,,Nemyslím si, že tohle vyjde," zamručel pochybovačně Sasuke, koukaje na to, jak jeho starší bratr drží v rukách dálkové ovládání na drona a temnýma očima je naprosto zaseknutý na displeji telefonu, aby mohl sledovat to, co mu ukazuje ten lítající krám ve vzduchu.

,,Občas je to to nejstupidnější řešení to nejlepší," ušklíbnul se Itachi, ,,Neznám sice Hashiramu tak dobře jako strejda a táta, ale co jsem tak slyšel, Hashirama má většinou takovýhle nápady."

Sasuke nad tím s odfrknutím protočil očima a pak pohled stočil na chvíli z okénka na ulici.

,,Zajímá mě, jak je na tom Naruto s Tobiramou," vydechnul nakonec.

,,Pořád seš nakrknutej, že místo tebe poslal jeho?" mrknul na něj koutkem oka druhý tmavovlásek.

Mladší po něm švihnul dost výmluvným pohledem.

- FLASHBACK -

- Před necelou půl hodinou -

,,Proč za ním nemůžu jet já, hm?! Copak mi nevěříš?" vztekal se nejmladší tmavovlásek v místnosti a vzpurně si založil ruce na prsou.

Nechápal, proč by za Narutem nemohl jet on a měl by za ním jet zrovna ten, kdo k němu měl snad nejdál ze všech.

,,Protože je to to nejlepší řešení, Sasuke. Sami nevíme, co hodlá udělat a mám dojem, že to neví ani on sám. Proto si myslím, že Tobirama je nejvhodnějším řešením," odpověděl mu Fugaku s klidem a přitom se zadíval na bělovlasého muže stojícího jenom necelé dva metry od nich.

Pak se ale shovívavě podíval zpátky na svého nejmladšího syna.

,,Já vím, že ty mu chceš pomoct za každou cenu," začal, mezitím co se všichni začali sbírat k tomu, aby vyšli ze srubu a vyjeli za blonďatým uprchlíkem, ,,a proto je mi jasný, že bys udělal všechno proto, aby se cítil co nejlíp... nastavil bys i vlastní krk a... Hiruzena tak lehko podceňovat nemůžeme."

,,Ale-" snažil se ještě mladík protestovat.

,,To je moje poslední slovo, Sasuke. Pojedeme za ním všichni, ale pokud se vyhne trase nebo zastaví někde poblíž, půjde za ním Tobirama. My ostatní budeme pokračovat dál."

- KONEC FLASHBACKU -

,,Nemyslím si, že by prostě zrovna Tobirama byl tou nejvhodnější volbou," odvětil Sasuke poté, co si v mysli přehrál krátkou vzpomínku, ,,Jestli mi nevěřil, mohl tam poslat tebe nebo aspoň Hashiramu."

,,I když se ti to asi teďka nezdá, i Tobirama má něco do sebe," odpověděl mu na to Itachi, aniž by odtrhnul temné hloubky od obrazovky telefonu.

Kdyby nebyli zrovna v takovéhle nepříjemné situaci, musel by se nad tím mladší tmavovlásek pobaveně ušklíbnout, protože jeho starší bratr momentálně vypadal jako děcko zaseknuté na videohře.

,,Je vidět, že na to každej máme jinej názor," zamručel nakonec, než se k němu nahnul blíž, ,,A teď mi to laskavě puč, taky se chci proletět."

***

,,Pane! Pane!"

Na dveře provizorní pracovny se ozvalo silné bušení a aniž by snad Hiruzen dal pokyn narušiteli, aby vstoupil dovnitř, on to udělal bez pozvání sám.

,,Omlouvám se, že vás ruším, pane, ale nad staveništěm cosi lítá!" vyhrknul muž v černém saku.

Stařík usazený v koženém kolečkovém křesle nadzdvihnul vrásčité obočí.

,,Cosi... litá?" zopakoval s úšklebkem na tváři a v temným malých očkách se mu prapodivně zablesklo.

,,Riko si myslí, že to jsou drony," vyhrknul zadýchaně muž v kvádru, jak sem celou cestu pospíchal.

,,Tak drony, povídáš," zamručel starý muž, přisunul se na židli ke stolu a tam si o jeho desku opřel ruce.

,,Máme se jich zbavit, pane? Co když staveniště někdo sleduje?"

,,Dejte jim ještě pět minut," zasmál se skřehotavě Hiruzen, ,,pak je odstřelte."

,,Ano, pane!"

Jakmile se za mužem zase dveře zabouchly, na mužově tváři se objevil pobavený úšklebek.

,,Takže s nimi spolupracuje i Hashirama," promluvil sám k sobě, ,,Nemohlo to být už víc zábavnější."

