Pomalu, ale jistě se dostáváme do hvězdného finále. Ještě Vás čeká relativně spousta kapitol, ale rozhodně jsme za polovinou a nyní jedeme do závěrečné čtvrtiny knihy.
Mám nějakou zvláštní potřebu se tu o tom rozepsat, takže... tahle knížka pro mě znamená opravdu hodně a celkově svět plesnivé boty, který v sobě zahrnuje více děl a bude zahrnovat ještě více v budoucnu, je to největší, čeho jsem asi kdy dosáhl. Proto vidět, jak se děj pomalu a to stále dost pomalu, ubírá ke svému konci je pro mě dojemné a citově silné. Nevím jak to cítíte vy, ale já se vždy vcítím do jednotlivých postav a vše vidím jejich očima a nedokážu žádný ze svých výtvorů nenávidět a tak ani nechci jejich smrt, jejich konec.
Stejně tak nechci konec - smrt - pro tuto knihu a tak se šíleně loudám v jejím dopisování, jelikož čím déle píšu, tím déle příběh žije magický, neukončený a plný skvělých otazníků a neuzavřených větví děje, které jsou tak krásné, když nejsou pevně uzavřené. Protože fantazie a množství různých zakončení jsou tisíce a tak vybrat jeden zabíjí ostatních devět stovek dalších možných pokračování je pro mě prostě... hrozné.
Toto berte jako omluvu za pomalé vydávání kapitol a to i těch nadcházejících.
Děkuji za vyslechnutí mých keců.

***

Milka dorazil do Šiškova, na místo, kde ještě před nedávnem stála Maleval, jež na něj čekala a následně bojovala proti značné přesile. To, že ji zde nenašel, ho velmi znepokojilo a rozhlédl se důkladně po okolí.

Poznával spálený strom, který využíval při trénování své dcery. Měla spálit veverku na něm, ale takto to bylo stejně efektivnější. Jen tím zjizvila zdejší zemi, ale o to se již před jeho dcerou postarala jiná rodinka.
Musela to být krásná vesnice, pomyslel si. Dokud z ní nezbyly jen ohořelé zbytky rozpuštěných zdí a sem tam nějaká spálená prkna. Opravdu krásná. Kolem rybník a to špičkový, hustý lesík s takovou klidnou atmosférou lesa, kterou ani amazonský prales nemá. Domky se zde budovali moderní a nové a tak se zde muselo žít skvěle.
Do Říma to je kousek, ale zároveň jste mimo hluk světové metropole a v relativním klidu. "Jo, muselo to tu být... skvělé." Zavrčel Milka a nakopl kus ztuhlého magmatu, který tu, jak poznal, využívala Maleval.

"Takže... já si hrál v Japonsku s Midlei a Moldy započal partii se mnou tím, že sebral dámu. Ale dokud stojí král a několik pěšců, není problém průběh partie obrátit..." Milka kráčel pomalým a vyrovnaným krokem k Římu a byl si jist tím, že teď, když je na tahu on, toho patřičně využije.

***

Irina, Andrew, Felix, Nancy, Hani a Jin společně s Maleval, kterou stále omráčenou nesli se dostali do Říma a vyvolali velké pozdvižení, jelikož Irina byla světoznámá jako její sourozenci a také Andrewa, Římského arcibiskupa znal každý. Minimálně v Římě. Nejen jejich očividné spojenectví ostatní překvapilo, dětská společnost byla také relativně nečekaná a některá média následně tvrdila, že jsou to děti Iriny a Andrewa se jmény Hitler, Stalina, Mussolini a Milka.

Největší pozdvižení však vyvolala tajemná neznámá osoba, kterou s sebou Irina nesla. Z té dělali lidé další Irininu sestru, vtělení Satana a další podobné věci, nikdy nic moc příjemného.

Také že Mal nebyla nic dvakrát příjemného.

***

Moldy právě seděl u svého pracovního stolu, kde právě řešil jisté papírování ohledně senátora Efelengera, který očividně bral úplatky v řádu milionů dolarů. Toto se ale nedalo tolerovat. I když na světě byla stovka dalších a mnohem nebezpečnějších problémů, především Milka, menší vnitřní problémy byly ale i tak důležité a jejich úspěšné brzké vyřešení prioritní pro zvýšení vnitřního klidu a morálky, která je třeba k vyřešení větších problémů, kterým je v současné době Milka.
Slyšel zaklepání na dveře a tak celou hromadu papíru odložil vedle sebe. "Dále," řekl klidně a opět se začal soustředit na problém Milku, když ve dveřích viděl Andrewa a Irinu, která nesla omráčenou Maleval. "Co... kdo... mluvte."

Než se ale dostali ke slovu, Maleval se probrala...

