Řím se musel vzpamatovat z drsného souboje, který ho silně postihl a zjizvil, ale i z toho, při kterém nebylo spravedlnosti učiněno za dosti. Včerejší den byl opravdu ničivý a každého dříve, nebo později zasáhl smutek způsobený vším tím zlem.
Celý den všude po světě visely černé vlajky a každý člověk na planetě den po masakru uctíval památku zabitých. V mnoha případech to byly i celé rodiny s dětmi a to mnohé šokovalo. Milka se nezastaví před ničím a jeho dcera je v tomto ohledu stejná. Římu vládl všudypřítomný strach, který ovládal každou ulici, každé náměstí, každý dům... i když úplně každý ne.

V některých domech se hodovalo a oslavovalo. Ve světě stále žilo několik přívrženců Milky, kteří o něm nikdy nemluvili jinak, než o "jeho císařské excelenci." Ti se radovali a strach jejich srdce ani mysl nesužoval. A samozřejmě se radoval i Milka. Ten se sice nemohl radovat kvůli četným poraněním jinde, než v posteli, ale oslavoval jak jen to šlo.
No a v neposlední řadě se radovala i Maleval. Její otec se nedověděl o tom, že byla včera pryč a domníval se, že ve všech zprávách, kde se mluvilo o masakru způsobeném Maleval se mluví o něm. Také dostala svého prvního otroka, který jí vždy poslechne bez odporu a vykoná jakoukoliv špinavou práci jeho paní chce. O tom její otec také samozřejmě nevěděl a to jí ještě více naplňovalo štěstím.

***

Smutek vládl i na císařském hřbitově. Ležel kousek za palácem a byli zde pohřbení všichni bývalí papežové v době, kdy to byl ještě papežský hřbitov. V dnešní době se zde téměř nepohřbívá. Za dobu vlády prezidentky Li Ming dvakrát : Pohřeb Štefanie, kočky Ilonky, a teď pohřeb Seuky. Byla to komorní záležitost, které se neúčastnili žádné davy, ale pouze Moldyteam, Andrew a děti a dokonce i Irina. Tu sice smrt Seuky mrzela nejvíc z přítomných, ale více než cokoliv jiného jí mrzelo to, jak nedočkavá byla. Tím totiž zaneprázdnila Seuku a ta proto zemřela. Navíc jí Seuka omráčila a Irina tak Seuku nemohla zachránit.

Po nijak dlouhém pohřbu, který vedl samozřejmě Andrew, se všichni přítomní tiše rozešli každý svým směrem.
Andrew s dětmi si šli dát něco sladkého, aby si zlepšili náladu. Kornélie se k nim přidala a za celý den snědla sušenek tolik, že se zapsala do Guinessovy knihy rekordů.

Moldy s Doradem a panem Khá si udělali čajový dýchánek, ale místo čaje měli vodku. Hovořili o všem možném, zprvu o alespoň trochu logických věcech, čím víc ale vypili, tím větší kraviny z nich vycházeli. "...Milka se dá porazit snadno," začal Moldy s dalším naprosto logickým a bezchybným plánem," stačí si vzít Tabulku hořké čokolády a tím ho majznout po palici." Ostatní souhlasně přikývli, jelikož ten plán i jim zněl perfektně. "Len tetail... Čo toe tabulka?"

Li Ming mezitím zamířila do knihovny, kde hledala další z knih, které jí doporučil pan Khá. "Stejně si tím nejsem jistá. Přežrané hry... To je pitomý název. Snad kniha samotná pitomá nebude." Ale hledat nic nestihla, jelikož jí někdo do knihovny sledoval.

***

Pohřeb byl sice konec těla Seuky, ale nikoli konec její duše. Ta je volná jako vítr, svobodná jako Amerika a někde daleko od všech starostí světa... nebo ne ?

"Co myslíš ? Vzbudí se už, nebo do ní máme kopnout ?"
"Zw... Oqsl ko aghj xmraful tejhuo črullí. Qaw fghjkl pe fó šněšni."
[No... Měla by se vzbudit každou chvíli. Ale přesto do ní kopnu.] No a jak řekla, tak se taky stalo. Její kop byl jako každý Qáčin kop pořádně šiškózní a Seuka tak neměla úplně nejpříjemnější první probuzení po smrti. "Kdo se to opovažuje?! Nechte mě se vyspat... já
... počkat... kde to doháje jsem?" Seuka byla přenesena do Říše za Duhou s poníkem a zjištění toho jí trochu vykolejilo. Postupně si vzpomněla na poslední momenty svého života i na to, jak umřela. "Parchant jeden... můžeš mě nějak přenést zpátky na Zem, abych ho zabila? Tentokrát doopravdy. Dokud je slabý a unavený. Jeho staré kosti prasknou pod náporem mé síly a já ho změním v nicotný prach." Qačaw jen tiše zavrtěla hlavou. Pak začalo vysvětlování. Už zase.

