Seděl ve své cele a čekal na výslech. Dovolili mu vzít si s sebou pár osobních věcí, pro které zašli do jeho domu. Tohle mu ale donesli až teď jako kopii, jelikož pravý si nechali jako důkaz. Hleděl tedy na ty hustě popsané řádky a přes slzy pomalu neviděl. Tohle bylo to poslední a vlastně jediné, co mu po Lucy zbylo. Dopis na rozloučenou.

Drahý Jacku, je mi líto, že to takhle musí skončit. Nikdy jsem nikoho nemilovala, ale kdybych si měla vybrat nejdražší osobu, zvolila bych tebe. Doufám, že jsi u toho nebyl a nezapletl si se do ničeho. Asi už jsi se vrátil domů a proklínáš mě za to, co jsem udělala. Je mi to líto. Zapomeň na všechno. O ničem jsi nevěděl, takže doufám, že budeš v bezpečí. Jenže v mém srdci plném nenávisti už prostě nezbylo místo na to začít nový život. Nenáviděla jsem. Budila jsem se půl roku každou noc z nočních můr. Když jsi byl se mnou, bylo to lepší, jenže ty jsi se mnou nemohl být pořád. Není to tvoje vina. Nemohl jsi vědět, co se mi honí hlavou, jelikož jsem ti to neřekla. Moc tě prosím, aby sis to nevyčítal. A taky ti chci říct, že jsem si od Kaskády nikdy nic neužila tak, jako těch pár dnů s tebou. Je mi to všechno tak strašně líto. Neměla jsem sobě ani tobě dovolit, aby to bylo tak pěkné. Protože já jsem věděla, co chci udělat. Tehdy v té cukrárně mi došlo, že už to nemůžu dál odkládat. Bylo to teď nebo nikdy. A nikdy nebyla možnost, se kterou bych se byla ochotná smířit. Promiň. S tím zbytkem lásky, který ve mně zbyl, Lucy.