... ta doufala, že se její plán povede.

***

V Madridu se odklízeli sutiny bývalé katedrály. Byla to těžká práce a opravdu na dlouho, katedrála byla dominantou okolí a velmi významnou budovou, která zde stála již celá staletí. Obří, nezlomená. Jednoduše stará, velká a významná budova. Takové se odklízejí vždy opravdu těžko.

Nicméně dobrovolné dělníky, kterých se tu shromáždily desítky, možná i stovky, nehnalo kupředu jen vědomí toho, že to je nejznámější Španělská katedrála. Je potřeba jí obnovit, díky čemuž se Španělsko opět pozvedne nad ostatní provincie světa a bude jednou z nejdůležitějších a nejvýznamějších.

Kupředu je hnalo i něco jiného. Zatímco první důvod byl nesobecký, pro všechny obyvatele Španělska a všechny zdejší šiškatelánce, ten druhý byl čistě sebestředný. Pod katedrálou Svaté šišky Borovice černé v Madridu dle legend ležel obrovský poklad. Když tedy dělníci odhrnou všechny spadané sutiny, nikdo si ani nevšimne, že začnou kopat do země a v podzemním komplexu katakomb začnou pátrat po pokladech.

Jednou z dobrovolných dělníků byla i Vidomína, studentka práv, která na tom nebyla finančně nejlépe a místo brigády se rozhodla vykrást katedrálu. Již druhým týdnem tu pomáhala, práce šla pomalu, ale přeci jen byl znatelný každý den odklízení.

Vidomína stejně jako ostatní ale nechtěla přijít o poklad a tak nedaleko katedrály i spala. Hlavně, aby se nikdo sám do podzemí nedostal a všechno neukradl pro sebe.
Mnoho dobrovolníků hlídalo dnem a nocí všechny ostatní, Vidomínce se i přes to podařilo její poklad najít a získat jen a jen pro sebe.

Jednoho dne totiž nalezla krásný velký rubín a samozřejmě si ho nechala jen pro sebe. Ten den se dobrovolníci dostali už k původní podlaze katedrály. Leželo na ní několik mrtvých těl. Igor, který náramně zapáchal na desítky metrů. Qačaw, jejíž hlava se nenašla. Titanius Marlenka, nedaleko něj i podivné tělo, které se podobalo Kornélii, jenže ta je přeci naživu, tím pádem to musí být někdo jiný.
Poslední dvě nalezená těla patřila Valase a její sestře Irině. Irinina hlava ležela několik metrů od jejího těla a onen rubín se zase válel kus od její hlavy.

Vidomína ho popadla a schovala. Nikdo nic neviděl. Pro ten den i když bylo jen poledne a velká šance, že již dnes se ostatní dostanou do podzemí, s prací skončila.

Vrátila se domů s tím krásným velkým rubínem a okamžitě ho začala zkoumat. Musela se ujistit, že to není padělek. "Vidomíno..." uslyšela po chvíli prohlížení tichý hlásek. "Kdo je to ?"

"Jsem tady... v rubínu..." Hlas jí odpověděl. "Jak jste se tam dostala, paní ?" Vidomína si byla jistá, že nic nepila, tudíž to musel logicky být magický rubín a za takový je ještě víc peněz. "Podívej se blíž... ještě kousek blíž." Vidomína si rubín skoro tiskla na oko, ale stálo to za to. V onom rubínu, hluboko uvnitř, bylo něco krásného. Všechny barvy duhy tu tančili a vše se náramně třpytilo. Vše se točilo a vytvářelo krásné tvary nejrůznějších barev. Bylo to jednoduše krásné a kouzelné.

"Ještě blíž... ať vidíš všechnu tu krásu uvnitř. Ať vidíš mě." Hlásek jí každým slovem jakoby hladil po tváři, nemohla jinak, jež souhlasit a rubín dát ještě blíže. V tom jí ale bránilo oko. "Nůž..." Hlásek zašeptal z rubínu a Vidomína souhlasila. Došla pro nůž, bez zaváhání a známek bolesti si vyřízla oko a rubín si vecpala do volné jamky.

