- Před několika minutami -

Naruto s rozšířenýma očima zíral nejprve do malé čtvercové krabičky potažené černým sametem a o vteřinku později již mezi prsty svíral kroužek, nejspíše z bílého zlata, patřící na ten jeden jediný prst. Do azurově modrých očí se mu v mžiku nahrnuly palčivé slzy, až musel popotáhnout a hřbetem dlaně si je otřít.

,,O-on..." vydechnul, ale hlas mu odumřel.

Skousnul si tvrdě spodní ret, znovu popotáhnul a sevřel pevně víčka. Prstýnek sbalil do dlaně a stisknul ji tak silně, až to vypadalo, že si chce kroužek zarazit hluboko do ní.

- FLASHBACK -

,,Řekli jste si s Fugakem něco nepříjemného?" vyzvídal okamžitě Naruto pozdě večer, když už se konečně ocitli zcela o samotě v jejich pokoji.

Madara se na něj překvapeně podíval.

,To to bylo až tak vidět?' pomyslel si.

,,Eh, ne. Nic důležitého. Proč?"

Naruto pokrčil rameny.

,,Vypadal jsi chvilkama úplně mimo. Jako kdyby si myslel na něco jiného a občas ti trvalo, než si odpověděl na nějakou otázku."

Madara k němu zezadu přistoupil a objal ho kolem pasu. Sklonil hlavu a bradou se opřel o mladíkovo rameno.

,,Mluvili jsme tak nějak o budoucnosti a... o jednom muži, kterého Fugaku potkal v Tokiu," vysvětlil mu.

Krátce zauvažoval nad tím, jestli má zcela popravdě odpovídat na všechny blondýnkovi budoucí otázky, které dozajista přijdou.

,,Budoucnosti? Jak to jako myslíš? Jako... že se máš brzo vrátit na svoje místo do Japonska?" zeptal se ho hned.

Cítil se tak uvolněně, když ho starší muž objímal. Tak chráněně. Bylo mu takhle tak strašně dobře. Nejradši by takhle zůstal do konce života.

,,Kupodivu na tohle přímo řeč nepadla, ale... rozhodně mám plánu se nějak v budoucnu do Tokia vrátit a převzít místo zase zpátky. Fugaku a jeho rodina mají díky tomu, že se takhle couráme po světě určitě práce nad hlavu."

,,Rozumím," pousmál se Naruto chápavě.

Nezaskočilo ho to. Vlastně s tím počítal. Jen doufal, že se nebude muset se svou rodinou tak brzo loučit, nebo aspoň že se jim bude moci zaručit, že je za nějakou dobu přiletí zase navštívit.

,,Vlastně se drze vměšoval do našeho soukromého života a zajímal se o to, zda si tě chci vzít, aby si pak po mě mohl převzít vedení," ušklíbnul se nakonec starší muž a šel s pravdou ven.

Blondýnek v tu chvíli mírně ztuhnul v jeho náručí a překvapeně vytřeštil modrá kukadla do ztemnělého prostoru před sebou.

,,Eh, c-cože?" vydechl a otočil se v jeho náručí, aby se mu podíval do obličeje.

,,No... jo," pokrčil Madara rameny a nechal ruce na mladíkově pasu.

,,A-a c-co jsi mu odpověděl?"

Narutovo srdce splašeně tlouklo. Ne snad proto, že by mu šlo o to zastoupit pak třeba Madarovo místo, což by stejně určitě trvalo ještě nějakou předlouhou dobu, ale spíš to bylo proto, že jenom pouhopouhá myšlenka na to, že by svůj vztah zpečetili jak se sluší a patří, se mu opravdu zamlouvala. Vůbec netušil, proč se mu poslední dobou do mysli vkrádají myšlenky na rodinný a spořádaný život.

,,Že teď o tom rozhodně neuvažuju. Nepotřebuju papír a prsten na to, abych tě miloval, ne?"

I když to nebylo nijak zle řečeno, Naruto ztuhnul znovu. Ale tentokrát trochu jinak. Jeho tvář poněkud zesmutnila a v modrých hloubkách se zvláštně bolestně zalesklo. Nejspíš by si z toho neměl nic dělat, ale jenom za poslední věta donutila jeho srdce se na krátko bolestivě sevřít.

,,Uhm, j-jistě," vydechl a sklopil hlavu.

Madara se zamračil.

,,Řekl jsem snad něco špatně?"

