"Opravdu to musí být už dnes?" zeptala se Lucy zatímco ležela na zádech na posteli a sledovala ruku s prstýnkem, který se leskl ve světle proudícím dovnitř pootevřeným oknem.

"Čím dřív si to odbudeme, tím rychleji to bude za námi," povzdechl si a napil se ranní kávy. Byl to druhý den jejich společné dovolené a zatím to bylo skvělé. Den předtím se šli projít do města nakoupit pro Lucy nějaké oblečení. Vybrali jenom pár kalhot a šedivých triček, čímž se doktor uklidnil, jelikož se očividně neoženil s nákupovým maniakem, a zbytek dne se procházeli podzemím. Zavítali do jediného podzemního parku, ve kterém mohli vidět opravdové stromy. Potom navštívili i tělocvičnu, ve které mívala Lucyina kapela zkoušky a nechali tam zapálenou svíčku u malého pomníčku v rohu. Byla to taková hořkosladká chvíle, když je celou ztuhlou a zároveň křehkou držel v objetí. A dnes je čekala návštěva jeho sestry a Ashley. Původně se Abigail chtěla stavit s celou rodinou, ale on to razantně odmítl. Taková malá oslava byla na velikost jejich bytu a jeho toleranci až moc velká. 

"Ach jo," vydechla si, ale vzápětí se opět pousmála.

"V životě bych neřekla, že se takhle brzo vdám," řekla a opět si začala hrát s prstýnkem.

"Já taky ne," odvětil. Po krátké chvíli ticha se místností rozezněl zvonivý dívčí smích.

"Odkdy je čtyřicet pět brzo?" zeptala se v mezerách na nadechnutí a pak se na posteli posadila. Doktor se mírně zamračil, ale nevydrželo mu to dlouho.

"Nepřipadá ti náhodou, že jsem v tom nejlepším věku?"

"No jasně, ty můj staříku," poškádlila ho a vstala z postele. Pomalu k němu přešla a sklonila se k jeho obličeji. "V tom nejlepším," zašeptala a jejich rty se přiblížily k polibku. Netrvalo ale dlouho a bytem se rozlehl řinkot zvonku. Doktor se s povzdechem postavil a s Lucy za zády se vydali ke dveřím. Odhákl řetízek, otočil klíčem v zámku a otevřel.

"Ahoj Jacku. To je dost, že jsi se vůbec uráčil svoji drahou sestru pozvat!" vlétla Abigail dovnitř jako spoušť, obešla jej a hned se vrhla na Lucy. Zuřivě jí potřásla rukou a už si ji uzurpovala do obýváku ke stolu. Doktor se tomu jenom usmál. Ani v nejmenším mu nevadilo, že jeho sestra výjimečně vymluví díru do hlavy někomu jinému. Ve dveřích už tedy zůstala jenom zdvořile čekající Ashley, která vešla dovnitř až po vyzvání. Doktor s ní přešel ke kuchyňské lince a dali se k přípravě další dávky kávy. S mírným pobavením sledoval Lucyiny rozpaky, zatímco Ashley znovu tiše děkoval za její pomoc. 

Setkání netrvalo dlouho. Asi po dvou hodinách, když se snědly všechny chlebíčky a vypila všechna káva se společnost rozešla. I přes jejich počáteční neochotu tuto akci vůbec pořádat z toho nakonec měli oba dva příjemný pocit a celý zbytek dne se táhl v podobné uvolněné náladě. Možná za to mohl taky ten panák whisky, kterou dostali od Ashley jako blahopřání ke svatbě. S hřejivým pocitem u srdce se tedy ještě vydali na večerní procházku po Sluji 3. Celou dobu se tiše bavili což pro ně pro oba bylo neobvyklé. Asi jim ta trocha alkoholu, na který nebyli zvyklí, rozvázala jazyky natolik, že se sebe dostali víc, než za celou dobu, co se znali. 

Kouzlo okamžiku vypadalo neporušitelně, dokud neotevřeli dveře a na zemi nespatřili další obálku. I na dálku z ní bylo vidět jedno velké slovo napsané rudým hůlkovým písmem. BLAHOPŘEJEME.