"Zbývají čtyři dny a Gutugon konečně vytvoří ta tři jablka zrození. Už bylo vážně na čase." Prohlásila Seuka. Relativně mu to trvalo. Ona si byla dobře vědoma, že Gutugon je velice líný strom zrození a že jablka tvoří pomalu a neefektivně. Aspoň že teď za ten týden vytvoří jablka tři. "Hlavně nesmíme nic uspěchat. Musíme se domluvit koho s jejich pomocí oživíme," řekl pak Goel,"A musíme si nějaké jablko nechat, jelikož Milka může někoho zabít a raději bych oživil někoho, kdo je nyní živý, než sebe. Já se vracet nemusím." Qačaw přikývla. Bylo to logické. Musí mít vše důkladně promyšlené, to je jasné. Musí mít vše promyšlenější než Milka a to je vážně těžký úkol.

***

Když se Jin po chvíli probral, byl již na své posteli a Felix seděl vedle něj na židli. "Už jsem se bál, že se neprobereš." Usmál se Felix. Jin se pomalu zvedl z postele a díval se přitom na Felixe. "Tohle už nikdy nedělej," řekl pak tiše, "příště bych mohl znovu omdlít a přitom vypustit démona, který by tě zabil. Nebo někoho jiného. Nechci, aby kvůli mě umírali ti, které mám rád. Opět." Pak chtěl Jin odejít, ale Felix ho chytil za ruku. "Neodcházej, prosím... už to nikdy neudělám bez tvého výslovného souhlasu, dobrá ?" Jin si povzdechl a po chvíli přemýšlení nakonec přikývl. A odejít by bylo velice neslušné. Už jen kvůli tomu nakonec zůstal. "A jak jsi myslel to... že kvůli tobě někdo zemřel ?" Zeptal se pak ještě Felix. Z Jinovi tváře zmizely veškeré emoce. Sice normálně vypadá jako robot bez citů, ale nyní... vypadal ještě více děsivě. "Řeknu ti o tom... ale někde jinde. Pojď." Pak oba vyšli z jejich pokoje, Felix Jina stále držel za ruku a mířili ke hřbitovu.

***

Po nedlouhé chvíli se do Říma vrátily dívky. Opět potřebovaly asistenci s odnesením nákupních tašek do paláce, ale až na menší mediální skandál o obřím utrácením prezidentského paláce proběhlo vše hladce.
"Kdyžtak budeme tvrdit, že byly velké slevy... na to určitě skočí. A ty mu nenápadně vrátíš peněženku do kapsy, dobře Nancy ?" Ujišťovala se Hani, přičemž opakovala plán.
"Jasný. Na mě se přeci můžeš spolehnout." Pak šly obě za klukama, avšak ti nebyli v pokoji k nalezení. "Hm... tak na ně můžeme počkat a mezitím sníst tuhle bonboniéru s názvem 'Nápoj Lásky', cos chtěla podstrčit Felixovi, co ty na to ?" Navrhla hladová Hani, která měla velkou chuť na sladké. A jelikož byla Nancy taktéž hladová a v žaludku bylo místo přesně na několik čokoládových pralinek, souhlasila.

Kdyby věděly, že tuto sérii bonboniér vytvořil známý alchymista Bob Abobek, jistě by několikrát zvážily, zda to opravdu sní. Ale jelikož tuto znalost neměly, pralinky na ně mohly působit svou prazvláštní magickou silou.

