I když se mohlo zpočátku zdát, že muž sedící v křesle je jenom dosazená detailně propracovaná socha, jelikož po celou dobu Fugakova mluvení nehnul ani jedním jediným svalem, v jeho očích se však téměř dalo číst jako v otevřené knize. Prolínala se tam velká a různorodá škála emocí a pocitů, které v každou určitou chvíli dávaly jasně najevo to, jak se cítí.

Když Fugaku konečně domluvil, nastalo mezi nimi nepříjemné dusivé ticho, při němž každý z účastníků těkal pohledem po osobách i místnosti. Až na jednoho.

Tobirama byl svým, husí kůži nahánějícím rudým, pohledem zaseknutým na druhém nejstarším Uchihovi, než s tichým zamručením přesunul svůj zrak na nervózně sedícího blondýnka, jemuž se ihned vztyčily jemné chloupky na zátylku a musel si na jindy příjemné židli poposednout. V té chvílí se cítil jako nějaký odporný a otravný hmyz, kterého by tenhle chlápek mohl zcela jednoduše zašlápnout.

,Měl jsem radši zůstat doma,' pomyslel si a pod stolem drtil ruce v pěst, jak se násilně přemlouval k tomu, aby neuhnul pohledem, který ho tak strašně znervózňoval a nejspíš mu i vypaloval díru do těla.

,,Takže mi chcete tvrdit, že vaším plánem je představit na zasedání tohohle usmrkance jako Madarova nástupce?" pronesl pak chladným hlasem Tobirama, načež nechal na rtech vyniknout povýšený úšklebek, ,,To vám tam nikdo nesežere."

,,Tobiramo," zasyčel na něj se zamračením Hashirama.

Naruto tiše zaskřípal zuby, i když to v tiché místnosti nevyznělo vůbec tiše. Nesnášel, když ho někdo podceňoval a rozhodně nesnášel, když ho někdo pojmenovával takovými stupidními přezdívkami.

I Fugaku se musel zlehka ušklíbnout. Bylo mu naprosto jasné, že se Tobiramova pozornost zaměří právě na Naruta a na jeho kdovíkým uneseného bratra si ani nevzpomene, ani o něm nezavadí slovem, i když byl velkou a vlastně i jedinou součástí jejich momentálního problému. To byl prostě celý Tobirama Senju.

Bělovlasý muž si opřel lokty o desku stolu, propletl si prsty rukou a opřel si o jimi vytvořenou stříšku bradu.

,,Kolik má za sebou tohle pískle zkušeností, hm? Zabil už někdy vůbec někoho? Velil už nějakému úkolu? Nebo byl jenom celou dobu Madarovým ocáskem, hm?"

Fugaku se už už nadechoval, ale plavovlasý mladík jej předběhnul.

,,Mám toho za sebou už docela dost," zavrčel na něj v obraně, aniž by věděl, kde se ta odvaha se trochu vzepřít a projevit se, v něm bere, ,,Neseděl jsem celou dobu na zadku a ani jsem nebyl Madarovým ocáskem, jak si asi myslíte. Vzhledem k tomu, že jste asi moc v kontaktu nebyli, víte o mě a o nás úplný putna."

A i když opět Tobirama v obličeji nehnul ani jediným svalem, v jeho zvláštních rudých očích se na kratičkou chviličku mihlo cosi zvláštního. Za to Hashirama sedící vedle svého mladšího bratra se zubil od ucha k uchu, jako kdyby ta krátká obranná řeč, kterou mladý Uzumaki pronesl, byla něco opravdu zábavného.

Nakonec bělovlasý vůdce mafiánského klanu Senju jednou mrknul a svůj zrak obrátil zpět na Fugaka.

,,Má kuráž," uznal nakonec chladným hlasem a krátce mykl rameny, ,,ale až bude stát před všemi na zasedání, sesype se jako domeček z karet. Nikdo si tam vůči němu brát servítky nebude."

,,Pokusíme se ho na to připravit," oponoval mu tmavovlasý muž.

,,Připravit na co, hm? Až si tam z něj bude ta banda dělat srandu? Až ho tam budou přede všemi ponižovat, protože prozatím o jeho schopnostech a dovednostech nejsou nikde žádný záznamy?"

,,Absolvoval jsem už několik misí," vložil se do toho Uzumaki, sbíraje všechnu svou odvahu k tomu, aby dokázal sám za sebe jednat a bojovat.

Bělovlasý stočil zrak opět k němu.