"Možné to není, dokud nevyroste nové jablko oživení na stromů zrození a to trvá... uhm sto let." Vysvětlil Bob, který zůstal věrným pomocníkem Qáči i po smrti. "Ukažte mi ten zázračný strom." Řekla Seuka a zvedla se ze země, přičemž si začala prohlížet okolí.
"Pae hjjue. Swepo !" [Jak chceš. Jdeme!] Zavelela Qačaw, ale Seuka zahlédla Goela Dreana, jejího velkého idola, takže hned utíkala za ním, což byl úplně opačný směr, než ten, kterým je strom zrození. "Hned vás doženou, jen si skočím pro autogram!" Zakřičela proto Seuka, která očividně Goela svým příchodem dost vyděsila. Nicméně i tak samozřejmě autogram dostala a Qačaw s Bobem na cestě dohnala.

***

"Hm... Takže když jsi se tu po velkém třesku zrodila, ten strom už tu byl a pokaždé, když jsi svou říši upravila on zůstal na stejném místě ?" Ptala se po cestě a Qáča přikývla. "Musí to být bytost, která vznikla před třeskem a přežila ho. Její síla v určitém spektru převyšuje i tu tvoji... a to jsi paní celé jedné dimenze." Bob musel uznat, že Seuka ví o čem mluví a je opravdu moudrá. I tak je ale mrtvá.

Po chvíli už ke stromu dorazili, Seuka si ho velice pozorně a detailně prohlížela. "A ta jablka rostou pořád... ?" Nemusela ani otázku dokončit a už se jí dostalo odpovědi "Cipř. Fhuňkl q dšgš pozitudhúew kvelrí." [Ano. Pořád z toho stejného místa.]

Seuka se zamyslela, přišla kousek blíže ke stromu a začala prsty přejíždět po jeho kůře na kmeni. "Co to sakra dělá ?" Zeptal se Bob Qáči, ale ta netušila stejně jako on. Po chvíli tohoto detailního, intimního zkoumání sáhla Seuka pro nůž, napřáhla se a i přes zděšený výkřik Boba do stromu svůj nůž zabodla.
Celou Říši za Duhou s poníkem zahalilo husté, oslepující bílé světlo.

***

"Ukaž se ty slídile slizká !" Zakřičela Li Ming. Byla trochu vyděšená, že jí někdo sleduje v knihovně, kam nikdo nikdy nechodí. "Prosimtě klídek, to jsem jen já." Zpoza regálů se vynořila Irina. "Ah... Aha. Co tu děláš ? Chceš pomoct najít nějakou knížku ?" Irina rychle zavrtěla s úsměvem hlavou. "Přišla jsem ti něco říct. Dvě věci, přesněji."

Li Ming si povzdechla. Jak tak Irinu zná a to jí téměř vůbec nezná, bude to jisto jistě kravina. "No tak povídej..." Pronesla nakonec a očima více, než Irinu sledovala všechny názvy knih na přebalech a pátrala po těch Přežraných hrách.
"Tak jo. První věc. Dneska ráno přišel posel z Chrodimi. Do výcvikového centra dorazili tři nadané děti ve věku od čtrnácti do šestnácti let. Když je budou cvičit tam, nebude ten výcvik tak efektivní, jako kdyby proběhl tady a kdybychom ho vedli my. Myslím, že bychom je měli vyzvednout a sami trénovat, aby nám byly co nejdříve a nejlépe schopny pomáhat." Vyhrkla Irina rychle. Často mluvila rychleji, než většina normálních lidí. A často také poslední dobou brala osobní dopisy pro Moldyho a Li Ming, sama si je četla a následně spálila. Byla pak důležitá, jelikož jako jediná znala jejich obsah. Pokud ho nezapomněla. "Dobrá... domluvíme se s ostatními a další kroky podnikneme poté. Co ta druhá věc ?" Tentokrát se Li Ming zadívala přímo na Irinu a trochu jí zarazilo to, jak rudá byla.
"Uhm... No... Jo, tohle. To... Jen nápad. Jen jestli bys..." Irina se zasekla. Když se pak opět rozpovídala, mumlala tak rychle a tiše, že jí nebylo téměř rozumět. Li Ming ale všemu rozuměla. "... Jestli bys se mnou někdy nechtěla někam na rande."