***

,,C-cože?" vydechnul zaraženě blondýnek a modrýma rozšířenýma očima se díval na muže vedle sebe, ,,T-tomu nerozumím. J-jak to jako myslíte?"

,,Původně byl tvůj cíl dost jasnej, ne?" podíval se na něj koutkem oka bělovlasý.

,,O-oni jeli tam? B-bez nás?"

,,Spíš bez tebe," uchechtnul se Senju a vylovil z krabičky další cigaretu.

,,A-ale proč?! Já chci bejt taky u toho!" vyhrknul Naruto, ,,P-přece tady nebudeme jenom stát a čumět! Jedeme!"

,,Ty rozhodně nikam nepojedeš... ne teď," zavrčel důrazně bělovlasý a chytnul ho za předloktí, když se mladší mladík schyloval k tomu, že vyrazí zpátky do auta.

Trochu drsněji ho stáhnul zpátky k sobě a pustil ho.

,,My máme ještě čas."

,,My?!" zajíknul se Uzumaki, ,,Je něco o čem nevím?"

,,Nevíš o spoustě věcech," uchechtnul se znovu starší a rukou zašátral v kapse saka, aby se podíval na displej telefonu.

Hovor stále probíhal.

- FLASHBACK -

- Před půl hodinou -

,,Lepší nápad teď nevymyslím," povzdechnul si Fugaku stoje u jednoho z aut, ,,Zvuk hovoru ztiším na minimum, akorát by nás s Hashiramou rozptylovalo to, o čem si povídáte."

,,Rozumím," přikývnul bělovlasý stále s kamenným výrazem ve tváři.

,,Nevím, co tvýho bráchu napadlo, ale dokud bude hovor probíhat, jsme v pohodě. Jakmile..." zadrhnul se na kratičkou chvíli a odtrhnul od něj pohled.

Prohrábnul si s hlubokým povzdechem vlasy a odkašlal si.

,,Jakmile hovor skončí, chytili nás nebo se zabili. To je asi prašť jako uhoď. Kdybych hovor ukončil sám od sebe, přijde ti zpráva."

,,Ta stejná jako vždycky?"

,,Jo," přikývnul, ,,občas se naše taktiky z mládí vyplácí i teď."

,,Fajn... Mám takovou teorii..."

,,Teorii? Jakou?"

,,Podle mě jsou ti dva naživu."

,,Proč myslíš?"

Tobirama pokrčil rameny.

,,Podle mě je v tom něco mnohem... hlubšího."

Fugaku nechápavě nakrčil obočí. Nesnášel, když ten chlápek nemluvil zpříma a narovinu.

,,Myslím si, že mu jde o toho kluka."

Tmavovlasý zatnul čelist, sklopil pohled a přešlápnul z nohy na nohu.

,,Taky mám ten dojem."

- KONEC FLASHBACKU -

,,Nemůžeme tu jen tak postávat," zakňučel útrpně blondýnek, ,,Nemůžou tam jít bez nás."

,,Jsme záloha."

,,Záloha?"

,,Všechno ti vysvětlím, až přijde vhodná doba."

,,Mám takovej dojem, že lepší čas už nebude," procedil mezi zuby plavovlásek.

,,To si myslíš ty."

***

Fugaku se zvědavě nakláněl k Hashiramovi, aby i on mohl sledovat displej telefonu. Jejich drony proletěli staveništěm několikrát, všemi možnými směry, ale nevšimli si ničeho zvláštního. Bylo to prostě klasické obyčejné staveniště, které několik týdnů zelo prázdnotou a po další viditelné práci nebylo ani vidu ani slechu.

,,Je to divný," zamručel Hashirama, ,,Nikde nic."

,,Možná to je jenom na oko," odvětil zadumaně druhý muž.

,,Myslíš jako... v podzemí?" zeptal se ho bystře dlouhovlásek.

Než Fugaku stačil odpovědět, na displeji se najednou objevilo černošedobílé zrnění, jako když přestane jít signál na televizi.

,,Jsou tam," ušklíbnul se Senju, ,,Měl si pravdu."

V tom se mu rozezněl telefon. Rychle po něm sáhnul a hovor přijal.

,,Jo?... Jo, nás taky... Máme domněnku, že Hiruzen má svůj úkryt v podzemí. Nevím teda, jak dlouho tam čutali, ale jinak si to s Fugakem nedokážeme vysvětlit...Jo... Fajn... Tak jdeme."

Uložil telefon do kapsy a zadíval se na muže vedle sebe.

,,To byl Kankuro, i je sestřelili, stejně jako Sasukeho s Itachim."

,,Dobrá tedy... tak vylejzáme," povzdechnul si skoro ztěžka tmavovlásek."

