Aneb když hledáte na YouTube "Moldy" a hned po dokumentárním filmu na Vás skočí toto.

***

Andrew s dětmi došel až na kopec Šiškáč. Než ale dorazili do tajné skrýše, hodlal dětem prozradit onu důležitou věc, o které se dříve zmiňoval. "Ta důležitá věc... nom... máte někdo naživu rodiče a víte o nich... něco ?" Andrew byl možná skvělá chůva, ale nebyl jejich rodič, tudíž se musel zeptat. Nemohl je držet od rodičů, bez jejich svolení.

"Moji rodiče jsou mrtví, stejně tak i Jinovi." Oznámil Felix. Andrew se tedy podíval na Nancy. "Uhm... já nevím ani jestli žijí, jak se případně jmenují, ani od kud jsou." Felix byl očividně více informovaný. Pak zbývala jen Hani. "Já rodiče nemám. Jako rodiče většiny z nás i je zabil Milka, nebo jeho lidé."

Andrew několikrát přikývl a poté zavládlo chvilkové ticho, dokud opět nepromluvil. "Tak vám prozradím to, že jsem byl u prezidentky Li Ming... a optal jsem se jí, zda by bylo možné Vás případně adoptovat..." Zavládlo ticho, děti nadšeně očekávali pokračování.

"A možné by to samozřejmě bylo, takže kdybyste měli zájem..." Děti se rozzářili radostí a hned přikyvovali, že chtějí Andrewa jako adoptivního taťku, však kdo by sakra nechtěl ?
"Víte... ženy se mě nějak vyhýbají. Asi proto, že se kamarádím s Qačaw a panem Khá... Nicméně děti asi mít nebudu, ne své. Takže jsem rád, že mohu mít mnohem lepší děti, než bych kdy mohl mít. Že mohu mít Vás."

Jin, Felix, Hani i Nancy byli naplněni štěstím tak, že z nich i trocha přetékala a ta trocha štěstím naplnila i Andrewa. Všichni byli tedy opravdu šťastní a spokojení... a to se ještě nedostali do té supertajné pevnosti pod vodou, kterou Andrew a teď už i ostatní, vlastní a ve které je čokoládová fontána.

***

Byla téměř půlnoc. Temnou nocí procházela žena v barevném kimonu a její zóri při chůzi tiše klapaly. Seuka bylo její jméno. Kráčela ne nijak rychlým tempem do rodinné svatyně - skrytého místa, kde ona a zbytek její rodiny mohl klidně trénovat své schopnosti a neohrožovat tím jejich soukromí. Nikdo o nich dlouhá léta nevěděl a tak to mělo zůstat napořád.

Jenže... někdo se o jejich existenci přeci jen dozvěděl. Jejich vzdálený příbuzný, který se chystal na takovou rodinou návštěvu. O něm ale naštěstí už dávno věděli. Seuka došla k mramorové soše a pomocí své magie otevřela tajný vchod v ní, čímž se jí uvolnila ona cesta do rodinné svatyně. Měla by spěchat, rodina se chystala před Milkou ukrýt, ona avšak věřila, že všechno má svůj čas. Svatyně i když je ochráněna magií, není pro Milku problémem, proto musí rodina Seuky zmizet jinam a všechny rodinné magické artefakty s sebou. Především Gigaplesnivou botu, artefakt, který její rodina střeží už od dob její zakladatelky Midly.

"Zdravím, Seuko." Slyšela náhle za sebou dívka hlas. Stále stála u vchodu - mramorové sochy. Na nic nečekala a vyslala telepatickou zprávu zbytku své rodiny, aby co nejrychleji prchly do bezpečí, že Milka již přišel. Její rodina ovládala jen vodu, většina z nich avšak měla i velmi silný telepatický dar.

"Zdravím, Milko. Co pohledáváš tak daleko od domova?" Seuka uzavřela a zapečetila vchod do svatyně, zatímco její rodina druhým, vedlejším vchodem prchala pryč. "Přišel jsem si vzít, co mi po právu patří. A je mi jedno, jestli až se toho zmocním, to bude od krve mých příbuzných." Milka udělal několik kroků blíže tak, že Seuka mohla konečně zřetelně vidět jeho tvář. Vypadal opravdu staře i když mu tolik zase není.

