Omlouvám se za zpoždění, ale N-chan začaly pěkně trápit zuby T_T

- FLASHBACK -

Naruto seděl naštvaně a možná i trochu poníženě ve výslechové místnosti na policejní stanici. Ruce měl složené v klíně a kolem zápěstí mu chrastila policejní želízka. V duchu si nadával do idiotů, že byl tak neopatrný a nechal se při krádeži peněženky jednoho už na pohled dost bohatého týpka, tak trapně chytnout. Rozhodně to ale nedával za vinu jenom sobě, protože kdyby nebyl tak moc ve stresu a nebyl hnán časovým limitem, takovou tupou chybu by neudělal.

,,Vážně mi tu chceš neustále tvrdit, že nevíš, kde jsou tvoje rodiče? To nechodí do práce? Máš na ně telefon?" vyptával se ho znovu policista sedící naproti němu a očividně byl už dost nevrlý.

,,Nevím, kam naši zmizeli!" vyštěknul pohoršeně blondýn, ,,Neobjevili se doma už od včerejška. A sorry, ale jsme tak nechutně chudý, že nemáme ani na posranej telefon."

,,Bejt tebou, tak se chovám slušně, chlapče, nebo se dostaneš do pěknýho průseru," varoval ho policista, který byl na toto chování za svá léta praxe zvyklý, tudíž s ním mladíkův výlev nijak nezacloumal.

,,V něm už stejně sem, tak to je fuk," odfrknul si Naruto a vzpurně trhnul hlavou.

Policista se už nadechoval nejspíš k dalšímu mravnímu kázání, když v tom někdo dvakrát klepnul na dveře a do místnosti nakoukla hlava mladé ženy.

,,Pan Uzumaki tu má advokáta. Rád by s ním mluvil o samotě," prohlásila.

Vyslýchající policista s povzdechem vstal a s posledním výrazem, který jasně říkal ,Nemáte na telefon, ale na advokáta jo?' opustil místnost.

Naruto však překvapeně zamrkal.

,Advokát? Já nemám kurva žádnýho advokáta!'

Oči se mu však vztekem zúžily, když dovnitř napochodoval vysoký tmavovlasý muž s arogantním úšklebkem na tváři. Tělo se mu však nepatrně rozechvělo i strachem z toho, co nyní mohlo přijít. Upřímně si myslel, že když nebude spolupracovat a bude drzý a hrubý, nechají si ho tu pod dohledem a tenhle týpek na něj tak nebude moct. Očividně se dost spletl.

,,Tohle se ti moc nepovedlo, co?" uchechtnul se Madara a zavřel za sebou tiše dveře, načež se posadil naproti svému 'klientovi'.

Blondýnek vztekle zaskřípal zuby.

,,Takhle blbě se nechat chytit," mlasknul nespokojeně, ,,Jeden by řekl, že už v tom budeš mít aspoň trochu praxe."

,,Kdybych neměl posranej den na to, abych vám sehnal prachy, nestalo by se tak!" odseknul mu, ,,Kdyby se to nepodělalo, tak bych na tu splátku měl."

,,Takže hádám, že peníze nemáš."

,,Ne, ty vole, všechny prachy, co jsem za ten den šlohnul mi nechali a pro jistotu mi přihodili ještě něco navíc!" rozesmál se už lehce hystericky plavovlásek, dostaje do oka nepříjemný tik.

Madara líně natáhnul na stole ruce a spojil je. Zlehka se předklonil a se zálibou se podíval do hlubokých modrých očí.

,,Dám ti na výběr, i když... v týhle situaci moc na výběr nemáš," začal tichým a možná trochu husí kůži nahánějícím hlubokým hlasem.

Blondýnek se zamračil, ale mlčel.

,,Buď... až tě odsud pustí, nechám své lidi, aby ti provrtali kulkou tu tvou vzpurnou a drzou palici, protože si nedodržel termín na zaplacení splátky i po prodloužení. Možná smrt jediného milovaného syna donutí tvoje rodiče se vrátit, pokud to nejsou nějaký necitelná hyeny, a nebo... tě u sebe zaměstnám. Budeš něco jako můj osobní otrok. Budu ti platit a velká část tvojí výplaty půjde na splacení dluhu, kterej na tebe po rodičích padnul. Nenechávám nikomu nic zadarmo, ale... volba je na tobě. Život nebo smrt, vyber si... Ale upřímně, bylo by mi tě možná trochu líto, kdyby si zaklepal bačkorama. Nerad nechávám zabíjet děti," ušklíbal se na něj dál, jako kdyby to, o čem mluvil, bylo naprosto normální.

Naruto na něj několik sekund zíral doslova jako vyoraná myš.

,,Žít jako otrok není život," odsekl nakonec.

