„Severusi! Sakra, Severusi, vstávej!" 

„C-co? Proč...? Co tady vůbec děláš, Minervo?"

„Neptej se a pojď, prosím."

Naléhavost v jejím hlase nešla přeslechnout. Bez dalších slov tedy vstal, v rychlosti alespoň vyměnil své oblečení na spaní za něco víc formálnějšího a s kývnutím na Minervu, která netrpělivě chodila sem a tam po jeho obývacím pokoji, na znamení, že již mohou vyrazit. Šli mlčky a velmi rychle, až si říkal, že kdyby to šlo, tak by Minerva snad i běžela. Musel uznat, že na to, že je již v takovém věku a famfrpál nehraje taky mnoho let, je stále ve skvělé kondici.

„Řekneš mi aspoň, kam to jdeme?" 

„Teď ne, až tam budem, tak to poznáš sám."

Prudce zatočila doleva, což Severus nečekal. Mířili tedy směrem k ošetřovně. V hlavě se začaly honit všemožné scénáře, co se asi tak stalo. Navíc nešlo o běžnou záležitost, jinak by ho Minerva nešla doslova vyhodit z postele a už vůbec by nežádala jeho přítomnost. Spěšně si pročistil hrdlo mírným a tichým odkašláním, ale Minerva přede dveřmi ani nezpomalila. Doslova je rozrazila a v šílené rychlosti jimi prošla v závěsu se Severusem. Došla až k bílé plentě, která je dělila od pacienta. Ta bílá plachta, jak ji Severus nazval, mu bránila v zjištění, kdo je tím pacientem. Minerva však nečekala na madam Pomfreyovou a plachtu rozevřela a kývla na Severuse, aby vešel. 

Jakmile tak učinil, tak si mohl všimnout drobné ženy, ležící na sněhově bílém nemocničním lůžku. Sotva postřehl, že za ním vešla i Minerva a Poppy. 

„Co se jí stalo?" zeptal se zmateně, když neviděl nic neobvyklého, vypadalo to, že normálně spí, jen má trošku světlejší odstín kůže. Poppy s Minervou se na sebe jen podívaly, než odkryly pokrývku z Hermionina těla. Severus vytřeštil oči.

„To... Jsou popáleniny?!" zeptal se sice naprosto zbytečně, ale tak pro jistotu, kdyby špatně viděl.

„Ano, Severusi. Nejspíš sis všiml, že Hermiona teď několik dní nebyla nikde k nalezení. Víš, někdo ji unesl. Myslíme si, že za to může jeden nechycený smrtijed, který Hermioně už dřív vyhrožoval a nejspíš ji dostal. Ty popáleniny vypadají, jakoby jí někdo od pasu dolů ponořil do rozpáleného oleje. Vypadá to jako nějaká příšerně bolestivá pomsta. A Poppy našla známky pohlavního styku, tak mě napadlo-"

„Ne, Minervo, s Hermionou jsem spal napoledy tři a půl roku zpátky." zastavil její proslov dřív, než vůbec dopověděla, co chtěla.

„Takže ji i znásilnil." konstatovala Poppy s přikývnutím.

„Co nám ale nesedí, je to, že ty popáleniny by byly mnohem horší, jenže styl opravdu vypadá na olej a taky, jak se dostala zpátky sem?"

„To vím asi já. Hermiona ovládá bezhůlkovou magii, mohla tak aspoň chvíli odolávat teplotě toho oleje a pokud by kolem sebe nashromáždila dostatek energie, mohla se zvládnout přemístit, ale to netuším. Nevím, jak moc je v tom dobrá. Viděl jsem to u ní jen jednou, když mě od sebe odstrčila po tom, co jsem ji políbil a ona už veděla, že mám přítelkyni a-"

„Cože?! Severusi, ty máš přítelkyni?! Jsi ty vůbec normální?" vyjela na něj Poppy a nebýt toho, že se Hermiona na lůžku pohnula, nejspíš by ošetřovna měla na starost ještě dalšího profesora.

„Tak proto tě ani nezarazil fakt, že ji někdo unesl, ne, ty sis nejspíš ani nevšiml, že zmizela. Idiote." mumlala si pod nosem Minerva, ale Severusovi to neušlo.

Vlastně od té doby s Hermionou nemluvil, protože se mu vyhýbala, jak jen to bylo možné. Asi musela být vděčná za velikost hradu.

„Drahoušku, jak se cítíš? Co tě bolí?" ptala se hned ošetřovatelka.

„Vlastně, mě nebolí skoro nic, jen necítím nohy..." zachraptěla ospale čarodějka s kudrnatými vlasy, které jí momentálně trčely do všech stran.

„Cit do nohou se ti časem vrátí, Hermiono. Až ti bude lépe, tak za tebou přijdu, musíme si promluvit." pronesl Severus a bez rozloučení odešel. Chtěl se sakra konečně vyspat, protože Jean ho pěkně zřídila, než se vrátila k sobě domů. Nikdy nepochopil, jak ta ženská může toho tolik vydržet. No, zkrátka slovo akční ji vystihovalo naprosto přesně.

„Co mu zas přelítlo přes nos?"

„Asi jeho přítelkyně." zareagovala kyselým hlasem Minerva. Byla opravdu šíleně vytočená. 

Hermiona se však pousmála.

„No jo, vlastně. Vždyť Jean už začíná nabírat přes břicho, tak je asi nervní, protože mu teď nemůže cpát poprsí do obličeje."

„Oni spolu čekají dítě?!" zděsila se Poppy, načež Hermiona jen přikývla.

„Holka jedna nešťastná, to sis taky nemohla s ním jedno obstarat?"

„Co prosím?" vydechla Hermiona překvapeně.

Odpovědi se jí nedostalo, neb na ni začínal působit lektvar, který jí Poppy dala a ona se zlehka propadala do říše snů.