Harry se večer vrátil do sklepení a v hlavě si pořád dokola opakoval tu věštbu. Musí Voldemorta zabít. Jedině on to dokáže.

Frustrovaně vkročil do ložnice a zoufale otevřel kufr. Tak moc si přál mluvit se Siriusem, tak hrozně chtěl, aby se tu objevil a řekl mu, že to společně zvládnou, že to Harry dokáže - jenže Sirius tu nebyl a v Harryho srdci zůstalo to prázdné bolavé místo, které Sirius alespoň na chvíli zaplnil.

Chvíli se přehraboval v kufru, až nakonec našel to zrcátko, jež mu Sirius daroval. Byla to poslední věc, poslední vzpomínka na něj? Ne, měl přeci ještě album s fotkami rodičů, tam je Sirius také...

Ale tohle zrcátko mu dal Sirius. Zrcátko, které patřilo Harryho otci, Jamesovi. Chlapec se do zrcátka toužebně podíval a spatřil své zelené oči a rozcuchané vlasy.

,,Siriusi..." zašeptal a na malou chvilku doufal, že se přece jenom objeví - jako doufal na Odboru záhad, že Sirius je na druhé straně oblouku, a že za chvíli vyběhne ven a pomůže mu...

Ta strašná bolest se opět rozlehla v celé jeho hrudi a mladík polknul, aby se zbavil knedlíku, který se mu utvořil v krku, a aby zabránil slzám, které ho začaly štípat v očích.

Už nikdy, nikdy Siriuse neuvidí. Už nikdy ho neobejme, už nikdy mu neřekne, že ho má rád... Už nikdy nebudou rodina, jak mu Sirius sliboval.

Harry náhle zatoužil něco rozbít a aniž by si uvědomil, že má v ruce zrcátko od Siriuse, mrštil s ním do kufru, kde se rozlétlo na několik kousíčků.

,,Ne..." zachraplal Harry a tentokrát se mu z hrdla proti jeho vůli vydral vzlyk. Sehnul se ke kufru a vytáhl z něj střípky. ,,Ne... co jsem to udělal... Siriusi..." Chlapec střípky sebral, pevně je sevřel v dlani a bylo mu jedno, že se může pořezat, pořád si v hlavě dokola opakoval Co to udělal, co to udělal, co to udělal, a opřel se zády o postel a dlaň si přitiskl na hruď. Z očí se mu koulely slzy a on tiše vzlykal, chtěl ze sebe dostat ten smutek, tu zoufalost, tu bolest, to všechno se mu hromadilo v srdci, v tom proklatém srdci, které ho podle Brumbála zachránilo před Voldemortem. Myslel si, že vybouchne, když to ze sebe nedostane, a tak jen plakal a plakal a plakal, až mu nezbyly žádné slzy a bílou košili měl potřísněnou krví.

Nakonec už jen tiše seděl a tupě zíral do prázdna. Nevnímal tu štípavou bolest v dlani, protože se mu do ní zarývaly střepy, jelikož bolest v srdci, stesk po ztrátě jeho milovaného kmotra, byla stonásobně horší.

Aniž by to Harry postřehnul - nevěděl ani, kolik je hodin - dveře od ložnice se otevřely a dovnitř vešel Severus. Nejdřív si Harryho sedícího na zemi nevšiml, ale když zaslechl tiché popotáhnutí, zarazil se. ,,Harry?"

,,Omlouvám se," zašeptal Harry slabě a pevně stiskl víčka k sobě. Hrozilo, že se zase rozpláče.

,,Harry, co se stalo?" zeptal se ho Severus a obešel postel, aby na chlapce viděl. Když ho spatřil, vyděsil se. Tvář měl bílou jako smrt, dlaň si tiskl k hrudi, košili měl nasáklou krví a Severusova první myšlenka při pohledu na něj byla: Někdo ho napadl a ublížil mu.

,,Rozbil jsem ho," zašeptal Harry a otočil k němu hlavu. Třpytící se zelené oči se na něj zadívaly a Severus si uvědomil, že Harry pláče. Okamžitě si k němu kleknul a opatrně mu odtáhl ruku z hrudi. Harry ztěžka dýchal a rozevřel zkrvavenou dlaň; Severus se zhluboka nadechl, když spatřil několik ran a doufal, že nejsou hluboké. ,,Já ho rozbil. Rozbil jsem ho."

