,,Máš štěstí, je vzhůru," vylezl Sasori po pár sekundách z obýváku.

Naruto se na něj pousmál a vlezl do pokoje.

,,Stalo se něco?" zajímal se černovlasý muž hned, co ho spatřil.

Naruto před ním stál jenom v trenkách a vytahaném triku. Ruce měl spojené před sebou a ve tváři lehce stydlivý výraz. Díval se na něj zpod víček.

,,Nechci být sám, vadí vám to?" zamumlal tiše svou otázku.

Madarovo obočí vyletělo překvapeně vzhůru.

,,Chceš si jít lehnout?" 

Blonďák přikývnul.

º•º•º

Naruto nervózně čekal na to, až Madara vykoná svou noční hygienu a přijde za ním do postele. Rozhodně s ním neměl v úmyslu spát a doufal, že si to Madara nevyložil nějak jinak.

Dveře se s lehkým klapnutím otevřely a do místnosti vstoupila Madarova postava, kterou ozařovalo akorát světlo koupelny.

Když na něj Naruto upnul svůj modrý pohled, musel okamžitě zrudnout a pohledem ucuknout. Krev se mu totiž nenahrnula jenom do tváří. A to z jednoho jediného důvodu. Ten chlap tam stál prostě polonahý! Polonahý, krucinál! Jenom v trenkách! Nasucho polknul.

Madara zhasnul světlo v koupelně a tiše přistoupil k posteli. Odhrnul pokrývku a zaplul pod ní. Otočil se na bok, aby se mohl zadívat na to mladé tělo ležící na druhé polovině postele a nervózně svírající okraje pokrývky.

,,Trápí tě něco?" zeptal se ho tiše.

,,Uhm, neřekl bych, že úplně trápí, ale... Najednou jsem se prostě cítil sám... Nejsem sám rád... Vzpomněl jsem si na rodiče a na Suigetsua a... A na všechno tady a... Prostě najednou... Gr, já nevím, cejtím se slabej," vydechnul Naruto lehce poníženě.

,,Proč si myslel na Suigetsua?"

,,Ať už byl jakej byl, tohle si nezasloužil,"

,,Přepísknul to, už pár vroubků měl,"

,,Jenže on vás miloval," zamračil se nechápavě Naruto.

,,Ale já jeho ne. Pomotal si trochu pojmy, on patřil mě, ne já jemu."

,,A... A já vám taky patřím?" zeptal se tiše.

,,Ano, momentálně mi patříš jako člověk, než splatíš svůj dluh," přikývnul Madara a podložil si hlavu dlaní.

Blonďák netušil proč ho tohle konstatování trochu zabolelo.

,,Jak dlouho tu Suigetsu byl?" zeptal se proto.

,,Dva roky,"

,,A za tu dobu jste si k němu nevytvořil žádnej vztah?"

,,Vážně se chceš bavit o něm?" pozdvihl obočí Madara.

,,Ne," zamumlal Naruto rozhodně.

,,A o čem by sis chtěl povídat?"

,,Nemám chuť si moc povídat,"

,,Myslel jsem, že jsi říkal, že nechceš být sám, tak jsem si myslel, že si chceš povídat. Že chceš společnost."

,,Chci... Chci se... Přitulit," připadal si trapně, když o tohle žádal.

Bože, kdy se k tomuhle rozhodnutí dopracoval?! Pár dnů strávených tady, především v Madarově přítomnosti mu udělalo v hlavě docela zmatek. Předtím, než se tady vůbec objevil, tohohle chlapa nesnášel, protože mu dával za vinu, jak se svými rodiči žil. A teď se k němu chce tulit?

Madara se na něj na pár sekund překvapeně díval, než se lehce usmál a nadzvedl svou peřinu.

O sekundu na to, se k němu tulilo mladé hubené tělo blonďatého chlapce a bralo si z něj jeho tělesné teplo.

Černovlasý muž slabě vzdychnul, když se k němu zády natisknul na hruď a zadeček si uvelebil v jeho rozkroku.

,,Obejmete... Mě?" zamumlal tiše Naruto rudý až za ušima.

Madarův rozšířený úsměv neviděl. Jenom ucítil velkou pevnou svalnatou ruku, která ho objemula kolem pasu.

,,Lepší?"

,,Lepší," usmál se slabě blonďák a zavřel oči.

Ač chtěl nebo nechtěl, musel si přiznat, že tohle bylo fajn. Bylo to pro něj něco nového. Něco ještě nepoznaného. Něco, na co by si hodně rychle zvyknul.

,,Byl... Byl jste někdy zamilovanej?" zeptal se zvědavě.

,,Jo, jednou jsem zamilovanej byl,"

,,A co se s ní stalo?"

