"Nechci otravovat... ale... už tam budem ?" Ptal se Bob Qáči asi dvě minuty poté, co vyšli na sebevražednou záchranou misi Qáčawiny posmrtné říše. "Hi, qwopr fg znzh zoassn myxbu qakadui. Ç klupep wefh, frankort." [Ne, ještě to bude trvat hodně dlouho. A jinak ano, otravuješ.] Odvětila Qačaw a kráčela dál. "Qačaw, Bobe... stůjte !", zvolal chvíli poté Goel Drean,"někdo s námi chce jít."

Kdyby ostatní nevěděli, že má Goel předvídací schopnosti, možná by je trochu rozhodil fakt, že hned co to dořekl se jim na dohled dostala Seuka, která k nim rychle sprintovala se slovy "Nemyslete si, že si tuhle akci nechám ujít." No a jelikož se na sebevražedné akci hodí každá pomocná mrtvola, Seuka byla přijata. "Takže co budeme hrát, aby cesta rychleji utíkala? Co třeba šachy? Umíte šachy? Zvládáte je hrát bez šachovnice a figurek, jen v hlavě? Tak super! První hraju s Bobem!"
"Fjk amfora... hňusfe dhkle ztsl jagka."
[Do háje... tahle cesta bude peklo.] A taky že byla.

***

"Ale, ale, ale... kohopak to tu máme ? Čtyři maličcí červíci mě sem přišli otravovat." Maleval bohužel nestihla dojít do císařské knihovny kvůli dětem, které přišli v pravou chvíli, aby jí zastavili. Mají teď jedinečnou příležitost Maleval nakopat zadek a dospělým dokázat, že děti není radno podceňovat. Nebo alespoň ne tyhle čtyři. Ale podcenit by nikdo neměl ani Maleval.
"Přišli jsme tě zastavit, Maleval. A pokud ti vnější stavbou těla připínáme červy, měla by ses léčit." Odsekla Hani.
"Váš odpor nezmůže proti mé síle nic... a až s vámi skončím, zlatíčka, budete připomínat rozšlápnuté červy."

Nancy raději nečekala na to, než se předvede Mal a započala akci tím, že ze zdi vytrhla svou silou obří obraz papeže Moldyho a postavila ho před děti.
"Chabý pokus o štít, štěňátka." V jediném momentu byl z obrazu popel. Avšak děti již provedli to, co chtěli. Za obrazem totiž nestály čtyři děti jako předtím, ale tři naprosto totožné Nancy vedle sebe. "Už zase tyhle hry ?" Ušklíbla se Maleval a započla ohnivé peklo. Nebylo snad jediné místo v tomto obřím sále, které by nehořelo. Až na strop. Maleval opravdu mistrně útočila a zároveň se bránila létajícím předmětům, které po ní vrhali 3 Nancy. Popravdě předměty házela jen jedna, nanejvýš dvě, ale kvůli naprosto identickému vzhledu a pohybům bylo těžké určit, která z nich je ta největší hrozba, které by se měla primárně zbavit.

"Jine, teď !" Zakřičela Nancy nalevo a po chvíli Maleval zjistila, kde se poslední z dětí skrývalo - na stropě.
Po chvíli ale jak Jin, tak jeden z jeho démonů, který ho na stropě držel, spadli dolu. Jina chytli jeho tři přátelé pořád v podobě tří Nancy a jeho démon spadl přímo na Maleval, kterou obklopil svým černým kouřovým tělem amorfních tvarů. "Jak dlouho jí tohle zdrží ?" Z jedné Nancy se stal Felix. "Z říše nočních můr se nikdo nedostal dříve než do patnácti minut... takže chvíli na to, abychom našli dospělé máme."
Děti se rozdělili. Jin hasil místnost a přitom hlídal svého démona, který právě zaneprazdňoval Maleval, té se totiž démon dostal do hlavy a začal jí promítat její nejhorší noční můry. Nancy a Felix šli hledat Moldyho a Li Ming. A Hani hledala taťuldu Andrewa s Kornélií.

