Plavovlasý mladík se unaveně opíral o zábradlí prostorného balkonu a díval se na rozlehlý pozemek před sebou. Slunce už pomalu zapadalo za obzor a i když bylo ještě dost brzy, cítil, jak se mu únavou klíží víčka a netouží po ničem jiném než složit hlavu na polštář a propadnout se do hlubin spánku. To věčné zírání do pozdních ranních hodin, nebo až extrémní brzké vstávání a silná absence klidného a dlouhého několikahodinového spánku se na něm už postupně začínala podepisovat. Hlavu měl přeplněnou myšlenkami a teoriemi jako pátrací balon a silně pochyboval, že má jeho mozek ještě takovou kapacitu, aby se do něj něco vešlo. Dnešek byl prostě tak zatraceně dlouhej! Měl dojem, že to, co za těch několik hodin stihli, by se klidně mohlo vejít i do několika dnů. Přišlo mu, že od doby, co ho napadla možnost, že by za tím mohla být možná ta zmije, uplynul už minimálně týden!

,,Jdi si lehnout, nebo to s tebou za chvíli sekne," ozvalo se vedle něj hlubokým chraplavým hlasem a na jeho rameni spočinula velká bledá dlaň.

Byl tak unavený, že ani nepostřehnul, že se k němu někdo přiblížil.

,,Hm," zamumlal a jenom silou vůle držel hlavu stále nahoře a oči otevřené, ,,To je dobrej nápad."

,,Já mám vždycky dobrý nápady, jen to občas někdo prostě neocení," zazubil se na něj přátelsky Hidan, ,,V klidu si odpočiň. Potřebuješ to. My ještě zůstaneme chvíli vzhůru než to taky zabalíme. Všichni jsou unavení a takhle bysme akorát dělali zbytečný chyby."

,,Je to náročný," povzdechnul si Naruto.

,,A ještě bude," pokýval souhlasně šedovlasý hlavou a založil si ruce do kapes, ,,Ale najdeme ho. Vím to."

Blondýnek jej počastoval unaveným úsměvem a přikývnutím, než se loudavými kroky začal ploužit z balkonu do útrob honosné vily. Jeho kroky rovnou zamířily do koupelny, kde se svléknul a postavil se do sprchového koutu. Až teprve tam si uvědomil, že za dnešek nesnědl snad ani jedno jediné sousto a jeho žaludek zeje prázdnotou. Bohužel si byl vědom toho, že únava byla momentálně tak silná, že by nebyl schopen ani nic rozžvýkat, natož to spolknout.

,Musím se začít o sebe taky trochu starat, ttebayo,' pomyslel si s přivřenýma očima opíraje se o kachličkovou zeď a nechaje na sebe dopadat kapky teplé vody, ,Jinak dřív nebo pozdějc zkolabuju a nebudu nikomu ku prospěchu.'

***

Mezitím, co se plavovlásek sprchoval, si šedovlasý hromotluk stojící stále na balkoně, zapálil cigaretu. Přestal sice kouřit už před lety, ale díky tomu všemu, co se tu za posledních několik týdnů semlelo, si sem tam prostě zapálil. Uvědomil si, jak moc ho ten obyčejný zapálený tabák srolovaný do papírku uklidňuje. Silně a zhluboka potáhnul, že zmizela téměř čtrvtina cigarety, chvíli si nechal všechen kouř v puse, než ho s hlubokým výdechem vydechnul do noční oblohy. Něco mu říkalo, že začínají být konečně na správné cestě a už to bude chtít jenom chviličku a celé tohle depresivní období konečně skončí. Přiložil filtr cigarety zpátky k ústům a znovu silně potáhnul.

,,Už si šel lehnout?"

Ten známý hlas ho tak vylekal, až se z plna plic dusivě rozkašlal a v další vteřině zahazoval nedokouřenou cigaretu přes balkon.

,,Přede mnou to nemusíš zahazovat," ušklíbnul se Sasori a stoupnul si vedle něj, ,,Vím, že zase kouříš."

,,J-jak-to?" vykašlal ze sebe šedovlásek.

,,To, že se navoníš tolik, že seš cejtit jako kdybys vylez z pánskýho bordelu a nacpeš si do pusy tolik mentolek, jako kdyby sis chtěl vypálit hrdlo neznamená, že to z tebe není cejtit," pokrčil rameny Akasuna, ,,Tvoje oblečení je tím nasáklý a navíc jsem tuhle v tvým saku našel poloprázdnou krabičku."

Hidan na několik sekund uhnul pohledem, než se s omluvným výrazem ve tváři podíval na svého partnera.

,,Vím, že ti to vadí," zamručel, očekávaje sáhodlouhou přednášku o tom, jak mu to ničí zdraví a jak jsou ty všechny sračky obsažené v cigaretách škodlivé.