,,A to, co doteď žiješ, snad život je? Věř tomu, že u mě se rozhodně špatně mít nebudeš," pozdvihl obočí starší muž.

,,Jenže za to můžete vy. Za můj posranej život můžete jenom vy," zasyčel na něj.

,,Já?" zatvářil se Uchiha poněkud uraženě.

,,Jo! Kdybyste nedával tak zkurveně vysoký úroky, na který stejně nemáte vůbec právo a kdybyste nechtěl tak zkurveně vysokou splátku každej měsíc, všechno mohlo bejt úplně jinak!"

,,Tvý rodiče s mými podmínkami souhlasili."

,,Neměli na výběr! Copak za to mám pykat já?!"

,,Bohužel," pokrčil Madara rameny, ,,proto ti taky dávám na výběr. Jsi jedna z mála výjimek, které dělám."

,,Tak výjimka, jo?" ušklíbnul se znechuceně Uzumaki.

Chvílemi doopravdy přemýšlel nad tím, jestli by vážně nebylo lepší nechat se prostě zabít. Bylo to rychlé a nejspíš i bezbolestné. A měl by potom klid. Už žádná chudoba, žádné žití z ruky do huby a hlavně žádnej zkurvenej Madara!

,,No? Nebudu čekat na tvoje rozhodnutí věčně, milý hochu, a moje nabídka má jen omezenou platnost."

Naruto po něm vztekle šlehnul pohledem. Pořád se ještě rozhodoval.

,,Fajn," zavrčel nakonec a zničeně vydechnul.

,,Fajn, co? Fajn, jako zabte mě, nebo fajn, jako chci žít?"pozdvihl Madara pobaveně obočí.

,,Fajn, jakože chci žít," zavrčel na něj.

,,Ani jsem jinou odpověď nečekal," ušklíbnul se na něj a postavil se, ,,Zvedej ten svůj zadek, odcházíme. Pouta ti sundají u dveří."

- KONEC FLASHBACKU -

Při svém ne moc dlouhém vyprávění se mladý blondýnek zcela nepatrně usmíval. Nikdy předtím si neuvědomil, jak mu vlastně dělá dobře na duši, když vzpomíná a vypráví svoje zážitky nahlas, zvláště někomu, koho to skutečně zajímá.

,,... no a takhle nějak jsem se k němu dostal," ušklíbnul se nakonec s pokrčením ramen, ,,Pak už ten příběh nejspíš znáš."

Fugaku zlehka pokýval hlavou na souhlas.

,,Nějaké ty útržky se ke mně dostaly, to je pravda."

Pak mu tmavovlasý Uchiha přátelsky stisknul rameno.

,,Odpočiň si trochu. Vím, že si toho poslední měsíc moc nenaspal a ještě chvíli potrvá, než tam dojedeme."

Naruto kývnul a pak opět stočil svůj zrak ven z okénka, aby dál pozoroval ubíhající cestu. Byla před nimi ještě spousta kilometrů a možná nebyl úplně špatný nápad se na chvíli pokusit trochu vydechnout. Opřel si hlavu o sklo a zavřel oči.

- O pár hodin později -

Probudilo ho jemné, skoro až starostlivé zacloumání.

,,Vstávej, Naruto. Jsme na místě," zamručel k němu zhrublý Hidanův hlas.

Rozespale rozlepil zavřená víčka a několikrát zamrkal, aby se pořádně probral. Všimnul si, jak Itachi a Fugaku už vysedávají z auta a Hidan je s ujištěním, že se doopravdy probral, následuje. Několikrát si promnul spánky, potřásl hlavou a i on konečně vystoupil z podlouhlé limuzíny ven na velké dlážděné parkoviště.

,,Ty jo," zamručel uznale, když se kolem sebe pořádně rozhlédnul a mohl se pokochat honosností, ve které Senjuovic bratři bydleli, ,,pěkný."

,,Každej trochu schopnej mafián si takhle žije," naklonil se k němu s úšklebkem Hidan.

Na to blondýnek jenom pokýval hlavou. Bylo mu naprosto jasné, že když má člověk peníze, ať už legálním nebo nelegálním způsobem, dá to znát.

,,Na naši vilu to ale teda nemá," odvětil mu polohlasem.

Šedovlasý hromotluk se na něj zazubil a zlehka do něj přátelsky drknul ramenem.

,,To si piš, že nemá. Přece jenom Senjuovic bratři nemají takové rozpětí moci jako má Madara."

Skupinka o čtyřech mužích se rozešla k dvoukřídlým vchodovým dveřím, které již byly pootevřené a mezi nimi stál zrzavý muž v černém obleku se sluchátkem v uchu. Trpělivě si počkal, až se k němu muži dostanou do dostatečné blízkosti.

,,Pan Senju vás již očekává. Následujte mě," pobídl je a ucouvnul ze dveří, aby mohli projít dovnitř.

