Nebylo to nic jiného než zvuk zvonku, který doktora vytrhl ze spánku. Vymrštil se na posteli do sedu jenom proto, aby se mu zamotala hlava a on musel počkat, než se mžitky před jeho očima rozplynou. Promnul si obličej rukama a narazil tak na dvoudenní strniště. Všiml si, že za oknem už byly světla v plném denním režimu, a tak neochotně slezl z postele a protáhl se. To už se zvuk zvonku ozval podruhé a on se ke své nelibosti celý rozespalý a rozcuchaný vydal ke dveřím.

"Kdo je tam?" houknul, ještě než otevřel.

"To jsem já, Jacku. Otevři," ozvalo se a on pootočil klíč v zámku. Ani se nezajímal, jestli návštěvník vešel dovnitř a odebral se do koupelny. Tam si opláchl obličej, stáhl vlasy do krátkého culíku, převlékl se z pyžama a začal se holit.

"Jak šla práce včera, tam nahoře?" zeptala se ta osoba z druhé místnosti. Doktor dokončil tah žiletkou.

"Ale šlo to. Co říct, stále je tam stejně hrozné vlhko a zima. Ovšem antibiotika i vitamíny zatím stačí, jestli ti šlo o tohle," řekl a pokračoval v holení. Nebylo kam spěchat. Poté si tedy ještě jednou opláchl obličej a vyšel z koupelny. Jeho byt měl jako většina zdejších bytů pouze dvě místnosti. Koupelnu a zbytek v jednom. V jedné místnosti měl dřez a vařič, stůl se dvěma židlemi, pár poliček, skříň a postel. Jeho návštěva si v mezičase stihla nalít sklenici vody a usadit se na jedné z židlí.

"Ty jsi opravdu hostitel za všechny peníze," pronesla ironicky.

"Já se přece o tu tvoji slavnou návštěvu neprosil. Kdyby tě to zajímalo, tak jsi mě probudila," ucedil a šel si také nalít vodu.

"Jaký normální člověk spí do jedenácti?" zavrtěla nad tím hlavou. "Ale je mi to jasné. Beztak si zapomněl na dnešní sčítání, takže jsem se stavila ti to připomenout."

"Cože? To je už dneska?" zpozorněl náhle doktor. "Proč to říkáš až teď, Abigail?"

"Netvářil ses zrovna přívětivě, když jsem dorazila. Máš být rád za takovou hodnou sestřičku, co přišla až k tobě domů, aby ti to připomněla, tak neremcej. A taky hádám, že sis ještě nikoho nenašel, že?" vyzvídala se zvednutým obočím. Doktor si promnul kořen nosu a zasténal. Kde měl jako sehnat čas někoho si hledat? Vždyť byl pořád v práci. A ani nikoho nechtěl. Byl prostě samotář.

"A ani si nikoho hledat nebudu. Už jsem desetkrát svoje potencionální děti nahradil počtem životů, které jsem zachránil. Nehodlám se obětovat kvůli jejich debilním tabulkám," prskal.

"Debilní tabulky? Tady jde o přežití lidstva, jestli tě to zajímá. A jaká oběť, prosím tebe, Jacku. Vždyť stačí najít toho pravého. Mě a Jamesovi taky chvíli zabralo, než jsme se našli. Nemůžeš to takhle zabalit, vždyť už je ti skoro padesát," spílala mu vytrvale.

"Není mi skoro padesát, je mi čtyřicet pět. A žádná pravá není. Sama dobře víš, že prostě nedokážu žít s někým dalším," zarazil ji v dalším hučení. "Vím, že to myslíš dobře, ale já jsem sám rád. A navíc na žádného dalšího člověka nemám čas. Takže ti moc děkuji za připomenutí sčítání, ale to je tak všechno. Teď, když dovolíš, rád bych ocenil chvíli klidu, než zase budu muset někam běžet."

"Jak myslíš," povzdychla si a vstala. Beze slov se obula a odešla. Věděl, že na ni je hnusný, ale tohle téma vytáhla zkrátka pokaždé, když se za ním zastavila. Prostě neměl zájem řešit vztahy. Už to mohla konečně pochopit.