Od jeho prvního rozhovoru s Lucy uběhlo již několik dní, ale on ne a ne se hnout z místa. Veškeré informace o Jamesonově jediné dceři a i ostatních členech rodiny byly velice dobře střežené. Navíc měl obavy do toho nějak více šťourat. V knihovně totiž vůbec nebylo složité vysledovat, kdo si co vyhledával v místní síti. A tak mu nezbylo, než chodit s ušima nastraženýma, očima otevřenýma a doufat, že se něco dozví. Co ovšem bylo pro něj trochu horší byla už skoro třetina měsíce na hledání partnerky v kelu. Zatím neměl ani to nejmenší štěstí na někoho zajímavého. Potkal se po směně s jednou třicátnicí, ale hned po půl hodině pochopil, že tudy vlak nejede. S někým tak vlezlým by nepřežil. 

Promnul si kořen nosu a položil lžičku na podšálek. Právě před chvílí mu skončila noční směna, ale jemu se výjimečně nechtělo spát. Místo toho se prošel do hlavní sluje a teď seděl v kavárně s croissantem a ranní kávou před sebou. Nasával tu lahodnou vůni a místo koukání se po partnerkách si opět srovnával všechny informace, které si Lucy pamatovala, s těmi, které sám zjistil. Za chvíli měl hotovo, ale k ničemu novému ho to nedovedlo. Prostě toho bylo strašně málo. Jediná zajímavá věc byla, že členové kapely Dagger před třemi měsíci spáchali sebevraždu. Nejdříve nechápal, jak mu to mohlo uniknout, jenže poté si vzpomněl, jak nabitý program tehdy měl. Jill byla totiž nemocná a on se s Johnem musel střídat po dvanácti hodinách. Ten týden přežil na kofeinových kapslích.

Opět se napil kávy a zamrkal, jelikož se mu před očima opět začínaly míhat výjevy z jeho soukromého 'vyšetřování'. V tom cinkl zvonek a do kavárny vešel pošťák. 

"Ranní výtisk jako vždy," položil na pult noviny a přijal od obsluhy peníze. 

"Něco zajímavého?" zeptala se servírka a otočila je k sobě. 

"Plánují nově osít hlavní náměstí místo toho křoví, co tam je. Pak tuším posílají další expedici na povrch, to je hned na straně jedna," přemýšlel.

"A nic jiného?" zeptala se znuděně a pozvedla obočí.

"Počkej, ještě něco," plácl se pošťák do čela. "Jamesonova dcera je mrtvá. Předávkovala se nějakým sajrajtem," řekl a doktor strnul. 

"Páni, to je skandál," vydechla servírka.

"Taky si myslím, je to na straně pět. Očividně nebyl Jameson zrovna nadšený, že se jim podařilo to zjistit. Prý patřila k té kapele, která se zabila pár měsíců zpátky. Dělala tuším zpěvačku," řekl a poklepal na noviny. Poté se rozloučil a odešel. Doktor se snažil zůstat klidný. Konečně nové informace! Chvíli tedy počkal, než servírka o noviny ztratí zájem a sám si je vypůjčil. Článek zabíral celou stránku. Prostředek zdobila fotografie pozůstalých v černém vedle rakve před cestou do palírny. Říkali tomu poslední rozloučení. Jenže doktor s jistotou věděl, že uvnitř rakve nebyla Lucy. Ta živá a zdravá pololežela na jedné z postelí v nemocničním stanu a s největší pravděpodobností právě něco tužkou psala do sešitu, který jí donesl.

Tehdy, když jí řekl, co zjistil o jejích přátelích, dostalo ji to. Zeptal se tedy, jestli něco nepotřebuje, a požádala ho jenom o kousek papíru a něco na psaní. Nebyl problém tomuto jejímu přání vyhovět. Už byl i klidnější, co se týkalo jeho pomocníka. Nevypadalo to, že by měl o jejich chování nějaký velký zájem. Teď pročítal noviny a opět ho naplňoval vztek. Autor článku totiž nezapomněl vyzdvihnout veškeré Jamesonovy kvality a projekty, zatímco o Lucy mluvil jako o zklamání rodiny. Prý problémové dítě u kterého předávkování nebo jiný druh podobné smrti bylo jenom otázkou času. 

"Byla taková zvláštní. Je to samozřejmě politování hodná událost, jenže jsem nikdy panu Johnsonovi nepřála takovou dceru. Neměl to s ní vůbec jednoduché," řekla novinám očividně jedna z Johnsonových služebných. Doktorovi nezbylo, než zatínat zuby a snažit se ten kus hnoje nevyhodit. Donutil se ale číst dál.

"Po Luciině smrti se společnost Jameson's Oil přepisuje na Jamesonova mladšího syna, Davida Jamesona juniora. Sám zdrcený otec, který právě přišel o své druhé dítě, ovšem již před nějakým časem prohlásil, že se společnost bude přepisovat na jeho mladšího syna. Lucy totiž otcův byznys neshledávala dostatečně zajímavým. Zato Jamesonova manželka nám sdělila, že je obdivuhodné, jak i přes všechny ty problémy, které dívka působila, na ni otec stále nezanevřel  a navíc se do ni staral i po jejích dvacátých prvních narozeninách. Smrt dívky ji nijak nepotěšila, jenže, jak se před námi prořekla, byla ta dívka prý úplně po její matce. Hezká tvář a potřeba si užít." Doktor položil noviny na stůl a zhluboka se nadechl. Potom opět vydechl a zase si promnul kořen nosu. Na to, že plánoval zařídit si další rande úplně zapomněl, jak celý naštvaný dojedl snídani a odešel. V nejbližší trafice si koupil vlastní výtisk té žumpy a svižným krokem pokračoval, vlastně ani netušil kam. Jenom věděl, že se potřebuje uklidnit, než vyrazí do nemocnice. 

Jak tak šel a před očima měl rudo, honily se mu hlavou vzpomínky na tu drobnou melancholickou dívku, která se v noci budila z nočních můr. Jak tiše sedávala opřená do zeď a přemýšlela. Nebo jak se jí po tvářích kutálely slzy, když jí říkal o jejích přátelích. Nebo jak se škrábala koncem tužky ve vlasech, když přemýšlela nad textem. A v tom se zastavil vprostřed kroku. Potom si uvědomil, jak divně to musí vypadat a opět se rozešel. Spolu s ním se ale i opět rozešly jeho myšlenky, které se zuřivě valily jedna přes druhou. To se přece nemohlo stát? Nebo mohlo?