Ano, ano, ano, já to moc dobře vím! Trvalo to sakra, sakra, sakra, sakra moc dlouho než vyšla konečně nová kapitola. ALE JE TADY! Můžete zase na chvilku slavit :D 

Bohužel toho teď mám strašně moc a nevím, co mám dělat dřív. Kupí se to na mě jako lavina, a proto muselo jít psaní trochu na vedlejší kolej. Chyběl prostě čas, ale samozřejmě i nálada i chuť. Hold to tak prostě bývá, no :( Tím ale nechci říct, že končím! Nechci se psaním seknout úplně, pořád ještě v tý hlavě nějaký nápady mám a nechci za dost důležitým kusem svýho života udělat tlustou čáru a nikdy se k tomu nevrátit. Jen už to asi nebude tolik aktivní jako dřív.

Strašně moc bych chtěla poděkovat všem věrným, kteří zůstali a vyčkávali dál. A potajmu doufám, že ještě někdo věrnej mojí tvorbě, po tak dlouhý odmlce, vůbec zůstal :D

Nuže, už dost zbytečnejch keců a užijte si další kapitolu <3

Madara nedokázal uvěřit tomu, co se jenom před necelými dvěma metry v přenosné televizi, a co pro naprostým neznalcům situace mohlo připomínat leda pěkně krvavý horor, odehrávalo. Každé bolestné zařvání se mu hluboce zarývalo do morku kostí a co hůř, i do paměti. Pokud se odtud dostane živý, bude na to dlouho, předlouho vzpomínat a pevně věřil v to, že ho to po dlouhý čas bude ještě budit ze spaní.

,,Pěkně jsme to s Hiruzenem vymysleli, co?" vytrhnul ho ženský pobavený hlas z dívání se na obrazovku.

Neslyšel ji přijít, byl až moc soustředěný na to, co se před ním odehrávalo. Temnýma očima se podíval na ženu, která s rukama složenýma na hrudníku vstoupila do místnosti jako kdovíjaká primadona.

,,A ty seš jako kdo?!" vyprsknul na ní zhnuseně, jen co na to sebral dostatečné množství sil.

To jak tu nepříjemně visel za ruce mu na síle moc nepřidávalo.

,,Nepřekvapuje mě, že nevíš, kdo jsem," uchechtla se žena s potřesením hlavy, ,,Pro spoustu z vás jsem ta neviditelná... jenom proto, že jsem ženská. Vy muži si totiž stále starobně myslíte, jak jsou ženy slabé, citlivé a neschopné, ale..."

,,Přestaň tady fňukat a radši mluv o tom, co mě zajímá," zasyčel na ní vztekle Madara.

Rozhodně neměl chuť tady poslouchat její plkání, když ani nevěděl, co je vlastně vůbec zač. A vlastně ho to momentálně vůbec nezajímalo! Koutkem oka si všimnul, že jeho milenec osvobodil z dalšího kola trestání Kankura. Jeho volba byla pochopitelná a kdyby byl na jeho místě, zvolil by stejně tak. Hidan byl téměř nadlidsky silný muž, kterého jen tak něco nedostalo do kolen. Byl to jeden z jeho nejbližších a nejvěrnějších lidí, který s ním vyrůstal, a proto věděl, že další Hiruzenovo ďábelské kolo zvládne.

Žena na moment přestala a jen tiše na něj s přimhouřenýma očima zírala. Evidentně jí jeho neohrabané chování opravdu vytočilo. Přes rty se ji však o několik sekund později prohnal doslova zlověstný úšklebek, když si uvědomila, v jaké tu vlastně oba stojí situaci. Vždyť nad ním měla jasnou převahu! Konečně! Po tolika letech!

,,Napovím ti, kdo jsem," pronesla tichým a chladným hlasem.

Přistoupila k němu o několik kroků blíž a tvrdým pohledem se zadívala do jeho tváře. Zatnula čelist. Nejraději by mu skalpel zabořila hluboko do oka, sekla ho do krkavice, stáhla ho z kůže a vykuchala zaživa jen aby aspoň trochu pocítil, jak moc ji to tenkrát bolelo... a pořád bolí.

,,Zabil si mi zetě... manžela... a syna," zavrčela na něj skrze zaťaté zuby.

To Madarovi naprosto stačilo k tomu, aby si uvědomil s kým má tu čest.

,,Ty?" vydechnul zamračeně.

