky a zlehka se svými rty otřel o ty jeho. To mu ale nevydrželo moc dlouho, zvlášť potom, co Madara nasál jeho spodní ret. Tiše mu zavzdychal do úst a pořádně prohloubil polibek, jako kdyby měl být jejich poslední. Což samozřejmě odmítal dopustit. Příležitostí na to, aby se mohli takhle líbat bude ještě dostatek.

***

,,Připravenej?" zajímal se šedovlasý mafián, obdobně obvázaný jako Naruto, když si mu blondýnek přisednul do auta.

,,Připravenej," přikývnul s povzdechem, ,,Jak se cítíš?"

Hidan se na něj koutkem očka podíval a pak se široce zazubil.

,,Jsem nasranej, že mě nepustí do akce."

Plavovlásek se krátce zasmál a potřásl hlavou.

,,Ale chápu ho," řekl pak už vážným hlasem, ,,Moc bych jim nepomohl a místo toho, než abych seděl někde v dodávce a hlásil pozice, jak nějakej zasranej zelenáč, pomůžu radši tobě. S čímž se spokojil i Sasori."

,,Jsem rád, že jdeš se mnou."

,,Jsem rád, žes mi to nabídnul."

Naruto se krátce zasmál a připoutal se. Srdce mu divoce tlouklo a on moc dobře věděl, že to ještě není ten tlukot z adrenalinu a toho, co se bude snažit za chvíli udělat, ale z toho, jak přes okénko viděl, jak naložená auta lidmi odjíždí pomalu z pozemku.

,,Bude v pohodě, neboj. Má tuhej kořínek, na to si mohl už přijít," snažil se ho šedovlásek uchlácholit, přičemž nastartoval motor.

Uzumaki pokýval hlavou a složil ruce do klína.

,,Máš tu sebou všechno?"

,,Si piš, ještě jsem to se Sasorim kontroloval."

,,A ona?"

,,Spinká v kufru," zazubil se na něj a pobaveně zamrkal, ,,Už mi prozradíš, co máš v plánu? I když ty věci v batohu a to, co jsi mi řekl, jsou trochu indicie, ale... pochybuju, že s ní chceš jít na ryby."

Modroočko se tajemně pousmál.

,,To se dozvíš v pravý čas."

***

- O dvacet minut později -

Když Hidan zastavil na určeném místě, vypnul motor a oba muži vylezli z auta. Zaparkoval před menším, ale hustým lesem.

,,Kousek musíme po svých. Tam jich bude určitě nejvíc," řekl Hidan.

,,Doufejme."

Jen, co to dořekl, zaslechl nad sebou hlasité zakrákání.

Šedovlasý mafián se znalecky ušklíbnul.

,,Jsem si tím na sto procent jistej."

Naruto se úlevně uchechtnul. Byla by smůla, kdyby sem jeli pro nic za nic. I když měl pro jistotu záložní plán.

,,Tak začneme."

Hidan kývnul a rozešel se ke kufru auta. Otevřel ho a jen na sekundu se zadíval na omráčenou, svázanou ženu. Pak ji neurvalým zatřesením ramene probudil z mrákot.

,,Vstávej!"

Žena zaskuhrala a několikrát zamrkala. Hned na to bolestivě zařvala, když se ji dlouhé prsty zamotaly ve vlasech, sevřely se v pěst a násilím ji za ně vytáhly na zem.

,,To bolí, krucinál!" štěkala.

Kolena se jí zabořily do mělké hlíny.

,,Zvedni se," zavrčel na ni chladným hlasem, ,,Nikdo tě nebude nosit."

Dalším prudkým zatáhnutím za vlasy ji zvedl na nohy.

,,K-k-kam to j-jdeme?!"

Hlas se jí třásl. Kolem nich nikde nic nebylo. Jenom louky a les. Civilizace kdoví jak daleko.

,,Na místo popravy," uchechtl se chladně blondýnek, jež se začal konečně plně soustředit na svůj cíl a přehodil si popruh batohu přes rameno.

Ženiny oči se bojácně rozšířily, když před sebou spatřila mladého muže, jak si ji měří tvrdým pohledem.

Naruto pak kývnul hlavou za sebe a ustoupil do strany, aby ji dal prostor.

,,Tak, prosím, madam, račte jít."

Kazumi se však nechtěla pohnout z místa. Nohy, jako by ji snad zdřevěněly, nedokázala se pohnout kupředu. Kdo by taky chtěl, když už dopředu věděl, co ho čeká, až dojde k cíli. Nasucho polkla. Nelíbilo se jí, na jaké straně se to teď ocitla. Takhle si to nepředstavovala. Takhle to být nemělo! Provaz, kterým měla svázaná zápěstí za zády se ji nepříjemně zařezával do masa. Měla chuť se rozběhnout pryč, i kdyby bylo nejbližší město nebo vesnice několik kilometrů vzdálené, ale moc dobře věděla, že proti těm dvěma by neměla sebemenší šanci.

,,Hni se!"

Šedovláskova ruka ji bolestivě zasáhla mezi lopatky a postrčila ji kupředu. Trochu zaklopýtala, ale nakonec udržela rovnováhu. Zvedla hlavu, podívala se do strany a setkala se s modrým pohledem.

,,N-nedělej t-to, prosím..." hlesla rozechvěle.

Blondýnekovi se zvednul koutek úst nahoru.

,,Ještě jsem ani nezačal.