Brumbál, Harry a Severus večeřeli v podivně tiché Velké síni. Pomona Prýtová, která s nimi nevečeřela, pracovala ve svých sklenících. Společnost jim tedy dělali jen duchové.

Harry sedící u nebelvírského stolu se trochu nimral v jídle a každou chvíli si povzdechl. Ani Skoro bezhlavý Nick ho nedokázal přemluvit k normálnímu hovoru, a tak o chvíli později důstojně odlétl. Severus chlapce zamračeně pozoroval. Ve svém úkolu zatím nijak nepostoupil.

Náhle se Harry zvedl ze svého místa a přesedl si k mrzimorskému stolu. Nevzal si s sebou svůj talíř s jídlem, prostě počkal, jestli se u mrzimorského stolu něco objeví.

A objevilo.

Po chvilce si Harry přesednul k havraspárskému a nakonec ke zmijozelskému, u kterého zůstal sedět o trochu déle než u dvou předchozích. Severus ho překvapeně pozoroval a Brumbál se vesele usmíval.

Po chvilce se Snape, který už dojedl, zvedl a kráčel ke zmijozelskému stolu, u kterého jedl Harry. Zastavil se u chlapce a odkašlal si.

Harry s úsměvem zvedl hlavu. ,,Ano, pane?"

,,Už jste dojedl?"

,,Jasně," Harry si olízl rty od čokoládového pudinku a zvedl se. Severus ho upřeně se stisknutými rty pozoroval. Pak se oba dva vydali ke sklepení.

,,Nechcete si zahrát šachy, pane? Já se tu vážně nudím," vzdychl si Harry a sedl si na pohovku. Severus zůstal stát a mlčel.

Pak se konečně ozval: ,,Proč jste chodil od jednoho stolu k druhému?"

Harry se usmál. ,,Nestihl jsem si sednout k tomu profesorskému," když spatřil Snapeův zlehka zamračený pohled, povzdechl si a pokračoval, ,,vlastně jen tak. Chtěl jsem si vyzkoušet, jaké to je sedět u ostatních stolů. A u toho zmijozelského jsem seděl déle proto, že jsem měl jít do Zmijozelu," přiznal mu a pak se zarazil, ,,eee, to jste neslyšel."

Harry měl jít do Zmijozelu? Severus jen tak tak skryl překvapení pod svou kamennou masku. Chtěl něco říct, ale Harry ho přerušil: ,,Nechcete si tedy zahrát šachy?"

,,Musím za panem ředitelem," řekl mu a přešel ke krbu. Když uslyšel Harryho povzdech, otočil se a dodal: ,,Až se vrátím, tak si je zahrajeme." A Harryho úsměv měl před očima celou dobu, co byl u ředitele.

•👨‍❤️‍👨•

Harry se nudil. Po pár minutách vstal z pohovky a začal hledat šachovnici a figurky. Samozřejmě je našel na poličce u knih, takže šachovnici rozložil a postavil na ni bílé a černé figurky. Rozhodl se zatím hrát sám se sebou, takže za bílé hrál on a za černé také on, ale snažil se uvažovat jako Snape.

Když byl tak v polovině nudné hry, začala ho nepříjemně pálit jizva a rozbolela ho hlava. Říkal si, že když si vezme lektvar proti bolesti, nic se nestane. Vstal tedy z křesla a přešel ke skříňce s lektvary. K jeho smůle ale lahvičky neměly třeba štítky s názvy, protože Snape určitě nepředpokládal, že by se v jeho pokojích objevil nějaký student, a když už nějaký, tak alespoň takový, který by dokázal poznat lektvary. Harry si řekl, že to riskne, a hmátl po prvním lektvaru, jenž byl černý jako noc a vůbec nevypadal jako lektvar na utlumení bolesti.

Říkal si, že takový lektvar by mohl mít příjemnou barvu i vůni. Jakmile držel v ruce lahvičku se světlounce růžovým obsahem a velmi lákavou vůní, říkal si, že to musel být on. Odzátkoval lahvičku a trochu si loknul. Pak ji zazátkoval a zase si sedl a zavřel oči.

Účinky se dostavily o chvíli později, ale ne takové, jaké by měly. Harry oči rychle otevřel a ucítil ještě větší bolest než předtím. Zároveň si ale uvědomil, že jeho košile je tak lehká a příjemná na dotek, a tak se začal mazlit s jejími rukávy.

Vyrušilo ho ale zavření dveří, které vnímal hlasitěji než obvykle. Pak si všiml lektvaristy, který se k němu blížil a přeměřoval si ho pohledem. Harrymu se zadrhl dech v krku a sklouzl pohledem na profesorův hábit. Okamžitě vyskočil ze svého místa, aby zjistil, jestli je na dotyk stejně příjemný jako jeho košile.

Vzal Severuse za předloktí a začal si pohrávat s rukávy hábitu. Tiše zasténal, protože měl pocit, že je ještě příjemnější než jeho košile.

