I když se možná mohlo zpočátku zdát, že Uzumakiho opět pohltil záchvat jeho nepromyšleného a zcela idiotského, zbrklého jednání, kdy jeho horká hlava prostě vedla nad vším racionálním, opak byl pravdou. Sice se zbrkle hnal ulicemi, přičemž na GPS navigaci hledal adresu, kterou si pamatoval od Temari, ale čím víc se blížil určenému cíli, tím pomaleji jen, než nakonec zastavil o několik bloků před ním.

S těžkým povzdychem navigaci ukončil a vypnul motor. Bylo mu jasné, že minimálně někdo z Uchihovic rodiny pojede za ním, aby ho přemluvil k návratu zpátky a přinejmenším ho seřval za jeho jednání, proto to nechtěl hnát někam do extrému. V rukách pevně sevřel volant, opřel si o něj čelo a snažil se utlumit vzteklý třas svého těla. Natočil hlavu na pravou stranu a modrýma očima se zahleděl na zavřenou palubní přihrádku. Ztěžka zvednul ruku, otevřel ji a chvíli se v ní bezduše přehraboval, než na sedačku vedle sebe pohodil zbraň a krabičku cigaret se zapalovačem. Podle značky cigaret zjistil, že sedí ve Fugakově autě. Málokdy vídal Fugaka kouřit, ale v době, kdy byl jeho starší bratr unesen, ho s cigaretou v puse vídal mnohem častěji. Nedivil se. I on sám se občas nechal Hidanem přesvědčit k tomu, aby si s ním zakouřil, podle něj to aspoň trochu uklidňovalo nervy, což by se mu teďka hodilo.

Vylezl ven na ulici, opřel se o kapotu auta a zapálil si. S bezvýraznou tváří se díval kolem sebe, jak kolem něj projíždějí ostatní auta a na chodníku vedle chodí zase lidi. Snažil se vnímat jejich obličeje a odhadovat, čím si asi prochází. Trvalo jenom několik vteřin, než ho to přestalo bavit. Nikdo z nich nemohl mít víc posranej a zničenej život jako on. Bylo to až k neuvěření a kdyby toho byl schopný, snad by se i poněkud psychopaticky a bezmocně rozesmál nad tím, co všechno v životě se mu už stihlo stát za těch několik málo let, co byl vůbec na světě.

Pořádně a dlouze potáhnul, nechal si nějakou dobu kouř v puse, než s dlouhým výdechem kouř vyfouknul.

,,Do prdele," zamručel a potřásl hlavou.

Zaslechnul, jak za jeho zaparkovaným autem u chodníku zastavilo další. Nepřekvapilo ho to. Vlastně i čekal, že za ním někdo pojede a to ho trochu zahřálo u srdce. To vědomí, že je ještě někdo, komu na něm záleží. Avšak člověk, který se opřel vedle něj a o tři vteřiny později si i on zapálil, mu vyrazilo tak trochu vítr z plachet.

,,No... tak zrovna vás jsem tady rozhodně nečekal," zamumlal, když se natočením hlavy přesvědčil, že vedle něj stojí vážně on.

Dotyčný nad tím jenom pokrčil rameny a potáhnul z cigarety.

,,Chcete mi dávat kázání? Nebo si do mě rejpnout, že jsem srab a nedokončil jsem to, co-" zlehka se nad svými slovy zamračil, než se ušklíbnul, ,,Neměl jsem žádnej plán. Prostě jsem jenom vystřelil z místa. Přepadli mě emoce. Nekontroloval jsem se... Proto jsem zastavil už tady a... a možná jsem se začal i trochu bát."

,,..."

,,Je mi jasný, co chcete říct... že jsem jenom malej usmrkanej zbabělej fracek, co jenom skuhrá a stěžuje si. Nikdy jsem nic pořádně nedokázal, většinou jsem vždycky jenom všechno zvoral... A tohle jsem málem podělal taky. Málem jsem se zase někomu naservíroval na stříbrným podnose, aniž bych myslel na to, co by se všechno mohlo stát."

,,..."

Naruto se na chvíli odmlčel jenom proto, aby si naposledy potáhnul, dokořenou cigaretu odhodil na zem před sebou a podrážkou boty ji típnul. S dalším povzdechem si složil ruce do kapes kalhot a úkosem se podíval na postavu vedle sebe, která ho začínala nervovat tím, jak moc potichu pořád byla.