"Ta bota nikdy nebude tvá. Naše rodina ji chrání po generace a uchrání ji i dnes." Dívka před sebou do země pomocí své zóri udělala jemnou rýhu. Poté spojila své ruce před sebou v úrovni oné rýhy a udělala několik kroužkových pohybů, které Milka nikdy neviděl a připomínali mu nějaký tanec. Rozhodl se sledovat ono dílo magie, které si pro něj jeho vzdálená sestřenice připravila. Bohužel po chvíli, kdy se nic nedělo ho to již začalo iritovat.

"Nemám čas na tvé hloupé představení!" Než se ale Milka nadál, její hloupé představení přestalo být hloupé a nabylo vražedného rozměru. Z rýhy začala tryskat voda a tak, jak Seuka tančila, se formovala do tvaru nějakého zvířete. Několik ohnivých střel oné vodní bestii neublížilo a tak se po chvíli na Milku hnal plně utvořený vodní drak a on netušil, čeho je to právě svědkem.

"No do prdele..." Zaklel bývalý papež a i když to opravdu nebylo snadné, draka roztrhl, takže se všechna voda vylila na zem, strhla Milku a udělala slušnou potopu. Když ale Milka vstal celý mokrý ze země na druhém konci ulice, kam ho voda odnesla, Seuka byla pryč a její rodinná svatyně, do které se po chvíli dostal, byla naprosto prázdná. "Však já si tu botu najdu. Její magie je cítit tak intenzivně, že už zítra ji budu mít."

***

Mezitím, co Milka dorazil do Japonska a poprvé se setkal se svou vzdálenou rodinou, Maleval stále čekala v Římě. Pak ale ucítila podivný tlak v uších a zčernalo jí před očima. "Maleval... je čas." Uslyšela šepot jejího otce. To má být asi ono znamení, kterým ji měl povědět, že má vypustit první bestii.

Nevěděla, jak její otec dokázal na takovou dálku komunikovat, ale věděla, že jeho moc je tak velká, že si jí nikdo nedokáže ani představit. "Ano, otče. Vypustím bestii a vyrazím na místo setkání." Maleval to řekla normálně, takže nevěděla, jestli jí její otec slyšel, avšak to bylo vedlejší. Jen mu tím vzkázala, že jeho plán hodlá dodržet, s čímž on stejně počítal.

***

"Moldy... měl bys přestat s tím alkoholem. Víš, jak mi vadí, když piješ." Dorado právě ležel v jejich společné posteli a sledoval Moldyho, jak do sebe pumpuje vodku rovnou z flašky. "No tak mám žízeň, no." Moldy se trochu s námahou a flaškou a půl vodky v sobě dobelhal k posteli a přitulil se k Doradovi. "Ne, pusa nebude. Jsem uražený." Oznámil Dorado, když viděl, jak se k němu Moldy lísá. "Ale já ci pušinku." Moldy udělal psí oči, ale to na jeho přítele neplatilo. "Dokud budeš pít, žádná pusinka nebude. Táhne ti z ní." Jen ve spodním prádle se zvedl, Moldyho nechal v posteli samotného a šel za panem Khá na návštěvu a přátelský pokec.

Vlastně si s panem Khá nikdy moc nepopovídal, neměl moc o čem. Ale ono se něco najde.
"Nazdárek Khá !" Dorado se neobtěžoval klepat, ale asi měl. Viděl totiž, jak pan Khá drží v ruce nůž od krve. "Ehm... teče ti... to... krev." Ukázal na jeho čerstvou ránu. "Gaždou kabkou krfe sem blíše Qačaw. Čím tříve semřu, tím tříve butu zase z ní." na tváři pana Khá hrál zářivý úsměv.
"Ale zároveň jsi dál od svých přátel, kteří tě mají rádi více, než cokoliv jiného. Jsi dál od všech ostatních... Chápu, že svoji Qáču miluješ, avšak ona ti nikam neuteče a ta láska také ne. O ní nepřijdeš nikdy, jelikož tu lásku mezi vámi jsem zatím nikde ve vesmíru neviděl. Doufám, že můj a Moldyho vztah dosáhne někdy takového bodu, jakého dosáhl vztah tebe a tvé ženy. Jenže když o ní nikdy nepřijdeš, nemyslíš, že je zbytečné vzdávat se přátel ? Když vaše láska bude trvat navždy a jen tak nezmizí, není zbytečné vzdávat se těch přátelství... však lidský život je krátký... než se naděješ, budeš opět se svou láskou. Ke všemu teď tě tvý blízcí potřebují... neobracej se k nim zády kvůli něčemu, co stejně nikdy neztratíš. Jelikož přátele můžeš ztratit kdykoliv." Dorado promluvil hluboko do duše pana Khá. Ten se rozplakal.

