Unavená Kornélie se musela, jak rychle jen mohla, dostat do paláce k dětem. Nancy jí volala, protože s Hani něco udělaly a potřebují někoho dospělého, kdo by jim poradil a pomohl. Jistě tedy opět něco provedly a očekávají od Big Corny, že to po nich uklidí. Třeba jako když omylem spálily Mona Lisu. Naštěstí cestovat nyní zvládala mnohonásobně rychleji než kdysi, jelikož se zvládala přemisťovat.

Proto již po necelé minutě od doby, kdy vyrazila, stála před dveřmi jejich pokoje, na které jemně zaťukala. A jelikož se nikdo neozýval, pomalu dveře otevřela. Bylo již skoro poledne, takže první co, jí do očí silně zasáhly sluneční paprsky z okna, které bylo přesně naproti dveřím. Párkrát rychle zamrkala a po chvíli, když si již na prudké světlo zvykla, se rozhlédla po místnosti. Postele dívek byly obě prázdné a postel Jina také. Jediná obsazená byla postel Felixe, na které on tiše spal spolu s Jinem, kterého ve spánku objímal. Oba se do postele přesunuli brzy ráno, jelikož lavička nebyla zrovna pohodlné lůžko.

Kornélie se pousmála, jelikož byla opravdu šťastná z chlapců a jejich vztahu, který se takto dobře vyvíjel. Chtěla si je tajně vyfotit a vytvořit fotoalbum, ale na to teď nebyl čas. Musela najít holky. Vyšla tedy svižně z pokoje, zavřela dveře a musela si povzdechnout. Nevěděla totiž kde dívky jsou. Chlapce ale budit rozhodně nechtěla, jen aby se jich na to zeptala. Přemístila se proto do všech ložnic, jestli náhodou v nějaké dívky nejsou. Poté i do všech pracoven, ale ani tam nebyly. Následně prozkoumala knihovnu, toalety, hernu a několik sálu. Pak byl na řadě skleník, Kháova osobní písárna a filmové studio, které Li Ming založila. Ale nikde, vážně nikde nebyla sebemenší stopa po dívkách. "Tak já nevím... jdu se najíst, pak je budu dál hledat." A s těmi slovy se přemístila na svou židli do velké palácové jídelny. A když se tam ukázala, spatřila něco co rozhodně nečekala.

Na jídelním stole se totiž obě dívky líbaly, přičemž na sobě měly obě jen spodní prádlo. Kornélie si nějakou dobu ani nevšimly, jelikož byly dost zaneprázdněné. Proto měla spoustu času na to se vzpamatovat, sníst proteinovou čokoládovou sušenku a dokonce i kousek natočit a poslat jejich taťuldovi Andrewovi. Poté ale Nancy spatřila Kornélii, proto zapištěla a pak, když se snažila dostat od Hani, spadla ze stolu. "Asi už vím, co jste včera společně udělaly..." Prolomila trapné ticho Corny a obě dívky se mezitím bleskově oblékaly. "My... snědly jsme nějaké pitomé bonbóny... těmi to začalo... nemůžeme si pomoct." Řekla rychle Hani a Nancy začala rychle přikyvovat. Pak ještě dodaly pár podrobností, ale bylo zřetelné, že ani jedné se o tom nijak zvlášť nechce mluvit. "Takže mi chcete říct že jste snědly očarované čokoládové bonbóny... a tak jste se do sebe zamilovaly ?" Optala se Kornélie, aby si všechny věci ujasnila. Obě dívky přikývly. "No tak až se z pracovní cesty vrátí Li Ming, tak vám společně s panem Khá jistě udělá lék. Takže se zatím asi zkuste držet dál od sebe, pokud to půjde, abyste neudělaly něco, čeho pak budete hořce litovat." Uzavřela vše Kornélie a dívky jí tiše poděkovaly, zatímco ona odešla do své kanceláře. Nevěděly, jak se lék dělá a zda nějaký vážně existuje. Nevěděly zda bude fungovat. A co rozhodně nevěděly bylo to, zda po podání léku jejich city opravdu úplně vymizí.

***

"Tak jo, proběhli jsme to tu celé dokola a jediný vchod je tento." Zhodnotil situaci Moldy. Jistě, že když existuje jen jeden jediný vchod, může to být past a to Moldyho samozřejmě napadlo. Ale jiná možnost zřejmě nebyla. "Dak jteme na vjec! Nepojte, mi to svládneme!" Povzbudil všechny Khá a mířil ke dveřím, které chtěl otevřít. "Počkej, Khá," řekl ještě nervózní Dorado a rychle políbil Moldyho,"kdyby to náhodou dopadlo špatně..." Zamumlal pak a kývl na pana Khá. Znamenalo to, že už může otevřít. Že je připraven. "Neboj, Dorado, špatně to nedopadne. A tohle nebyl náš poslední polibek." Pak se již dveře otevřely a všichni tři společně vstoupili dovnitř.