,,S ním,"

Naruto na dvě vteřiny otevřel modré studánky, než je zase zavřel.

,,S ním," zopakoval.

,,Zemřel," 

Naruto k němu natočil hlavu.

,,Ah, to... To mě mrzí..."

,,Nemusí," pousmál se smutně Madara.

,,Vždyť je to smutné, ne? Když vám někdo umře." zamračil se zlehka blonďák.

,,Zabil jsem ho já," prozradil Madara.

,,C-co?"

,,Byl to fízl v přestrojení... Stalo se to před několika lety. Dost nezajímavý příběh."

,,Mě to ale zajímá,"

,,Dobře, tedy... Stalo se to před patnácti lety. Byl jsem mladej, ještě jsem nebyl na nejvyšším postu v týhle hiearchii. Potkal jsem ho v baru, kam jsem rád chodil s přáteli. Dali jsme se do řeči, přeskočila mezi námi jiskra a už to bylo. Byl jsem do něj zamilovanej jako blázen, vážně. Snesl bych mu modrý z nebe. Věděl, čím se živím a možná to byla ta chyba, že jsem mu to řekl. Byl jsem mladej a blbej. On se živil jako obyčejný podnikatel s realitami. Byli jsme spolu čtyři roky. Pak... Pak se měl konat jeden hodně velký přesun kokainu sem do Japonska z Evropy. Byl jsem z toho dost nervní, byl to můj první pořádnej obchod. No, a když se kokain dostal ze Států až sem na hlavní letiště, přepadli nás fízlové, kteří od někoho dostali echo. A v tu chvíli jsem ho spatřil. V tý posraný policejní uniformě... Pár našich lidí zastřelili, pár jich zatkli. Já a několik dalších jsme stihli včas zdrhnout... O několik týdnů později jsem ho našel. Přepadnul. Vyslýchal. Vysmál se mi do obličeje, že to všechno mezi náma byla jenom habaďůra. Že jsem byl jeho tajnej úkol nebo co, aby se k nám mohl vetřít. Vřel ve mně vztek, když jsem se dozvěděl, že všechno mezi náma byla jenom lež, protože já jsem se fakt zamiloval... No a... Prostě jsem ho ve vzteku, dá se říci, rozstřílel na sračku. Narval jsem do něj celý dva zásobníky a pak nechal to tělo spálit na popel..." povídal tichým příjemným hlasem poměrně děsivou a tragickou historku.

,Stejně jako svoje srdce,'

Když domluvil a podíval se mladíkovi do tváře, zjistil, že v klidu oddechuje. Usmál se a sám se za pár minut pohroužil do vysněného spánku.

º•º•º

Ráno blonďatého mladíka vzbudilo jemné třesení.

,,Kluku? Kluku vstávej, musíš do školy," slyšel tichý hlas.

,,Mmh, nikam nejdu," zavrtěl hlavou a přetáhnul si polštář přes hlavu, ,,Už mě to přestalo bavit, nejsem zvyklej takhle brzo vstávat," ozval se z pod polštáře dodatek.

Madara se zasmál. On už byl samozřejmě umytý, ustrojený a dokonce i nasnídaný. Byl takové ranní ptáče, i když tentokrát se mu od toho příjemně teplého těla nechtělo. Nikdy s žádným svým plátcem nestrávil celou noc až do rána. Naruto byl výjimka. Výjimka, která se mu začínala vymykat kontrole, aniž by si to zatím připouštěl.

,,Chceš být do konce života nevzdělanec, kluku?" uchechtnul se.

Polštář se stáhnul z mladého obličeje.

,,Musíte mi pořád říkat kluku? Já mám jméno, jestli to nevíte." podíval se na něj lehce podmračeně a posadil se na posteli.

Madara musel uznat, že s těmi ještě víc rozčepýřenými vlasy a rozespalým obličejem vypadá roztomile.

,,Vím, že máš jméno,"

,,Tak proč mi neříkáte jménem? Ostatním taky říkáte jménem,"

,,Říkám jménem těm, ke kterým mám citový vztah," odvětil.

,,Uh, aha... Jistě," blonďák se teď zamračil úplně.

Jak mohl být tak pitomý, proboha? On je pro něj prostě jenom plátce. Nic víc, nic míň. Vyhrabal se z postele a postavil se na zem.

Madara si uvědomil, že tohle ho mohlo nejspíše ranit, ale nic na to neřekl. Nemohl. Nechtěl ukázat ústupek a už vůbec neměl v úmyslu se omlouvat. On se neomlouvá.

,,Díky, že jste mě vzbudil. Půjdu se připravit, když dovolíte." řekl nepříjemným hlasem a aniž by čekal na nějaké svolení, opustil Madarovu ložnici.

