Po krátkém spánku, ze kterého se špatně probouzelo, doktor vypadal přesně tak, jak se cítil. Jedním slovem úplně rozebraný. Rychle se v koupelně upravil a převlékl do pracovního. Poté se prohlédl v zrcadle, mávnul rukou nad opět začínajícím strništěm, které ho v oblasti brady nepříjemně svědilo, a vyrazil. Na venek působil klidně, jenže uvnitř to vřelo. Pozdravil sousedku a rozešel se svižným krokem směrem k výtahu. Střeva se mu stahovala nervozitou ze všech událostí, srdce mu bušilo vším tím adrenalinem. V hlavě měl napůl prázdno a napůl se mu v ní honily všechny možné tragické scénáře důsledků jeho rozhodnutí z posledních pár hodin. Když kývnul na pozdrav svému pomocníkovi a prošel klasickou prohlídkou u výtahu, nikdo na něm ale nic nepoznal. Měl chuť se sám sobě zasmát. Jak by taky někdo mohl poznat, co se mu honí hlavou? 

Cesty výtahem nikdy neměl rád, ta dnešní nebyla výjimkou. Trochu si popovídal s Jimem, jelikož měl pocit, že ho tyto rozhovory o ničem vždy uklidní svou rutinou. Poté už sestoupili z platformy a hurá do práce. Pomocník jako obvykle nesl lampu vysoko nad hlavou, aby světlo dolétlo co nejdál. Tentokrát je naštěstí žádné překvapení v podobě zmlácené dívky povalující se na kolejích nečekalo, takže do stanu dorazili v klidu. Zevnitř zaslechl cizí hlasy a tak vešli dál. 

Jill právě předávala nějakému staršímu muži některou z mastí a podle modrého víčka poznal chladící směs proti zánětu a otoku. Jeho pomocník se šel postavit ke svému kolegovi, který pravidelně doprovázel Jill a dali se do řeči. On pro změnu přešel na druhou stranu místnosti a převlékl si kabát za bílý plášť. Byl si vědom toho, že jej od příchodu sleduje pár bystrých modrých očí. Když se otáčel, kývl dívce na pozdrav. Vypadala jinak, než když odcházel. Seděla rovně a byla o poznání klidnější. Kývla nazpět a její pohled zaletěl k bavícím se pomocníkům. Očividně situaci pochopila rychle. Doktor si oddechl. Jedna z obav, které ho sžíraly, totiž patřila právě tomu, jestli si na svůj odpor vybral správného spolupachatele. Ještě před dvaceti čtyř hodinami totiž dívka vypadala jako silně labilní jedinec. Teď to ale přisuzoval hlavně posttraumatickému šoku a bolesti ze zranění. 

Když Jill vyprovodila pacienta ven, ještě si sedla ke stolu a dala se do sepisování zákaznické karty.

"Co to bylo?" zeptal se jí a přešel ke stolu.

"Nejspíš jenom vymknuté zápěstí. Dala jsem mu na to modrou a nezbývá než doufat, že nemá nic s vazy. Mít tady rentgen a ortopeda, tak mu povím víc," povzdechla si a srovnala papíry. 

"Dlouhá noc?" pozvedl obočí při pohledu na nezvykle vysokou hromádku lejster.

"Bohužel. Měli nějakou havárii ve sklenících. Prý se uvolnila cisterna. Tři různé zlomeniny a několik pohmožděnin. Naštěstí nic tak vážného, aby tady museli zůstat," protáhla se a nenápadně pohodila pohledem k dívce. Doktor pochopil.

"To muselo být divoké. Počkej, vyprovodím tě. Stejně někdo musí přepsat datum," vzal ze šuplíku křídy a spolu s doktorkou se vydali ven. On se věnoval tabuli, zatímco doktorka ušla i s pomocníkem několik metrů, když se plácla do čela a rozešla se zpět ke stanu. Její pomocník na ni čekal. 

"Proč jsi tu holku nechal tady? Nechce mluvit s nikým jiným, než s tebou," sykla na půl úst, když okolo něj procházela ke stanu. O chvíli později z něj opět vyšla a zamávala ve vzduchu rudým šátkem.

"Určitě sis všimla, že není odsud. Slíbil jsem, že ji vyslechnu, když se nebude snažit dostat zpět k výtahu," zašeptal zpátky k ní. Zastavila se.

"Tak dávej pozor. Tohle je tenký led," řekla potichu a poté se s ním nahlas rozloučila přejíc mu klidnou směnu. On jí zamával a ještě chvíli jen tak stál, než opět vešel zpět do stanu. Byl čas na rozhovor. 

.....................................................................................................

Aloha. Já vím, že to protahuju, ale prostě ono to nevyšlo tak, aby se tam ten rozhovor hezky vešel. XD Ovšem zítra už se opravdu dozvíte, jak to teda bylo. A tak svatosvatě přísahám na doktorovo strniště.