***

Mezitím Andrew, Li Ming a Irina putovali plání k ohnivé zdi a k věži za ní. Sice to původně vypadalo na relativně krátkou cestu, avšak nyní, když byli na cestě již nějakou dobu, jim přišlo, že se nepřiblížili ani o kousek. "Ta pláň je snad nekonečná. Jako by snad byla očarovaná..." postěžoval si proto Andrew a na chvíli se zastavil, aby si oddychl. Bylo zde veliké horko a on měl vážně velkou žízeň, navíc byl z celé akce ve stresu a byl i dost unavený. "I když je to nepravděpodobné, myslím, že má pravdu," řekla po rychlém zamyšlení Irina a změnila svou diamantovou ruku na ostří, jak to měla ráda,"ale nebojte, vyřeším to." Hned poté chtěla ostří zabořit do země, avšak ta měla kolem sebe jakoby štít, který ostří odrazil a Irinu tak odhodil několik metrů daleko.

To ale nebylo všechno, hned poté se země kolem nich roztrhla na několika místech a z té vylezly podivné stvůry. Zřejmě to bylo dílo Maleval, jelikož vypadaly jako z lávy utvořené osoby a zvířata. Podobaly se Gertrůdce, nebo spíše tomu, co z ní po smrti udělala Mal. "Andrewe, půjdeme k Irině. Ty se pak budeš držet za mnou a krýt mi záda, zatímco já je zneškodním." Zavelela prezidentka a také se tak stalo. Šest nestvůr stálo kolem nich a Li Ming nevěděla na jakou se soustředit nejdříve. Nevěděla ani, zda její meč bude stačit proti všem. Jediné štěstí bylo, že Irina se jen trochu praštila do hlavy, ale jinak jí nic nebylo, takže vstala a byla připravena všechny ty šmejdy zabít. "Ty si ber ty tři lidské a já vyřídím ty zvířecí. A, Andrewe... ty se za nás modli." Řekla Irina a doufala, že tohle všichni tři zvládnou. Pak už nikdo nic říct nestihl, jelikož bestie se rozběhly k nim.

***

Do věže vešel Khá a v těsném závěsu za ním i Dorado a Moldy. Moldy byl připravený všechny ochránit všemožnými způsoby proti čemukoliv, avšak poté co vstoupili do největší haly, kde čekali nějaké to nebezpečí, se nic nestalo. "Buďte obezřetní." Zašeptal proto Moldy tiše a začal si rychle prohlížet celou vstupní místnost. Byla vysoká asi pět metrů a celá černá. Osvětlovalo jí několik pochodní a pár malých oken. Vycházelo z ní celkem pět dveří. Jedny velké, jedny malé a tři středně velké. Když už chtěl Khá navrhnout rozdělení s tím, že by každý opatrně prohledal jedny ze tří středně velkých dveří, největší ze dveří se samy s děsivým zavrzáním otevřely. A za nimi se skrývala jen černočerná tma. "Taaak to ne! Tam nejdeme..." začal vrtět hlavou Dorado, "tam na nás může číhat cokoliv a já tomu rozhodně naproti nepůjdu. Jestli nás to chce zabít, ať to jde sem. Tady je aspoň světlo."

Přesně v ten moment všechny pochodně, které osvětlovaly místnost zhasly a maličká okna, která dodávala alespoň trochu světla zvenku, zmizela. "Doprdele!" Zaklel proto tiše Dorado a přál si, aby to o světle v této místnosti nikdy neřekl. Nebyl ale čas na povídání, proto se všichni tři připravili do bojové pozice. Všem bylo jasné, že se boji nevyhnou a střet se pomalu, ale jistě blíží. Nevěděli sice od kud mají nebezpečí čekat, avšak po chvíli se ze dveří, jež se předtím svévolně otevřely ozvalo tiché pískání, které postupně sílilo a to bylo jasné znamení.

Po chvíli pískání znenadání přestalo a ve stejný moment ze dveří vylétl obří plamen, který ale naštěstí Moldy rychle uhasil. Když však plamen zmizel, ve dveřích se zjevila Maleval. "Ahoj, bráško. Myslela jsem si, že jsi dostatečně silný na to, abys mě i otce porazil sám, ale jak se zdá jsi slaboch. Bez svých kumpánů nic nezvládneš. Ale tady... v této magické pevnosti... tady ti ani oni nepomohou." Poté se Maleval otočila a utíkala do temného neznámá za otevřenými dveřmi. "Dobrá, tohle si beru osobně." Zavrčel tiše Moldy, zatímco pan Khá začal rychle vzpomínat, kam schoval všechny šišky. "Hlavně se nesmíme nechat ovládat hněvem. To je to, co oni chtějí." Všichni s Doradem souhlasili. Musí zachovat chladnou hlavu i když bude všechno kolem hořet. Musí být klidní a rozvážní v každém rozhodnutí. Nic nesmí uspěcha-
"Jteme tu zvini vykuchad!"

