Kokot, dostal bídu. Ani nevěděl jak, ale přepadla jsem ho ninja skokem, že nevěděl jaká bije. A já vlastně taky ne, když se mi do cesty připletl jeho plášť, zakrývající mi ksicht. Skoro jsem mu ho roztrhala, jako kočka hrající si s klubíčkem. Když mi ale začal vyhrožovat, že pokud toho nenechám, zničí mi mé úžasné a smradlavé šůsy. (boty)

"Tak je hodná." Spokojeně se usmál, když jsem mu podala ruku, aby se mohl zvednout. To netušil, že ho zpátky pustím, takže si narazil jeho prdel.

"Já vím." Otočila jsem se a odešla pryč. Slyšela jsem ještě jeho neslušné nadávky, kterým jsem se od srdce zasmála.

Měla jsem v plánu, že se obléknu a vyrazím po dlouhé době zase ven. Abych to tady lépe porozhlédla, protože první den tady nezačal úplně nejlépe, tak to musím dohnat.

Díky magii jsem nemusela do obchodu pro oblečení. Vzala jsem si bílé tričko a černou mikinu, kterou jsem si radši omotala kolem pasu. Samozřejmě pro případ nouze, neboť jsem nehorázné prase. Obula jsem si černé tenisky a legíny.

"Mohu jít s tebou?" Objevil se před dveřmi od mého pokoje Strange. Málem jsem ho nakopla, kdyby neuhl. Smůla.

"Sakra! Tohle už mi víckrát nedělej! Mě sleduješ?!" Na jeho otázku jsem neodpověděla, nezasloužil si odpověď.

Nahnul hlavu na stranu a uculil se. "Ne, jen si tady tak stojím. To snad můžu, ne?" Dělal jakoby nic, čímž mě ještě více štval. "A pokud dovolíš, půjdem." Pokynul mi hlavou.

"Neodpověděla jsem." Založila jsem si ruce na hrudi.

"A to znamená souhlas."

"To je hrozný! Si kopie mě!" Dohnala jsem ho.

"Alespoň víš, jak moc si otravná." Otevřel mi dveře, jako pravý gentleman. A já do něj ramenem drcla, než jsem prošla.

Chodili jsme kolem lidí, když mě pláštěnka překvapila. Chytl mě kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Zmateně jsem vykulila oči. Odpovědí mi byl chlap, který se na mě laškovně usmíval, stál u krámku s rybami. Avšak jeho pleť vypadala jinak, než měli zdejší obyvatelé. A vypadal celkově hodně podobně Američanovi.

Jeho majetnické chování jsem nekomentovala. Místo toho jsem si užívala to teplo a příjemný pocit, který vyzařoval z jeho blízkosti. Musela jsem se usmát.

Čekala jsem, že jakmile zmizíme z jeho měřítka. Ihned mě pustí a bude si držet odstup. Ovšem on mě pustil, ale ihned si semnou propletl prsty. "Pokud ti to je nepříjemné tak-"

Rychle jsem ho přerušila, což možná působila, až moc zbrkle a divně. "Ne!" Poté jsem dořekla celou odpověď. "Nech to tak." Zmáčkla jsem mu jemně ruku. A usmála se na něj.

"Kam máme namířeno?" Zeptala jsem se, když zašel do temné uličky, kde byl smrad z popelnic. Stěny byly vlhké a počmárané různými kresbami. "Něco ti ukážu, pojď." Pobídl mě, když nechal vytvořit portál, jímž jsme následně prošli na druhou stranu.

"Kde to jsme?" Rozhlížela jsem se kolem sebe. Nacházeli jsme se na nějakém kopci s nádherným výhledem na západ slunce. Na němž se nacházel nádherný růžový strom. A pod ním deka s nějakým jídlem. "To je Šácholan neboli magnólie. Je z čeledi šácholanovité a má více než dvě stě druhů." Pousmála jsem se.

"To není možné..." Povzdechl si s úsměvem. S propletenými prsty jsme usedli do deky vedle sebe. Koukala jsem na tu nádheru před námi. A užívala si pocit bezpečí a klidu, když jsem se nacházela poblíž jeho.

"Tys to měl připravené, jak to?" Optala jsem se.

"Dneska už dost otázek, dobře?"

"Teď si řekl otázku!" Zasmála jsem se, když jsem ho samotného dostala do vlastní pasti. Pokroutil nad tím očima, ale neopouštěla je taková ta jiskra štěstí a radosti. Vsadila bych se, že tohle by našel i u mě.

Hlavu jsem opřela o jeho rameno. A spokojeně vdechla jeho specifickou vůni. A na chvíli zavřela oči a hned otevřela, abych se ujistila, že to není jen nějaký sen. "Ještě jedna otázka."

"Hmm?" Odpověděl.

"Kde je tvá pláštěnka? Vsadila bych se, že s ní chodíš i na záchod. A v posteli ji objímáš, mluvíš na ní a možná i krmíš." Zasmála jsem se.

"Pláštěnka zůstala doma." Řekl. "Teď budu objímat něco jiného, než pláštěnku." Po očku na mě mrkl.

"Víš, že pád z tvého ega, může mít trvalé následky." Nebyla to ani jako otázka, ale spíše konstanstování.

"Z tvého by to byla okamžitá smrt." Oba jsme se začali smát, protože každý musí přiznat, že teď mi to dokonale vrátil.

Poprosila bych slavíka! A je mi jedno, že slavíka dávají za zpěv! Hmm... Že bych ho donutila zpívat? Příště.

Je to vůbec za zpěv? A pokud ne, tak teď jo!

"Víš, že tě mám docela rád?" Zapadlo slunce. Otočil se mírně ke mně a ruku přesunul na můj pas. Usmál se.

"A víš, že si řekl další otázku?" Uchechtla jsem se.

"Ty si fakt neskutečná!" Protočil očima. "A tys ji mimoděk řekla taky. A to moje otázka ani nebyla." Snažil se znít přesvědčivě.

Nakonec jsem s úsměvem na rtech usla v jeho objetí.

Awww... Tady máte takovou romantickou chvilku. 😂💞 Vím, že mě možná nemáte rádi, když v nějakých knížkách mají i pohlavní styk, ale já to prostě nedokážu napsat! 😂 Prostě bych to psala maximálně tak, jak je to v jiných knížkách, protože kupodivu mi ještě nebylo 15. 🤷 A cítím se i trapně, jakmile si mají dát pusu. 😂

Jsem hrozná... Můžete napsat, jestli chcete, nějaké více "romantické" chvilky. Co se týká pusy a tak. A já se to pokusím napsat, co nejlépe. 😂💞 Kdyžtak se omlouvám, pokud to bude "kostrbaté," jestli mě chápete. 😀

Tato knížka už bude mít skoro 300 👁️! Ještě to chvíli potrvá, ale přesto vám děkuji. 💞

Mimochodem.... Včera jsem dostala očkování :((( . Kupodivu jsem ani nebrečela, nekřičel, ale pouze kopala. 😂😂 (Joke, ani jedno. Jsem statečná!)