***

"Já... nějak tomu nemohu uvěřit a můj mozek to nedokáže pobrat... jak... jak je to možné ?" Felix byl dost vyděšený. Právě odcházeli od hrobu Jinovi rodiny, kde již pár let leželi jeho rodiče a jejich první dítě. "Už chápu, proč... prostě už všechno kolem tebe tak nějak chápu. Ale mohl jsi nám to říct už dávno, přeci umíme udržet tajemství." Jin se pousmál. Jeho úsměv nikdo mnohokrát neviděl takže tento moment byl vážně vzácný. "Vím to, avšak... tohle není něco s čím by se člověk chlubil, to je ti asi jasné. Jsi vlastně úplně první osoba, které jsem to řekl." Pak mu ale úsměv z tváře zmizel stejně tak rychle, jako se na ní objevil. Felix ho následně něžně objal. "Přísahám, že to nikdy nikomu neřeknu... a kdyby se ti někdy vrátily noční můry, budu tu pro tebe. Vždycky." Chlapec v černém přikývl a pak se otočil zpět k paláci, ke kterému se pomalu vydal. Jeho mladší, ale o něco vyšší kamarád ho následoval. V hlavě mu běžely všemožné myšlenky, ale všemu vévodil Jin a to, co se o něm dnes dozvěděl.

***

Pan Khá jako první prošel temným rudým portálem a hned za ním šla Irina. Ta když se dostala na druhou stranu portálu, před sebou viděla na zemi pana Khá, který měl v těle zabodnutých asi 40 šípů. Na každou část těla se dostalo. Kolem portálu byla podle očekávání a nastražená past, která prvního příchozího zasypala hromadou šípů. Naštěstí na Irinu žádný nezůstal a tak se jí podařilo pana Khá pohodlně zachránit, zatímco ostatní přicházeli do Milkovi říše.
"Prfní pazt jsme svládli. Ale..." Začal Khá, ale Moldy ho přerušil. "... to je jen začátek. Toto jsme sice zvládli, ale zbytek nemusí být tak lehký. Proto buďme všichni obezřetní. Především zde, v nepřátelském prostředí."
Nikdo vlastně nevěděl, kde jsou. Byla to podivná nekonečná rudá pláň. Nad jejich hlavami byl vidět vesmír, ale takovouto část ze země nikdy neviděli. Byli jinde, v jiné galaxii, možná v jiné dimenzi. Netušili nic. Jen to, že Milka je tu doma a vyzná se tu, zatímco oni tu jsou poprvé a nevědí co mají čekat.

"Asi budeme muset do té černé věže." Prohlásil Dorado. V dálce se totiž obří černá věž tyčila a vypadala jako jediná budova široko daleko. Tím pádem to bylo pravděpodobně Milkovo sídlo. "A jelikož může být celá pláň plná nástrah, měli bychom se tam teleportovat." Li Ming přednesla velice chytrý a logický plán. "Ale počkat! Možná že tohle přesně od nás Milka očekává. Že se tam teleportujeme. Měli bychom se tam teleportovat po částech. Nebo někteří se teleportovat a jiní jít přes pláň." Řekl pak osvíceně Andrew a všichni souhlasili. Všechno zde může být past a oni musí myslet na vše, aby do žádné nespadli.

"Dobrá... kdo se nechce namáhat a chce si urychlit cestu ?" Zeptala se pak Li Ming. Přihlásili se Moldy, Khá a Dorado. "A vy ostatní chcete jít přes celou tu planinu pěšky?" Zeptala se Iriny a Andrewa, kteří současně přikývli. "Tak skvěle. Moldy, Dorado a Khá se teleportují. A hoši hlavně opatrně a obezřetně, prosím. A my půjdeme přes pláň." Rozhodla prezidentka a jak řekla, tak se i stalo.

***

Milka vše sledoval ze speciální soubojové místnosti ve věži. Sice nepřátele neslyšel, avšak o jejich přítomnosti věděl a jejich malé siluety v dálce viděl. "Maleval... víš co máš dělat." Řekl pak a mávnul rukou, aby své dceři naznačil, že má odejít.