Hned poté Irina rychle a stále celá červená odběhla z knihovny, ve které nechala prezidentku, která nevěděla co si myslet a co říct. Byla kvůli tomuto návrhu opravdu hodně zmatená a chování Iriny jí upřímně udivovalo.

***

Když po nějaké době světlo zmizelo, stáli Seuka, Bob a Qačaw před stromem zrození. Ten se ale změnil. Větve se zkroutili a spadané listí se ve vzduchu vznášelo tak, že vše bylo ve tvaru podivného obličeje. "Ó, mocný !" Začala Seuka a klekla si na zem. "Znáš naše úmysly a víš, že jsou dobré. Splň proto své poslání!" Qačaw ani Bob opět netušili co se děje, ale raději si také klekli na zem. Hned poté byli oba ještě o trochu více překvapeni. Strom totiž odpověděl. Hlubokým a temným, ale zároveň magicky příjemným hlasem. "Gutugon svůj účel vždy plnil. Jablka tvořil a kdyby někdo zámek odemkl, jako ty, přání by plnil." Seuka se hlasitě zasmála. Věděla, že musí být milá a zdvořilá, zároveň ale troška drzosti nikdy neuškodí. "Tvorům jiným stačí týden na vytvoření jablka. A přání plní každému, kdo projde okolo. Radím ti dobře, abys dělal co máš, můžeš totiž ztratit význam..."
Gutugon se zamračil. "Gutugon na to zvyklý... Ale abyste věděli, jak zlatý je... za týden tu budou tři jablka. Poté ale opět jedno jablko za sto let. Gutugon není zbytečný. Není a nikdy nebude!"

Seuka o těchto prastarých tvorech kdysi četla a slyšela o nich už jako malé dítě pohádky. Když o nich někdo pravdivě a s úmyslem zničení prohlásí, že jsou zbyteční, nebo že pracují jinak, než by měli a uměli, zemřou. Jinak jsou ale nesmrtelní. "A také pro každého jedno přání... ano, ano. Gutugon je moc hodný, že tohle dělá sám od sebe. Tak mluvte, mluvte, dokud má ještě náladu." Bob začal tleskat. Seuka opravdu ví co dělá a inteligencí jí předčí jen málokdo. Tenhle strom nebyl jen nějaký super strom. Byl to super super mluvící strom, který je líný a drzý. A Seuka to hned věděla. "Dobrá... Mé přání je, aby se na můj rod... Na rod Midleů nikdy nezapomnělo." Strom se zasmál.

"Mé přání... chtěl bych, abys poslal Kornélii tam dolů vzkaz. Milý vzkaz. O tom, že vím, že mě milovala a já to hned poznal a ten cit jsem opětoval. Ale teď by si měla najít někoho jiného. Zaslouží si být šťastná." Qačaw chtěla poznamenat, že Kornélie nikdy k Bobovi nic necítila, ale raději nechala Gutugona se zase děsivě zasmát, aby s přáním došla řada na ní. "X zhu úu pqpqpq... Dklnuoz calc, uíí Ilonka okomorka ?" [A teď mé přání... Řekni mi, je Ilonka naživu ?] Tentokrát se strom hned nezasmál a nejprve odpověděl "Ó ano... To je. A brzyyy..." Zasmál se až poté.

Když všichni tři od stromu, který se opět změnil do normální podoby, odcházeli, měli vskutku důvod se radovat. Každému se splnilo přání a k tomu budou mít za sedm dní tři jablka oživení.
Ale Qačaw musela stále přemýšlet nad tou odpovědí. S Ilonkou se má brzy něco stát, ale co ví jen ten proklatý, vysmátý strom...

***

1725 slov ~

Rád říkám : "Po každé velké akci musí být klidnější kapitola." Nicméně jak vidíte... Až tak klidná ta kapitola být nemusí.

Doufám tedy, že se Vám nová kapitola líbí i když opět trvalo relativně dlouho, než se tu objevila. Dvakrát se zjevili tři nové kusy, které zatím nejsou téměř vůbec důležité, ale v dalších fázích příběhu mohou být velice důležité.

Omlouvám se pro jistotu jako vždy za všechny případné chyby a snad se uvidíme zase u další kapitoly (než vznikne budeme v důchodu).

Seph