Uzumaki nervózně chodil po pokoji sem a tam s rukama narvanýma hluboko v kapsách. Tatam byla předešlá únava a chuť se aspoň trochu prospat. Po tom telefonátu byl probuzený až až. I když se ze začátku choval možná trochu hystericky a panicky, všichni ho ubezpečili v tom, že ani jedno z Madarových slov nebylo pravdivé a podle jejich intuice to prostě říct musel. Když se nad tím Naruto pořádně zamyslel, musel uznat, že je to vlastně pravda. I když se tmavovlasý Kmotr mafie snažil mluvit chladně a odtažitě a snažil se do svého hlasu vnést otrávení z toho, že musel vzít telefon a zavolat mu, aby ho přestali hledat, tak když se na jeho hluboký a sametový hlas zaměřil pozorněji, a znovu si nechal přehrát nahrávku, kterou pořídil z jejich telefonátu Zetsu, musel uznat, že jeho slova byly pouhopouhou lží. Znal Madaru přece jenom už pár let a už taky několikrát zažil to, když se choval chladně, arogatně, odtažitě, s nezájmem i s otrávením, dokonce ho zažil mluvit i s jedovatou nenávistí. A všechny ty útržky jeho hlasu v různých podobách se vůbec neshodovaly s tím, jak mluvil nyní. Upřímně ho i uklidnil fakt, že Hidan si byl ihned jistý tím, že s nimi mluví pomocí té podivné šifry, kdy řeč začíná samohláskou. Horší teď bylo ale přijít na to, co tím vším chtěl vlastně říct.

,,Hidan říkal, že je to opačně," zamručel si pro sebe a obrátil se čelem vzad, když došel na konec ložnice, ,,Takže podle všeho je teda pořád v Tokyu."

Několika dlouhými kroky došel na její konec, kde se zase obrátil, aby mohl jít stejnou cestou zpátky.

,,Sarajevo... Staten Island... Pákistán... Rumunsko... Birmingham... Co tím chtěl jako říct? Nikdy jsme tam spolu nebyli," mručel si pro sebe dál.

Samomluva ho v posledních týdnech poněkud dost uklidňovala.

,,Ani ostatní nevypadali na to, že by snad pochopili o co se jedná a podle jejich slov tam snad nemá nikoho známého... ale Hidan říkal, že to určitě musí být nějaká šifra, takže bysme se na to měli zaměřit."

Zastavil se na místě a rozhlédnul se kolem sebe po místnosti, jako kdyby snad čekal, že najde nějaký spásný bod nebo něco, co by mu mohlo poradit.

,,S... S... P... R... B," odříkal si první písmena všech názvů, které se mu dokola a dokola ozývaly v hlavě, než beznadějně zavyl, ,,Krucinál! Z toho nemůžu složit žádný podělaný slovo! Není tam žádná samohláska,aby to dávalo smysl!"

Dupavými kroky zamířil pryč z ložnice rovnou do Madarovy pracovny, kde se posadil za velký pracovní stůl. Fugaku před několika minutami zavelel, aby si šli všichni lehnout a odpočinout si, protože zítra je taky den, ale copak on mohl? Jen tak?!

Zamračeně vytáhl kousek papíru a natáhnul se pro tužku. Na papír opět napsal těch pět podělaných písmenek.

,,Třeba za každý z nich musím dosadit nějakou samohlásku, abych dostal nějaký slovo. Nebo jenom za některý z nich," zamyslel se, ,,to třeba může být tak šifra, takže..."

Jazykem si přejel po spodním rtu a modrýma očima se zaměřil na písmenka natolik, až neviděl nic a nikoho jiného. V hlavě mu mezitím písmena skotačily a snažily se nějak popořadě seskupit a vytvořit nějaké slovo, nebo možná i slova, ale ať se snažil sebevíc, nic mu nepřišlo jako správné řešení.

***

,,Ať nad tím dumám sebevíc, přijde mi všechno jako naprostej nesmysl," zamručel nespokojeně šedovlasý mafián s rukama založenýma za hlavou.

Rudofialovýma očima hleděl do stropu nad sebou a zamyšleně si předními zuby žmoulal spodní ret, ze kterého sem tam ukousnul kousek jemné kůžičky.

,,Tak co kdybys nad tím začal dumat zase až zítra, hm? Já už toho mám vážně dneska dost," odvětil mu ospalým pološeptem rudovlásek ležící vedle něj, ,,Chci spát."

Hidan se na něj s pozdviženým obočím úkosem podíval.

,,Ty ho snad nechceš najít?"

Akasuna si povzdechnul a opřel se na loktech. Jak se zdálo, evidentně v dalších nadcházejících minutách ještě rozhodně spát nepůjde.