Viděla něco tak překrásného, co si nikdo nedokáže představit. To představení barev, světel a radosti jí zaplnilo a dosáhla nirvany. Její božskou blaženost avšak něco narušilo. "Děkuji... hlupačko." Onen hlas opět promluvil. Tentokrát jejímy ústy.

Další věc, kterou Vidomína uvnitř své hlavy viděla bylo, jak z rubínu vylétla nějaká krásná žena s diamantovou rukou a černými dlouhými vlasy, která jí ale do několika okamžiků rozsekala onou rukou na cucky. Tím Irina zabila Vidomínino astrální já a tudíž získala plnou kontrolu nad tělem. Nad jejím novým tělem.

***

"Takže teď zkusíme teleportaci, dobrá ?" Moldy a Kornélie opět trénovali a papež své velké sušence očividně velmi důvěřoval, když už takhle brzy zkoušel teleportaci. "Dobrá... takže si představím kde chci být a pak ?" Big Corny se ničeho nebála.

"Pak necháš blesky, aby procházeli tvým tělem. Nebudeš žádné vysílat mimo i když se to může na začátku stát. Když ale žádné nevyšleš, po nějaké době se nabiješ takovou energií, že ta pouhá myšlenka na ono místo tě na něj přenese. Musíš tudíž celou dobu myslet pouze a jen na to místo a na nic jiného, nebo dopadneš jako Harry Potter." Moldy vysvětloval a Corny poslouchala a mlčky přikyvovala. "Tak jo... to se zvládne."

Kornélie se postavila doprostřed tanečního sálu, dnes tréninkové místnosti a začala se soustředit na Moldyho kancelář. Nechala blesky, aby se do ní dostali, jenže takový blesk umí být mrcha. Několik jich z ní vylétlo, těžko se udržovali uvnitř. "Těch pár oken se opraví později, pokračuj, Sůšo." Slyšela Kornélie hlas Moldyho, který stál kousek od ní a byl přípraven kdykoliv zasáhnout. Corny dál pokračovala a udržovala v sobě čím dál větší množství energie, chvíli myslela, že vybuchne, což jí připomnělo, že včera nějaký služebník Milky provedl sebevražedný útok s bombou v Paříži. Zabil tím několik lidí a lehce poškodil Eifelovu věž.

Než se nadála, energie v ní překročila limit a ona se nacházela v Paříži, na kterou myslela, když se nabila. "No do šišky !" Zaklela Kornélie a začala se opět soustředit na Moldyho kancelář. "Hele, to je Kornélie, ta hustá pojídačka sušenek !" Křičela nějaká žena. Kornélie jí ale ignorovala, co však zaznamenala byla vůně hamburgerů, která zahalovala celou ulici.

"DEBILNÍ HAMBURGER !" Kornélie tentokrát stála před Burger Kingem v Milánu, kde byla minulé léto. "Tak teďka... to už vyjde."
Vyšlo. Moldy sice zahájil celoplanetární pátrání, naštěstí ho stihl včas zrušit, když na něj spadla Kornélie, která se teleportovala přímo na něj. "No konečně !" Sušenka se radovala a ten velký burger dojedla.

"Tak... takhle se to má dělat, ale už na první pokus. Nicméně... jsi tu a to je důležité." Moldy a Kornélie si plácli a poté už šli oba po svých.

Moldy zbytek dne strávil s Doradem, Kornélie s Li Ming a pan Khá si psal sonety jako obvykle. Celý tým byl vlastně šťastný. I Qáča, která je ze shora sledovala byla šťastná.

A Ilonka...

***

1008 slov (+7) ~

Nová kapitola je tuuu !

Touto kapitolou končí úvod do druhé poloviny knihy, končí úvod do druhé poloviny problémů a nebezpečí, která na naše hrdiny čekají. Kornélie se trénuje stejně, jako Maleval a obě budou vražedné.

V příští kapitole se dočkáte opět více arcibiskupů a adolescentů ve smrtelném nebezpečí. A více Iriny, kterou přeci všichni milujete. Ne ?

Seph