"Právě vcházíme do středu samotné říše. Zde, za tou blanou se nachází srdce tohoto světa a také veškeré nebezpečí, které se sem dostalo kvůli Milkovi." Varoval Goel Drean všechny. "Ano, ano... nevím zda má vodní magie bude dostatečná, avšak máme Qačaw. Proto musíme všichni udělat všechno, abychom jí ochránili. Klidně budeme navždy smazáni ze všech realit, hlavně, když bude ona a tato dimenze existovat." Odvětila Seuka. Samozřejmě by ráda prožila ještě dlouhý posmrtný život, který by ukončila znovuzrozením a dalším krásným životem s tím, že by to takto pokračovalo do nekonečna. Ale byla si vědoma důležitosti jejich úkolu a to nyní bylo přednější než její sobecký chtíč. Pokud bude tato říše zničena nezemře jen ona. A pokud bude muset zemřít ona, Bob nebo Goel, je to sice tragická oběť, ale hrdinská. Na kterou se nikdy nezapomene.
"Uzff gulkil rrop, wehqa. Xodetzuma goallj čaki rri Seukou, etyok sňfň trumpeta." [Zase jako klid, lidi. Přežili jsme šachy se Seukou, tohle bude brnkačka.] Uklidnila všechny Qačaw a oni byli nuceni se zasmát. Až na Seuku, ta pořád nechápala, jaký problém měli ostatní s tím, že ráda hraje šachy.

Když tedy všichni vešli otvorem v temně fialové plazmatické bláně, kterou musela Qačaw rozříznout svou dýkou, co si pro jistotu vzala, velice se báli. Tato blána byla kdysi duhová a hlídala obří kruhovou místnost, ve které se nacházelo srdce a střed její říše. Ano, báli se. A když spatřili co na ně za blanou čeká - asi 8 kilové černé srdce, které ze sebe stříkalo onen fialový, svítící sliz, který viděli u vchodu a po celé cestě a kolem něj spoustu démonů - věděli, že strach byl na místě. "Tak jdem na to..."

***

Irinu přitahovala Li Ming již nějakou dobu, dokonce jí už pozvala na rande, avšak chápala, že když se vás někdo snaží zabít týden před tím, než vás pozve na rande, může to být podezřelé. Jenže to, že Li Ming byla vždy drsná, řvala po ní... to se jí prostě líbilo.
Li Ming měla bohužel naději, že její žena, Ilonka, stále žije, takže být s Irinou by se dalo považovat za nevěru. Proto dostala Irina skvělý plán - dokázat, že je Ilonka skutečně mrtvá a není tak důvod Irinu odmítat. To se dá snadno udělat... Irina sice věděla, že Ilonka nějakým způsobem stále žije, když ale žít nebude, Li Ming bude celá Irinina. Jen bylo třeba zjistit co a jak spáchat.
"Rozhodně musím být u toho, když zemře Milka. Pak snad nebude takový problém se Ilonky zbavit. Pomocí mé schopnosti bych měla být schopna vše udělat a bez sebemenšího podezření."

***

Všichni dospělí, ke kterým se přidal i rozbolavělý Dorado, šli společně se speciální jednotkou k domu, kde se ukrýval Milka. Děti, aby nebyli v nebezpečí měly vlastní pestrý program. Dívky letěly do Londýna na nákupy a chlapci dostali nové hry na počítač, takže byli všichni dostatečně zabaveni. A jelikož vše zařizoval Andrew, děti se vůbec nedivily.

Nancy i Hani byly navíc tak šikovné, že si půjčily bez dovolení peněženku Andrewa, díky čemuž mohly mnohonásobně překročit hranici peněz, kterou jim jejich taťulda povolil utratit. Takže množství sukní, šatů, halenek, bot mnoha druhů a všemožných šperků bylo tak ohromné, že musely na pomoc s nošením zavolat několik speciálně školených asistentů. Nakonec se ale vše do letadla krásně a pohodlně vešlo, takže dívky mohly v klidu letět zpět do Říma. A zítra samozřejmě se těšily do Paříže, kde hodlaly utrácet ještě mnohem víc peněz, které opět budou s nejvyšší pravděpodobností z peněženky Andrewa.

