Když se po nějaké době aspoň trochu uklidnil, otřel si mokré tváře od těch zpropadených slz. Cítil se slabě a hloupě, že si vůbec dovolil kvůli tomu idiotovi brečet. Připadal si hloupě, že si vůbec dovolil, aby se mu ten idiot dostal tak moc pod kůži. Nikdy v životě neměl žádnou lásku, nikdy nebyl zamilovaný, ale jestli takhle moc bolí láska, slíbil si, že už se nikdy nezamiluje.
Posadil se na posteli a spustil z ní nohy. Nehodlal tu zůstat a trápit se. Dívat se na to, jak si Madara užívá s jinými a on mu jenom přiskočí roztáhnout nohy, když ho ty jeho hračky přestanou bavit. Takhle teda rozhodně žít nebude. To prostě odmítal.

Vrtkavě se postavil a roztřesenýma rukama popadnul batoh, který se mu jako první dostal do cesty. Spěšně do něj naházel pár kousků oblečení. Dveřmi tak jednoduše odejít nemohl. Věděl, že tam Hidan hlídá. Doteď vlastně nepochopil, proč on jako jediný ze všech musí mít všude doprovod a ostatní mohli chodit bez něj.

Potichu otevřel okno a vystrčil hlavu do temné jarní noci. Tiše jako myška vyskočil z okna. Děkoval bohu, že je jeho pokoj hned v přízemí a nemusí tu splétat provaz z prostěradel, jak viděl v jiných filmech. Přikrčil se pod oknem a tichými kroky našlapoval. Venku byly spouštěče světla a on si rozhodně neriskne, že se nějaké zapne. Musí být opatrný a obezřetný. Pomalu postupoval podél vily až k jejímu konci, kde přeběhnul kousíček po trávě, než se natisknul na zděný vysoký plot. Zády se podél něj sunul pryč odsud. Srdce měl z nervů až v krku. Modlil se, aby se teď zrovna někdo nerozhodl vyjít ven, nebo aby se neotevřela brána a někdo nevjížděl dovnitř. Jeho útěk by byl tak zmařený.

º•º•º

Když se konečně dostal do místa, kde po pár metrech začínala vstupní brána, zlehka si vydechnul. Naposledy se otočil a podíval se pohledem na vilu ponořenou ve tmě. Pohledem vyhledal Madarovi pokoje. V jednom se svítilo. Zřejmě byl pořád vzhůru. Naruto si bolestně vydechnul, než se na několikátý pokus vyhrabal na zeď, ze které seskočil na pevnou půdu pod nohama. Najednou se cítil tak nějak volněji. Začal zběsile utíkat pryč do tmy.

Neměl v plánu jít na policii, to rozhodně ne. Ani ne za Nerovým otcem. Chtěl jít... Vlastně ani nevěděl, kam chtěl jít. Jediné, co věděl, bylo, že musel jít pryč. Kamkoliv.

º•º•º

Madara do sebe vyklopil šestou sklenku skotské a zadumaným pohledem pořád sledoval dveře, ve kterých před několika desítkami minut zmizelo to blonďaté nevyzpytatelné stvoření. Nikdy neměl v povaze se někomu omlouvat, natož se ho vůbec doprošovat, ale tentokrát si usmyslel, že by bylo nejlepší si s blonďákem promluvit a ujasnit si všechno na pravou míru. Nechtěl čekat až do zítřejšího večera. Potřeboval s ním mluvit hned.

º•º•º

Hidan se rychle postavil z pohodlného křesla, když viděl přicházet svého šéfa.

,,Stalo se něco, šéfe?" zeptal se.

Nebylo obvyklé, že by se Madara v těchto pozdních hodinách pohyboval ve vile.

,,Musím si promluvit s tím klukem," vydechnul černovlasý muž.

,,Co se vůbec stalo? Byl nějakej divnej,"

,,Upřímně nechápu zatím ani jednoho z nás," ušklíbnul se Madara a vzal za kliku Narutova pokoje.

Nezdržoval se nějakým klepáním a rovnou otevřel.

,,Do prdele!" vyštěknul vztekle, když první, co v pokoji spatřil bylo otevřené okno, ve kterém vlála záclona a po blonďákovi nikde ani stopy.

Hidan k němu přiskočil a polil ho studený nepříjemný pot. 

,Tohle není dobrý,' pomyslel si.

,,Najděte ho, hned," zavrčel zle Madara jako vzteklý pes, a jako nepředvídatelné tornádo se vyřítil z jeho pokoje.

º•º•º

,,Proč zdrhnul? Zbláznil se? Ví ten kluk vůbec, co bude následovat, až ho najdeme?" mručel nespokojeně Deidara, když sledoval z okénka tmavé ulice a hledal jakékoliv stopy po blonďatém mladíkovi.

,,A jak si myslíš, že je asi Hidanovi? Neuhlídal ho." odfrknul si Sasori.

,,Jak mohl vědět, že zdrhne oknem? Doteď nedělal žádné problémy. Já sám bych to upřímně taky nečekal."

,,Nezdál se ti divnej?"

,,Hm, dneska do mě málem vrazil, když se navečer přihnal z venku. Nevěděl jsem, co mu najednou hrabe, ale pak jsem viděl šéfa s tím novým klukem." zapřemýšlel dlouhovlasý blonďák.

