,,Ten kluk je velmi zvláštní," prohodil Madara s neutrálním výrazem a vyfouknul kouř ze zapáleného kubánského doutníku, když spolu s Hidanem stáli o pár dnů později před vilou a sledovali odjíždějící auto, které vezlo Naruta do jeho nové školy.

,,S tím nemůžu nic, než souhlasit, šéfe," ušklíbnul se Hidan.

,,Chápeš, že to je jedinej chudák, kterej vlastně nejde po penězích, i když má možnost? Mohl si vybrat tu nejlepší a nejdražší školu a on si vybere průměrné gymnázium... Samozřejmě s tím, že všechny výdaje na ní, si bude platit z těch zbylých peněz, co mu zbydou." podíval se na něj koutkem oka.

,,Existujou výjimky, není jich hodně, ale existujou," pokrčil Hidan rameny.

,,Asi jsme na ní právě narazily. Jakej z toho kluka máš vlastně dojem?" rozhodl se jít si sednout do blízkého altánku.

Šedovlasý muž v obleku jej následoval.

,,Líbí se mi, co vám na to mám říct? Je to fakt zvláštní kluk. Občas si myslím, že má dvě osobnosti, jednou je vtipný, bojácný, nezkrotný, drzý a já nevím co ještě a po druhé je tichý, zamyšlený, občas až nebezpečný, ale zároveň i ustrašený."

,,Hm, s tím souhlasím. Když jsem ho viděl potom, co jsem tomu debílkovi prostřelil čelo..."

Madara nechal větu volně viset ve vzduchu, protože ani sám nevěděl, jak by ji měl dokončit. Než mohli dál pokračovat v hovoru, všimnul si Hidan přijíždějícího auta.

,,Hm, Orochimaru je tady,"

,,Co tu chce? Nepamatuju si, že bych s ním měl mít naplánovanou nějakou schůzku," zamračil se Madara.

,,Třeba vám nese nějaké novinky ohledně rodičů toho kluka," pokrčil rameny šedovlasý.

º•º•º

Naruto naučeně odříkával pasáž z jeho vymyšleného života. Jméno a datum narození mu samozřejmě zůstaly, jen se pozměnila část jeho blízké minulosti. Do Tokya se přistěhoval poté, co jeho otec dostal v hlavním městě skvělou nabídku zaměstnání. Jinak doteď vyrůstal v Kjótu. Bydlí až za hlavním městem, takže ho musí do školy vozit, jelikož spoje jsou opravdu bídné. Tím se lehce zaručilo to, že jen tak někdo, kdo se s ním spřátelí, nebude trvat na tom, že by ho chtěl navštívit.

,,Jsem Nero," usmíval se na něj zubatě hnědovlasý mladík, ke kterému si přisednul do lavice.

,,Naruto," usmál se na něj blonďák.

º•º•º

První den v nové škole byl pro Naruta dost náročný. Nedokázal si najednou zapamatovat tolik nových jmen, která se mu představila, ale časem se je určitě naučí. Dostal rozvrh a seznam pomůcek, které si měl pořídit. 

Nero ho sám od sebe provedl po škole o volné hodině a ukázal mu, kde najde jakou učebnu a kabinety profesorů. 

Naruto musel uznat, že je to celkem hezký a opravdu přátelský kluk.

º•º•º

,Asi si s ním budu dobře rozumět,' pomyslel si, blonďák, když se s ním loučil zamáváním rukou a nastoupil do nastartovaného auta na parkovišti na zadní sedačky.

Pozdravil řidiče a připoutal se.

,,Rovnou domů, nebo chceš hodit někam jinam?" zeptal se ho muž.

,,Domovem bych to teda nenazýval, ale jo, rovnou tam," přikývnul Naruto.

º•º•º

Naruto se opět večer nechal doprovodit Hidanem do Madarova pokoje. Tentokrát se s nikým ve dveřích nesetkal. Jak by taky mohl. On a Suigetsu byli zatím jediní tady, kteří mohli takto splácet. Jenže kdo ví, kdy si Madara najde další oběť.

º•º•º

,,Tak jak bylo ve škole?" zajímal se Madara.

Vypadal skoro jako starostlivý otec, nad čímž se musel Naruto v duchu uchechtnout. Jeho si v roli otce nedokázal teda představit, rozhodně ne s touhle ,,prací".