,,N-ne. Jistě... že ne," polknul blondýnek a zlehka se vymanil z partnerova sevření, ,,J-já... vzpomněl jsem si, že jsem si nechal dole na verandě telefon. Dojdu si pro něj."

Oznámil mu to téměř bezduše. Otočil se a tiše opustil jejich společný pokoj. Potřeboval být na chvilku sám.

- KONEC FLASHBACKU -

Pamatoval si, jak ho opravdu ranilo, když mu Madara s klidem oznámil, že na nějakou svatbu nemá ani pomyšlení. Sice to byla naprostá prkotina, ale ranilo ho to. Teď, když se na to díval s několika měsíčním odstupem, tak uznal, že zase dělal z komára velblouda. A samozřejmě tu naštvanost a možná i uraženost a sklíčenost v sobě musel dusit do doby, než Madarovi ruply nervy z toho, jak odtažitě a nepříjemně se choval.

- FLASHBACK -

,,Proč se tak chováš?" nechápal ho a zavrtěl nad jeho počínáním hlavou.

,,Já?!" vyprsknul znovu Naruto a hraně překvapeně na sebe sama ukázal prstem, ,,Proč ty se vždycky chováš jako totální kretén? To ti jako nejsem dost dobrej?! Kdo by kurva s tebou po tom všem, čím jsem si musel projít, vydržel?!"

,,Prosím?!"

Tentokrát byl Madara skutečně překvapený a zaskočený. Přišlo mu, jako kdyby Naruto mluvil z cesty. Netušil, jestli za to mohl úplně požitý alkohol nebo jestli se mladík upnul na něco mnohem podstatnějšího, co mu nejspíš tak nějak unikalo. Rozhodně na to ale chtěl přijít. Nechtěl se hádat. Nikdy neměl hádky s ním rád. Za tu dobu, co cestovali po světě, se rafli opravdu jenom málokdy a nikdo to nebylo nic extra, že by to zapříčinilo třeba to, že by se sobě vyhýbali a nekomunikovali spolu. Většinou to prostě do pár hodin vyšumělo a opět bylo všechno při starém. Jenže teď měl takový pocit, že tohle byl nejspíš jiný případ.

,,K čemu ti vlastně kurva jsem?!" rozezlil se opět Naruto a zamáchal rukama ve vzduchu, připomínaje trochu slepici, která se snaží nemožně vzlétnout.

,,Heh? Já... tě fakt tentokrát vůbec nepobírám."

,,Máš mě jenom na píchání nebo jak?! To je jediný, o co ti jde?! Děti nechceš, vzít si mě nechceš, jediný co chceš, je se mnou pořád prcat!" zavřískal vytočeně blondýn jako smyslů zbavený a i když nechtěl dát najevo to, jak moc poníženě se momentálně cítil, v očích se mu zaleskly slzy, ,,Myslel jsem, že tahle šukací etapa je už dávno za náma a měli bysme začít trochu přemýšlet nad nějakou budoucností!"

,Takže Fugaku měl nakonec pravdu... tohle je ten kámen úrazu,' blesklo Madarovi hlavou.

,,Tak o tohle ti skutečně jde? O to, co jsem včera večer řekl?" zeptal se ho najednou něžným, avšak hlubokým hlasem.

Dokonce i jeho zamračená tvář zmizela a místo toho se na jeho rtech objevil jemný a chápající úsměv.

Blondýnek uraženě trhnul hlavou do strany a založil si ruce na prsou. Chvíli zakaleným zrakem těkal po pokoji, než se s povzdechem šel posadit do jednoho z křesel, kde se předklonil, opřel si lokty o kolena a složil hlavu do dlaní.

,,Nejde mi úplně o to, co jsi řekl, ale jak si to řekl," zamručel odevzdaně.

Nejspíš se z téhle debaty stejně nevykroutí, tak ať už je to za ním.

,,Vyznělo mi to tak, že mě vlastně nemiluješ natolik, abys byl ochotný si mě vzít. Já... neříkám, že se chci hnedka teďka ženit, vlastně... asi mám na svatbu stejnej názor jako ty. Na to, aby někoho miloval a mohl být s ním, nepotřebuju žádnej papír, ale přesto... přesto prostě představa, že bysme ty a já mohli bejt jakože skutečně spolu je prostě hezká, chápeš? Jenom vědomí toho, že můžu nosit tvoje jméno a ty mi prostě patříš je... je-" popotáhnul a hlas se mu na konci zlomil.