***

Irina právě usekla hlavu podivnému vlkovi z magmatu, čímž jeho podřadnou existenci rychle ukončila. Proto už na ní zbýval už jen podivný pták s obřími pařáty. Li Ming na tom byla podstatně hůř. Lidské obludy žili ještě dvě. Jedna sice neměla ruku, ale i tak byla dost nebezpečná. "Qáčo svatá, ty hlavo dutá, pomoz svému služebníkovi v této situaci. Nenech ho umřít u velké šišky borovice černé. Ámen, kámen, šiškodlak !" Mumlal mezitím Andrew modlitbu, která sice Irinu lehce iritovala, avšak nakonec měla pozitivní výsledek.

V Andrewově kapse se totiž zjevila jedna šiška a v druhé kapse též. Jednu z nich proto okamžitě použil na do té doby nezraněnou lidskou potvoru, která tak zemřela a proto již neohrožovala prezidentku. Irina zatím uřízla ptákovi část těla. On jí to oplatil hlubokým škrábancem, což jí rozčílilo natolik, že následně jedním prudkým švihem monstrum rozpůlila a tím velice brutálním, avšak obdivuhodným, způsobem zabila. A Li Ming několikrát zručně švihla mečem a od posledního těla z magmatu oddělila nejprve, všechny končetiny a nakonec i hlavu.

"Tak to by bylo. Díky za pomoc, Andrewe. Nevěděla jsem, že sis s sebou bral šišky..." Zahuhlala unaveně prezidentka zatímco sledovala, jak Irina používá svojí schopnost, aby si uzdravila hluboký šrám na ruce, který kvůli tomu hloupému lávovému opeřenci měla. "Nebral. To jen Qačaw vyslyšela moji modlitbu. Ona je vážně boží." Li Ming nemohla jinak, než se zasmát. Ano, její nejlepší kamarádka byla vskutku boží a nikdo to nemohl popřít. "Tak jo... to škrábnutí bylo magické, takže to chvíli dalo, ale... můžeme pokračovat." Řekla po nedlouhé chvíli Irina a i když byli oba její společníci unavení, přikývli a společně s Irinou pokračovali v cestě k Milkově temné pevnosti.

***

"Teď budou dlouho bloudit ve věži a naše pasti na ně již čekají. Dobrá práce, dcero. Teď už chybí jen poslední drobnost a zajistím si konečné vítězství... donesla bys mi tu knihu, kterou jsi pro mě ukradla z jejich knihovny ?" Milka věděl, že kniha obsahuje mocný temný rituál. "Ano, hned ti jí donesu." Maleval šla do vedlejší místnosti, kde kniha ležela na kupě dalších temných a mocných knih. Tato byla ale kvůli rituálu, který chtěl Milka použít, ta nejnebezpečnější ze všech. Když totiž smíchá určité magické suroviny, kterých má při sobě naštěstí hodně, s vlastní krví, rozpoutá ničení takového rozsahu, že se rituál nazývá Malý Armageddon. A naštěstí mu pro knihu právě jde veliké množství jeho vlastní krve, takže tato destrukce může být použita mnohokrát. A až porazí Moldyho, bude několik dalších použití k dispozici.

Maleval dorazila ke knize, která byla otevřena na stránce, kde se právě psalo o onom temném rituálu. Rychle pročetla celý návod a potřebné ingredience a pak jí vše došlo. Její otec se o vládu nad světem nehodlá dělit. Listovala proto rychle o několik stran dozadu, kde našla jiné kouzlo, které jí právě může výrazně pomoci.

"Kde jsi, Mal?" Zakřičel Milka po chvíli. Vážně nerad čeká. A hlavně ne, když je úkol takto snadný. "Už jsem tady... omlouvám se, zamyslela jsem se." Do místnosti se Mal vrátila s knihou v ruce a podivným úšklebkem na rtech. "A nad čím asi tak?" Uchechtl se její otec. "Nad naší aktuální situací. Víš... když porazíme Moldyho a jeho kámoše, budeš světu vládnout ty, jelikož mě hodláš obětovat pro ten rituál. Když on porazí nás, oba nás zabije. A teď právě mě napadla třetí možnost konce. Ta, ve které vyhraju já. Moldy sem přijde, najde jen tebe. Ty budeš bezmocný a tak tě bez problémů zabije. A já mezitím prchnu pryč, naverbuju armádu přívrženců a svět ovládnu sama. Pak budu navždy vládnout neomezeně a všichni ostatní, včetně tebe zemřou, nebo kleknou."