***

Zároveň se na kraj Říma dostal Milka a začal rozsévat chaos. První dům lehl, nedlouho poté co prošel, popelem, jako jeho majitelé v něm a okolní nemovitosti požár též zachvátil. Odvážní hasiči a média okamžitě zasáhla a polovina města se běžela na tu událost podívat, což bylo to, co Milka chtěl - klid. Klid na akci. Klid na záchranu dcery. Klid na zabití syna. Klid na krásné rodinné setkání.

Dostal se na Náměstí svatého Petra a na tváři se mu objevil velký nefalšovaný úsměv, když na něm spatřil Kornélii. Ta se tam klidně procházela se svým dobrým přítelem Azbestanem a docela ignorovala požár narozdíl od ostatních, jelikož měla oči jen pro svůj doprovod. Ale Kornélie nebyla jeho dnešním cílem, takže šel dál za svým primárním cílem, který dnes musel povinně splnit.

Prezidentský palác byl propojen s Papežským prostřední budovou, ve které se nacházel vchod do celého areálu. Před vchodem stálo několik mužů se zbraněmi. Když se Milka dostal blíže, muži si něco zašeptali a všichni se na něj podívali. Byli připraveni ho zlikvidovat, kdyby byl nebezpečný, což on byl. Bohužel jejich připravenost nebyla ničím proti jeho schopnostem. Proto vstupoval do areálu paláců a při cestě šlápl na několik ohořelých těl.

***

"Kdo jsi ?" Na Maleval se zahleděl její bratr Moldy a ona k němu vzhlédla. "Milka..." odpověděla ona a hlasitě se zasmála. Moldy se proto zahleděl na Irinu a Andrewa a ti řekli současně "Maleval." načež se z přízemí ozval výkřik.

Moldy okamžitě vstal od stolu, popadl Irinu za ruku a utíkal do přízemí se podívat, co se stalo. Neměl totiž dobrý pocit z toho, že někde uvnitř cítil blízkost svého otce. Děti s Andrewem mezitím zůstali hlídat Maleval, která se celou dobu histericky smála. Dokud jí Andrew netřísknul knihou po hlavě.

Když se Moldy konečně dostal dolů, našel něco velmi nepříjemného, čeho se bál. Byl tam Milka. "Čekal jsem na tebe, synku. Vidím, že sis s sebou vzal i novou kamarádku." Usmál se na Irinu, která pomalu změnila ruku v ostří a připravovala se na souboj. "Víš, jak jsme kdysi dávno vedli spor o ty pitomé botky, které vlastníš ?" Milka se uchechtl a ukázal synovi jeho botu z Japonska, pomocí které konečně může ovládat blesky.

"Je to v háji Irino..." zamumlal ještě Moldy a pak začalo peklo. Irina se sice na Milku rychle rozeběhla a chtěla ukončit jeho život jednou provždy, ale smršť mocných útoků, které na ní Milka sesílal jí udržela na místě. Milka - a to velmi oslabený tím, že musel zabavit Irinu - navíc zvládal klidně porážet i Moldyho a když ho dobře mířenou střelou trefil a omráčil, na nic nečekal a teleportoval se pryč. Irina nevěděla kam, takže se šla podívat na Moldyho, zda je v pořádku. Bohužel po chvíli, když zjistila, kde Milka je, bylo už dost pozdě.

Milka se totiž přemístil přímo před Moldyho kancelář, ve které byl Andrew s dětmi. Na chvíli je zabavil a než se nadáli, byla Maleval i s jejím otcem pryč.

***

Zase tak daleko ale nebyli. Vrátili se zpět do domu na kraji Říma, kde již nějakou dobu pobývali. Milka byl na Maleval neskutečně rozzloben, že se nechala zajmout, ale zároveň vše nakonec pro tentokrát dobře dopadlo, tudíž si nemohl nijak moc stěžovat.
"Potřebuješ asi ještě nějaký ten trénink... a také žádné další sólové akce." Řekl jí, než oba usnuli.

Ale klidný spánek to nebyl ani pro jednoho. Maleval se obávala, že znovu selže a vrátí se do věže, nebo společně s otcem zemře. Milka se bál něčeho docela jiného. Cítil totiž, že do Říma dorazil další hráč. Ten, který přišel již o všechny figury, ale stále se nehodlal vzdát.

A také ve své mysli cítil svého starého nepřítele a slyšel jeho slova, jeho proroctví, které mu vždy, když přišlo tak, jako dnes, nedalo spát.

***

1163 slov ~

Okey... takže ještě jednou se omlouvám za velmi pozdní vydání kapitoly, důvod je nahoře...
Příští kapitola bude možná opět až za nějakou dobu.

Avšak děj se pomalu dostává do finále, jak jsem již řekl a stejně tak všechny dějové linie se postupně spojí do jedné, která brzy vyvrcholí.

+ Omlouvám se jako vždy za všechny případné chyby a překlepy a doufám, že se vám kapitola líbila.

Seph