Vstát a dostat se na směnu pro něj nebylo ten den jednoduché, jelikož se cítil ještě míň vyspaný, než obvykle. Do nemocnice ovšem musel, a tak mu nezbývalo, než udržet oči otevřené a doufat, že ho chladná klimatizace a silná káva udrží dostatečně vzhůru. Za ty roky si už ovšem na takovéto stavy zvykl. Sám se divil, že tento režim zvládal, ale je pravda, že asi byl on a jeho dva charitativní kolegové na tom s výdrží a soustředěním lépe, než průměrný člověk. Například Ashley, jeho známá z nemocnice, se do projektu na jejich pobočce chtěla také zapojit, jenže ten režim nezvládala. To bylo ještě kdysi dávno, než se k nim přidal John. No a když se přidal ten, už měla založenou rodinu a manžel jí to vymluvil. I přes to si ale s Ashley rozuměl více, než s ostatními kolegy z nemocnice, a proto jí také tehdy řekl o podmínkách, které mu na úřadu oznámili.

Byla to právě ona se kterou si před těsně před začátkem směny uvařil kávu a odhodlával se jí svěřit s dalším kouskem skládačky. Připravil kávu a podal jí její hrnek plný té temné tekutiny. Někdy se bál, že se jeho tolerance vůči kofeinu zvýší natolik, že nebude zabírat a on prostě usne. Zatím ale stačilo nepatrně zvyšovat dávky. Sice to někdy mělo za důsledek nadměrnou lehkost a pocit, že mu prudce bušící srdce vyskočí z hrudi, neusnul však. Teď ale hrnek držel oběma rukama, snažil se nemnout si kořen nosu. Potřeboval její pomoc. Sám to nezvládne, když už se pro plán rozhodnul. A  jestli s tím Lucy bude souhlasit? Udělala by cokoliv, aby se dostala zpátky dolů. Zhluboka se tedy nadechl a spustil.

"Ty, Ashley... potřebuju s něčím pomoct," řekl konečně a jí vystřelilo obočí nahoru.

"S čím konkrétně?"

"Víš jak jsem ti říkal, že mám třicet dní na to najít si partnerku?" podíval se na ni upřeně a sledoval její reakce. Opravdu doufal, že se s vkládáním důvěry do ní nespletl. Znamenalo by to pro něj totiž jednosměrnou jízdenku výtahem vzhůru.

"Našel sis někoho?" naklonila hlavu mírně na stranu. Začínala tušit, že toto téma nebude jednoduché.

"Vlastně tak trochu ano. Víš, uvědomil jsem si to vlastně až dneska ráno. Není to klasický vztah a ani to nechci někam tlačit, ale říkal jsem si, že kdybych měl někdy s někým žít..."

"Byla by to ona?" dokončila větu za něj. 

Kývl.

"Ale? Předpokládám že jsi tady nedělal ty drahoty o pomoci kvůli nějaké hlouposti." šla rovnou na věc. Klasická Ashley.

"Ale je z horního patra," řekl a stále ji sledoval. Atmosféra se ani trochu nezvedala.

"To není všechno, že?" pokračovala. Znala ho dobře.

"Ne, to ani v nejmenším není," povzdechl si a konečně se napil kávy. "V horním patře není ani půl roku. Přišla tam odsud. Tedy, spíš tam nahoru byla vyhozena. Neprosil bych tě o pomoc, kdyby to bylo něco jednoduchého. Jestli ti teďka řeknu všechno, nejspíš budeš v ne zrovna malém potencionálním nebezpečí. Nesmí to nikam vyklouznout," mluvil už raději šeptem pro případ nějakého nečekaného vyrušení. Bylo by zvláštní se tu zamknout. 

"Vážně jsi toho řekl tolik a teď chceš zastavit? Ven s tím. Já si hubu jen tak na špacír nepouštím," odbyla jeho varování a naklonila se blíž.

"Je to Lucy Jamesonová."