Irina vyprávěla. Moldy se dotazoval. Li Ming zuřila zlostí. Kornélie se zájmem poslouchala. Dorado nedůvěřivě sledoval. Khá si strkal khámen do ucha.

"Takže... nám pomůžeš porazit Milku, jelikož chceš, aby Valasa a Igor skončili v Říši za Duhou s poníkem... místo toho, aby shnili v pekle, kde by do konce času trpěli ?" Moldy se ptal na poslední otázku a Irina přikývla. "Neboj, stále tě nenávidím, Moldíku. A stále považuji Li Ming za svou úhlavní protivnici... ale má rodina si zaslouží jen to nejlepší. A jestli proto zhebne ten pitomej dědek, tak to překousnu. Jen neočekávejte, že budu extra příjemná, protože předem říkám, že nebudu a každý večer se budu přemlouvat, abych vás nezabila." To všem stačilo. Jestli Irina chtěla to nejlepší pro své sourozence, musela spolupracovat s Qáčateamem. Proto jí mohli ostatní důvěřovat. Snad.

"Takže ty říkáš, že Milka je v Japonsku ?" Optala se poté Li Ming a očividně nebyla nadšená z nového člena týmu. "Ano. Cítím obří sílu, jak vychází z Japonska... taková síla může patřit jedině jemu. Ale cítím i někoho jiného. Více nadaných lidí." Očividně se Irina naučila využívat Rachefovi schopnosti. Aspoň k něčemu tedy byla.

***

"Kornélie, počkej !" O několik hodin později, když Irina odešla z paláce neznámo kam, se Kornelie vydala do knihovny hledat něco o rodině Tycleů. Nicméně někdo jí dohnal. "Co potřebuješ, Moldy ?"

"Jdeš do knihovny." Oznámil jen a Kornélie nechápala kam tím směřuje. "No... jdu."
"Ale nemusíš. Nic moc o mé rodině tam není..." Moldy tiše mumlal a doufal, že mu Kornélie porozuměla.
"Ale já nehledám nic o tvé rodině ale o... počkat... tvé... ty jsi... ty jsi Tycle ?!" Toto prozření Kornélii téměř přivodilo infarkt, takže si do žíly musela píchnout na uklidnění rozmixovanou sušenku.

"Takže... ten dopis psala nějaká tvá příbuzná ?" Moldy mlčky přikývl. "Jen si už nepamatuji to jméno. Začínalo na M, jako jména všech mých příbuzných, to vím. Ale nejsem si jist... stálo tam Mandle nebo Milkshake ?"
"Maleval." Pronesla Kornélie tiše a Moldy ztuhnul. "M-ma... Maleval ?" Zašeptal koktavě a nevěřícně jméno své ztracené sestry a když Kornélie přikyvovala, on už běžel do své komnaty, kde se na dlouhou dobu zavřel se svými myšlenkami.

Kornélie dál stála na chodbě a chvíli zírala za Moldym, jelikož netušila, kam utíkal. Když ale zjistila, že se vracet nehodlá, vyrazila za Li Ming, která právě debatovala s panem Khá. "Už vím, od kud je mi to jméno povědomé." Řekla při vstupu do prezidentčiny kanceláře. "Současný papež šiškatelánců se totiž jmenuje Moldy Tycle." Po tomto zjištění panu Khá povolila spodní čelist, takže na Big Corny čuměl jako vorvaň na pískový hrad na pláži a Li Ming se skoro udusila mateřídouškovým čajem. "Adjfbelmfr... COŽE ?!" Li Ming se rozkašlala, jelikož takový mateřídouškový čaj umí být svině. "Jak jako... se... počkat... Kornélie okamžitě potřebuji vysvětlení." Jelikož toho ani Kornélie moc nevěděla, zopakovala jen, že Moldy se jmenuje Tycle a že dopis psala jeho příbuzná. Také řekla, že když Moldy zjistil, že autorčino jméno je Maleval, začal se chovat divně. "Já g ňemu dojtu a bromluvím z ním." Dívky přikývly a nechaly pana Khá jít k Moldymu.

Před dveřmi Moldyho pokoje ale už stál Dorado, takže Khá věděl, že moc šancí není, aby se dostal dovnitř. "Moldy se zavřel uvnitř a já nevím co s ním je, moc se o něj bojím." Řekl zoufalý Dorado, který již přemýšlel, jak dveře vykopnout. Naštěstí se z místnosti ozval Moldyho hlas. "Kdo všechno stojí venku před těmi dveřmi ?" optal se a Khá mu odpověděl. "Jem já z Doradem." A tak se po chvíli dveře otevřeli, tudíž oba muži mohli dovnitř za Moldym, který hned zase zamknul.

"Musím vám dvěma něco říct..."

***

Na vysoké hoře, na níž je tak těžké vystoupat, že vystoupat na ní se báli i zkušení horolezci, je malé jezírko s průzračnou vodou. Kdo pozoruje pozorně a ze správného úhlu, může si všimnout, že se v jezírku nachází vchod do zatopené jeskyně. Téměř nikdo se neodváží vystoupat na horu, natož pak se ještě potápět do neznámé zatopené jeskyně na ní, někdo to ale udělal. Někdo, koho hnala touha po moci, odhalil, že jeho rodina má v oné jeskyni, která byla chráněna nejen přírodou, ale i mnohými kouzly, tajnou skrýš.

Prolomit ona velmi silná ochranná kouzla nebylo těžké, jelikož Milkova magie byla značně mocnější. Proto se brzy ukázal i v oné jeskyni. Musel chvíli plavat pod vodou, jelikož byla z části zatopená, voda ale postupně ubývala a Milka doplaval do nejsvatější skrýše rodiny Midleů, ve které se již všichni členové připravovali na souboj na život a na smrt. Seuka stála nalevo od svého nevlastního bratra Mingala a jeho mladé dcerky Milat. Napravo od nich stál i Musug VI. se synem Musugem VII. a také zde stál, úplně uprostřed Moder II. otec Mingala, Seuky a Musuga VI.

