Tak jo dneska mě fakt ty krávy vytočili! Už jich mám doopravdy plné zuby! Rozhodla jsem se že zavolám Fífovi aby mi řekl zase pár optimistických rad. Dovolala sem se až napotřetí. Jen po hlase poznal, že se něco děje. Okamžitě jsem to ze sebe všechno vysypala. Bezkonkurenčně mi poradil- no prostě Fífa. Po půl hoďce jsme zaklapli telefon a mě bylo hned líp.

A tak si z vesela jdu, sednu si na lavičku, než mi pojede bus dom.Dneska jsem totiž nejela ze školy s Karen, protože musela k zubaři kvůli rovnátkům- chuďátko moje. Jsem fakt ráda, že je nemám.

No a tak se jdu podívat na Fb. A to tam vidím- jedna s těch hlavních krav tam přidá fotku. Ta fotka je upřímě fakt hrozná! A oni jí to musí všichni pochválot! Naštvala jsem se. Tak si říkám- to to radši dojdu domů pěšky abych se uklidnila. A tak si jdu, koukám do země a přemýšlím nad tím jestli ta fotka je fakt hezká nebo ne. A jak si jdu tak vytrousím průkazku. No ale naproti mně jde kluk. (Jak jsem koukala do země tak jsem si ho nevšimla.)

A teď najednou slyšim, jak na mě řve: ,,Slečno! Něco vám vyladlo!"

Otočila jsem se a průkazku si od něj vzala. Usmála jsem se a poděkovala. Chvíli se na mě jen tak díval. Já na něho taky. Měla jsem pocit, že ho znám.

,,Hele, nejsi ty ta, která mi vyfukuje kšefty?" zeptal se.

,,Cože?" Tak tohle sdm fakt nepobírala.

,,Ty si ta fotografka, ke který chděj mí zákazníci, že?" zeptal se.

Ajéje. Tak co teď? Asi nebude stačit, když se jen nevinně usměju, co? Ale proč to nezkusit? Tak jsem se na něj jak debil usmívala a on mě probodával pohledem. A když sem začala cvakat zubama, povzdechl si a pozval mě na kafe. Nejdřív jsem se ošívala, ale nakonec jsem souhlasila. Vždyť mám času dost.

S tématem konverzace jsme neměli problém. Prostě sme kecali o focení. Nejdřív se ptal, jak sem k němu vlastně přišla. Já se zas ptala, jak moc ho to baví. A tak nějak sme se dostali k tomu, jaká byla jeho reakce na to, když o mě poprvý slyšel. A já se mu musela smát.

,,Já sem byl nejdřív tak naštvanej! Málem sem rozkopal i stůl! Já sem nevěřil, že by nějaká holka mohla bejt lepší než já!"

Nevím proč, ale bylo to strašně směšný. V kavárně to strašně rychlo uteko. Srávili jsme tam spolu asi tak dvě hodiny, ale musela jsem domů, což mi bylo sice líto, ale napsal mi svoje číslo na ruku když jsme tam spolu blbli.

Domů jsem přišla až večer. Karen na mě hned začala ječet: ,,Kde si?! Nebereš mi telefon! Neodepisuješ! Já měla strašnej strach! Okamžitě mi to vysvětli!" Jako kdyby byla moje mamka.

A tak jsem začala vyprávět. Řekla jsem jí, že jsem se srazila s Honzou Pálavou. Karen mi to nechtěla věřit, ale já tomu taky vůbec nevěřila, tak co? To mi připomělo, že si ho musim přidat na FB. Když mě Karen nechala, skoro okamžitě jsem si s ním začala psát. Úplně bezkonkurenční chat! Bohužel jsem musela ráno vstávat, takže sem to musela v jedenáct utnout. Není vůbec fér, že on nemusí! Když jsem to udělala, hned mi to bylo strašně líto.

Když jsem se ráno vzbudila, zjistila jsem, že mi přes noc olikoval všechny fotky, což mě potěšilo, ale stále jsem věděla že musím stát nohama na zemi! Škoda že mu je 19 a mě jen 14. Kdyby to jen šlo, okamžitě bych ho brala. Ale pak jsem si uvědomila, co to plácám a řekla jsem si, že se do něj nesmím zamilovat!

,,Na to už je ale asi pozdě, co?" zašeptala jsem v koupeně při čištění zubů.