,,Ano, já," ušklíbla se, ,,konečně nadešel můj čas k odplatě... a řekla bych, že se mi to vede víc, než dobře."

Trhla hlavou směrem k obrazovce.

,,Podívej, jak to tomu tvýmu chlapečkovi jde," zasmála se potichu, ,,Elektrická vrtačka a čínská mučící židle? Nemohlo to dopadnout líp."

Dřív než se Madara stihnul podívat na televizi, jeho tělo sebou nepříjemně trhlo v momentě, kdy uslyšel bolestný řev svého nejmladšího synovce.

***

O mladého plavovláska se už nyní skutečně pokoušely mdloby. Cítil, jak se mu motá hlava, podlamují kolena, třesou ruce a houpající se žaludek uvnitř těla mu akorát dával jasné znamení, že dřív nebo později zakusí chuť žaludečních šťáv. Srdce mu tlouklo tak rychle a silně, že by dokázal tvrdit, že překonal už několik zástav. I když ho to neskutečně trápilo, jelikož netušil, kdo z před ním mučících mladých mužů trpí víc, zachránil nakonec Sasukeho, k němuž měl už dlouhodobě dost blízko. Doufal jen, že mu to rudovlasý Sabaku nebude mít za zlé, ale nehodlal už dál přihlížet tomu, že by snad tmavovláskovi ještě jednou projel nějakou částí těla vrták nasazený do elektrické vrtačky.

,,P-prosím, u-už d-dost," vyheknul ztěžka, když se na okamžik v místnosti rozhostilo hutné ticho, sem tam narušované jenom ztěžklým oddechováním mučících, kteří se co nejvíc snažili, aby svou bolest nedávali až moc najevo.

,,Ale kdeže," zašklebil se pobaveně Hiruzen, ,,Sotva začínáme, ještě za námi není ani pořádný první kolo."

,,Co tím kurva sledujete?!"

Uzumakiho otázka byla ignorována, jako kdyby ji snad ani nevyštěkl.

,,Teď to budeš mít trochu náročnější," pronesl stařík, ,,Máme tu prozatím lichý počet..."

Kužely světla tentokrát osvítily Itachiho, Sasoriho a Hashiramu.

,,N-náro-čnější?" uchechtnul se hystericky blondýnek, ,,C-copak to teď bylo nějaký jednoduchý?!"

Hiruzen se opět podíval na svého poskoka stojícího u toho ďábelského kola a němě jej pobídnul, aby ho znovu roztočil.

,,Uchiha Itachi... bambusové špičky," zahlásil jen o pár sekund později muž v obleku, ,,Senju Hashirama... elektrošoky... a Akasuna no Sasori... kladivo."

,,Smíš opět zachránit jenom jednoho," oznámil mu Hiruzen u něhož si Naruto jenom na setinu sekundy pomyslel, že ten pobavený úšklebek mu na tom starém ksichtě zůstane už nejspíš navždy.

V následujících vteřinách se jeho mozek rozjel na plné obrátky, přičemž se snažil nevnímat řev, který se mu zarýval hluboko do morku kostí. Přemýšlel nad tím, kdo z nedobrovolně zúčastněných trpí bolestí nejvíc. Všimnul si, že na něj Hashirama, i poté, co jeho tělem projelo minimálně tři tisíce voltů, podivně mrká, jako kdyby mu snad chtěl němě naznačit, ať jeho nevybírá. Musel se tedy rozhodnout mezi Sasorim, jemuž jeden z těch idiotů kladivem nejspíš zlomil zápěstí a Itachim, jeho dva prsty na levé ruce byly celé od krve a bez nehtů, jak pod ně mučitel doslova zarazil tenké bambusové hůlky.

,Kurva, kurva, kurva!'

Netušil, kolikrát už tohle zpropadené slovo za dnešek v duchu vyslovil. Se skousnutým spodním rtem se zhluboka nadechnul, zavřel oči a sevřel roztřesené ruce v pěst.

,Promiň, Sasuke.'

,,S-S-Sasori," zašeptal skoro neslyšně.

,,A teď to konečně začne být pořádně zajímavý!" tlesknul hlasitě do dlaní bělovlasý stařík a jeho výraz připomínal výraz nadšeného dítěte stojícího před rozzářeným vánočním stromečkem.