,,Pottere? Co to děláte?" uslyšel Snapeův hlas, který odvedl pozornost od jemného rukávu. Harry se na Severuse díval dychtivýma očima, protože jeho hlas byl tak sametový...

,,Proč mi neříkáte Harry?" zeptal se smutným hlasem Harry a přitulil tvář k Severusově dlani. ,,Já jsem Harry." Začal se tváří otírat o Severusovu dlaň a trochu zakňoural, když se od něj profesor odtáhl a přešel ke skříňce s lektvary, kterou Harry nechal otevřenou.

,,Lektvar touhy," povzdechl si Snape a zamračeně se na Harryho zadíval. ,,Proč jste to sakra pil, Pottere?!"

,,Já nevím," zakňoural Harry a odhrnul si vlasy z čela. Pak mu zajiskřily oči a začal si s vlasy pohrávat. Severus si povzdechl, položil lahvičku a přešel k němu blíž. Odtáhl mu ruce z vlasů a držel mu je. Harry se nevzpíral, jen mu rozzářenýma zelenýma očima hleděl do tváře. ,,Myslel jsem, že mi říkáte Harry..."

,,Dobře... Harry," řekl tiše Severus a chlapec se zeširoka usmál. Pak jako by si uvědomil, že má uvězněné ruce v těch jeho, ale nevzpíral se, naopak. Vlastně si ten dotyk vychutnával. Skoro bezmocně zakňoural, když si uvědomil, že své ruce prostě neuvolní a tím pádem se k profesorovi nepřitiskne. ,,Profesor Brumbál chtěl s vámi mluvit, ale když jste v tak nepoužitelném stavu..."

,,Proč?" vydechl zasněně mladík a pak se zamračil. ,,Jsem Harry!"

,,Já jsem vám přeci Pottere neřekl."

,,Ale mně se líbí, když mi říkáte Harry. A když mi netykáte. Máte moc hezký hlas, pane. A váš hábit je strašně skvělý," mumlal páté přes deváté a i přes uvězněné ruce se k němu nemotorně přitiskl.

,,Vždycky jsem vám vykal. Jsem stále váš profesor," namítl Severus zlehka vyvedený z míry.

,,Ale já chci být Harry, kterýmu nebudete vykat," zamumlal Harry a pokusil se skrýt svou tvář do Snapeova hábitu. ,,Nebo klidně mi vykejte, hlavně když nepřestanete mluvit. Máte moc hezký hlas, pane."

Severus pustil Harryho ruce a chlapec ho spokojeně objal, aby mu byl ještě blíž. Byl Harryho chováním překvapený, ale co se dalo čekat od lektvaru touhy? Kdyby věděl, že se ho ten pitomec napije... Ještě štěstí, že ten kluk byl méně nesnesitelný než dřív.

Na krku ho zašimraly Harryho neposedné vlasy a on mu položil ruce na ramena. ,,Harry," řekl tiše, ale naléhavě jeho jméno a oslovený něco zamumlal do jeho hábitu, ,,měl by sis jít lehnout."

,,Ale já nechci," zahuhlal Harry a na důkaz svých slov začal vrtět hlavou. Severus ho musel vzít za tváře, aby přestal, protože ho jeho vlasy šimraly na krku. Chlapci zazářily oči a zašeptal: ,,Teď bychom se mohli políbit."

,,Jdi si lehnout, Harry," zopakoval Severus a stáhl ze sebe jeho ruce, ,,zítra ti bude lépe." Když se Harry zase chystal namítnout, že spát jít nechce, s povzdechem ho vzal za předloktí a vedl ho do ložnice. Mladík se nepřevlékl a rovnou si lehl do postele, na Severusovu polovinu. Na tváři mu pohrával lišácký úsměv a pak trochu zívnul, ačkoliv se to snažil potlačit. ,,Vůbec nejsi unavený, viď?"

,,Možná trošičku," přiznal Harry a když se Severus posadil k němu, začal zkoumat jeho dlaň a jednotlivé prsty. Profesor měl co dělat, aby se nezasmál.

,,Zítra si zahrajeme šachy, dobře, Harry?" zašeptal a odhrnul mu druhou rukou vlasy z čela.

,,Tak jo," souhlasil Harry a zhluboka se nadechl, ,,moc hezky voníte. Je to cítit i, no, ve vašem polštáři. Kéž bych voněl tak hezky jako vy. Já voním jako," zvedl ruku a přičichl si ke svému předloktí, ,,asi jako pocit zklamání, že neporazím Voldemorta."

,,To není pravda, Harry," nesouhlasil Severus, ale mladík jen mávl rukou a zavřel oči.

,,Severus," zašeptal jeho jméno a usmál se, ,,Severus. Vaše jméno zní moc hezky..."

•••

Tery155 doufám, že stále žiješ:DDD
Upřímně nevím, jak mě tahle část napadla, asi to je tím, že má nejlepší kamarádka je takovej magor, že mám prakticky inspiraci na každým kroku:DDD (chovala se podobně jako Harry, tak možná proto...🤔🤔)
Snad se vám část líbila😂❤
A moooc děkuju za 1K reads!❤❤
-Milka🥀