Sakra! Nestíhám! To mám z toho, že mám hlavu v oblacích! Teď na sebe musim rychleněco hodit a mazat na bus!

Ta moje hlava mě jednou zabije! Už ani Karen neposlouchám, když mi něco vypráví! Já ale za nic nemůžu. To ten Janek mě celou zblbnul. I když jsem si ho zakázala, nedokázala jsem ho vyhnat z hlavy. Celej den jsem musela myet na to, že až přijdu dom, tak mu okamžitě napíšu.

Bohužel tam nebyl, což bylo na jednu stranu dobře, protože jsem se do něj nemohla zamilovat ještě víc, ale na druhou stranu..... Sakra! Proč já na něj musim furt myslet? Zlá mysl! Zlá mysl! Zlá mysl! Nedostane večeři! A protože jsem si zakázala večeři, tak jsem byla zbytek dne protivná.

Moc jsem to chtěla říct Karen, ale vím, že by to nedopadlo moc dobře. Určitě by to řekla Tonymu a ten by to roznesl všem ostatním a mě se fakt nechtělo poslouchat nějaký blbý řeči. Větší strach jsem ale měla z toho, že by to Jankovi někdo řekl a já bych byla namydlená. Navíc jsem si nebyla jistá vlastníma myšlenkama, takže jsem si to potřebovala nejdřív ujasnit. Ale když jsem chtěla začít myslet na něco jinýho, vždy jsem se dostala zpět k Honzovi. A tak jsem začala uklízet celej barák. Snažila jsem se sama sobě namuvit, že si snažím utřídit myšlenky, ale můj skutečný záměr byl jiný. Snažila jsem se jen zabavit, než se objeví na FB a já si s nim nebudu moct začít psát.

Když mamka přišla dom, divila se, že je doma uklizeno a já se jí to snažila nějak vysvětlit. Bezúčelně. Nakonec jsem se nějak vymluvila a radši zdrhla do svýho pokoje. A copa se to nestalo? Jéňa je na FB! A já samozřejmě neodolala a napsala mu. Předtím přece on napsal první, tak proč bych teď nemohla já? Nebylo to zas tak velký dilema.

Odpověděl hned. A znovu začala předlouhatanananánská debata o kravinách. Zapoměla jsem na čas a když na mě mamka zařala, ať du spát, nerada jsem se s ním rozloučila.

Podobně to probíhalo celý další týden. Byla jsem s rozumem v koncích. Celou mě očaroval. Mno nic. Byla jsem fikaná a vyzjistila jsem si, že se na FB objevuje vždy okole 19:00. Ale tak co. Aspoň jsem se mohla učit a doma trochu uklidit. Psaní s ním mi vůbec nic nenarušovalo..... Teda kromě spánku. Ale co se to dnes nestalo? Jsou tři odpoledne a on tu je? Stal se zázrak! Toto ale nebyla jediná věc, která mě překvapila.

Další byla jeho otázka: ,,Hele? Nechceš se mnou jít ven? Potřebuju model. Chci svejm zákazníkům vždycky nejdřív ukázat, jak bych je mohl fotit a nemám zrovna nic hezkýho. Prosím, zachraň mě!"

Souhlasila jsem. Fakt mě potěšil, ale měla jsem neuvěřitelně velkou trému. Jak mě asi bude fotit? Mno snad to není nějakej úchyl, že? Tak jsme se domluvili na jedenáctou dopoledne.

Byla jsem z toho tak mimo, že jsem to dokonce měla v plánu říct Karen. Takže jsem jí zavolala a ona už u nás zvonila za dveřma. A tak jsem to ze sebe všechno vysypala. Řekla jsem jí, o čem jsme si psali a přesně jak jsem si myslela se začala divně tvářit. Určitě se jí to nelíbilo. A když jsem řekla, že s ním jdu zítra ven, začala vyšilovat. Ale nakonec to vzdala, když jsem začala natahovat. Ale jen tak se svojí myšlenky, že je to určitě jen úchyl nevzdala a hlídkovala u našeho chatu až do půlnoci. Byla jsem ráda, když se občas i zasmála a tak mi došlo, že to už nechá být. Myslím, že se ještě úplně nevzdala, ale tak co, že? Hlavní je, že mi slíbila, že to nikomu neřekne.