- FLASHBACK -

Naruto nervózně zazvonil na domovní zvonek u dveří rodiny Yutarashi. V kapse stále zimního kabátu svíral malou krabičku a pohrával si s ní. Dával si však dobrý pozor, aby nezmáčknul rudé tlačítko a omylem tak nevydal signál do vily, kde zůstával Zetsu a sledoval monitor, do kterého se signál měl vyslat v podobě rudého zářivě svítícího kolečka, které bylo schopné lokalizovat přesnou polohu.

,Ať už tohle všechno skončí,' pomyslel si s bušícím srdcem a v tu chvíli se otevřely dveře, ve kterých stál Mizuke.

,,Pojď dál, ještě máme trochu času," pozval ho s přátelským úsměvem dál.

Naruto by si takhle díky jeho přátelské a přívětivé povaze nikdy nepomyslel, že je to jenom další vrah, který se dokázal skvěle skrývat díky své dlouholeté práci. Vstoupil do útulné dlouhé chodby.

,,Můžeš jít klidně do obýváku," pobídnul ho Mizuke a ladnými dlouhými kroky ho obešel.

Naruto ho mlčky následoval, ale přesto se cítil poněkud zvláštně. Pořád přemýšlel nad tím, jestli tohle byl vlastně dobrý nápad. Možná to měli vymyslet úplně jinak. Možná se do téhle akce neměl tak zběsile hnát. A to se mu akorát potvrdilo téměř vzápětí, když vstoupil do obývacího pokoje a před sebou uviděl stát obyčejnou dřevěnou židli. Modrým, trochu zaskočeným pohledem vyhledal Mizukeho, který stál za ní a rukama se opíral o její opěrku.

,,Co to-" nestihnul ani doříct svoji otázku, když ho někdo silně zezadu praštil do hlavy.

V bezvědomí se skácel na zem.

***

Z omamného spánku jej probudilo nepříjemné pleskání po tvářích.

,,Tak už se konečně prober, zas takovou ránu si nedostal," mručel nespokojeně Mizuke.

,,C-co?" vydechnu blonďák a otevřel oči.

Okamžitě poznal, že je přivázaný. Dozajista n té obyčejné dřevěné židli, kterou spatřil ještě před tím, než ho někdo složil na zem. Ruce měl za zápěstí připevněné provazem k bočním opěrkám, nohy za kotníky k nohám židle a pro jistotu i hruď k zadnímu opěradlu. Provazy se mu nepříjemně zařezávaly do zápěstí, když se je cukáním snažil uvolnit.

,,Co to má kurva bejt?!" vyjel pohoršeně a jeho tělo v ten moment zachvátila panika.

,Tohle není dobrý, ttebayo.'

,,Myslel sis, že jsem vážně takovej idiot a nepřijdu na to, že to byla jenom naprosto hloupě vymyšlená léčka?" ušklíbnul se Mizuke a povytáhl obočí.

Blondýnek se hryznul do spodního rtu a rozšířenýma blankytně modrýma očima hleděl do šera před sebe, kde viděl tmavou postavu.

,,Madara zaplatí za to, že mi sebral bratra," zaslechnul chladný hlas.

A jen o pár vteřin později vystoupil Mizuke ze stínu a postavil se jenom malý kousek od něj. Zpoza něj vystoupil i Nero, o kterém Uzumaki neměl ani páru.

,,N-Nero?" vykoktal ze sebe překvapeně, ,,T-ty v tom jedeš taky?"

A vlastně proč by ne. Kdo jinej by ho taky mohl praštit do hlavy?

,,Víš," mlasknul Mizuke, aby na sebe připoutal pozornost, ,,mám jeden takovej nepříjemnej pracovní zlozvyk, a to je ten, že si proklepnu do detailu každičkýho novýho známýho... A když se mi Nero svěřil, že má nového spolužáka, co k nim nastoupil do třídy, nečekal jsem snad ani hodinu a musel jsem si o tobě zjistit pár informací. A co si budeme... bylo to fakt překvapivě zajímavý... Za začátku jsem se Nerovi ani nesvěřil, proč taky, chtěl jsem mít jistotu. Ale pak, když jsem přišel na to, že tvoji rodiče vlastně beze stopy zmizeli, nebo respektive, poslední doložitelný záznam jejich existence byl z tokijské letištní haly, začal jsem být vůči tobě dost podezřívavý. Hlavně když tvůj otec měl pracovat jako soukromé očko... Hledal jsem a hledal... a najednou to všechno do sebe začínalo krásně zapadat, až jsem ani chvílema nemohl uvěřit, že je to vážně pravda."

Při svém dlouhém monologu chodil kolem svázaného Uzumakiho dokola jako dravec, který čeká na vhodnou chvíli, aby mohl vystartovat po své kořisti.