Musel se několikrát nadechnout, aby se uklidnit a byl schopný vůbec pokračovat.

,,Prostě... co bych bez tebe do prdele byl? Kde bych byl? Co bych měl? Já... když pominu rodiče, si to jediný, co v životě mám. Miluju tě a nechci tě do prdele ztratit, rozumíš mi? Všechno to prostě vyznělo tak. jako kdyby si se mnou do budoucna vůbec nepočítal."

Ani to nestihl postřehnout, ale Madara už klečel u křesla a rukama si jej tisknul na svoje pevné tělo.

,,Proč si mi to nemohl říct už včera a muselo to dopadnout takhle? Proč si mi nemohl prostě říct, že jsem idiot a a že jsem to měl podat jinak?" zeptal se ho tiše.

Uzumaki si znovu popotáhnul a víc se natisknul na to horké tělo před sebou. Nosem nasál jeho osobitou vůni a musel se mírně pousmát.

,,Protože seš už kurva starej na to, abys věděl, jak se máš vyjadřovat."

Madara se musel ušklíbnout. Pustil ho z pevného objetí a vyčkal, než se na něj blondýnek podívá. Pak vztáhnul ruku, chytil jej za zátylek a přitáhnul si ho do horkého polibku.

,,Nejspíš to občas potřebuju trochu připomenout," zasmál se mu krátce do rtů, ze kterých kradl jeden sladký polibek za druhým.

- KONEC FLASHBACKU -

,,Kdy si to chtěl udělat, hm?" zamumlal tiše, ,,Jak dlouho tu byl schovanej?"

Když si vzpomněl na svoje chování v několika uplynulých měsících, ani se nedivil tomu, že byla krabička zahrabaná mezi spoustou různých věcí v nejspodnějším šuplíčku komody. Jediné, čemu nejspíš věřil bylo to, že ho Madara sehnal v době, kdy Danzou nechal zabít jeho rodiče a kdy se z Mallorky vrátili zpátky do Tokia. Chtěl mu tím snad zvednout náladu a dostat ho z deprese, kterou si procházel? Nebo měl v plánu to udělat někdy jindy?

V momentě, kdy si uvědomil, že by možná touhle dobou nosil už jméno mafiánského kmotra a že touhle dobou si mohl užívat krásy manželství, sevřelo se mu bolestně srdce. Za poslední dobu si v duchu zanadával tolika sprostými jmény, že vyčerpal snad už všechny možné dostupné.

Zaklapnul krabičku položil ji na komodu a s prstýnkem, který drtil v dlaních se rozběhnul z pokoje pryč.

- Přítomnost -

Devatero párů očí se překvapeně dívalo na mladíka, který právě vtrhnul jako velká voda do zasedací místnosti., přičemž se v sekundě jejich zrak přesunul právě na tu malou kulatou věcičku, kterou držel mezi prsty.

,,No," sprásknul nakonec rukama Hidan a kupodivu se zvesela zazubil, ,,tímhle je to vyřešený, ne?"

,,V-vyřešený?" pozdvihl nechápavě Naruto obočí a jedním krokem vstoupil do zasedačky, zavíraje za sebou dveře, ,,Takže jste o tomhle nikdo nevěděl?"

Všichni zavrtěli hlavou.

,,Nezmínil se mi o tom," pokrčil Fugaku rameny.

,,C-co jsi myslel jako tím, že je to vyřešený?" zajímal se tiše blondýnek a modrýma očima se zastavil na šedovlasém hromotlukovi.

,,To, že zfalšovat oddací list je jedna z nejjednodušších věcí na světě," uchechtnul se a svůj rudofialový pohled obrátil na Fugaka, který myslel nejspíš na to samé co on a co pomalu, ale jistě docházelo i ostatním, ,,nebo se snad mejlím? Na svatbu mezi mafiánama neexistujou přece žádný psaný ani nepsaný pravidla a zákony. Nepotřebujeme u toho žádný svědky z jinejch rodin, ne? Kdo by proti tomu mohl něco říct?"

,,Hidan má pravdu," přikývnul Sasori, ,,tohle by nám rozhodně mohlo pomoct."

,,O-o čem to tu krucinál mluvíte?!" vyjeknul popuzeně blondýn, který se momentálně vůbec nechytal.

Fugaku se na něj podíval hlubokýma černýma očima. Na rtech mu hrál téměř vítězoslavný úšklebek.

,,Že z tebe uděláme právoplatného Uchihu."