***

"Šach mat... ve dvou tazích. Ale zlepšuješ se, to jako jo." Seuka nechtěla být na Qáču zlá. Už jen proto, že jí mohla kdykoliv vykopnout z tohohle posmrtného ráje do pekel. Taky ale věděla, že Qačaw za těch několik tisíc let, co existuje na našem světě měla málo času na to, aby se učila šachy, takže na ní nechtěla spěchat. Taky učit se šachy rovnou bez šachovnice a figurek není zrovna nejsnazší. "Fll... zuqas." [Ehh... díky.] zabručela jen Qačaw a Seuka začínala novou partii.
"Už jsme tady." Řekl ale Goel Drean a tím Qáču zachránil od devatenácté prohry v řadě. "Ano... tohle je vchod k jádru celého světa o kterém nám Qačaw po cestě vyprávěla." Qáča byla již mentálně znavena hraním šachů, takže jen přikývla, místo pořádné odpovědi. Ale kdo by čekal něco víc od Qáči...

"Takže... kdo jde první ?" Bob opravdu nebyl moc nadšený, že musí lézt do černé díry, která divně zapáchala a tekl z ní svítivý sliz barvy podobné plísni. "Já půjdu, ty bábovko." Ozvala se Seuka, odstrčila Boba stranou a vešla do jeskyně. Po pár okamžicích jí již nebylo vidět, jelikož temnota v jeskyni byla stejně jako temnota celé říše posílena Milkovým ďábelským rituálem. "Fuklop xwes ueh dfdhol qalppk dášue. Gý wojhe zui fqasycvó." [Tenhle sliz je něco jako rýma. Má říše je nemocná.]
Už bylo i okem patrné, že se něco děje... něco špatného. A na Qačawině pokroucené tváři bylo vidět jak moc ji to trápí. Nikdo nechce vidět Qáču smutnou. "Tak jo... jdeme i my. Přeci v tom chudinku Seuku nenecháme samotnou!" Prohlásil nahlas Goel a společně se svými dvěma druhy následoval Seuku do temné smrduté a velice nebezpečné jeskyně.

***

"Kornélie, Andrewe ! Potřebujeme vás do... le... COTO ?!" Hani dorazila do Andrewova pokoje a našla tam polonahého Andrewa, který v tureckém sedu seděl na několika lahvích od vína a přitom na tom, co byl kdysi stůl opékal Qáčina šišková másla, která následně pojídala Kornélie společně se sušenkami. "Já... no... dole... Maleval" Hani nevěděla co říct. To co před sebou viděla jí lehce vykolejilo. "Mýval ? Tak toho jsem měla s medem a citrónem. Chutnal jako... kuře." Řekla opilá Corny. Očividně nepochopila závažnost situace. Andrew ale taky ne. Začal si totiž zpívat podivnou Švýcarskou koledu o mývalech a Hani naprosto ignoroval.
"No... tak snad Moldy a Li Ming jsou v přijatelnějším stavu... jinak nevím." Ukončila tuto výpravu Hani a běžela zpátky dolu k Jinovi, který stále ještě hasil a uklízel vše, co Maleval zničila.

***

Felix s Nancy mezitím hledali v ulicích Říma Moldyteam, který se poklidně a v dobré náladě vracel z divadla. "Felixi... vím, že není vhodný okamžik, ale mohli bychom se na chvíli zastavit ?" Nancy si potřebovala oddychnout a také promluvit. "O co jde ?" Felix sice věděl, že je tlačí čas, ale nějaký čas pro svou nejlepší kamarádku zvládne obětovat. "Teď když jsme sami... což se tak často nestává..." Nancy to protahovala, což Felixovi přišlo kvůli tomu, jak si byli blízcí dost zbytečné, a také to bylo v tuto chvíli plýtvání časem. "Nechoď kolem horké kaše, Nancy..." Tlačil na ní proto mírně.

"Víš... " Nancy se zhluboka nadechla a následně ze sebe vychrlila rychlostí světla : "mocsemilíbíšamyslelajsem, žebychomspolumohlichodit... pokud chceš." načež se Felixe rychle snažila políbit. Ten jí od sebe ale jemně odstrčil. "Nancy... upřímně... překvapila jsi mě. Tohle jsem nečekal. Opravdu ne. Avšak bohužel s tebou nemohu chodit, protože... líbí se mi totiž někdo jiný. Ale... neznamená to, že tě nemám rád, protože to mám. Opravdu moc. Ale jako kamarádku" Felix se jí snažil odmítnout jemně, neposlat jí do háje ani nic podobného. Nancy se bohužel ale i tak rozbrečela. Aby jí její crush poslal do Friendzone? To skutečně nečekala. Doufala, v jinou odpověď.