,,Posral jsem to, co?... Už zase," zakončil nakonec, protože tak nějak už stejně neměl co říct.

Vlastně mu přišlo, že toho druhého to ani nezajímá. Chtěl ho jenom deptat tím, že tam potichu stál, kouřil a čuměl před sebe? Jestli jo, tak se mu to vážně dařilo.

,,Tak už něco, kurva, řekněte!" zvýšil na něj vytočeně hlas, ,,Jen zvesela do mě! Jen mi tu řekněte, jak strašnej jsem ubožák!"

,,Nemyslím si, že seš ubožák," promluvil poprvé od svého příjezdu Tobirama a koutkem oka se na něj podíval, než dokouřenou cigaretu odcvrnknul pryč.

,,Hah?" zamrkal překvapeně a zaraženě blonďák, ,,Nemyslíte?"

,,Ne," potřásl hlavou a založil si ruce na prsou, ,,Vlastně mám za to, že máš docela kuráž."

Naruto povytáhnul nechápavě obočí a odfrknul si.

,,Jo, jasně... kuráž... dobrej fór."

,,Není to fór... Všichni, kdo v podsvětí dělaj nějakou dobu, se snaží všechny problémy řešit s rozmyslem. Všechno si pečlivě naplánovat, aby jejich strana přišla o co nejmíň lidí, aby nikoho z nich státní správa nedopadla. Spousta těch, co se k mafiánům přidala a začala pro ně pracovat zahodila kus svýho vlastního charakteru, aby do tý skupiny nějak zapadla, ale ty..." odmlčel se na okamžik, protože si nepamatoval dobu, kdy řekl tolik slov bez přestávky.

Vždycky si tak nějak osobně bral to, že čím míň řekne, tím líp.

,,... ty seš pořád stejnej. Nebo aspoň co jsem se dozvěděl. Pořád dáváš najevo to, jak ti na ostatních záleží, i když si neuvědomuješ, jak moc tě to vlastně oslabuje a jak je jednoduchý přijít na tvou slabinu. A to vlastně oceňuju."

Uzumaki se na něj s úžasem vepsaným v očích zadíval.

,,Co jste zač a co jste udělal s Tobiramou?" zamručel nakonec podezřívavě.

Bělovlasý vůdce klanu Senju se mírně posmutněle ušklíbnul.

,,Jen získávám čas," pronesl nakonec popravdě.

,,Cože?" trhnul sebou nechápavě, ,,Jak to jako myslíte?"

Tobirama si povzdechnul a upřeně se na mladíka podíval.

,,Jen ostatním dávám dostatek času na to, aby dojeli tam, kam tys měl původně v plánu."

***

- O několik kilometrů dál - poblíž staveniště -

,,Nevím, jestli je úplně nejlepší nápad tam nakráčet a čekat, co se bude dít dál," zamručela nespokojeně Temari a zachrula se na přední sedačce spolujezdce.

,,To tys musela nutně začít jednat, protože tě debatování nudí," odbyl ji Kankuro s úšklebkem na rtech.

,,Asi jste mě tam nikdo nepochopil," odsekla mu, ,,Myslela jsem, aby se začalo jednat ve smyslu začít konečně vymýšlet plán, podle kterýho se budeme řídit ať to stojí, co to stojí a ne, že se v chumlu vydáme ke staveništi a budeme se servírovat Sarutobimu jak na stříbrným podnose!"

,,Lepší plán se v tý situaci stejně vymyslet nedal. Jestli nechceme rozpoutat mafiánskou válku, musíme to udělat takhle," pokrčil rameny její mladší bratr.

,,No to si teda nemyslím," odfrkla si a založila si ruce na prsou.

,,Tak se s náma poděl o svůj skvělej plán, jak docílit svýho s nejmenším počtem obětí," nakouknul mezi přední sedačky Gaara.

,,Uhm... no... to se nedá jen tak z fleku vymyslet!" zavrčela.

,,Jo, jasně... hlavně, že nechceš marnit čas debatováním," protočil očima nejmladší z trojice a stáhnul se zpátky na své místo, ,,Proč vlastně stojíme tady? Myslel jsem, že-"

Uprostřed věty se zarazil, když si povšimnul jak z obchodu, který prodával elektroniku právě vychází Hashirama s velkou igelitovou taškou v ruce.