,,Tak třeba tohle bude ten důvod útěku," porkčil rameny Sasori a soustředil se na cestu před sebou.

º•º•º

- O dvě hodiny později –

Deidara až nadskočil úlekem, když se mu rozezněl telefon.

,,Jo, šéfe?" polknul nasucho.

,,Máte něco?" zajímal se.

,,Ne, bohužel, nikde ani stopa," zavřel oči a čekal příval nadávek, jak moc jsou neschopní.

Místo toho uslyšel jen tiché vzdychnutí.

,,Byli jste u něj doma?"

,,N-ne, myslíte, že by šel tam?"

,,Za zkoušku nic nedáte. Kde jste teď?"

,,No, eh, skoro na konci města. Projíždíme každou uličku."

,,Fajn, dojedu se tam podívat sám,"

Deidara se zmateně díval na potemnělý displej. Žádný urážky? Žádný nadávky, jaká jsou neschopná banda idiotů, že nedokážou najít jednoho zpropadenýho kluka?

,,Co chtěl?" zajímal se Sasori.

,,Zeptat se, jak nám to jde... Prý se pojede podívat k tomu klukovi domů, jestli náhodou není tam," pokrčil rameny Deidara.

,,Taky mě to napadlo, ale pak jsem to zavrhnul. Přišlo mi to až moc jednoduché. Přece se ten kluk nechce nechat chytit, ne, když utekl? Logicky je domov první místo, kde bychom začali hledat, to mu musí bejt jasný." nakrčil nos rudovlasý muž.

,,A co když chtěl, abychom ho našli?"

,,Tak proč potom utíkal?"

,,Co já vím, já už se v puberťákách nevyznám!"

,,Ne? Hlavně, že od nich nejseš až tak daleko, co?" zachechtal se posměšně Sasori.

,,Sklapni a čum na cestu, než něco srazíš," prsknul vztekle Deidara.

º•º•º

Madara jel vztekle ulicemi. Nijak si ani nepřipouštěl fakt, že ten kluk mohl utýct na policii. Nějak mu to k němu nešlo. Možná si s ním měl promluvit rovnou a nenechat ho odcházet. 

Tahle situace byla složitá pro oba dva. Naruto zažíval úplně první opojení láskou a Madara si tu lásku prostě nechtěl připouštět potom, co zjistil, že celý jeho čtyřletý vztah byl postavený na lži. Jenže ten kluk měl tak moc velké osobní kouzlo, že mu pomalu a jistě začínal dost podléhat.

º•º•º

Zaparkoval kousek od toho polorozbořeného paneláku a vystoupil ze svého luxusního auta, které přímo kontrastovalo s touhle čtvrtí. Rozešel se ke vchodovým dveřím a vstoupil dovnitř. Vyšel několik schodů do prvního patra a s lehce bušícím srdcem zkusil kliku domovních dveří. Bylo odemčeno. Tiše vlezl dovnitř. Všude bylo šero, začínalo pomalu svítat.

Rozešel se do kuchyně, ale tam nikdo nebyl. Zkusil první dveře, které z kuchyne vedli a otevřel je. Našel mladého blonďáka sedícího na zemi na matraci. Nohy měl pokrčené a přitažené k tělu, a objímal je rukama. Hlavu položenou na kolenou a ve tváři tak zdrcený výraz, že Madaru zlehka bodlo u srdce.

,,Neutekl jsi moc daleko. Takhle se tedy neutíká. Víš, co je účelem útěku? Aby tě jen tak někdo nenašel." stojící muž ve dveřích se pokoušel o posměšný tón.

,,Třeba jsem chtěl, aby mě někdo našel," zamumlal Naruto a podíval se na něj suchýma opuchlýma očima.

Madara se zamračením pozdvihl obočí.

,,V tom případě nechápu, proč si tedy utíkal,"

Naruto se postavil na nohy.

,,Protože mám pak v plánu utéct znovu," 

Madara tentokrát nic nechápal.

,,C-co?"

Naruto se ušklíbnul.

,,Pokusíš se utýct, potrestám tě. Pokusíš se utýct podruhé, zabiju tě... Neřekl jste to tak nějak?" prohodil jakoby nic, popadl batoh a obešel lehce překvapeného muže.

Muž se za ním ohlédnul.

,,Tak jedeme?" podíval se na něj přes rameno smutně blonďák.

º•º•º

Madara i Naruto v tichosti nasedli do auta. Černovlasý muž nastartoval vůz a blonďák si opřel hlavu o okno.

,,Doma si promluvíme," prohodil nakonec Madara, když se rozjel z místa.

,,Oh, budu si moc vybrat trest?" ušklíbnul se posměšně Naruto, ,,Rád bych se nechal zase zbičovat. Asi to má nějaký kouzlo nebo co. Ale tentokrát prosím pořádně, ať mám aspoň jizvy," zabručel spíše pro sebe.

Madara ho ale slyšel.

,,Nemám v plánu tě momentálně potrestat,"

,,Ne?" překvapeně se na něj blonďák podíval.

,,Ne, chci si jenom promluvit,"

Naruto se zamračil, ale nic na to neřekl. Nechtěl se začít dohadovat nebo hádat. Neměl na to momentálně sílu. Byl vyřízený. Člověk by neřekl, jak vás obyčejný pláč dokáže tak moc vysílit.