Prvního září se všichni čtyři časně ráno vydali na snídani. Byli plní očekávání co se bude dneska dít. Sedli si ke stolu. Bylo na něm spoustu jídla - párky, slanina, smažená vajíčka, vajíčka na tvrdo, topinky, housky, rohlíky, chleby, cereálie, ovoce i zelenina. Zatímco Sirius ,James a Remus zůstali u cereálií, Peter se cpal snad úplně vším co tam bylo, jako by už nikdy v životě neměl vidět jídlo. James, Sirius a Remus na něj trochu znechuceně koukali, když v tom před každým z nich přistál nějaký papír.

Když si ho lépe prohlédli , zjistili ,že je to rozvrh hodin. Podívali se do kolonky ,která ukazovala ,které předměty budou mít dnes , tedy v pondělí. První hodina: přeměňování, druhá hodina: bylinkářství, třetí a čtvrtá hodina: dějin čar a kouzel a pátá hodina: létání. "Nezní to tak špatně" řekl po chvíli ticha James. "Jo. Až na ty dějiny čar a kouzel. Už jen ten název zní nudně. A ještě dvouhodinovka!" řekl ztrápeně Sirius.

V tu chvíli vešla do Velké síně Lily Evansová v doprovodu svých tří nových kamarádek. James na ni zíral tak upřeně ,až na sebe převrátil svoji misku s cereáliemi. "Do háje! Mám úplně mokrej hábit od mlíka!" zakřičel a prohlížel si svůj promočený hábit. "Ty pako! Mně jsi taky ohodil" nadával Sirius ,kterého mléko z misky taky zasáhlo. " Ááá to studí!" naříkal James, ale to už se k nim řítila profesorka McGonagallová. "Pottere?! Blacku?! Co je to tu za povyk?!" zvýšila svůj přísný hlas a Jamese i Siriuse si změřila přísným pohledem. "Tohle pako mě polilo mlíkem ,paní profesorko!" stěžoval si Sirius. "Nebylo to schválně!" bránil se James. Profesorka McGonagallová si je dál měřila přísným pohledem a pak jen krátce mávla hůlkou. Chlapci byli opět suší. Než se stačili vzpamatovat a poděkovat, byla profesorka McGonagallová pryč. "Jak sakra ví jak se jmenuju?!" ptal se hystericky Sirius. "A jak ví jak se jmenuju já?! ptal se stejně hystericky James. "Včera večer četla jména všech studentů při zařazování, asi si vás pamatuje." vysvětlil prostě Remus. "Ale bylo nás tam hrozně moc. Nemohla si přece zapamatovat všechny jména." namítl James. "Třeba si nezapamatovala všechny ,ale vás dva očividně ano. Asi jí bylo od pohledu jasný ,že budete pěkný čísla" ušklíbl se Remus. V tom k nim zase kráčela profesorka McGonagallová. "Pane Lupine, profesor Brumbál vás po snídani očekává v ředitelně, jelikož pochybuji ,že víte kde je , zavedu vás tam." řekla a zase odešla. "Jo a pak že my jsme čísla. Nejen ,že si McGonagallová pamatuje i tvoje jméno , ale je teprve prví den a ty už budeš v ředitelně." řekl obdivně Sirius.

James si najednou vzpomněl na Lily. Otočil se na ni. Právě ukusovala jablko. Pak mu oči zabloudil k zmijozelskému stolu. Seděla tam ten kluk s černými mastnými vlasy a hákovitým nosem a taky se díval na Lily. Jamese zase zalila vlna nenávisti. "Proč na ní tak vejrá?" říkal si v duchu. A potom se opět za svoji nenávist zastyděl. Pohledem se vrátil zpátky k rusovlásce. Vlasy ji volně spadaly po zádech a leskly se v slunečním světle ,které do hradu pronikalo okny. "Jamesi? Jamesi?! Jamesi?!!!!" zvyšoval Sirius hlas. "N-no co je?" zeptal se rychle James. " Nic. Jen říkám ,že už bychom si měli jít pro věci. Za 20 minut začíná první hodina." upozornil Jamese. James dopil svoji dýňovou šťávu a všichni čtyři se zvedli. Sirius ,James a Peter šli do ložnic pro svoje věci a Remus za profesorkou McGonagallovou.