"Takže Hani... že?! J-já ji zabiju..." Mumlala rozzuřeně přitom, co plakala a ruce zatínala v pěst. "Není to Hani... ale Jin." To Nancy úplně zlomilo, jelikož to její šance definitivně zničilo. Plna zufalství poté vyrvala pouliční lampu ze země a mrštila s ní o zem. Zřejmě si to ani v afektu neuvědomovala. "Já..." chtěla ještě něco říct, avšak nakonec to vzdala a stále plačící utekla do temných uliček Říma.
Felix si tiše povzdechl a šel dál hledat Moldyteam. Nancy teď potřebuje chvíli času aby si urovnala v klidu myšlenky. "Snad se jí nic nestane..." Zamumlal ještě tiše a pak už běžel poklusem k divadlu, ze kterého před chvílí vyšli ti, které hledá, jelikož sice je pro něj Nancy důležitá, avšak osud celého světa je teď bohužel primární.

***

"Okey... konečně jste taky tady. Nějak vám to trvalo, ale nevadí. Hlavně že tu všichni jsme a kvůli tomu radioaktivnímu fialovému záření na sebe vidíme," přivítala všechny Seuka, když se dostali skrz vchodový tunel do podivné něco-jako-místnosti v jeskyni. Vše vypadalo jako normální místnost, až na to, že zdi byli ze skály a karcinogenně svítili a ze stropu a podlahy trčeli obří krápníky. Dokonce i okna tu byla. Nábytek, postele, koberce. Všechno. K tomu se všude válelo Qáčino oblečení, hračky a plyšáci. A všemu vévodil obří růžoví poník uprostřed místnosti, jemuž před nedávnem upadl roh a začal z místa, kde by měl mít srdce černat. "Ijoopre baderilpuw fguň. Erdal poník qkl dfdul Milkaiz xuplbut a lgutzoas gy hdetz. Z wer ere rew okoloko... fízl partžuor ww dobromesto." [Musíme pokračovat dál. Tenhle poník je symbol Milkova pokusu o zničení mé říše. A jak to tak vypadá... jeho korupce je rozsáhlá.]
Goel souhlasně pokýval hlavou. "Ano, jeho semínko destrukce rychle roste, ale máme stále čas, mnoho času. Zastavíme ho, neboj se, Qáčo. Vážně se nemusíš strachovat. Každý krok musí být pro tebe šokující a čím dál jsme, tím horší to je, avšak... nemusíš se bát. Chápeme důležitost této situace... rozhodně nic nepodceníme a tvou říši, tvé přátele a všechno ostatní na čem ti záleží zachráníme." Qačaw byla ráda. Sice skoro plakala kvůli tomu, jak obludně tu vše kvůli Milkovi vypadá, ale byla opravdu šťastná... kvůli čemuž také skoro plakala. Měla nejen tady, ale i na Zemi spoustu přátel a ti jí nikdy v ničem nenechají samotnou. Ví, že se jí vždy zastanou a pomohou jí vždy, když to bude potřebovat. Proto všichni otevřeli červené dveře na konci jeskynní místnosti a šli další temně fialovou průrvou, z jejichž stěn na všechny kapala hustá horká fialová tekutina. Zbývá jim už jen málo a dostanou se k jádru celé říše. A tam na ně čeká Milkovo zlo.

***

Felixovi se naštěstí úspěšně podařilo všechny najít a vysvětlit jim, co se stalo a že je nutný jejich okamžitý návrat. "Díky, Moldy, za krásný večer. To představení jsem si opravdu užila. Ale příště se půjdeme někam odreagovat až budou všechny problémy vyřešeny." Poděkovala ještě Li Ming cestou k paláci. Opravdu si dnes mohla oddychnout a všechny starosti hodit za hlavu. O to horší byl ale jejich návrat, při kterém dali prezidentce pořádně do držky.
Když se ale všichni dostali k paláci, někdo na ně čekal. "Kto to jhe ?"
"To je Gertrůdka... já jí vyřídím." nabídl se Dorado, který se na tento souboj těšil celý život. Nemrtvá nadřízená, která je ovládaná dcerou jeho úhlavního nepřítele. Zní to šíleně a šílené to je. Ale tu mrchu chlupatou chtěl nakopat již dlouhou dobu a nic ho v tom nezastaví.
"Dobrá, pojďte všichni se mnou zadním vchodem." Zavelel proto Moldy a Dorada nechal s Gertrůdkou, která hlídala hlavní vchod, samotného. Měl samozřejmě o Dorada strach, ještě aby ne. Rozhodně nehodlal připustit to, aby mu ho nějaká tlustá a chlupatá obluda sebrala, avšak Dorado si je dobře vědom svých schopností a Moldy navíc chápal to, že tento souboj je pro jeho přítele velice důležitý.