,,Máš na mysli mise typu hlídej, zjisti, přivez, dovez a zkontroluj?" neodpustil si uchechtnutí, které se ještě víc prohloubilo, když postřehnul, jak sebou mladík nepříjemně cuknul, ,,Kolik lidí si při výslechu nebo vymáhání pohledávky trošku zmrzačil nebo vyděsil, hm? Kolik lidí si už zabil? Jak často denně trénuješ? Jak moc se snažíš pochopit celej systém mafie? S kolika lidmi z ostatních gangů ses už setkal? S kolika si obchodoval? Znáš všechny kličky? Znáš všechny důležité a vysoce postavené lidi, kteří se dají lusknutím prstu zkorumpovat a i pod záštitou toho, že pracují pro dobro, pracují pro nás?"

Svoje otázky pokládal zvláštním chladným polohlasem, který však byl ostrý jako břitva. Každá položená otázka zaútočila na Uzumakiho vnímání jako štiplavý bič, co mu s každou ranou vyrval kousíček masa z těla. Moc dobře věděl, že ani s jednou odpovědí by Tobirama spokojený nebyl a kdyby to bylo v jeho povaze, nejspíš by se mu zhluboka a od srdce pěkně vysmál. Proto si jenom nasupeně skousnul spodní ret a dál pod stolem drtil ruce v pěst. Jasně, už tak si přišel jako pěknej budižkničemu, ale díky Tobiramovi si momentálně přišel jako totální sračka.

,,Učí se rychle," promluvil poprvé Hidan, čímž si vysloužil to, že se všechny pohledy v místnosti zaměřily právě na něj, ,,Cvičil jsem ho nějakou dobu a měl jsem i možnost s ním jednu misi absolvovat. Není tak úplně k ničemu, je... jenom prostě mladej a teprve se všemu učí a přichází na kloub."

,,Souhlasím," ozval se i Itachi s krátkým přikývnutím, ,,Já ho teda jenom trénoval a hodně mu vysvětloval, ale můžu souhlasit se vším, co tu Hidan řekl. Spousta z nás měla tu možnost mít ho po boku, ať na misi nebo při výcviku. Otcovu dřívější zkoušku a označení zvládnul perfektně a bez mrknutí oka. Věřím v to, že když do něj vložíme trochu úsilí a když se bude snažit, může nám všem být za chvíli roven. Každý z nás se musel spoustě věcem přiučit a naučit a každý na tohle zrovna nemá buňky, ale Naruto... Kdyby v něm strýc něco už dávno neviděl, nikdy by si ho tolik k tělu nepřipustil a nikdy by nedovolil jeho zlepšování."

***

,,Ten kluk je fajn, co?" zasmál se potěšeně Hashirama, když o necelou hodinu později vyprovodil členy Uchiha mafie a vrátil se do pracovny za svým mladším bratrem, jenž stále a pořád nezměnil svou pozici.

,,Hm," zamručel mu v odpověď Tobirama.

,,Řekl bych, vlastně si doufám tvrdit, že tě docela zaujal..." protáhnul spokojeně hnědovlasý muž a nalil si do prázdné sklenky další bourbon.

,,Hm."

Starší Senju nespokojeně mlasknul a protočil očima, než si zlehka usrknul a posadil se vedle něj.

,,Pomůžeme jim?"

,,Hm."

,,Bylo by fajn, kdyby ses naučil odpovídat celými a souvislými větami, nebo aspoň jedním slovem. Tyhle tvoje citoslovce mě už vážně vytáčej."

,,Hm."

Hashirama si zhluboka povzdechnul a na jeden lok dopil zlatavý alkohol, než sklenku odložil zpátky na stůl. Pak se postavil a několik sekund zíral svrchu na svého bratra, než jenom potřásl hlavou a dal se k plouživému odchodu.

Ve dveřích se však ještě na moment zastavil a podíval se na Tobiramu přes rameno. I na tu dálku mohl dobře poznat, že i když se jeho bratr tváří jako nedotknutelná skála, v hlavě si přemítá všechny možnosti, všechna pro a proti.

,,Zasedání je už za rohem, nech si to projít hlavou, ale myslím si, že bychom se za ně měli postavit. Dlužíme jim to," zamumlal jenom, než vyšel na chodbu a zavřel za sebou dveře.

,,Hm," zamručel jenom bělovlasý, i když věděl, že ho starší sourozenec už stejně neslyší.

***

Následujícího dne se na chodbě vily v prvním patře potkal Naruto s Hidanem, jenž nesl nějaké papíry v rukách.

