"Tak jak vypadám?" ozvala se Lucy a vytančila zpoza závěsu. Otočila se dokola a on spokojeně pokývl hlavou.

"Jako kdybys byla opravdu odsud. Je to dobré," řekl a prohlížel si, jak těch pár změn poslední doby udělaly divy. Nejen, že jí ostříhal vlasy, ale zbavili se nápadného korzetu, bot a vlastně všeho jejího oblečení a nahradili ho starým tričkem a ošoupanou bundou, kterou doplnili plátěnými kalhotami a zbrusu novým párem kožených bot, které pro ni koupil dole. Ještě teď se divil, jak malou měla nohu. Taky to mělo ukázat, že se přeci jen o vizáž své snoubenky trochu stará, kdyby vojáci měli nějaký problém. Trochu se bál dírek na náušnice, ale už vypadaly skoro zarostlé. Zbytky laku už naštěstí taky nebyly vidět a navíc Lucy půjčil nůžky, aby si mohla ostříhat co potřebuje. Taky si všiml, že si asi něco ještě udělala s vlasy, jelikož od jeho ostříhání nabraly alespoň nějakou další formu.

"Myslíš, že nám to vyjde?" zeptala se nervózně a podívala se mu do očí. To byla další věc, která se na ní změnila. Vzal její obličej do dlaní a prohlížel si ji. Kdyby nevěděl, že její původní barva byla ještě trochu modřejší, ničeho by si nevšiml. Tyhle speciální čočky mu za nemalou sumu sehnala Ashley. Byly jedinečné a tvářily se jako reálné oko. Dokázaly totiž ošálit i scennery u výtahu. Trochu se bál, aby ji někdo u výtahu nepoznal, ale od jejího zmizení už přeci jen uběhlo skoro půl roku, je údajně mrtvá a na veřejnosti se téměř vůbec neukazovala. Vlastně z jejich rozhovorů vyplynulo na povrch, že na většině společenských událostí, kde měla závoj, stejně bývala Jane a ne ona. Na druhou stranu to nebyly ani dva týdny co novinami proběhla její malá fotografie se zprávou o úmrtí.

"Bude to v pořádku," řekl nakonec jenom a vzal její ruce do svých. Byly malé a studené, ale sevřely ho zpátky. Na tuhle chvíli měli soukromí, jelikož je pomocník čekal venku. Byl čas jít. Vzal do ruky kufřík se svými věcmi, jelikož má po svatbě ze zákonu týden volno, druhou rukou chytil Lucy za její zdravou a vyšli ven. Tam se rozloučili s Johnem, který bědoval nad tím, že se s Jill budou muset střídat po dvanáctkách, a vydali se za pomocníkem nesoucím světlo k výtahu.

Po krátké chůzi temným tunelem konečně dorazili k rozšíření a on pomohl Lucy na platformu. Už tam na ně čekal Jim a další dva vojáci, kteří je vedli k budce stanice. Vše bylo už dopředu domluvené a nachystané, stačilo Lucy jenom naskenovat oko, napojit ji na databázi a oficiálně uzavřít manželství. Byla viditelně nervózní, tak její ruku pevně sevřel a šel kousíček před ní.

Celý proces netrval ani pět minut a k jejich nesmírné úlevě proběhl bez nejmenšího zádrhelu. I scanner poslušně pípnul a databáze přijala nového občana mrknutím oka. Když oba dva podepsali manželské papíry, vyměnili si zářivé úsměvy, letmou pusu a teňoučké zlaté prstýnky. Jim a ostatní vojáci jim poblahopřáli a oni se konečně mohli přesunout k výtahu. Prošli již zbytkem klasické kontroly, akorát tentokrát ve třech. Poté konečně vešli do výtahu.

Ten blýskavý chlad kovového boxu jako kdyby opět přivázal k jejich srdcím balvany a oni znervózněli. Při prvním zastavení v mezipatře se Lucy ani nehnula, jelikož ji už doktor stihl zpravit o tom, proč výtah zastavuje. Když se výtah znovu rozjel, nálada se sice zlepšila, ale to se nemohlo rovnat vystoupení z výtahu.

"Páni," uteklo Lucy, když opět po půl roce spatřila jasné světlo.