,,Jasně, že ho chci najít," spustil, ,,ale to neznamená, že se kvůli tomu musím strhat. Jsem unavenej, my všichni jsme unavený. Každej den přemejšlíme, zkoumáme, vymejšlíme, vyslýcháme až pozdě do večera. Nepamatuju si, že by tady někdo z nás měl nějakej kvalitní a pořádnej spánek, co by trval víc jak čtyři nebo pět hodin a o dostačujícím a plnohodnotném jídle ani nemluvím."

Během svého monologu se na posteli posadil do tureckého sedu a ruce si složil do klína.

,,Nechápu, že se Naruto ještě s tou svojí nynější životosprávou nezhroutil. Chápu, že ho chce najít, my všichni chceme šéfa najít, ale jak tomu pomůže to, že to tady s náma kvůli nedostatku spánku a pořádnýho jídla flákne, hm? To že do sebe denně ládujeme litry kofeinu a cpeme se narychlo udělaným jídlem nikomu neprospívá."

,,Jak by bylo tobě, kdyby mě někdo unesl, hm?" opáčil Hidan s naprosto vážným výrazem ve tváři, ,,Spal bys v pohodě osm hodin denně? Jedl bys třikrát denně vyvážený a zdravý jídlo, protože bys slepě doufal, že ti snad nějaký podělaný vitamíny a proteiny magicky pomůžou v tom mě najít?"

Sasori několikrát překvapeně zamrkal.

,,Tohle nemůžeš takhle srovnávat."

,,Jasně, že můžu," vyhrknul hromotluk a vzepřel se na loktech stejně, jako před chvíli on, ,,V čem by byl jako kurva rozdíl, hm?"

,,N-no-"

,,Protože jestli mě miluješ aspoň z poloviny tak, jako Naruto miluje šéfa, choval by ses úplně stejně a nějakej spánek a žrádlo by ti bylo naprosto u prdele," zasyčel na něj a vteřinu na to, se k němu obrátil zády, když si lehnul na bok.

,,H-hele, já se nechci há-"

,,Kdyby unesli tebe, rozpoutal bych peklo na zemi," zavrčel Hidan a rudofialové oči upínal na protější zeď.

***

Dlouhovlasý blondýn stál zamyšleně s rukama složenýma na hrudi a azurově modrými očky mžoural na popsanou bílou tabuli, která obvykle sloužila k tomu, aby si na ni malá Minaru mohla kreslit svoje umělecké výtvory. Dívenka už dávno spokojeně spala ve vedlejším pokoji a užívala si nečekaná dobrodružství ve svých rozkošných dětských snech, zatímco její chůva evidentně právě nastoupila na druhou šichtu.

Dveře místnosti se otevřely a dovnitř ladným krokem vstoupil tmavovlasý mladík s podnosem, na kterém stály dva malé hrnky z nichž se ještě kouřilo.

,,Neměl by sis jít lehnout?" nakrčil plavovlásek s jemným úsměvem na rtech obočí.

,,Nejsem utahaný," odvětil Itachi s mírným zavrtěním hlavy a podnos odložil na prázdný dětský umělohmotný stoleček stojící kousek od tabule, ,,Na to samé bych se vlastně mohl zeptat i já tebe."

,,Starání o malé dítě se nedá srovnávat s tím, co děláte vy," odpověděl mu Deidara s pokrčením ramen, ,,Navíc tohle je aspoň něco, v čem bych vám mohl bejt aspoň trochu užitečnej."

,,Jak to jako myslíš? Přijde ti snad, že si nějak méněcenný?"

,,Jak se to vezme," uchechtnul se Deidara, ,,Vyslýchání a týrání lidí není úplně mojí předností. Se zbraní mi to trvalo oproti ostatním hodně dlouho, než sem se to naučil. Většinou jsem byl prospěšný na misích, který se týkaly nějakýho převleku, svádění nebo tak nějak, ale... málokdo ví, že jsem fakt dobrej v luštění."

,,Proto šel Hidan za tebou, než šel k sobě?"

,,Hm," přitakal blondýn, ,,Sice si ze mě ten vagabund dělá pořád srandu a má na mě debilní kecy, ale na druhou stranu dokáže ocenit a přijmout to, že v něčem aspoň trochu vynikám a upřímně... rád taky přispěju svou trochou do mlýna."

,,A napadlo tě už něco?" zeptal se ho po krátké odmlce tmavovlásek, když mu do rukou vtisknul hrnek s horkou kávou.

,,Jak se to vezme... těch možností je celá řada," povzdechnul si zadumaně Deidara, ,,Nejprv mě napadlo si na mapě vyznačit všechny místa, který šéf uvedl a zkusit je nějak propojit, abych dostal nějaký bod, kde se střetnou, jenže to zcela vyvrací domněnku, že by se podle všeho měl pořád nacházet v Tokyu... nebo aspoň minimálně v Japonsku."