***

Felix několikrát v řadě prohrál na plné čáře a Jina to lehce překvapilo. Felix ve hrách bývá lepší než on. Proto se na něj ustaraně podíval a zjistil, že Felix se na něj již nějakou dobu dívá. "Potřebuješ... něco ?" Zeptal se proto Jin, ale Felix neodpověděl, jen trochu zrudnul a opět se soustředil na hru. Jin to sice nechápal, ale on od určitého bodu ve svém životě celkově moc nechápe lidské chování, takže tohle pro něj byla vlastně relativně normální situace.
Po několika minutách hraní však začal Jin opět neskutečně rychle a snadno vyhrávat, až se mu to zdálo podezřelé. Jenže tentokrát, když se otočil na svého kamaráda, se stalo něco, co rozhodně nečekal. Felix byl k němu mnohem blíž, než předtím a zřejmě čekal, než se Jin otočí jeho směrem. A když tak udělal, políbil ho.

Felix se již několikrát za svůj život líbal, avšak pro Jina byla toto premiéra. A ten výbuch emocí a prazvláštních pocitů ho ovládl natolik, že démoni v něm začali dělat problémy a on tak po chvíli omdlel. Naštěstí ho ale Felix zachytil předtím, než spadl na zem.

***

Qačaw, Bob, Goel i Seuka byli ve smrtelném nebezpečí. Temné bestie se na ně hnali ze všech stran a šišek nemuselo být dost na všechny. Qačaw házela jednu za druhou a navíc využívala svou sílu paní této říše a doslova vygumovala některé z těch otravných démonských entit. Bob byl na tom s šiškami velice podobně jako Qačaw, jen v tom nebyl tak obratný a někdy bohužel střelu minul. Goel využil svou schopnost mistrně a skloubil ji s bojovou genialitou. Proto když na počátku rvačky jednoho démona odzbrojil, už jen předvídal všechny útoky démonů a pak jednoho po druhém zabíjel jejich vlastními zbraněmi. Seuka nebyla se svou vodní magií nijak účinná, jelikož démoni jí z nějakého důvodu ignorovali. Proto se nechala mírně pořezat, aby mohla stejně jako proti Milkovi použít i proti démonům magii krvavou. Ta byla kupodivu ze všeho nejvíce účinná. Množství démonů ale neubývalo. A to i přes to, že s nimi doslova bojoval malý drak z krve.

"Proč jich je pořád tolik, sakra ?!" Ptala se Seuka Goela. Ten proto chvíli přešel do naprosto defenzivního módu a pomocí své schopnosti zjišťoval dodatečné užitečné informace. Po chvíli úspěšně přišel na to, že démoni se sem dostávají pomocí podivného portálu, který byl připevněn na druhé straně černého srdce této říše. "Vycházejí z portálu, který je na druhé straně srdce." Oznámil proto všem. Zřejmě to byl důvod nepřirozené barvy a vší té korupce. Ta totiž vychází přímo ze srdce samotného.

Všichni se proto pod vedením Qáči, která zakřičela "Halfňú !" vrhli na démony a přes pár šrámů a škrábanců brzy zmasakrovali všechny, takže se dostali až k portálu. Bob byl slušně pořezaný, Seuka ošklivě krvácela ze své rány a Goelova ruka byla plná modřin, jelikož držel moc dlouho zbraň démona v ruce a takové zlo nechává na těle jisté následky. Qačaw začala nedobře vypadající srdce rychle studovat, pak ale smutné promluvila. "Ghe albremt zimbrcufl. Poreld ghe humuso. Henmo titk batadop erzjil poreld, áabeol wepq domin hora nakalovane." [Je příliš pozdě. Srdce je zkažené. Musí být nahrazené jiným srdcem, jinak bude tato říše ztracena.]