Když James ,Sirius a Peter dorazili do ložnice naskládali si učebnice, brky, pergameny a inkoust do tašek. Když měli vše v taškách trochu se zapovídali o Famrfpále a o dnešní první hodině létání. Když se zase vzpamatovali ,uvědomili si ,že už za 3 minuty začíná vyučování a oni ani přesně nevědí kde se učebna přeměnování nachází. Rychle běželi po schodech dolů do Společenské místnosti a ven otvorem ve zdi ,který vznikl ,když se Buclatá dáma vyklonila. Běželi co jim nohy stačily. Jamesovi a Siriusovi stačily ,ale Peterovi moc ne. Všemožně bloudili po hradě a vůbec netušili ,kde by učebna přeměnování mohla být. V Bradavicích bylo tolik chodeb, pater a schodišť ,že byli dokonale ztracení. Až pak jako zázrakem uslyšeli přes dveře jedné učebny hlas profesorky McGonagallová. Zhluboka si oddechli.

Rychle si střihli ,kdo půjde dovnitř jako první. Prohrál Sirius. Lehce tedy zaklepal a vešel. S Jamesem a Peterem v zádech. "Dobrý den paní profesorkou. My jsme se ztratili. Nevěděli jsme ve které učebně máme hodinu." omlouval se a psíma očima koukal na profesorku McGonagallovou. "Nevím jak je možné ,že jste nevěděli , v jaké učebně máte hodinu ,když to bylo napsané na vašich rozvrzích. Za váš pozdní příchod strhávám Nebelvíru 5 bodů." řekla profesorka McGonagallová nesmlouvavě. Třídou plnou nebelvírských se ozvalo naštvané a nesouhlasné mručení. James, Sirius a Peter se podívali do svých rozvrhů, plácli se do čela a šli si sednout. James se Siriusem si sedli do třetí lavice vedle sebe a Peter hned za ně. " Takže jak už jsem říkala ,přeměňování je nesmírně těžký předmět a..." pokračovala profesorka McGonagallová ,než ji opět přerušilo zaklepání. Teď vstoupil Remus. "Omlouvá se. Byl jsme u profesora Brumbála." řekl omluvně Remus. "Ano já vím. Sedněte si." řekla prostě profesorka McGonagallová. "A jemu body nestrhne!" stěžoval si Sirius Jamesovi ,zatím co si Remus sedal vedle Petera. Po zbytek hodin probírali úvod do přeměňování a nakonec hodiny jim profesorka McGonagallová zadala dvoustránkovou esej na téma Jednoduché přeměny.

Po přeměňování měli bylinkářství. Hodina se konala na školních pozemcích ve skleníku číslo 1. Profesorka Flicková, svérázná učitelka drobné postavy je seznamovala s rostlinami ve skleníku
číslo 1 a různými nástroji k přesazování, hnojení, prostříhávání a zalévání.

Třetí a čtvrtou hodinu měli dějiny čar a kouzel s profesorem Binnsem - duchem. Sirius měl pravdu. Ten předmět byl opravdu hrozně nudný. Profesor Binns mluvil celé dvě hodiny monotóním, hlasem ,který uspával o povstání obrů v 18. století ,jakoby to říkal oknu, skrz které se koukal. Snad jediní kdo si něco zapisovali byli Remus a Lily. Ostatní jen ospalé leželi na lavicích a jen sem tam zachytili nějaké slovo z Binnsova výkladu.

Konečně tu byla poslední hodina - létání. Profesorka Leeová. dala každému ze studentů koště. "Položte košťě na zem, natáhněte nad něj ruku a řekněte Vzhůru. Koště by vám mělo skočit do ruky. Musíte se ale opravdu soustředit." vysvětlila co mají studenti s košťaty dělat. "Vzhůru!" vykřikl všichni na jednou. James se široce usmál ,když mu jeho koště přistálo v natažené ruce a koukl se po ostatních. Zjistil ,že nikomu ,kromě něho se to nepovedlo. "Skvěle pane Pottere!" chválila ho profesorka Leeová. Na další pokus se to už povedlo i Siriusovi, Remusovi a dalším studentům a po několika dalších pokusech už měli téměř všichni až na pár vyjímek včetně Petera svoje koště v ruce. "Výborně! Teď můžete nasednout na svoje košťata a až vám řeknu odrazíte se od země a obletíte severní věž." řekla jim co mají dělat profesorka Leeová."Takže nasedněte a tři, dva, jedna, TEĎ" zakřičela profesorka Leeová. Všichni se najednou se odrazili od země. Někteří jen bezmocně viseli ve vzduchu dva metry nad zemí. Pod jinými se zase koště nekontrolovatelně třáslo. Jediný koho koště poslouchalo byl James. Odrazil se od země vznesl se vzhůru a třikrát obletěl severní věž. Ne že by neuměl počítat, jen ho to prostě bavilo a potom se zase lehce snesl na zem. "Výborně Pottere! Výborně!" chválila ho opět profesorka Leeová."Máte talent." James se podíval na Remuse a Siriuse oba dva byli asi dva metry nad zemí,ale koštata je očividně moc neposlouchala ,pak mu pohled spadnul i na Petera ,který byl pořád na zemi. Potom očima zapátral po Lily. Byla kousek nad zemí a koště se pod ní neovladatelně třáslo. Aniž by si to uvědomil, mírně vypnu hruď.