,,Harry," řekl tiše Severus a opatrně mu vyndaval krvavé střepy, které naštěstí nebyly zaražené hluboko, ,,všechno bude v pořádku, ano?"

,,Nebude," vrtěl hlavou Harry a zase vzlykl, tak bolestně, až se Severusovi sevřelo srdce, ,,roz-rozbil jsem h-ho."

,,Tiše, Harry, bude to v pořádku," opakoval Severus a v duchu si nadával, že tuhle blbost opakuje pořád dokola. Vytáhl svou hůlku a stačilo jen pár čistících a hojících zaklínadel, a Harryho ruka i košile byly víceméně v pořádku.

Harry, ačkoliv měl ruku stále citlivou, začal tahat za ještě trochu krvavou košili a zoufale plakal. Severus nevěděl, co má dělat, a tak uchopil jeho ruce a doufal, že se uklidní.

,,Pročpak ti tolik záleží na tom zrcátku, Harry?" zeptal se ho tak jemně, jak jen to dokázal. Chlapec popotáhl a starší muž mu jednu ruku pustil, aby mu mohl sundat brýle a lehce setřít slzy.

,,Zklamal jsem ho..." zašeptal Harry. ,,Kdybych... kdybych ho použil... byl by ještě naživu... A já ho teď rozbil. Panebože, já ho rozbil," zakvílel a pevně chytl Severuse za zápěstí. Jeho oči rychle vyhledaly ty jeho. Chvíli si jeden druhému hleděli do očí, ale pak stisk povolil a Harry své zelené oči unaveně zavřel. ,,Zklamal jsem ho..."

,,Ne, Harry, udělal jsi všechno, co jsi mohl," namítl Severus a myslel to vážně. Ještě nikdy neviděl Harryho v takovémhle stavu.

,,Tak zatraceně moc mi chybí," šeptal Harry a pak vztekle vzlykl a svou košili roztrhl. Trhal ji na kousky, až z ní byly jen tu a tam spojené cáry a Harry si konečně připadal trochu volný. Krev mu předtím prosákla na holou hruď a byl to velmi nepříjemný pocit. Severus ho celou dobu užasle pozoroval. ,,Nechtěl jsem, aby za mě kdokoliv umřel... Nechtěl jsem to... nechci... Musím to zastavit... Jeho musím zastavit... Musí... musí to skončit."

,,Nemůžeš ho zastavit, Ha-" začal Severus, ale to se k němu Harry nahnul, pevně mu rukama svíral košili a svou tvář zabořil do jeho hrudi.

,,Musím... musím ho zastavit..." šeptal naléhavě trochu třesoucí se Harry a doufal, že se mu povede uklidnit se v něčím objetí. Věděl, že Severusovi může věřit. Po tom, co o něm dnes Brumbál řekl, to věděl na sto procent. ,,Já ho musím zastavit..."

Severus nevěděl, co dělat, a byl z Harryho chování zmatený. Nakonec ale kolem jeho trupu váhavě obtočil své paže a když ho na krku zalechtaly Harryho vlasy, připomnělo mu to ten večer, kdy se chlapec napil lektvaru touhy.

,,Nelam si s tím teď hlavu, Harry," zašeptal konejšivě a mladík váhavě přikývnul. Jeho stisk povoloval a také se už tak netřásl. ,,To zrcátko ti spravím, Harry, pokud budeš chtít..."

Možná se mu to jen zdálo, ale měl pocit, jako by v Harryho unaveném hlase zaslechl úsměv, když říkal: ,,Děkuji..."

•••

Poslední dobou mám úchylky na košile. Je to vidět:DD
Upřímně, u psaní téhle kapitoly jsem měla trochu mokré oči. Sirius sice není moje nejoblíbenější postava, ale mám ho ráda a oplakala jsem jak jeho smrt, tak i Harryho... hmmm... bolest nad ztrátou kmotra. A Severus s Harrym jsou prostě rozkošní!😀
Budu moc ráda za vaše názory❤
-Milka🥀