Krásný Nový rok 2024 vám všem! ^-^ 

,Můžu sem dostat úplně všechny, kterým na tobě kdy záleželo a každého z nich před tvýma očima utrápit nejrůznějšími způsoby a čekat, za jak dlouho se jejich oddanost vůči tobě zcela rozpadne. Můžu jenom sledovat, jak se k tobě všichni nakonec otáčí zády a tobě nezbyde nic a nikdo. Někteří si zachrání nakonec krk, jiný zemřou... A tobě, až bude všechno u konce, dát zbraň a z povzdálí sledovat, jak si velký Madara Uchiha bere jako největší slaboch život,' ozvaly se mu v hlavě další Sarutobiho slova.

,,Tak šup, už to neprotahuj," pobídnul ho starý muž a několikrát zlehka holí udeřil o zem, ,,Je načase si konečně užít trochu zábavy!"

***

- Současnost -

Plavovláskova ruka se třásla tak moc, že mu z ní vyzvánějící mobil téměř vypadnul.

,,Zvedni to a dej to na odposlech. Zetsu, ty ten hovor nahraj a ty, Kankuro, zkus vysledovat odkud volá," začal rychle úkolovat Itachi.

,,A-ale... c-co když to není o-on?" zadrhnul se blondýnek jenom z myšlenky, že to nemusí být nutně Madara, kdo mu volá, ale vlastně naprosto kdokoliv.

,,To je jedno, kdo to je, tak jako tak budeme mít aspoň nějaký vodítko... A už to zvedni!"

Naruto udělal krok do místnosti a padnul na první volnou židli co byla k dispozici. Roztřeseným prstem popojel po displeji a přijal tak hovor. Pak hned zmáčknul tlačítko reproduktoru.

,,H-haló?"

Cítil, jak se mu do očí kradou slzy. Poprvé, když mu začal zvonit telefon a on s remcáním vylezl ze sprchy si myslel, že už začíná mít halucinace, ale když mobil neustále vyzváněl, najednou ho polila neskutečná vlna nervozity z toho, kdo vlastně skutečně může být na druhé straně hovoru.

,,Už mě u všech na světě přestaň hledat, ty idiote," zaznělo do ticha místnosti chraplavým hlasem, až sebou všichni přítomní překvapeně trhli.

,,C-cože?" zakoktal se Naruto, jemuž se nyní v hrdle vytvořil knedlík, který nemohl za žádnou cenu spolknout a který ho začal dusit.

Přeslechnul se snad?

,,Zmizel jsem, protože jsem chtěl, ne proto, že mě někdo unesl, jak si ty a všichni ostatní myslíte. Chtěl jsem to prostě zabalit a tím ti tak dát jasně najevo, co si myslím o našem vztahu. Měli jsme se přece tenkrát sejít a promluvit si, ne? A já nepřijel... co to asi znamenalo, hm? Nevím, kde ta tvoje palice vykonstruovala, že mě někdo unesl," ozvalo se uchechtnutí na konci.

Naruto se uslzenýma očima podíval po ostatních, kteří se podivně mračili.

,,A-ale... t-ten prstýnek, M-Madaro," hlesnul, když si všimnul, jak na něj Kankuro ukazuje rukou signál, aby se hovor snažil co nejvíc natáhnout.

,,Prstýnek? Snad sis nemyslel, že je pro tebe," zasmál se, ale v jeho hlasu bylo cosi divného.

Blondýnek to však nedokázal v momentálním rozpoložení vůbec rozeznat.

,,J-jak... jak to jako myslíš? C-co to má všechno znamenat? J-jak jako zabalit? Nerozumím ti," zakňučel.

,,Prostě už na to všechno kašlu. Odjel jsem pryč. Nejsem v Tokyu. Můžu bejt kdekoliv na světě... V Rumunsku, Birminghamu, Sarajevu, Pákistánu nebo klidně můžu zevlit na Staten Islandu... to je v podstatě jedno. I kdybych byl na konci světa, stejně se ke mně ale dostalo to, že po celým Tokyu děláte bordel, vy idioti. Už se na to konečně vykašlete a nechte mě dejchat... Jestli nechcete zbytečně čeřit vody a zadělávat si na zbytečný problémy až se okolní klany dozví, že jsem se na to vysral, tak se stáhněte. Je mi jedno, jestli se o post Kmotra porvete nebo jestli se naše rodina stáhne někam do ústraní. Mám to už u prdele. Záleží mi už jenom na sobě. Měl jsem si to uvědomit už dávno."