"Zdravíme tě, Milko. Pro tvé vlastní dobro ti radíme, aby ses oprostil od všech zlých úmyslů a rozmyslel si vše, co chceš udělat." Promluvil Moder a Milka se jen hlasitě zachechtal. "A já vám radím, abyste mi dali tu botu, protože jinak... skončíte takto." Milat držela v ruce plyšového medvídka, avšak ten se po několika vteřinách změnil na hromádku popela u jejích nohou. "Zlý strejda..." Zamumlala proto Milat tiše a zlostně se na Milku podívala. To mu rozšířilo úsměv na tváři.

"Takže ?" Zeptal se ještě Milka a v tu chvíli se celá rodina Midleů pohnula jako jeden a každý z nich se soustředil na vodu z jezera, kterou kolem Milky utvořili velkou vodní past, do které ho zavřeli. Pomalu se ona vodní bublina zvětšovala kolem Milky a její tlak už musel být velice drtivý, avšak Milka jí jedním mávnutím ruky snadno roztrhl.

Pak nastalo ohnivé a vodní peklo.

První obětí byla malá Milat, z jejíž mrtvoly se valil kouř ještě dlouho poté, co jí zasáhnul obří plamen, jemuž se všichni ostatní naštěstí vyhnuli, přímo do hlavy. To ale vyvolalo silné emoce v jejím otci Mingalovi, který poté bojoval s takovou zuřivostí, že si nedával vůbec pozor na vlastní bezpečí. Útočil nejlépe ze všech v tu chvíli, ale stačila jedna slušně mířená ohnivá koule a jeho ignorování všech hrozeb ho dopravilo za dcerkou.

Když to viděl Musug VI. nechal sestru Seuku i otce Modera bojovat a snažil se zachránit sobě i synovi život. Dvě ohořelé kostry leží na dně jezera.

"Z šesti jste zbyli dva... ale stále se ještě můžete vzdát." Vzdát se v tuto chvíli znamenalo to stejné jako bojovat. Milka je hodlal tak či tak usmrtit. "Nebo..." Seuka dělala podobné pohyby, jako minule, když jí Milka potkal. "tě porazíme." Tentokrát jí ale Milka zasypával všemi kouzly co uměl, bohužel pro Milku ji její otec Moder chránil a tak měla dost času utvořit magickou vodní bytost, která vzdáleně připomínala vlka. "Mám čisté svědomí. Měli jste šanci se vzdát a žít..." Milka do několika vteřin udělal s vlkem krátký proces a blížil se k Moderovi, který se rozhodl svou dceru chránit.

"Víte... když mistrně ovládáte oheň i vodu... můžete se dokázat čas od času teleportovat... ne vždy to vyjde, narozdíl od toho, když ovládáte blesk, ale já jsem si jist, že mě, nejmocnějšímu nadčlověku světa, se to vydaří." Milka stál kousek od nich a začal se soustředit k teleportaci za své nepřátele k botě, pro kterou šel.

Seuka viděla něco, o čem se jí nikdy nezdálo. Milka se nabíjel energií, aby mohl provést teleportaci, kterou ve svém životě nikdy neviděla. Nevěděla jen, kam má její nepřítel namířeno. Její otec Moder to však neřešil, sebral rituální nůž ze svatyně ve skrýši a rozhodl se Milkův život ukončit, dokud se z nějakého důvodu soustředí na teleport.

Milka byl ale tak plný energie, že jakmile se ho nůž dotknul, masa energie explodovala a Modera odmrštila na druhý konec svatyně. Byl mrtvý a Milka i s nožem zmizel. Provedl teleportaci.

Nebyl ale nezvěstný dlouho.

Seuka vyděšeně oddechovala a slzy měla na krajíčku. Právě viděla smrt celé své rodiny. A měl následovat i konec posledního člena.

Seuka totiž po chvíli padla k zemi a pod ní se utvářela kaluž krve. Milka využil zbraň, která měla být použita na něj. "Prohraješ... uvnitř to cítíš. Víš, že tě Moldy pora-" Poslední Milkovo kouzlo ten den ukončilo předčasně Seučinu větu.

Její život ale ne. Když totiž Milka spokojeně odcházel z boje jako vítěz, duše všech mrtvých Midleů se zjevili před umírající Seukou a vlétly do ní. Obětovaly se pro ní a předali jí tím všechnu svou životní sílu. Ten souboj nakonec přežila. A teď byla navíc mocnější, než kdy předtím.

A byla připravena se pomstít.

***

1387 slov ~

Jedna z kapitol, která mi trvala napsat asi druhá nejdéle ze všech kapitol je konečně tu!
Upřímně řečeno se mi psala hrozně, jelikož jsem přesně věděl, co v ní chci a tak byla má představivost hrubě zbita do vět a souvětí, které přesně vyhovovali mé původní představě.

Většinou totiž mám představu a kapitola nakonec vypadá úplně jinak. Nechám děj, aby kvetl tak, jak si myslím, přesně v tu chvíli, co píšu jednotlivá slova, že by měl vypadat. U této kapitoly jsem ale měl danou cestu a tu jsem přesně držel a žádnou postranní cestou jsem nešel, ani jsem si nevytvářel vlastní vedlejší cesty.

Proto jsem také s kapitolou nebyl moc spokojený a ani nejsem. Nicméně doufám, že Vám se líbí a omlouvám se za dlouhé čekání a za případné chyby. Snad to bude příště lepší.

Seph