,,C-co máš se mnou jako teďka v plánu, hm?!" zavrčel na něj blondýn a znovu sebou zkusil zacukat, jestli se přece jenom o trochu provazy neuvolní.

Provazy ale samozřejmě nepovolily, jen se ještě víc zařízly do jeho zápěstí, až nepříjemně bolestně zasyčel.

Mizuke se ušklíbnul a z nedalekého konferenčního stolku vzal Narutův telefon, který mu sebral z bundy, když ho ještě v bezvědomí šacoval.

,,Teď... teď se spojím s Madarou a dám mu jednoduchou nabídku. Uvidíme, jak moc mu na tobě skutečně záleží," usmál se na něj zle.

Uzumaki nasucho polknul.

- KONEC FLASHBACKU -

,,Seš v pohodě?" staral se Sasuke, když blondýn stále jenom zaraženě stál jako kůl v plotě a nebyl doteď schopen promluvit.

Tušil, že mu teď v hlavě vyskakují vzpomínky na tu docela dost dramatickou událost, které byl účastníkem a ještě k tomu z prvního místa. Položil mu proto opatrně ruku na rameno a jenom zlehka jej stisknul.

,,Vidím to jako včera," zamumlal polohlasem blondýnek, jako kdyby se konečně probral z transu, ,,Všechno, co se tam stalo."

- FLASHBACK -

,,Konečně, to ti to trvalo."

Pošklebný hlas se ozval z temného kouta, ze kterého jen o pár vteřin později vyšel Mizuke, jenž předloktím přidržoval před sebou Naruta pod krkem a druhou rukou, ve které držel zbraň, mířil na jeho spánek.

Madarovy oči potemněly. Začínal v něm narůstat vztek a zároveň obavy, když se na něj Naruto vystrašeně díval.

,,Konečně se potkáváme tváří v tvář," zapředl vrnivě chladným hlasem Mizuke a zle se na vysokého Uchihu usmíval.

,,Jsem tady, tak ho pusť," zavrčel na něj Madara.

Yutarashi se ušklíbnul.

,,Myslíš si snad, že ti to udělám tak jednoduchý?" zasmál se škodolibě a zpevnil sevření kolem blondýnova krku až musel mladík zalapat po dechu, ,,Zabil si mi bratra. Vystřílel si do něj dva zásobníky a pak jeho tělo zapálil."

Madara trhnul hlavou.

,,Podrazil mě," odsekl.

,,Chtěl tě dostat do vězení za to, co všechno jsi způsobil!" zařval na něj nekontrolovatelně Mizuke a svou vlastní hlavou se perfektně schovával za tu Narutovu, aby byl chráněný pro případ, kdyby na něj Madara chtěl vytáhnout vlastní zbraň.

Uzumaki k tmavovláskovi vysílal jeden prosebný a vystrašený pohled za druhým. Tak moc se bál a ta zpropadená zbraň u jeho hlavy jeho strach o život akorát zvyšovala.

,,Víš... celou tu zkurvenou dobu jsem toužil se ti postavit tváří v tvář. A tenhle pitomej kluk mi k tomu akorát dopomohl a všechno urychlil," ušklíbnul se znovu, ,,Když jsem si o něm všechno zjistil, začal jsem nahlodávat svého syna, aby se s ním dal do řeči a zavedl potom téma i na tebe. A všechno šlo dokonale podle plánu... Věděl jsem, že tě tenhle malej idiot varuje před tím plánovaným zátahem, co se na tebe chystal. Bylo mi to jasný. Akorát se mi potom všechny moje domněnky potvrdily... Jenže pak zmizel. Odešel ze školy a já si myslel, že je všechno ztracený. Tak jsem na to musel jít trochu jinak... Došel jsem si za Hyuugou a po velmi příjemném rozhovoru, jsem z nějak nakonec dostal nějaká jména těch podrazáckejch sviní, co pro tebe pracovali... A tys tomu pak všemu nasadil akorát korunu, když si tohle škvrně nechal označit tím vaším trapným rodovým znakem."

Zachechtal se na konci tak moc, až se jeho smích rozléhal snad celým přízemím továrny a v ozvěnách se vracel zpátky k nim.

,,Napadlo mě, že ten kluk začne určitě pátrat. Po prvním setkání s ním mi došlo, že je vážně dost chytrej a všímavej... a taky si nenechá jen tak srát na hlavu. Všechno zase hezky jelo jako po másle. Vystopoval sám Hyuugu a už se to pěkně vezlo. Dokonce znovu zkontaktoval i mého syna, což mě potěšilo ještě víc, protože jsem věděl, tě takhle dostavu ještě dřív... Jen mě trochu vytočilo a zpomalilo to, že Hyuuga tohohle kluka nakonec udal na fízlech a všechno se mi díky tomu zamotalo a zadrhlo. Ale pak přišel s tou žádostí o pomoc..."

,,Už sis dovylíval srdíčko?" odfrknul si Madara a protočil očima.