Všichni to pochopili. Nikdo, samozřejmě až na Seuku, sice nestudoval podrobně knihy o magii, které se zabývali božskými realitami a dimenzemi. Navíc tyto knihy bývají často nepřesné. I tak ale všichni chápali co Qáčina věta znamená. Jeden z nich se bude muset obětovat, aby zachránil tuto říši a Qáča to nebude. "Lidi... já jsem splnila co jsem splnit měla. Předala jsem Moldymu moc všech svých předků, aby byl ještě silnější a Milku porazil. Nepotřebuji tedy dále žít. Můj úkol byl splněn." Řekla hned tiše Seuka a Qačaw přitom zabila několik nově příchozích démonů jednou šiškou.
"Ne ty bys měla žít. Ty jsi sice udělala vše co jsi na světě udělat měla, avšak jsi ještě mladá. Já jsem již starý a zbytečný. Měl bych se obětovat já." Qačaw opět zničila několik démonů jedinou šiškou. Pak se všichni podívali na již nějakou dobu tichého Boba. Ten v ruce svíral šišku a díval se na dýku, kterou má s sebou pro jistotu Qačaw. Pak se ale stalo nečekaného a v jediném okamžiku šiškou smazal zkorumpované srdce říše a zničil tím i portál démonů a veškerou Milkovu korupci. Zároveň sebral Qáče nůž a bodl se přímo do srdce.

Tím zachránil tuto posmrtnou říši a všechny své přátele. Porazil tak Milku, kterému nakopal prdel jako ještě nikdo. Navíc jeho mysl stále v srdci existuje, takže může Qáče pomáhat s řízením říše a v její nepřítomnosti se o vše starat. Seuka na nic nečekala a začala Boba navigovat jak a co má dělat. Vážně se vyznala ve všem. Bob pak proto pod jejím vedením nechal vyrůst pár dalších stromů zrození. Sice bude několik let trvat, než budou moci tvořit jablka, ale takhle má Gutugon alespoň nějakou společnost a konkurenci a všichni budou moci brzy zpět na náš svět a to ještě rychleji než kdy dříve. Pět stromů jednoduše tvoří rychleji než jeden.

Celkově tedy tímto hrdinským činem pomohl Bob k výhře dobra tak moc, že to ani slovy nejde vyjádřit. Bob, no Bob... jednoduše "Bob ghe antikvariát." [Bob je hrdina.]

***

Moldy a jeho přátelé vedli tým specializovaných mariňáků, kteří byli trénovaní tak, že po všech ohnivých střelách, šílených energických paprscích a ledových krápnících získali jistou imunitu vůči magii, a společně se jim podařilo obklíčit Milkův úkryt. Takto krásný dům by nikdo jistě nečekal jako sídlo padoucha. Byla to obří vila, která z části napodobovala antický styl, avšak zároveň byla velice moderní. A tak čistě bílá... bez sebemenšího náznaku zkaženosti. Při pohledu na dům si každý musel pomyslet, že tak přesně vypadá dobro. Krásná jednolitá bílá nezkažená ničím zlým. Žádná ošklivá barva či hanebná skrvna. Pouze krásná jednolitá, sytá bílá. Jediná špína tedy ležela uvnitř.

"Tak jo... Skupino A, proveďte plán želva oknem nevyskočí!"
Těmito slovy započala akce. Vojáci vtrhli do domu okny, všemu dveřmi i zdmi. Moldy, Li Ming, Irina, Khá, Andrew Kornélie, ani Dorado neotáleli a vešli také. Byla jich jasná přesila, avšak obezřetní museli být i přesto na každém kroku. Milka je sám o sobě velice nebezpečný a Maleval také. Jejich síly spojené dohromady však neviděl nikdy nikdo.
Všichni prohledávali celý dům, někteří šli do druhého patra, někteří do sklepa a jiní zůstali v přízemí. Byli velice pečlivý, než se ozval výkřik ze sklepa. Proto se tam hned všichni seběhli. Jeden z mužů speciální jednotky umíral s proříznutým hrdlem a vedle něj ležela hromádka popela, která byla kdysi jeho kamarád.

