Pomlácené tělo kulhalo ulicemi Říma. Na okraji metropole mělo krásné, husté černé vlasy, nedaleko centra mu z hlavy trčelo už jen pár stříbrných vlasů. Celé se měnilo, stárlo. Mělo několik dost ošklivých modřin a bylo celé od krve. Všichni se mu vyhýbali obloukem, asi šlo o nějakého pomláceného bezdomovce, nebo opilce, který u karet podváděl. Moc tomu nepřidalo, že se chovalo velmi podivně, čas od času si dalo facku a křičelo něco jako "Ilono umři už!"

Když přecházelo přes náměstí svatého Petra ve Vatikánu, jeho podivného chování si někdo povšimnul a rozhodl se ho sledovat.

Takže za sebou šly dvě osoby a mířili k největšímu Římskému hřbitovu. Jedna pomlácená a od krve a druhá, za kterou zbývaly samé obaly od sušenek.

***

Nedlouho poté, co Vatikánem prošla záhadná osoba, na náměstí svatého Petra se dostal i Qáčateam. Qačaw a Moldy zabavili hromady turistů a novinářů, mezitím co pan Khá s Doradem odváděli zdrcenou Li Ming do jejích pokojů. V její hlavě se rodil plán. Obřad pro znovuzískání těla může proběhnout i opačně - Ilonka může přežít a získat vlastní tělo, papež by zemřel. Byl k tomu ale třeba magický artefakt, který měl být ukrytý na hřbitově v Římě - magický diamant. Ale musí spěchat, její manželka nemá moc času. Bohužel teď byla jak fyzicky, tak psychicky vyčerpaná a tak se zmohla jen na spánek v posteli, do které ji pan Khá a Doradem obětavě donesli.

Vysvětlit vše a uklidnit všechny na náměstí byl velký problém. Vše o Šiškově už věděl celý svět a to, že další na řadě měl být Řím věděl také už každý. Moldy ale všechny uklidňoval, přeci mají je a několik atomovek, takže se není vůbec čeho bát. "Co když to ale nebude stačit... co když Řím padne ?" Zeptala se mladá novinářka z týdeníku Šiškoň Másloň. Na tu otázku už Moldy neodpověděl a společně s Qačaw se odebral do prezidentského paláce. "Fle bokes pq ck doskw ciejagwh w Řím doake ?" [Co když se to fakt stane a Řím padne ?] Zeptala se dál od všech Qačaw. Chvíli bylo nepříjemné husté ticho, než se Moldy dostal k odpovědi. "Jestli padne Řím, padneme i my. Prohrajeme. Jako každý kapitán půjdeme s lodí ke dnu."

***

Potlučené staré tělo, jenž až moc připomínalo bývalého papeže Milku došlo ke hřbitovu a mířilo do krypty rodiny Ticleů. Tam se zastavilo na místě a začalo něco tiše šeptat, takže tajná špiónka Kornélie nic neslyšela, naštěstí se obratně dostala kousek od podezřelé osoby a tak aspoň část monologu osoby, který byl vlastně dialogem slyšela. "- a k tomu všemu je třeba přidat kostru někoho ze své rodiny, proto jsme tu. Nakonec to hodím vše do kotle s pelyňkovým čajem a pak budu opět plně naživu. A nebo ti stihne Qačaw opět nakopat prdel dřív, než to stihneš a rituál udělají obráceně. Já budu mít tělo a ty zemřeš, páprdo jeden. Nemyslím si. Jsou dost zaneprázdněni mými starými známými Irinou a Igorem. Ty už jsme jednou skoro porazili. Pokud zase nebudou utíkat jako největší srabové na světě, tak z nich zbyde jen špína v hrníčku! Ne, Ilonko. Měla by ses smířit s tím, že zemřeš, toto tělo mě přijme a já pohltím všechnu tvoji sílu, kterou, kdyby tě to zajímalo, ani zdaleka nezvládáš využívat. Možná nezvládám využívat svou sílu, ale porazit tě stále dokážu. Navíc na mé straně stojí tolik extra super lidí, že se divím, že tohle tělo ještě nemá naděláno v kalhotech." Zbytek té hádky Kornelie neslyšela, co bylo nutné věděla a tak se stáhla trochu dál od krypty, kde již začal papež připravovat vše na svůj obřad.

Měl mrtvé tělo, kostru svého předka, duši, kterou do sebe pohltí a pelyňkový čaj. Potřeboval ale ještě jeden magický artefakt, který se měl nacházet zde na hřbitově a pro který se chystal zanedlouho vydat.

***

Tak další kapitola je tu. Ilonka stále ještě žije a urážek má stále habaděj. Snad se Vám kapitola líbí, tentokrát více povídání, méně akce a zabíjení.

Seph