Když se pak Moldy a jeho dva parťáci přemístili, několik metrů za jejich zády se roztrhla rudá země kolem věže a vyšlehl z ní obří plamen do nebes. Plamen jako zeď oblkopoval celou věž a přesahoval ji. "Tohle je zřejmě jedna z pastí. Nevidíme kde jsou ostatní. Ale přemisťovat se k nim a pak zpět sem se mi nezdá moudré. Mohli by sem nastražit další vražednou zbraň a my bychom pak byli tak nahrání, že bych plakal, kdyby nás všechny nezabili." Řekl Moldy a ostatní souhlasili. Teď už se z logických důvodů vracet nemohou. Musí jednat na vlastní pěst a Li Ming s ostatními také.

***

Kornélie společně se speciální jednotkou hlídali portál a starali se o raněného Azbestana, dokud nepřijela lékařská pomoc. Lékaři samozřejmě Azbestana odvezli do nemocnice a i když chtěla Kornélie jet s ním, kvůli povinnostem zůstala. Portál byl dost neposedný a nestálý. V jeden moment se rychle zvětšil a pak několikanásobně zmenšil a hned se zase změnil do původní podoby. Kornélie proto seděla kousek před ním a svou mocí se ho snažila stabilizovat.
Pak jí ale začal zvonit telefon. "Sakra... to volají děti. Všichni hlídejte portál, hned budu zpět." A pak odběhla z domu, zatímco elitní jednotka hlídala.
"Ano, Nancy, copak potřebuješ ?" Zeptala se milým hlasem. "COŽE ?!" Kdyby Big Corny právě pila vodu, jistě by jí vyprskla překvapením.

"Jak jako myslíš že... co... váš vážně nechat jeden den samotné... vždy to skončí fiaskem." Kornélie se skoro rozbrečela. S dětmi byly zase problémy a jelikož Corny byla aktuálně jediná, kdo je mohl řešit, zřejmě i musela. A zároveň měla hlídat portál. Vážně toho na ní bylo moc. A její crush byl v nemocnici skoro mrtvý, aby toho nebylo málo. "No ještě tady dodělám pár věcí do práce... však víš, nudné papírování... a pak za vámi hned přijdu." Ukončila hovor Kornélie a věděla, že je v háji. Co jí v tom ujistilo byla náhlá exploze domu, vedle něhož právě stála. Silovým polem, které rychle vytvořila sebe a blízké okolí ochránila před sutinami, ale všech deset vojáků explozi nepřežilo. Ale když se Corny podívala na místa, kde byl kdysi portál, zjistila, že není v háji. Ale v totální... "Do prdele... ten portál... tam není!"

***

Nancy a Hani ten den provedly mnoho experimentů a snědly hodně láskyplných čokoládových bonbónů. A večer, když se ve městě a Milkově temné říši děla spousta věcí i ony v pokoji jich dělaly hodně. Nancy byla vážně silně ovlivněna kouzlem, ale Hani... Hani k Nancy již nějakou dobu něco cítila. Teď, když to vše cítila ještě intenzivněji a Nancy vše plnými doušky oplácela, mohly si konečně užít společný večer tak, jak si to Hani vždy přála. A byl to rozhodně jeden z těch lepších večerů v jejich životech.

***

Chlapci ze hřbitova nakonec do paláce nedorazili. Jin si totiž vzpomněl, že má hlad a tak zašli s Felixem do restaurace, kde pár hodin strávili u dobrého jídla za kvalitní konverzace. Poté už chtěli jít zpátky domů, ale Jin navrhl Felixovi něco jiného. Takže místo toho šli do palácových zahrad, kde si po krátké procházce sedli na širokou lavičku, jež se nacházela v jednom menším bílém altánku, kolem kterého rostlo mnoho mohutných okrasných keřů všemožných barev. "Doufám, že dnešek není poslední takový den. Poslední den, kdy se mi otevřeš. Kdy se o tobě něco dozvím a co spolu něco podnikneme." Zašeptal tiše Felix a pousmál se. "Neboj." odpověděl Jin krátce. "Jsem moc rád s tebou a chtěl bych ti vždycky být nablízku," začal opět Felix a uchopil přitom opatrně svého kamaráda za ruku,"ať už jen jako kamarád... nebo jako tvůj přítel. Avšak je ti asi jasné co bych upřednostnil. A věř mi, že na tebe nechci nijak tlačit, chápu, že po všem co jsi prožil musí být tohle pro tebe dost náročné, ale... byl bych rád, kdyby sis vše nechal projít hlavou."