,,A-ale..." polknul Naruto a uvědomoval si, jak momentálně nenachází vhodná slova na to, aby se nějak vyjádřil.

Tohle přece byla naprostá kravina, no ne?!

,,Žádný ale, kluku," zamručel Madara do telefonu, ,,Konečně ses dočkal toho, že můžeš začít žít spořádanej život. Strašně si po tom toužil, co si pamatuju, tak bys měl oslavovat, než tu uboze koktat... Měj se."

A s tím se z reproduktorů ozvalo jenom tútání ukončeného hovoru.

,,C-co... to mělo jako do prdele bejt, ttebayo?!" vyštěknul najednou zcela nekontrolovatelně blondýnek a praštil pěstí do stolu hned vedle mobilu, ,,To nemohl myslet vážně, že ne?! Mluvil z cesty, že jo? Že jo?!"

,,Hovor vystopovat samozřejmě nešel," odkašlal si Kankuro a vzhlédnul od počítače.

,,Nečekaně," mlasknul Itachi, založil si ruce na prsou a podíval se na Zetsua, ,,Nahrál si ten hovor?"

,,Samozřejmě."

Plavovlásek s pootevřenou pusou a rozšířenýma očima překvapeně skákal pohledem z jednoho na druhého a na další v místnosti.

,,Pusť ten záznam," vyzval ho Hidan a velkými dlaněmi se opřel o desku stolu, ,,Nebo stačí jenom ta první věta."

Zetsu tak učinil.

,,Už mě u všech na světě přestaň hledat, ty idiote," ozvalo se zasedačkou a blondýnek sebou na židli nepříjemně trhnul, než se s vděčným úsměvem otočil na Sasukeho, který přes jeho obnaženou vrchní polovinu těla přehodil mikinu.

,,Je to šifra," ušklíbnul se Hidan, ,,nebo znamení, jestli chcete."

,,C-cože?" zamrkal nechápavě Naruto.

Šedovlásek se otočil na Sasoriho stojícího kousek opodál.

,,Když jsme ještě kdysi před lety sloužili pod Madarovým a Fugakovým otcem, měli jsme při různých akcích tohle znamení," odvětil, ,,Pamatuješ?"

Rudovlásek přikývnul a přes jeho rty přelétnul jemný úsměv.

,,O čem to mluvíte?" nechápal Sasuke s povytaženým obočím.

,,Řekněme, že dřív byly naše mise mnohem akčnější a namáhavější, než postupem času," vzal si slovo Akasuna a pro větší pohodlí se opřel zády o zeď, ,,Občas se prostě stalo, že se jeden z našeho týmu dostal do spárů nějakejch grázlů a téměř vždycky se stalo, že jsme museli volat svýmu šéfům o výkupný nebo jsme tohle znamení používali při akcích, kde byl vyžadován odposlech nebo v těch nejkrajnějších situacích, když jsme si mysleli, že máme od fízlů napíchnutý telefony."

,,Zacházíš zbytečně moc do detailů, chci vědět to podstatný," zamračil se Sasuke.

,,To podstatný je," zamlaskal pobaveně Hidan, ,,že jeho první věta začala samohláskou."

,,A?!" vyštěknul Naruto a vyskočil vytočeně ze židle, ,,Kurva začni konečně mluvit normálně, nebo to tady se mnou už vážně švihne."

,,První věta, která začne jakoukoli samohláskou... snad je tady nemusím jmenovat... znamená to, že všechno, co je řečené, je naopak."

,,Có?!" zajínknul se Uzumaki a zmoženě si prohrábnul zlatavé a ještě navlhlé vlasy.

,,Jinak řečeno... Madara chce, abysme nepřestali," protočil očima, ,,A taky to znamená to, že je někde tady v Tokyu."

,,A-ale," zakoktal se modroočko a sednul si zpátky na židli.

,,Najdi tu část s Tokyem, Zetsu," pobídnul ho Sasori.