Mizukemu se zle zablýsklo v očích.

,,Co kdybych teďka na oplátku toho tvýho zajíčka rozstřílel na sračku já, hm? Byli bysme si kvit," prohodil nakonec ledabyle.

V ten moment na něj už Madara mířil svojí zbraní. I když to šlo poměrně těžko. V jeho zorném poli byly jenom Mizukeho ruce, jinak se celým zbytkem těla ten ubožák schovával za Narutem.

,,Být tebou, tak tu zbraň dám dolů," uslyšel za sebou náhle Madara pro něj cizí hlas a vzadu na krku, i přes husté černé vlasy, naopak ucítil až moc známý kov.

,,Snad sis nemyslel, že vážně přijdu sám," zachechtal se Mizuke.

,,N-nem-ohl js-sem... v-var-ah-ovat," vydechl ztěžka blondýnek, když ucítil, že ten parchant za ním trochu povolil stisk kolem jeho krku.

,,Drž hubu!" štěknul po něm vysoký muž a přitisknul mu předloktí opět až téměř drtivě na ohryzek.

,,A ty si snad myslíš, že já jsem sám?" pozdvihl s úšklebkem druhý muž obočí.

,,S tím jsem samozřejmě počítal," vydechl hraně znuděně Mizuke, ,,Za chvíli tady budou policejní posily a pak to bude kdo z koho... Teď uvidíme, jaký jsi vlastně formát. Máš tak... circa čtyři minuty na to zdrhnout, aniž by tě chytili. Nebo tu můžeš zůstat a čekat na smrt... Buď ty anebo on."

Zlehka uvolnil stisk kolem Uzumakiho krku a natáhnul kohoutek zbraně.

Madara nemusel přemýšlet dlouho. Vlastně by se takovou blbostí ani nezabýval. Zadíval se blondýnkovi zhluboka do očí. Volba byla prostě jasná.

,,Omlouvám se, Naruto. Mrzí mě to, vážně, ale... nejde to jinak," zašeptal a napřaženou ruku, ve které držel zbraň, stáhnul k tělu.

Narutovy oči se rozšířily strachem, panikou, obavami a prosvitlo v nich dokonce i zrnko zdrady, nechápavosti a nevěřícnosti.

,Nechá mě tu... chcípnout?' prolétlo mu v tu chvíli hlavou, načež začal odpočítávat své poslední sekundy života.

Mizuke se rozesmál.

,,Jak nečekané! Věděl jsem, že ti na něm vůbec nezáleží! Radši obětuješ jeho život než svůj vlastní!"

Madara už nečekal ani vteřinu. Narutův strach proplouval až k němu. Rozhodně neměl v úmyslu ho tu nechat zemřít. Jen potřeboval získat pár sekund času. A ty se mu naskytly právě v ten moment, kd se Mizuke začal smát a myslet si, že má snad vyhráno a polevil na ostražitosti. Tmavovlasý mafián se prudce otočil na místě a výpadem své levé ruky srazil napřaženou Nerovu paži se zbraní tak rychle a tvrdě, že mu vylétla z ruky. Pravou rukou mu dal takovou ránu do obličeje, že se mladík skácel rovnou v mdlobách k zemi. Pak se v další sekundě otočil zpět se zvednutou zbraní, natáhl kohoutek, zamířil a i když se Mizuke, momentálně naprosto vykolejený nastalou situací, schovával za Narutem, vystřelil.

Polorozpadlou místností se ozvalo přímo zvířecí zařvání, když se kulka trefila do ramene a zaryla se do masa.

Mizuke vylekaně odskočil od Naruta, který se v bolestech svalil na zem schoulený do klubíčka, drže se za krvácející rameno.

Madara se pak se zlostným zábleskem v očích podíval na Mizukeho a během další vteřiny protnul místnost druhý výstřel.

Již mrtvé tělo se sesunulo na zem vedle kňučícího a naříkajícího klubíčka.

Černovlasý muž k němu přiskočil a pevně ho objal. Zabořil si hlavu do jeho blonďatých rozčepýřených vlasů.

,,Tys... mě postřelil," vydechl šokovaně Uzumaki a nabíral zmateně vzduch do plic, ,,Tys mě kurva postřelil, ty kreténe!"

Cítil na své dlani, kterou se držel za rameno, teplou krev, která mu protékala mezi prsty.

,,Však jsem se ti předtím omluvil," ušklíbnul se Madara, snaže se trochu zlehčit situaci.

,,Ty jeden arogantní sobeckej bastarde! Přísahám, že tě zabiju, jen co budu moc zvednout ruku! rozkřičel se vztekle Naruto, ale jeho hlas byl zvláštně a příjemně podbarven.

Madara se rozesmál a políbil ho do vlasů.

,,Je to za náma, zlato."

- KONEC FLASHBACKU -