,,Jo, vypadá to, že to bude fajn. Seznámil jsem se tam s jedním klukem, se kterým budu sedět v lavici. Ukázal mi školu a tak. Vypadá mile."

Neušlo mu, že v Madarových očích se zablesklo zvláštní světlo.

,,Jak to, že jsem nemusel dělat srovnávačky? Správně bych měl ne?" zeptal se ho zvědavě.

Madara se usmál.

,,Když se chce, tak to jde, ne? Než by ses naučil látku za promrhané dva roky, nemusel bys tam chodit vůbec. Samozřejmě ti najdu doučovatele, abys o nic, kvůli maturitě nepřišel a byl si dobře připravený." odpověděl mu.

,Jasně, takže zatahal za nitky. Kde ten chlap má všude známý?'

,,Uhm... Už... Už něco víte o mých rodičích?" zeptal se Naruto, čímž zamířil úplně někam jinam.

,,Dnes se ze mnou stavoval jeden můj podřízený, kterému jsem to dal na starost. Jediné, co zatím zjistil je, že tvoji rodiče přiletěli do Phoenixu, ale nikam dál neletěli. Zůstali tam. Teď momentálně Orochimaru pátrá po tom, kam z letiště jeli."

Naruto přikývnul.

,,Možná... Možná byste se na to měl vykašlat. Je to pro vás nebo spíše vaše podřízené ztráta času." zamumlal zkroušeně Naruto.

Madara se na něj překvapeně podíval. Ještě před pár dny tu tvrdil, jak chce zjistit, proč a kam zmizeli a teď najednou obrací?

,,Proč tak najednou?" zeptal se ho proto. 

Naruto po něm hodil tak ublíženým pohledem, že měl starší muž chuť ho obejmout a utišit, ale jeho postavení mu to nedovolovalo. Co by to bylo potom za mafiánského bosse, kdyby utěšoval malé pískle?

,,Vykašlali se na mě. Nedali mi ani vědět. Třeba si mysleli, že to tak bude lepší. Třeba už žijou mnohem lepší život... Já bych to teda svému dítěti neudělal. Myslel jsem si, že máme mezi sebou dobrý vztah, že táhneme za jeden provaz, ale asi jsem se mýlil. Tak... Tak to nechte bejt."

,,Dáme si šachy?" napadlo Madaru, aby odlehčil situaci.

Narutovi se najednou blesklo v očích.

,,Dneska to vyhraju," zazubil se na něj a po smutku a ublíženosti už nebylo ani památky.

,Jsi vážně zvláštní dítě,' pomyslel si Madara.

º•º•º

Naruto se vrátil do svého pokoje pár minut po jedné hodině ranní. Rychle se vysprchoval, hodil na sebe vytahané triko a trenky, a zaplul do měkkých přikrývek. Založil si ruce za hlavou a zahleděl se do stropu. Potřeboval si nějak utřídit myšlenky. Už tu strávil několik dnů a zatím to nebylo tak hrozné, jak si myslel, že bude a jak to taky vypadalo. Madara byl nakonec úplně jiný, než jak vystupoval na veřejnosti, což shledával více, než přijatelným. Docela hodně se tu sblížil s Hidanem a Deidarou. Už si na tu jeho nevymáchanou a nezastavitelnou hubu docela zvyknul. Myšlenky mu najednou zapluly na Suigetsua. Zamračil se. I když byl takový, jaký byl, takovýhle konec si prostě nezasloužil. Zřejmě Madaru miloval a bránil si ho. I když bylo dost viditelné, že Madara o něj rozhodně nejeví až tak velký zájem. Pak si vzpomněl na rodiče a najednou mu bylo strašně smutno. Cítil se sám a opuštěný.

º•º•º

,,Neměl bys už spát?" překvapený hlas se ozval ihned, co otevřel dveře svého pokoje.

Naruto se zahleděl do Sasoriho oříškových očí.

,,Zaveď mě za Madarou, prosím," řekl mu odhodlaně.

Sasoriho obočí vyletělo vzhůru.

,,Je půl třetí ráno, myslíš, že bude vzhůru? Já ho teda rozhodně budit nebudu, to není dobrý nápad."

,,Prostě mě za ním zaveď. Když bude spát, vrátím se sem." řekl jen blonďatý mladík.

Sasori vstal z přistaveného křesílka u dveří a kývnul na něj s povzdychem hlavou, aby ho následoval.