º•º•º

- O pár hodin později -

,,Hele, nechceš jít dnes po škole na kafe?" zeptal se zvědavě Nero o přestávce a upnul na něj svoje rudé oči.

Naruto chvíli přemýšlel.

,,Jo, jasně, rád," kývnul nakonec.

Vytáhnul z kapsy telefon a napsal zprávu Deidarovi, který pro něj dneska po škole měl přijet. Za pár sekund dostal odpověď, aby mu dal pak vědět, kam a v kolik pro něj má dojet. A taky, aby hlavně nezapomněl, že stejně nejdéle v osm musí být už doma.

,V osm doma. Jak kdyby mi bylo deset.' pomyslel si blonďák.

Po celý dnešní den, než ho Nero pozval na kafe, byl takový zaražený. Pořád mu totiž kolovala v hlavě Madarova slova, která ho, i když to nechápal, dost ranila.

,Říkám jménem těm, ke kterým mám citový vztah... Idiot. Zabilo by ho říkat mi jménem, nebo co má sakra za problém? Mám dojem, že tomu debílkovi taky říkal jménem, než mu vystřelil mozek z hlavy... Takže on byl dokonce na ,,lepším" postu, než já? Tak proč ho pak vlastně kvůli mně zabil?'

º•º•º

Kavárna, kam se rozhodli jít, se nacházela kousek od školy. Přesněji řečeno, to byla studentská kavárna.

,,Sem chodíme se spolužákama dost často," řekl Nero, usadil se do volného boxu a na volný stůl položil svůj tác s objednaným nápojem a dortíkem.

,,Díky za pozvání. Vypadá to tu hezky," kývnul Naruto a posadil se naproti němu i se svým tácem.

Nero jej pozval.

,,Není zač. Je to tu fajn, mám to tady rád. Učíme se tu společně na testy a zkoušení. Je tu dost prostoru pro všechny ty naše lejstra." zasmál se uvolněně Nero.

,,Taky jsem chodil v Kjótu do jedné studentské kavárny. Až na to, že jsme ji měli přímo spojenou se školou." vymyslel si z fleku Naruto.

,,A co vaši vlastně vůbec dělají? Říkal si, že tu táta dostal nabídku lepší práce." zajímal se Nero.

,,V Kjótu pracoval jako takové soukromé očko pro jednu firmu, která se tímhle zaobírala. Víš jak, zjišťoval, jestli je manželka nevěrná, jestli zaměstnavatel nepodělává zaměstnance a tak." zasmál se Naruto, ,,No a sem do Tokya přišli jeho výsledky. Všimli si, že všechny případy řeší dost rychle a úspěšně, tak mu nabídli místo tady... Máma pracuje na personálním oddělení v jedný firmě." 

,,Páni, tak to je tvůj táta skoro jak můj táta," zasmál se Nero.

V Narutovi hrklo, ale nedal to znát.

,,A... A co tvůj táta dělá?"

,,Je agentem FBI," protočil Nero očima.

,,Vážně? To musí být skvělý ne? Musí bejt opravdu dobrej, když se tam dostal." dělal užaslého, i když jeho tělo polil pot.

Cítil strach, ale zároveň i možnost a naději.

Nero s povzdychem mávnul rukou.

,,Skvělý to je... Když je samozřejmě doma. Vypráví nám různé případy a tak. Samozřejmě jen to, co může říct, ale i tak to stojí za to. Někdy ho ale třeba měsíc nebo dva nevidím, když pracuje v přestrojení."

,,Vždycky mě lákalo jít k policii a pak se dostat takhle vysoko," vymyslel si blonďák.

,,Táta čeká, že půjdu v jeho stopách. Že se třeba dostanu tam, kam on a pak budeme řešit případy společně. Jako táta a syn. Ale mě to moc nebaví teda."

,,Jak to? Já bych to bral hned!"

,,Mě baví spíš psychologie a psychiatrie. Zkoumání lidský mysli, fobie, úchylky, proč dělá tohle a ne tamto. Nechci běhat někde po ulicích s bouchačkou nebo se nimrat v lidech jako moje máma" zasmál se hnědovlásek.

,,Nimrat v lidech?"

,,Dělá soudní patoložku, víš? Takže je každý den na pitevně mezi mrtvolama." oklepal se.

,,Takže to ale musí občas taky určitě pracovat s tvým tátou ne?"

,,Jo, občas se jim ta možnost naskytne."

,,Takže to máte doma skoro rodinný podnik. Táta v FBI, máma patoložka a ty jako dejme tomu soudní nebo policejní psycholog." rozesmál se Naruto.

,,No... Vlastně jo. Vlastně máš pravdu." rozesmál se i Nero, když mu to došlo.