,,,... Prostě už na to všechno kašlu. Odjel jsem pryč. Nejsem v Tokyu. Můžu bejt kdekoliv na světě... V Rumunsku, Birminghamu, Sarajevu, Pákistánu nebo klidně můžu zevlit na Staten Islandu... to je v podstatě jedno. I kdybych byl na konci světa, stejně se ke mně ale dostalo to, že po celým Tokyu děláte bordel, vy idioti. Už se na to konečně vykašlete a nechte mě dejchat... Jestli nechcete zbytečně čeřit vody a zadělávat si na zbytečný problémy až se okolní klany dozví, že jsem se na to vysral, tak se stáhněte. Je mi jedno, jestli se o post Kmotra porvete nebo jestli se naše rodina stáhne někam do ústraní. Má-"

,,Stačí," houknul Akasuna, aby utnul nahraný hovor a podíval se na ostatní.

,,Nejsem v Tokyu, znamená, že tu někde je, jen nevíme kde a u koho," zdvihnul prst Hidan do vzduchu.

,,Jak si můžeš bejt, krucinál, tak jistej?" kníknul bezradně blondýnek a složil hlavu do dlaní.

,,Protože je to Madara," odpověděl mu, ,,Tohle by nikdy neudělal."

,,Trochu mě zaráží ty názvy," zamručel Itachi a promnul si bradu, ,,Je tu možnost, že by to taky mohla bejt nějaká šifra?"

,,Taky mě to napadlo," přikývnul Zetsu.

,,Teď už jen musíme zjistit, co tím zamýšlel," vydechnul Kankuro.

***

Mezitím, co se skupinka mafiánů v honosné vile dohadovala a dumala nad tím, co všechno mohla Madarova slova znamenat, dlouhovlasý a ještě stále právoplatný Kmotr mafie, sledoval posmutnělýma černýma očima displej telefonu, který mu ležel v klíně. Bylo mu víc než jasné, že Naruto, jakmile uvidí, že mu volá, poběží jako střelený za ostatními. Jediné, v co doufal bylo, že jich tam bylo dostatek na to, aby pochopili a Uzumakiho uklidnili, že všechno byla pouhá lež a přetvářka a svá slova rozhodně nemyslel vážně. Mohl jenom doufat v to, že někde poblíž postával Sasori, Hidan nebo jeho bratr, kteří celou tu věc pobrali s chladnější a rozvážnější hlavou a povšimli si toho, co říkal a jak to říkal.

Když mu před pár minutami Hiruzen dával telefon s tím, že mu nechá chvilku na promyšlenou, nezahodil ani vteřinu a usilovně přemýšlel nad tím, jak všechno podat a jak jim nenápadně říct, kdo za tím stojí. Nenapadlo ho nic jiného než z fleku vymyslet pár zemí a měst, na které chtěl upozornit trochu jinou intonací v hlase a nyní se mohl jenom modlit k tomu, aby to ve vile pochopili a rozluštili.

,,No... tak to bychom měli," mlasknul si pobaveně stařík a kývnul na jednoho ze svých mužů, aby Madarovi sebral telefon z klína, ,,Teď uvidíme, jakým směrem se věci poženou dál. Doufám však, že to bude natolik zábavné, abychom se u toho bavili všichni."

Tmavovlasý Uchiha jenom tiše a vysíleně zaskřípal zuby a sám sobě si v duchu nadával, že byl před víc jak měsícem natolik naivní, že si myslel, že všechny hrozby jsou už dávno zažehnané a čeká ho už jenom klidný a láskyplný život s Narutem a... trochou té nelegální činnosti.

,Jestli tohle všechno dobře dopadne... jestli tohle všechno přežiju... jestli to všechno přežije Naruto... vezmu ho i s Minaru a vypadneme klidně na konec světa... někam tam, kde nás nikdo nenajde... ať si Kmotra mafie dělá někdo jinej,' pomyslel si a jazykem si mírně přejel po spodním rtu, aby jej trochu navlhčil.

Když to totiž vzal kolem a okolo, tak těch pár let, co cestoval s Narutem, Sasorim, Hidanem a Deidarou po světě, vlastně nebylo vůbec k zahození. A tak nějak si uvědomoval, že to bylo mnohem příjemnější, než sedět v masivním předraženém křesle svojí pracovny a s nohou přes nohu vyřizovat svoje pracovní povinnosti. A kdyby se nestalo to, co před několika měsíci, tak věřil, že by tomu tak bylo i doteď. Byli by spokojení, bydleli by pořád v Riu, nebo třeba klidně i někde jinde a nic by jim nechybělo.

,Prosím... hlavně na to přijděte... co nejdřív,' byla jeho poslední myšlenka před tím, než byl tvrdě zasažen dřevěnou vycházkovou holí do hlavy a jeho vědomí se pohroužilo do temnoty.