***

Skupina šesti mužů různého věku a jedné mladé ženy vystoupili z vozidel a téměř jako jeden muž zamířili ke vstupu na staveniště. Bylo až s podivem, že všichni kráčeli rozhodným a nebojácným krokem, i když věděli, že právě vstupují na hřiště, které nebylo jejich. I přesto, že šli přímo do jámy lvové, šli s hlavou vzhůru.

Fugaku, který kráčel o krok napřed před ostatními neustále myslel na krátký rozhovor s Hashiramou, který se udál ještě předtím, než všichni vyrazili na ostrov Hokkaidó a neustále sám k sobě promlouval a uklidňoval se v tom, že to, co dělá, je správné.

- FLASHBACK -

,,Vážně je do toho chceš zatahovat? Nebylo by lepší, kdyby zůstali tady?" zajímal se hnědovlasý muž a pohrával si s prázdnou sklenkou od ginu, ,,Ne, že bych je snad podceňoval, nebo tak nějak, ale... jsou pořád ještě... skoro děti. Má cenu je zatahovat do něčeho takovýho?"

,,Jsou v tom už od začátku," myknul rameny Fugaku a přehodil si nohu přes nohu, ,,Je to jejich svobodná volba a já jim to rozhodně zakazovat nebudu. Stejně by mě neposlechli... nebo přinejmenším Sasuke ne... zvlášť, když se to týká i Naruta."

,,Oni mezi sebou mají docela silné pouto, že?"

Tmavovlasý zvrátil hlavu mírně dozadu, aby se opřel o opěradlo křesla a s očima zapíchnutýma do dřevěného stropu se ušklíbnul, když si vzpomněl na první setkání svého nejmladšího syna a Naruta. Viděl na svém synovi, že se mu ten kluk zamlouvá a upřímně se mu ani nedivil, když ho tenkrát políbil, i když za to schytal pěknou ránu. Na Sasukem bylo dost poznat, že na svého strýce ze začátku docela žárlí, protože si vybral ke svému boku někoho, koho by si vybral i on sám. A i když to nikdy Sasukemu nepřiznal nahlas, byl na něj neskutečně hrdý v tom, že zapudil svůj původní chtíč a stal se pro toho mladého kluka, který se dostal do jejich světa, jedním z nejbližších a nejvěrnějších přátel. Stal se pro něj něčím, co jiný člověk hledá klidně celý život.

,,Mají," přitakal nakonec a hlavu narovnal, aby na Hashiramu znovu viděl, ,,a proto pochybuju, že by se Sasuke nechal z akce jen tak odstřihnout. Nehledě na to, že se ta věc stala v kruhu rodinném. A jak víš, pro nás je rodina nadevše. On i Itachi znají riziko a i když se o ně já jako otec bojím, a modlím se denodenně ke všem svatým, aby se jim nic nestalo, nemůžu jim nic z toho zakázat."

,,Tomu samozřejmě rozumím, jen jsem se na to chtěl zeptat," pousmál se mírně hnědovlásek a natáhnul se pro tevřenou lahev s ginem.

- KONEC FLASHBACKU -

Jistě, že by byl mnohem klidnější, kdyby věděl, že Sasuke s Itachim jsou v bezpečí a čekají na ně v Tokyu, ale jak už řekl Hashiramovi, nemohl jim tohle zakázat. Nikdy nic, co se týkalo jejich rodiny nenechali jen tak být. Samozřejmě věděl, že i Obito a Shisui by byli rádi nápomocni přímo tady, a trochu upřímně litoval toho, že je nevzali sebou, ale na druhou stranu byl rád za to, že někdo se bude kolem hlavní vily s jejich krevní vazbou ochomýtat. Shisui ani Obito nebyli nováčci a i když se Shisui občas choval jako dospělé děcko, když šlo do tuhého, dokázal z něj být dospělý a chladnokrevně uvažující mladý muž.

Cesta k postaveným základům byla poměrně blátivá z toho, jak tu včerejší noc nejspíš dost vydatně pršelo a jakmile vstoupili na betonový základ, zanechávali za sebou bahnivé stopy.

Fugaku už zapomněl, co Temari o tomhle místě říkala, zdali to měl být základní kámen pro nový obchodní či azylový dům, firmu nebo snad parkoviště. Vylitý beton pokrýval několik desítek metrů na každou stranu a dřevěné trámy postavené všude kolem vnější části byli zčásti stále navlhlé od deště.

Ani jeden ze skupiny sebou poplašeně netrhnul, když se před nimi zpoza jedněch tlustějších vnitřních trámu vyrojila jako kouzlem skupina namakaných mužů v tmavých oblecích a černých brýlích.

,,Následujte nás. Pan Sarutobi vás již očekává," ozval se jeden z nich.