Milka byl v šoku a nevěděl co říct. Proto Maleval na nic nečekala, hbitě utvořila portál a než stihl její otec cokoliv udělat, byla pryč, knihu měla s sebou a portál společně s ní také zmizel. "Do prdele. Zkurvený děti."

***

Asi v tu chvíli, co se Maleval dostala někam do Laponska, se probudil Felix. Trochu sebou trhnul, čímž nechtěně probudil i Jina, kterého k sobě stále něžně tiskl. "Dobré ráno." Zašeptal pak rozespale a usmál se. Bylo sice již po poledni, ale to ani jeden z nich neřešil. Než však stihl říct cokoliv dalšího, Hani vykopla dveře, hodila na svoji postel Nancy a poté se na ní vášnivě vrhla. "Netuším co to je, ale... vidět to nepotřebuji. A ty taky ne." Prohlásil pak rychle Felix, vzal Jina do náruče a odnesl ho z pokoje pryč. "Půjdeme si dát něco k jídlu, co ty na to?" Jin přikývl. Felix ho tedy donesl do jídelny, kde začal rychle hledat něco k pozdní snídani čili brzkému obědu.

"Felixi... ?" Zašeptal náhle jeho kamarád. "Copak?" Felix se na něj ustaraně podíval a přestal hledat jídlo.
"Víš holky... to co dělaly a tak... no prostě... já vím, že jsi nad námi třeba přemýšlel a tak... ale prostě... víš... já... já prostě nevím. Nevím zda mohu a chci být s tebou. Nevím zda je to dobrý nápad, zda na to moc nespěcháme, jestli třeba..." Jin chtěl vyjádřit své obavy, ale dokončovat svou myšlenku nemusel, jelikož ho Felix zastavil. Věděl perfektně co chce jeho kamarád říct a čeho se bojí.

"Poslyš... já vím, že si nejsi jistý, zda se mnou, po tom všem co jsi prožil, chceš vůbec být a to naprosto chápu. Potřebuješ čas na rozmyšlenou a já se snažím, abych udělal co nejlepší dojem. Kdybych tě teď nutil k něčemu co nechceš jak by to asi dopadlo?" Felix se na Jina usmál a pak pokračoval. "A nechci a nikdy nebudu chtít něco, co nechceš ty. Nechci a nebudu chtít, dokud to nebudeš chtít ty. Takže neboj, nemusíš to vůbec řešit a intenzivně nad tím přemýšlet, protože já počkám jak dlouho jen budeš chtít. Klidně i kdyby tvá odpověď nakonec byla ne." Jin rychle přikývl a pak šel k Felixovi, aby ho mohl obejmout. Jak moc byl rád, že se do něj zamiloval právě Felix. Nejen, že ho Jin dobře znal a věřil mu. Navíc byl Felix i dost trpělivý a upřímně... i když se toho Jin bál a nechtěl si to připustit, už se vlastně rozhodl. V hloubi duše už věděl, že se rozhodl, že s Felixem bude. Sice bude opět riskovat všechno, především život Felixe. Navíc poté, co kvůli němu zemřel jeho bývalý přítel a jeho matka se mu do žádného vztahu nechce, nechce milovat, protože pak jeho milování umírají, ale za Felixe to riziko stojí. Pro Felixe by udělal vše.

***

2341 slov ~

Oficiálně druhá nejdelší kapitola zatím. Takže bacha na to, zasloužím si potlesk.

Tak jo... ale teďka... první věc... tohle je předposlední kapitola (pak bude i epilog, takže vlastně před předposlední) takže se vše schyluje ke konci. Vše se v poslední kapitole uzavře a vyřeší (a to co ne zbývá na další díl 😏) proto bude zřejmě hodně dlouhá. Očekávám klidně i víc než 3000 slov, takže se psychicky připravujete, jelikož to bude dlouhé čtení.

Nicméně co si myslíte o dětech? Skončí jejich vztahy dobře, nebo se ještě stihne něco pokazit?

Co Milka a Maleval?

Jak si myslíte, že dopadne střet Milka × Moldy, Dorado a pan Khá. A myslíte, že se do věže Li Ming a spol. dostanou včas?

Komentujte, dávejte rady, podělte se i názory a omluvte, prosím, všechny mé případné chyby. A... všem děkuji, že to čtěte celou tu dobu.

Seph