"Tak jo ty tlustá prasnice...," Dorado připravil své světelné zápěstní čepele a stejně tak Gertrůdka Chlupatá před ním,"Jdeme na to."
A v ten moment, co se jejich čepele poprvé setkali a jejich nebezepečný duel započal, se Maleval konečně dostala z říše nočních můr a dostala ze sebe Jinova démona. Jin si toho všiml až v tu chvíli, kdy Maleval utíkala do Knihovny. "Hani, jdi za ní, prosím." Poprosil rychle Jin a následně do něj vletěl zpět jeho démon. Hani tedy na nic nečekala a běžela do obří knihovny a Jin jí po chvíli následoval.

Maleval pátrala po temné knize nezměrné moci, kterou Jin s Hani hledali u oddělení s omezeným přístupem, ve kterém jsou ty nejtemnější a nejnebezpečnější knihy ze všech. Ale tam se kniha nenacházela. Milka si tento plán chystal již mnoho let a tak jako papež dal do přebalu nejhorší kuchařské knihy všech dob tuto knihu, aby se ujistil, že jí nikdo jiný nikdy neotevře. Proto nebyl žádný problém se svých pronásledovatelů zbavit a knihy se zmocnit. "Otec na mě bude pyšný..." Zamumlala Maleval tiše a běžela zpátky k hlavnímu vchodu.

Mezitím Moldy, Li Ming, pan Khá a Felix vešli zadním vchodem do knihovny, kde potkali Jina s Hani, kteří začali pátrat i v jiných částech knihovny, ale Mal nenalezli. "Kde je Nancy ?" Zděsila se Hani. Jelikož si musel Felix vymyslet výmluvu, díky které vysvětlí absenci Nancy bez toho, aniž by Jin cokoliv zjistil o Felixových citech k němu, museli dospělí pokračovat v pátrání po Maleval sami. Po chvíli to ale museli vzdát, protože nikde v knihovně nebyla. Rozhodli se proto jít zpět k hlavnímu vchodu.

***

Doradovi se podařilo Gertrůdce useknout ruku, a horká láva z ní vytekla, takže ruku již Maleval nemohla ovládat. Ve zbytku těla ale láva zůstala a tak Gertrůdka bojovala skoro jako by se nic nestalo. Samozřejmě, že narozdíl od ní byl Dorado každou chvíli víc a víc unavený, takže byla šance, že přijde o hlavu vyšší a vyšší, avšak ona měla nově handicap, kterého Dorado patřičně využil. Když se po něm totiž Gertrůdka ohnala, jednou rukou její útok vykryl a druhou se mu podařilo jí useknout hlavu a následně i druhou ruku. Její tělo tak spadlo na zem, kde sebou chvíli škubalo a přitom z něj vytékala všechna láva, dokud se z Gertrůdky Chlupaté temná moc Tycleů zcela nevypařila.
Vítězství ale Dorado slavit nemohl. Když totiž celý udýchaný sledoval Gertrudčino tělo, které se konečně přestalo hýbat, objevila se za ním Maleval. Hluboce se nadechla a vyfoukla z úst modré plameny přímo do Doradových zad. Ty ho odhodily na zem jeho oblečení na něm vzplálo. Maleval tak měla cestu volnou a utekla s obřím náskokem na Moldyteam do ulic Říma za Milkou, který jí již očekával.

***

2193 slov ~

Opět dlouhá kapitola. Nepřekonavá sice můj rekord. K tomu jí chybí nějakých 500 slov, ale i tak je snad dostatečně dlouhá. Sice ani deset tisíc slov nenahradí ten čas, který musíte čekat na každou kapitolu, ale... malá kompenzace to je, ne ?
Nicméně musím říct to, že... skoro každá kapitola trvá tak dlouho, jelikož jí píšu dvakrát. Jednou je to přehnané, urychlené... nemá to hlavu ani patu. Nelíbí se mi to, postavy jsou divné a... celkově není to TO co chci, aby to bylo. Proto musím často většinu přepisovat a měnit, aby to bylo jaké to má být.

Přesto vím, že tato kapitola je nic moc... A proto budu velice rád za každý komentář s názorem a jakékoliv jiné hodnocení.

Omlouvám se za všechny případné chyby.

Seph