"Pjomin, máž prafdu. Butu tu s fámi, Qáča by chtěla, apych se nevsdal a pojoval po važem boku. Aš zenřu, tak zenřu, nemuzím nic uryhlovat, přeci sem tu z vámi a tag nic nepodřebuji. Lázku ke Qačaw cídím celým zrdcem a dak mám flastně jag váz, tak ji pošád u sebe." Pan Khá se toho dne s Doradem velmi sblížil a dovolil mu jeho ránu ošetřit. Dlouho si pak povídali o lásce a Khá dával Doradovi rady do vztahu.

Jejich harmonický dialog o lásce však přerušila Li Ming, která vykopla dveře do jejich pokoje a vypadala vyděšeně. "Nevím a NECHCI vědět, co tu spolu děláte, ale okamžitě Vás potřebuji v hlavním sále. A Moldyho vemte s sebou." S tím prezidentka opět odběhla a jak ostatní poznali, šla sehnat Kornélii.

Dorado rychle odběhl pro stálé ještě opilého Moldyho a pak se s panem Khá sešli před jeho komnatou od kud mířili do hlavního a největšího sálu paláce. Tam již čekala Li Ming se svým mečem a Kornélie. Obě hleděli na hlavní vstup a na něco očividně čekali. Na něco nepříjemného. "Čo še djeje ?" Optal se hned Khá a hledal, kde je Andrew s dětmi, ti ale byli někde pryč.

"Dostali jsme tento vzkaz," Začala Li Ming a vytáhla z kapsy nějaký lístek,"Ve jménu papeže Milky I. vás tímto já, Maleval Tycle, odsuzuji k smrti. Smrt si pro vás přijde v podobě bestie, která Vás pohltí a rozdrtí jednou provždy. Těšit se na ní můžete u hlavního vstupu do císařského paláce přesně o půlnoci." Li Ming vzkaz dočetla a papírek vrátila do kapsy. "To příjmení mi něco říkalo..." Promluvila poté velká Sůša. Všichni se na ni podívali. "Na hřbitově... se bojovalo před kryptou rodiny Tycleů... rychle jsem se o té rodině pokusila něco najít, ale je opředena tajemstvím... doufám, že se dají nějaké informace nalézt ve zdejší knihovně, takže až zabijeme tu bestii... jdeme pátrat." Moldy chtěl ještě něco říct a vypadalo to důležitě, jenže v tu chvíli do hlavních dveří něco silně narazilo.

"Připravte se..." Li Ming tiše zašeptala a na všechny se podívala. Příští náraz dveře vyrazil z pantů a všichni tak měli výhled na asi tři metry vysokého muže bez vlasů. Jeho pleť byla černá, ale ne, že by byl černoch, jehož kůže by byla spíše hnědá. Tento měl kůži černější než uhel. Jeho oči byli rudé a všude po těle měl naběhnuté žíly, které pulzovaly.
"To bude ona bestie..." Konstatovala Kornélie a vyslala ze svého těla silný magický proud.

Obří černý muž ho ale absorboval a nic se mu nestalo. Moldy po něm proto začal štřílet jednu plamennou střelu za druhou, ale ani ty na muže nepůsobili. Khá proto vyzkoušel khámeny, jež ho trochu škrábli a dále několik šišek, ale muž očividně byl imunní vůči magii. Li Ming s Doradem proto na nic nečekali a na muže se rozběhli s mečem a zápěstními světelnými meči. Muž ale jakoby předem věděl, kam bude jaký výpad směřovat a tak se všemu snadně vyhnul a po chvíli k zemi srazil jak Dorada, tak Li Ming. Následně se napřáhl a když to vypadalo, že svými ostrými drápy rozpáře prezidentčino břicho, stalo se něco docela jiného.

Bestie bolestně zavřeštěla a bezhlavá padla k zemi. A za ní stála postava.

"Irina... "

***

1739 slov ~

Nejdelší obyčejná kapitola, co kdy byla a druhá nejdelší ze všech. Wowoeoeowow !
(20. kapitola byla speciální a úmyslně dlouhá, takže tu do "obyčejných" kapitol nepočítám.)

Potřebuji akutně názory na Seuku... na Andrewovu famílii... na bestii a na příchod Iriny a co si myslíte, že bude v jaké dějové lince pokračovat.

+ Omlouvám se za případné chyby, obávám se, že budou.

Seph