Ostatně jako tenkrát před lety, když spolu poprvé chodili a Sasoriho to neuvěřitelně vysíralo. On měl z jeho držkování jenom srandu... do doby, než mu začal odpírat cokoliv intimního, líbáním počínaje. Dneska ale na něj koukal těma oříškovýma očima bez sebemenší výtky.

,,Vadí nebo nevadí, v tuhle chvíli je to asi jedno," odpověděl mu rudovlásek s jemným úsměvem na rtech, ,,Vím, že tě to uklidňuje."

,,Takže... ti to nevadí?" zamrkal trochu nevěřícně hromotluk, ,,Nebudu zase muset držet celibát?"

,,Idiote," zabručel Akasuna a s protočením očí se ušklíbnul, ,,Už dávno nejsme děcka a já tě odmítám zbytečně peskovat za něco, co klidně budeš dělat támhle za rohem."

Hidan se na něj vděčně pousmál, líbnul ho do vlasů a pak s úlevným pocitem, že mu rudovlásek nebude dělat zle, vytáhnul krabičku a jednu z cigaret si vložil do mezi rty.

,,Jinak jo, poslal jsem ho spát, protože vypadal, že ještě chvíli a únavou přepadne přes zábradlí," odpověděl mu na jeho původní otázku, než škrtnul zapalovačem.

Sasori jenom pokýval hlavou.

,,Kluci jsou ještě dole a Sabakovi dorazili před chvilkou... Zetsu se už tak nějak zbláznil s Kankurem se snažej nabourat do kamerovejch záznamů města, aby tu ženskou našli. Respektive to, kde se mimo domov a práci vyskytovala."

,,Tak to bude ještě dlouhá noc," zamručel hromotluk a promnul si kořen nosu.

***

Bylo to pár minut, kdy se Hidan se Sasorim vrátili zpět do zasedačky za ostatními, kde Zetsu a Kankuro zběsile ťukaly prsty do klávesnic počítačů, Itachi se skláněl nad na několik stránek vytisknutou, zvětšenou a slepenou mapu města a Sasuke seděl u stolu, podpíraje si dlaní bradu a mžouraje unavenýma očima.Gaara s Temari chodili po chodbě před zasedačkou a oba, každý samozřejmě zvlášť, s někým urputně telefonovali.

Stačilo by nejspíš ještě pár vteřin, aby nejmladší z Uchihovic rodu zavřel klížící se víčka a hlavou ve spánku praštil o stůl, kdyby dovnitř jako velká voda nevlítnul mladý plavovlásek jenom v ručníku kolem pasu a zvonícím telefonem ve chvějící se ruce.

,,Vo-volá mi M-Madara!"

***

- Před několika minutami na jiném místě -

Hiruzen se povýšeně díval na tmavovlasého muže, sedícího na kamenité zemi opírajícího se o cihlovou provlhlou zeď. Tvář měl sklopenou směrem dolů a halil mu ji závoj z černých dlouhých vlasů. Bylo to už několik dní, co dovolil svým mužům, aby tomu ubožákovi umožnili změnit polohu. Jeho ruce, které mu několik týdnů viseli vzpřímeně nad hlavou, teď jenom chable visely podél jeho těla. I když si nyní mohl užívat polohy v sedě, moc možností dalšího pohybu stejně neměl. Mohl se tak maximálně postavit a udělat krok dopředu, nebo si lehnout na studenou zem. Ne, že by se nad ním snad slitoval a chtěl mu dopřát trochu toho pohodlí, spíš si jenom uvědomil, že pokud bude až přebytečně vysílený, nakonec si neužije nic z toho, co mu přichystal.

,,Tak konečně nadešel tvůj čas, Madaro," uchechtl se Hiruzen, zvedl svou hůl, jejíž koncem se dotkl Uchihovi brady a mírným tlakem ho tak donutil zvednout k němu hlavu.

Kazumi stála s rukama založenýma na prsou vedle něj a s nenávistným pohledem hleděla přímo do nyní už značně nezdravě bledé tváře.

,,Konečně nadešla ta chvíle, kdy si všichni budeme užívat tvůj velkolepý pád a budeme se slastně utápět ve tvých prosbách o smilování," zachechtal se.

Madara na něj hleděl černýma bezvýraznýma očima, takže nikdo z dotyčných, kteří stáli ve sklepě nemohli odhadnout, co se Kmotrovi mafie momentálně honí hlavou.

Sarutobi stáhnul hůl zpátky k sobě a pořádně se o ni opřel. Z kapsy kalhot vytáhnul telefon, který podal jednomu ze svých mužů a posunkem hlavy mu naznačil, aby ho dal Madarovi.