"Přemýšlím nad námi už nějakou dobu. A máš pravdu, opravdu to není nejlehčí rozhodování, ale věř mi, že tebe budu mít nablízku rád vždycky. Za všech okolností." Po tomhle Jin svého nejlepšího kamaráda objal. Jak dlouho se objímali přesně neřekne ani jeden. A o čem všem možném si přitom povídali si také pravděpodobně již nepamatují. Ale po několika hodinách, když vyčerpaní společně usnuli, stále na lavičce, se stále pevně drželi.

***

"Takže... co budeme dělat? Někdo nějaký nápad? Irino? Li Ming?" Andrew byl celkem vyděšený, jelikož portál za jejich zády explodoval a přesně v ten moment se před nimi někde v místech kde byli Moldy a ostatní zjevila obří ohnivá zeď. "No mohla bych vás oba dva zabít, pak nějak projít tím ohněm, zabít zbytek party, pak i Maleval a Milku a nakonec vládnout celému světu do konce života. Ale takový plán asi nechceš, že?" Zasmála se Irina, jenže ostatním to až tak vtipné nepřišlo. "Rozhodně se nic nestane, když se dostaneme k ohni. Pak zkusíme zjistit, zda nemá nějaká slabá místa. A pokud má... tak máme potencionální vchod." A jelikož lepší nápad nikdo neměl, tak se všichni tři vydali na dlouhou cestu. A pokud si mysleli, že na ní nebudou žádné nástrahy, tak se šeredně pletli, jelikož šípy a ohnivá zeď... to byl jen začátek.

***

Milka čekal v temné místnosti z magicky očarovaného černého kamene. Do stěn bylo vyryto pravidelně několik run a ornamentů a na podlaze byl stříbrnou barvou namalován kříž uprostřed rudého pentagramu. Místnost byla očarovaná tak, že se nedala zničit a osoby, kterým to Milka nedovolil v ní nemohli využívat žádnou formu magie. I tak se nemohl zbavit pocitu, že prohraje. Ten pocit se v něm rozšiřoval a všemu vévodilo proroctví jeho starého nepřítele... Až se starý známý vrátí podruhé, nastane tvůj konec. Až uvidíš mrtvolu v zemi zakopanou bojovat na bojišti, budou padat hlavy. A každou hlavu nasazenou nahradí jiná.

A on už několikrát viděl mrtvolu v zemi zakopanou bojovat na bojišti. Viděl lidi vracet se z hrobů, takže navrácení starého známého mohlo být také splněno. Nahrazoval hlavy a nyní se bál, že někdo nahradí tu jeho... že nastane jeho konec.

***

1989 slov ~

Okeeee... tentokrát si fakt zasloužím potlesk. Kapitola vyšla o dost dříve, než měsíc po předchozí a myslím, že je i relativně kvalitní a záživná.

OMLOUVÁM SE za veškeré chyby a překlepy, kterých bohužel asi bude hodně, ale bohužel klávesnice byla nyní proti mě.

Nicméně :
~1. akce - splněno
~2. romantika - splněno
~3. napětí - well... asi? určitě je tam stále dost neznáma a otazníků, na které chce každý odpověď, ne? A drama tam asi taky nějaké bude. Takže asi splněno.
~4. něco vtipnějšího - Eeee... netuším? Řekněte vy.
~5. něco za co mě chcete zabít - rozhodně se něco najde
~6. Ilonka - 😇

Takže kapitolu považuji za úspěch. Sice v ní jsou chyby a překlepy (brzy opravím, slibuji) ale i tak bych řekl, že je dost kvalitní a neurazí snad nikoho.
Doufám, že se těšíte na brzké finále.

Seph