***

,,Musí to být pro tebe strašný viď?" protáhla hraně lítostivým hlasem žena v jejichž očích se však ďábelsky blýskalo, ,,Jenom tady tak viset a nemoci nic dělat. Vidět ho, jak trpí a nemoci mu pomoct, poradit..."

Madara věděl, že kdyby měl aspoň jednu ruku volnou, tak i kdyby měl vynaložit veškerou svou zbývající energii a sílu, tak už dávno ten bledý krček svírá ve smrtelném sevření a sleduje, jak z té mrchy pomalu vyprchává život a oči se jí protáčejí vsloup.

,,Přesně tak jsem se cítila i já," zavrčela na něj náhle, ,,Narozdíl od tebe jsem ale nemohla být u jejich posledního výdechu... Nemohla jsem je držet za ruku a lhát jim o tom, že to bude dobrý..."

Tmavovlasý muž jasně slyšel ten vztek, nenávist a jakousi lítost v jejím tónu, avšak... avšak mu to bylo naprosto jedno. Nelitoval ani jedné jediné sekundy, kdy ti tři zmizeli ze světa. Za dvě úmrtí mohl on sám. To třetí měl sice na svědomí někdo jiný, ale to bylo přece jedno. I když ho možná trošičku mrzelo, že musel zemřít právě ten mladý kluk, který možná sotva věděl, co jsou jeho rodiče skutečně zač, ale na druhou stranu mu šel po krku. Kdyby ho tenkrát nezastřelil Sasori, udělal by to on sám už jenom za to, že kulku, která byla pro něj, schytal ten, jehož si vyvolil, aby stál po jeho boku do konce života.

,Nejspíš se musí stát zázrak, abysme se odtud vůbec dostali,' pomyslel si vztekle v duchu, než mu došla jedna jediná věc.

Zaraženě zamrkal.

,Tobirama... Kde je kurva celou dobu Tobirama?!'

Věděl, že i když ten bělovlasý mafián s malýma rudýma očima, věčně nabručený, pesimistický a podrážděný nedá bez svého staršího bratra ani ránu, i když to tak na první pohled nevypadalo. Nikdy do žádné akce nebo výpomoci nešel Hashirama sám. Tobirama stál vždycky při něm. Tak kde teď kurva byl?!

Jako kdyby snad Kazumi četla jeho momentální myšlenky zlomyslně se krátce zasmála.

,,Ještě to bude zajímavé, neboj se. Tohle je jenom začátek... Měl by si se zase dívat, aby ti náhodou něco neuteklo."

***

Otazníky ohledně Tobirami Senju se měly vyjasnit během následujících několika okamžiků. Stalo se tak v momentě, kdy Hiruzenovi zazvonil telefon a narušil tak představení, kterému se zálibou přihlížel. Aniž by se starý muž obtěžoval s tím se podívat na, že by nakouknul na jméno volajícího, hovor rovnou vytípnul.

Dveře v místnosti se jenom o několik sekund později se zavrzáním otevřely a ten, kterého Uzumaki už s napětím a nadějí vyčkával, se konečně objevil. K blondýnově překvapení se tam ale neukázal s partou dobře vycvičených mafiánů, kteří by jim pomohli a dostali je odtamtud, ale sám. A co hůř. Vypadalo to, jakoby se tam objevil snad dobrovolně! Nikdo jej tam nepřitáhnul násilím, ani za ním nešli namachrovanci v kvádru.

Narutovo srdce prudce odbíjelo v hrudníku a jeho nechápavostí rozšířené oči jenom sledovaly, jak se naprosto klidný bělovlásek dlouhým pomalým krokem blíží k Hiruzenovi, aniž by se snad na kohokoliv dalšího v místnosti podíval.

,K-kurva m-my jsme t-tady, Tobiramo! K-kam to jako jdeš?!' ozývalo se mu zcela zaraženě v mysli.

Byl tak moc na něm zaseknutý pohledem, že na moment přestal vnímat okolní prostředí.

Až v momentě, kdy se nejstarší bratr klanu Senju zastavil u Hiruzena a napřímil se vedle něj jako ochranářská gorila, konečně mu to došlo. Už je nic a nikdo nezachrání.

,Tahal nás všechny za nos, ttebayo.'

,,Docela ti to trvalo, Tobiramo, tak jsme museli začít bez tebe," uchechtl se na něj stařík na přivítanou, ,,Ale teď, když už jsme konečně všichni, si to můžeme pořádně užít. Začne nám totiž druhé kolo!"