,,Hledají tě," mlasknul pobaveně, ,,Chudáčci se tak moc snaží a bohužel musím říct, že jsou nám téměř na stopě, což... je vlastně dobře, ale... to by nebyla ta pravá zábava. Chci si ověřit, jak moc horlivý jsou a jak moc touží po tvé záchraně, nebo čekají jenom na to, až se jim konečně uleví, když z jejich zad spadne to břímě tě hledat."

Tmavovlasý muž se vyčerpaně díval na telefon ve svých rukách. Byl jeho.

,,Chci, abys mu zavolal," pokračoval pobaveně Hiruzen dál, ,,Chci, abys mu řekl, aby tě všichni přestali hledat, protože už chceš mít konečně klid. Chci, abys to s ním ukončil. Chci, aby si všechny poslal k čertu. Chci, abys jim naznačil, že už se nikdy neuvidíte a že chceš na svůj dosavadní život zapomenout a začít od znova... Je mi jedno, jak to uděláš, jak to řekneš, jak to vysvětlíš... ale jediný, co chci je, aby to bylo uvěřitelný. Jestli chceš pár minut na to si to v tom tvým mozečku zformulovat, tak budiž."

,,C-co... tím jako s-sleduješ?" zeptal se ho ztěžka Madara a zamračil se.

,,Řekněme, že mě prostě zajímá to, jak tvůj koloušek zareaguje," ušklíbnul se, ,,Jestli vědomí toho, že tvůj únos byl stejně nafingovanej jako ten trapnej snubní prstýnek, bude poslední hřebíček do jeho depresivní a úzkostný rakve, nebo jestli se v jeho malým mozečku rozsvítí žárovička s tím, že tu něco nehraje. Chci vědět, jak moc jeho láska k tobě je pevná a jak moc i potom bude odhodlanej tě hledat, v což samozřejmě doufám, protože kdyby to vzdal, nebude to až taková zábava. Přece jenom jsem si za poslední dobu všimnul, že za ním stojí celá ta tvoje trapná rodinka a... taky jsem si o něm hodně zjistil."

,,Ale... proč bych mu měl... volat?" nechápal tmavovlasý a snažil se čas natahovat co nejdýl to šlo, aby z toho parchanta dostal co nejvíc informací.

,,O tom zasedání jsem ti přece už tuhle říkal," protočil Hiruzen očima, ,,Bylo to skutečně k popukání, měl jsem co dělat, abych se tam nerozesmál nahlas. Nikdy by lidi z týhle branže nepřijali za Kmotra mafie někoho, jako je on a když se toho postu vzdá sám, tím lehčí cesta pro mě. A když přece jenom bude tvrdohlavě trvat na tom, že udrží tvou rodinu na první příčce vedení, tak bude moje cesta k vrcholu o něco víc krvavější."

,Budu sledovat jak tvoje impérium padá jako domeček z karet... Budu sledovat to, jak se k tobě tvoji nejbližší obrátí zády. A i kdyby se našel někdo, kdo by chtěl po tvém boku zůstat, budu ho trápit tak moc, že bude prosit o smrt. Nechám tě sledovat, jak si ten tvůj milovanej koloušek konečně užívá života s někým jemu rovným. Jenom chviličku ho nechám doufat v to, že konečně dostal šanci na normální život, a pak ho nechám přímo před tebou fňukat, křičet a trpět. Ale ne pro tebe. Kvůli tobě. Dám mu pocítit to, jak příšerně bolí, když v životě ztratíš všechno. Všecičko. A ty... pěkně z první řady budeš sledovat, jak se z jeho těla vytrácí všechna láska k tobě a nahrazuje ji nechutenství a nenávist. Zloba a opovržení. Nechám mu volnou ruku a třeba to bude právě on, koho uvidíš jako posledního, než se ti mozek rozprskne o stěnu. Přece jenom... sám si už skvěle našlápnul na to, jak mu dokonale zničit život,' pamatoval si ten nejdůležitější obsah jeho dřívějšího dlouhého proslovu.

,,N-není to... idiot," vydechnul.

,,Zatím se ve všech těžších rozhodnutích zachoval jako idiot," uchechtl se Hiruzen, ,,Zajímá mě, jak se k tomu postaví... Uvěří nebo neuvěří, to je vlastně jedno... Jde mi o to, jakej bude jeho krok potom."

,O co mu kurva jde?' pomyslel si nechápavě Madara, ,Protiřečí si... Neví, co chce. Mluví o jednom a chce druhý.'

Tmavýma očima se podíval na telefon, který si během hovoru se Sarutobim položil do klína. Srdce se mu rozbušilo, když si uvědomil, že by po více jak měsíci mohl slyšet jeho hlas.