Vstoupili do velké prostorné haly s vysokým stropem. Všude po stěnách byly zavěšené různé obrazy, každý nejspíš od jiného malíře, vzhledem k různorodému stylu. Po volném prostoru byly rozestavěné různé dekorace, od starodávných váz až po sochy a sošky.

,,Tady by se Deidarovi líbilo," zamumlal polohlasem blondýnek, když stoupal vedle Hidana po točitých schodech vedoucích do druhého patra, když si vzpomněl na kamáradovu zálibu v umění.

,,Deidara sem má od určitý doby vstup zakázanej," uchechtl se směrem k němu šedovlasý hromotluk pobaveně.

,,Cože?" zamrkal překvapeně modroočko.

,,Několikrát se tu snažil Tobiramovi a Hashiramovi čmajznout těch pár píčovinek, kterejm absolutně nerozumím, než Tobiramovi došla trpělivost a přikázal svejm lidem, že jakmile ho uviděj na jeho pozemku, ať mu ustřelej hlavu," zachechtal se potichu.

,,T-takže," zakoktal se blondýn zaraženě.

,,Myslel si, že si z něj akorát dělá srandu," pokračoval Hidan a vyšlápnul poslední schod do patra, ,,Šel sem s námi znova, když tu měl šéf nějaký jednání. A v momentě, kdy vstoupil na pozemek mu projela kulka tím jeho vysokým culíkem. Doteď nikdo z nás netuší, jestli to tak bylo jenom pro výstrahu nebo jestli ten dement, co střílel, to prostě neuměl a Deidara měl tak z prdele kliku."

Naruto na něj chvíli nechápavě a nevěřícně zíral, než se nakonec jemně ušklíbnul a potřásl hlavou. Neměl nejmenší důvod Hidanovi nevěřit.

,Asi budu muset doma podrobit Deidaru pořádnýmu výslechu,' rozhodnul se pobaveně v duchu, ,Aspoň přijdu na jiný myšlenky.'

Ušli ještě několik dalších metrů, než došli na konec chodby, kde stáli obrovské dvoukřídlé dveře vedoucí nejspíše do Tobiramovi pracovny. Zrzavý chlápek, který je tam dovedl se před nimi zastavil, rázně zaklepal a po chladném vyzvání otevřel dveře a nakouknul dovnitř.

,,Pane Senju, páni Uchihovi a jejich doprovod jsou již zde," ohlásil mu.

,,Ať vstoupí."

Zrzek přikývnul a opět se stáhnul na chodbu, kde na skupinku kývnul rázně hlavou a odstoupil ode dveří, aby mohli projít dál.

První do místnosti vstoupil Fugaku, hned za ním Itachi, Hidan a nakonec i Naruto. Ten měl poprvé tu možnost spatřit někoho, kdo vedl další mafiánský klan. A už z prvního pohledu na bělovlasého muže sedícího za stolem s přísným a chladným pohledem ve tváři, mu přeběhl mrazík po zádech. Vedle něj však postával vysoký, dlouhovlasý brunet, mnohem opálenější, než byla hlava klanu a rozhodně vypadal mnohem mileji a přívětivěji.

,,Tobiramo... Hashiramo," kývnul jim Fugaku na pozdrav.

Bělovlasý vůdce mafiánského klanu Senju mu kývnutí hlavy opětoval a pak je ledabylým mávnutím ruky pozval, aby zasedli k podlouhlému stolu.

,,Dlouho jsme se neviděli," usmíval se na ně Hashirama a usedl na židli vedle svého mladšího bratra.

,To snad nemůžou bejt ani bratři,' pomyslel si zaraženě Naruto, když mu stačil jediný krátký pohled na to, aby zjistil, jak jsou ti dva strašně odlišní.

,,Jisté okolnosti nám to nedovolovali," odvětil Fugaku, ,,Posledních pár let bylo poměrně... kručných."

,,K věci," zamručel Tobirama, aniž by hnul brvou v obličeji.

,,Ale no tak!" mlasknul na něj hnědovlásek a zakabonil se, ,,Kdes nechal vychování? To jim nenabídneš ani nic k pití?"

Mladší Senju se na něj obrátil s nicneříkajícím výrazem ve tváři.

,,Nejsem tu od toho, abych někomu něco nabízel. Oni se chtěli sejít. Oni mají nějaký požadavek."

,,Ses zase špatně vyspal, co?" neodpustil si rejpnutí druhý a ze židle se postavil, ,,Vteřinku. Jen vám něco naleju a můžeme se pustit do debaty."

Pak se hnědýma očima zastavil na blondýnkovi, který zaraženě seděl na židli a vřele se na něj usmál.

,,Chvilku to potrvá, ale pak si na tohohle neskutečnýho morouse zvykneš," mrknul na něj pobaveně.