,,Zdárek, neviděl si náhodou Fugaka?" zajímal se hned bělovlasý hromotluk a na mladíka se přátelsky zazubil.

,,Ahoj, je v pracovně, proč? Co to máš?" vyzvídal hned modroočko.

Hidan s nimi ve vzduchu zamával.

,,Oddací listy... Tvoje a šéfa," oznámil mu a jeho nálada o krapet povadla, když si všimnul náhle změny v Narutově tváři.

,,M... m-můžu je vidět?" zeptal se plavovlasý mladík a snažil se uklidnit svoje náhle silně bušící srdce.

,,Uhm, n-no jasně," přikývnul druhý a podal mu je.

Naruto se do jednoho z oddacích listů zahleděl, aby si jej rychle přečetl.

,,B-brali... brali jsme se na Mallorce?" vydechnul trochu užasle.

Na to jenom Hidan pokrčil rameny.

,,Tenkrát to tam bylo fajn, ne?" zamumlal šedovlasý trochu posmutněle, ,,Byli jsme tam všichni. Jeho rodina i... ta tvoje. Přišlo nám to jako dobrý nápad. Navíc... navíc se tady vědělo, že tam Fugaku se Sasukem, Itachim a ostatními přiletí."

Blondýnek jenom pokýval hlavou a zlehka se usmál, když si povšimnul, že za svědky šli právě Deidara a Fugaku.

,,Chtěl jsem, aby tam napsali mě," odfrknul si Hidan, když si všimnul, kam mladík kouká, ,,Ale to by asi ostatním přišlo divný, že jdu šéfovi za svědka já a ne jeho bratr, takže to udělali takhle. Navíc ty máš k Deidarovi hodně blízko stejně jako on k tobě."

,,M-myslíš, že... se mě na tom zasedání budou ptát na nějaký detaily? Aby... aby si ověřili, že to není podvod?"

,,Netuším," pokrčil rameny Hidan, ,,ale pro všechny případy to byl prostě jenom malej obřad v kruhu nejbližších. Nechtěli jste nic velkolepýho a tohle pro vás bylo přijatelný."

,,A co líbánky?" podíval se na něj se zármutkem probleskujícím mu v modrých tůních.

Hidan si zhluboka a smutně povzdechnul.

,,Vzhledem k situaci, která nastala a o které už určitě někdo z nich ví a mám dojem, že právě tohle se bude na tom zasedání hlavně řešit, tak byly vaše líbánky odloženy na dobu neurčitou. Přece jenom není povinnost na ně jet hned po oddání, je to jenom zvyk."

,,Jasně, chápu," povzdechl si blondýnek posmutněle a vrátil mu papíry do ruky.

,,Dopadne to dobře, uvidíš," pousmál se na něj šedovlasý mafián.

,,Doufám, ttebayo," odpověděl mu blondýnek a pak přešlápnul z nohy na nohu, ,,No nic, nebudu tě dál zdržovat. Slíbil jsem Minaru a Deidarovi, že pojedeme na nákupy a ti dva už na mě určitě čekají."

,,Jasně," mrknul na něj se zazubením Hidan.

***

O několik desítek minut později už procházel blondýnek nákupním střediskem ověnšený nošenými taškami. Připadal si jako vánoční stromeček nebo přinejmenším nějaký odkládací věšák. S jemným úsměvem sledoval druhého plavovláska jak momentálně civí do jedné z vitrín ne tak úplně levného obchodu a když pootočil hlavu nalevo, uviděl jak je jeho malá sestra doslova přilípnutá na sklu a zírá do vitríny, kde byly momentálně vystavené ty nejnovější a nejpropagovanější hračky.

,Jako kdybysme toho nenakoupili už dost,' uchechtnul se v duchu Naruto.

Avšak i přesto, že ho tíha tašek táhla pomalu k zemi, cítil v nitru podivně hřejivý pocit uspokojení. V poslední době na Deidaru i Minaru dost kašlal a tenhle malý výlet za nákupy bral jako jistou kompenzaci za to, že tu pro ně tak úplně nebyl. Navíc si uvědomil, že díky tomu, že konečně taky vypadnul z vily na jiný vzduch a do jiného prostředí, přichází také i na jiné myšlenky.

,,Hele vy dva!" houknul na ně s úsměvem a počkal, až se na něj oba podívají, ,,Co takhle dát všechny tašky do auta, dojít si na něco k jídlu a pak zase pokračovat, hm?"