Irina všechny odstrčila a bleskovým zásahem se jí podařilo pořezaného zachránit. Ale hromádka popela zůstala popelem. "Ty... jdi raději někam do nemocnice. Nikdy nemůžeme stoprocentně spoléhat na to, že mé schopnosti jsou všemocné." Vyhnala ještě může Irina a pak se pokračovalo. Na dveřích ke sklepu bylo krví latinsky napsáno "Kdo vstoupí, skončí v pekle." což mohlo být samozřejmě úsměvné, avšak fakt, že za dveřmi se nacházel obří temný ohnivý portál vedoucí zřejmě do pekel nikomu úsměv na rtech netvořil. "AZBESTAN!" vykřikla pak znenadání Kornélie. Povšimla si, že v rohu místnosti ležel bezvládně její crush. Proto ho společně se členem speciální jednotky odnesli do obývacího pokoje, kde ho položili na gauč a okamžitě volali záchranku. Známky života jevil, avšak od pohledu na tom nebyl dobře. "To je tak, když máte crush na vraždícího psychopata" poznamenala Li Ming a poté se otočila na vojáky: "Skupino A, skupino B... zůstanete tady. Pohlídáte tento portál a zabezpečíte oblast. Kornélie přebírá vedení. My půjdeme dál. Asi lezeme do pasti, avšak pokud ho neporazíme teď, tak nikdy." Zavelela a Moldy se usmál nad jejími skvělými vůdčími schopnostmi. Věděl, že post prezidentky si jednoduše zasloužila nejvíce ze všech a opravdu často ho o tom přesvědčovala. "Tag jo, jteme na do. Já putu prfní, pag Irina. Kdybi se ňeco sdalo, abi mně mochla sachránit. Oztatní jtěte jag cete." Prohlásil pak pan Khá odvážně. Vrhnout se vstříc nebezpečí pohlavě potřebuje pořádnou kuřáž a ta mu nechybí.

A jak Khá řekl, tak se i stalo... a tak portálem všichni prošli. Khá, Irina, Moldy, Dorado, Andrew a nakonec Li Ming.

***

Cestovala tmou, drala se kupředu a plavala dozadu. Létala doleva a plazila se doprava. Bloudila temnotou a když viděla světlo, brzy jej pohltila nekonečná temnota. Křičela ticho a dusila se tmou. Ale žila. I když byla fyzicky vysílena, měla plnou energii. Umírala bolestí ač její nervy necítili nic. Uvnitř měla temnotu a temnota byla kolem ní. Mnohé dny. Možná týdny, měsíce. Nevěděla jak tu funguje čas a zda tu vůbec je. Jednou počítala vteřiny. Skončila u 3 dnů. Asi počítala trochu rychleji. Plula, běžela, létala, kutálela se. Nic neviděla. Nic necítila. Ale bolest byla nekonečná.
A pak... světlo. Zářivé, obří, nekonečné, nehasnoucí. A vydala se za ním. Protože v duši měla jedinou myšlenku - musí zpátky za Li Ming.

***

1882 slov ~

Opět to dost trvalo, na druhou stranu kapitola je relativně dlouhá a řekl bych i dost napínavá a děje se v ní dost.
Napište mi, prosím, vaše názory na tuto kapitolu a případně co se vám líbilo a nelíbilo. Také budu rád za názory o současné situaci, do které se dostal Moldyteam.

Jinak se jako vždy omlouvám za případné chyby. A snad mi příští kapitoly nebudou tak trvat, ale jak se znám... budou.

Seph