Po hodině létání byl konečně oběd. Peter se zase cpal a James byl myšlenkami ještě na hodině létání.

Po obědě šel Remus do knihovny a James ,Sirius a Červíček se toulali po školních pozemcích. Procházeli se kolem jezera že kterého tu a tam vystrčil chapadlo Obří oliheň. Pak si sedli pod obrovský dub a jen tak lenošili. Peter snad dokonce i usnul. Jak tak seděli a nic nedělali ,šel kolem ten obr Hagrid co je vezl od vlaků na loďkách a táhl za sebou obrovský strom. Vedle něho vesele běžel pes. "Dobrý den" pozdravili chlapci. "Nazdar, kluci." pozdravil na oplátku Hagrid. "To jen tak utáhnete celý strom?" zeptal se udiveně James. "No jo" usmál se Hagrid a části obličeje ,které neměl zakryté vousy nebo vlasy mu zčervenaly. "Zas taková tíha to není. Vy jste prváci, že jo? Včera jste se mnou jeli na loďkách." ujišťoval se Hagrid. "Jo! Bylo skvělý jak se ty loďky samy pohybovaly!"odpověděl Sirius. Hagrid se zase načervenal. "Ále, to není žádná věda." usmál se. "Kuci, nechcete ke mně zajít na čaj?" Zářijový vítr už byl trochu studený a klukům už začala být zima a tak souhlasili. Hagrid je vzal do své hájenky. Tam jim nalil čaj a nabídl griliášové hrudky. Chutnaly hůř než vypadaly a to moc vábně nevypadaly. "Jak se menujete?" zeptal se Hagrid. "Já jsem James Potter" odpověděl James. "A já jsem Peter Petigrew" přestavil se Peter. "A já Sirius Black" řekl nakonec Sirius. "Black?" zeptal se Hagrid jako by špatně rozuměl. Sirius přikývl, tušil proč se obr tak diví. "Ten Black?" zeptal se ještě jednou Hagrid. Sirius opět přikývl. "Ale s názory naší rodiny nesouhlasím. Jsem moc rád ,že mě zařadili do Nebelvíru a ne do Zmijozelu." řekl Sirius a vypnul hruď s pruhovanou zlatě červenou kravatou. "Seš moc chytrejch kluk." chválil ho Hagrid. "Vemte si eště hrudky" nabízel jim Hagrid a podával jim misku s hrudkami. Kluci si je vzali a nenápadně strčil do kapes, opravdu se nedaly jíst. Povídali se s Hagridem dokud se nezačalo stmívat. Pak se zvedli a s kapsami plnými hrudek se pomalu vraceli zpátky do hradu. Ukázalo se ,že je to moc příjemnej chlápek.

Když se vrátili do hradu byla už večeře. Jelikož se griliášových hrudek se moc nenajedli, zamířili rovnou do Velké síně. Remus už byl u nebelvírského stolu a jedl. James si sedl vedle něj a Peter se Sirius hned naproti. "Co jste dělali?" zeptal se Remus. "Nejdřiv jsme se procházeli po školních pozemcích a pak jsme potkali Hagrida - toho obra co nás vezl od vlaku na loďkách - a on nás pozval k sobě na čaj a tam jsme si povídali. Je docela fajn." vylíčil James Remusovi děj dnešního odpoledne. "A co jsi dělal ty?" zeptal se zase Sirius. "Byl jsem v knihovně a psal esej na přeměňování" Odpověděl nevzrušeně Remus. "Nudáá!"vydechl znuděně Sirius. "Aspoň už mám ten úkol hotovej a nebudu se s ním muset dál zabývat" zareagoal Remus na Siriusovu poznámku.

Po večeři se usadili ve Společenské místnosti v těch nejpohodlnějších křeslech a jen tak seděli a povídali si. O prvním školním dnu, o předmětech a učitelích, o létání a o Famfrpálu a když hodiny ukazovali jedenáct hodin a Společenská místnost se začala vyprazdňovat, šla i čtveřice chlapců zalehnout do postelí.