,,Myslíš si, že ty místa s tím nějak souvisí?"

,,Jinak by to podle mě neříkal... Proč by jen tak vyjmenoval několik náhodnejch míst, aniž by to mělo nějakou souvislost? A proč zrovna tyhle a ne nějaký jiný?"

,,Třeba ho jiný nenapadly."

,,Nebo u některých nebyla jiná možnost."

Itachi nakrčil nechápavě obočí.

,,Jak to jako myslíš?"

,,To bych taky rád věděl," zamručel nespokojeně a zlehka usrknul horkého nápoje.

Na malý moment se mezi dvěma muži rozprostřelo ticho, které však nebylo nijak nepříjemné.

,,Projedeme si to ještě jednou," povzdechl si modrooký mafián a odkašlal si.

Dvěma kroky přistoupil k tabuli a do rukou vzal černý mazatelný fix. Sundal víčko a hrotem fixu ukázal na několik napsaných slov.

,,Už mě u všech na světě přestaň hledat," přečetl úvodní Madarova slova, která si přepsal z nahrávky, kterou mu Hidan donesl a zakroužkoval písmeno U, ,,Jeho slova začínají samohláskou, což by mělo znamenat, že to důležité, co řekl, je naopak."

,,Jo, tomu rozumím. Na tom jsme se už shodli," přikývnul Itachi.

,,Zmizel jsem, protože jsem chtěl, ne proto, že mě někdo unesl," pokračoval Deidara dál, ,,Chtěl jsem to prostě zabalit... Měli jsme se tenkrát sejít a promluvit si, ne?... Co to asi znamenalo?"

,,Potvrzení toho, že ho unesli," zamručel tmavovlásek.

,,Odjel jsem pryč. Nejsem v Tokyu. Můžu bejt kdekoliv na světě," četl blondýnek to nejdůležitější a na pár slov dal zvláštní důraz.

,,To už víme... počítáme s tím, že je někde v Tokyu."

,,Rumunsko, Birmingham, Sarajevo, Pákistán, Staten Island... to je v podstatě jedno," broukal si potichu dál pro sebe starší z dvojice, ,,Není to jedno... Musí to spolu nějak souviset. Ale jak kurva?"

Konec fixy si vložil mezi rty a stisknul ho zuby. Ruce si založil v bok, přiblížil hlavu víc k tabuli a přimhouřil oči. Dokola si stále pološeptem opakoval názvy uvedených míst.

,,Rumunsko, Birmingham, Sarajevo, Pákistán, Staten Island... Rumunsko, Birmingham, Sarajevo, Pákistán, Staten Island... Ru, Bi, Sa, Pá, St, Is... Ru, Bi, Sa, Pá, St, Is... Rubisa... Pástis... Pástis... Rubisa..."

Itachi stál jenom kousek za ním a s pozdviženým obočím hleděl na jeho záda a naslouchal tomu, co si mladík šeptá pod neviditelnými vousy. Zažil ho již v několika situacích, ale ještě nikdy v takové, kde by se musel až takhle soustředit. A musel si sám pro sebe s potutelným jemným úsměvem přiznat, že takhle vypadal zatraceně sexy.

,,Rubisa... Bisaru... Sabiru..."

Plavovlásek si několikrát promnul bradu. Přišlo mu, že mu tady něco uniká. Ale co to mohlo být?

,,Rusabi... Birusa... Sarubi..." zkoušel všemožně překombinovat slabiky, než se u poslední kombinace mírně zarazil.

Azurově modrým pohledem znovu přelétnul na názvy míst, které se nacházely všude po světě a pak ledabyle rychlým tiskacím písmem k nim připsal i Tokyo. Jakmile viděl se i hlavní město Japonska připojilo k ostatním názvům, oči se mu rozšířily.

,,Sarutobi," vydechnul a fixem na tabuli přeškrtnul Sarajevo, Rumunsko, Tokyo a Birmingham.

Zbývaly tak tři poslední.

Itachi k němu zezadu s pootevřenou pusou přistoupil.

,,Unesl ho někdo z klanu Sarutobi?" zeptal se.

,,To netuším. Taky to může znamenat nějaké vodítko," opáčil Deidara zamyšleně, ,,Někdo z toho klanu nám může třeba pomoci. Musím rozluštit i ten zbytek a pak budeme mít odpověď."

Tmavovlasý mladý muž se na něj uznale podíval, než ho jednou rukou obejmul kolem pasu a zlehka jej líbnul do vlasů.

,,Seš úžasnej."

,,Já vím, ale je bezva to slyšet i od někoho jinýho," zazubil se na něj potěšeně modroočko.