,,To si jako vážně během tohohle všeho odskočil do elektra na nákup?!" zavrčela ohromeně Temari.

Kankuro se vepředu pobaveně ušklíbnul a sledoval jak dlouhovlasý brunet nastupuje do auta zaparkovaného před nimi, ve kterém seděl Fugaku.

***

,,Stejně si myslím, že je tohle naprosto zbytečný," zamručel Fugaku, když sledoval jak Hashirama z tašky vytahuje tři krabice, ,,Zničí to jen, co to uvidí."

,,Tak ať," pokrčil brunet rameny, ,,Ale stejně jsem přesvědčenej o tom, že díky tomuhle aspoň něco málo zjistíme. Mělo nás to napadnout rovnou... Nechápu, jak jsme sem mohli přijet naprosto nevybavený."

,,Během celý týhle akce jsme udělali spoustu chyb, tohle mě fakt nepřekvapuje," zamručel druhý a posunul si sedačku víc dozadu, aby měl větší prostor.

,,Na, nastav tenhle, já ty ostatní donesu dalším," zaúkoloval ho Senju a podával mu drona, kterého vybalil z krabice.

Pak se zbylými dvěma krabice vylezl z auta, aby jednu předal do auta, kde seděli sourozenci Sabakuovi a do druhého, kde čekali Sasuke s Itachim.

Plán byl prozatím až směšně jednoduchý - nastavit drona s kamerou, připojit k telefonu, dostat se ke staveništi co nejblíž a co nejvíc nepozorovaně a drony vypustit, aby prozkoumali a zmapovali terén. Hashirama počítal s tím, že se driny ve vzduchu neudrží nijak dlouho a dřív nebo o trochu později budou někým sestřeleni, ale zároveň by jim aspoň mohly dát nějaký obrázek toho, jak to na staveništi z výšky vlastně vypadá. Snažili se najít plány stavby, Temari se snažila hacknout i městské stránky s dokumenty, které byly přístupné jenom oprávněným osobám, ale nedokázala vůbec nic najít. Jako kdyby to po Hidanově a Sasoriho návštěvě nechal Hiruzen schválně všechno stáhnout. Ne, opravdu se jim to nesnažil udělat jednodušší.

***

,,A... tohle všechno udělal jenom proto, že... chce vaše místo?" odfrknul si nechápavě Sasori.

,,Nemyslím si..." zamumlal unaveně Madara, ,,Nebo spíš je tohle všechno jenom... polovina jeho... pravýho úmyslu."

,,Co víc může ten hajzl zamejšlet?" zavrčel Hidan a nakrčil obočí, ,,Měl vyvolat mezi námi válku a ne se schylovat k tomuhle kokotskýmu řešení."

,,Myslím... myslím si, že... je to osobní."

,,Osobní? To nechápu," zarazil se Sasori.

,,Všimnul jsem si... že má Hiruzen na prstě... stejnej prsten, kterej míval i... i Danzou,"

vydechnul ztěžka tmavovlasý.

Dělalo mu poměrně velký problém mluvit. Zvlášť takhle dlouho. Za těch několik týdnů toho nenamluvil tolik, co právě teď. Pořád se cítil strašně vysílený, i když mu tělem kolovala umělá výživa.

,,Jakože-?!" vyvalil ohromeně rudofialové oči hromotluk.

,,Hm," přitakal Madara.

,,Oni byli milenci?" zopakoval Sasori užasle, než si znechuceně odfrknul, ,,Ale no fuj."

,,Taky jednou zestárneš," ušklíbnul se tmavovlasý, ,,A pochybuju, že... budeš chtít bejt sám."

,,Stejně jako vy šéfe?" zasmál se pobaveně Hidan, načež útrpně zaskučel, jak se mu opět ozvala bolavá žebra.

,,Drž hubu."

,,No... pokud je to takhle, tak... už to všechno dává mnohem větší smysl," pokýval si sám pro sebe rudovlásek, ,,Tohle všechno je jenom zasraná osobní pomsta za ten Madrid tenkrát a dostat se na post Kmotra mafie je jenom třešničkou na dortu."

,,Přesně tak," souhlasil Madara.