"Už mě fakt to čtení sere. Všechny pošlu doprdele. Vrátím se zpátky do postele. Jediné, co se teď musí stát... Seru na to jdu spát." Tímto jsem se večer rozloučila. A následně po náročném dnu zalehla do postýlky.

...

"Mám hlad." Skuhrala jsem.

"Vždyť si před chvílí jedla." Obrátil se na mě doktůrek. Probodla jsem ho - né moc hezkým - pohledem, kterých jsem v poslední době rozhodně nešetřila.

"Takhle to nepůjde." Podíval se na něj Wong.

Strange kývl, jakoby přesně věděl o čem je řeč. Tázavě jsem pozvedla obočí, ale než jsem stihla cokoliv říct či udělat... Vyčaroval portál odkud to nepříjemně táhlo. Nakoukla jsem, co to je.

Ocitla jsem se na druhé straně. "Tady je kosa!" Snažila jsem se zahřát. Ruce jsem měla omotané kolem sebe a drkotala zubama.

"Měla by sis pospíšit, dlouho tady nevydržíš." Po těchto slovech zmizel. A nechal mě tam pouze s lehkým oblečením.

Co to má znamenat?!

"To si děláš prdel!?" Řvala jsem. "Pláštěnko posraná!" Rozhlížela jsem se kolem. "Už budu slušná, hlavně mě tu nenechávej!" Cítila jsem se jak ratlík.

Nenáviděla jsem ty jejich pošahaný nápady, jenž hraničili s ublížením na zdraví. Možná jsem v poslední době byla neslušná, dětinské, ale v jejich přítomnosti to jinak nešlo. Nebyla s nimi sranda, jen blábolili něco o nebezpečí všude kolem nás.

Náhle jsem si všimla toho, co mám na ruce. Snažila jsem se vyčarovat portál, ale byly malé náznaky toho, že by se něco stalo. Pouze se mohla jakási jiskra, bez špetky budoucnosti.

Tímhle tempem tady zmrznu.

Tělo se mi nepřirozeně klepalo a prsty na nohách už jistě začaly modrat. Pažemi jsem objímala své mírně oblečené tělo s krátkým rukávem.

Moje jediná záchrana spočívala v tom, abych vyčarovala portál, který se mi předtím nepodařil ani jednou.

Cítila jsem nehoráznou únavu. Potřebu si zde lehnout a poddat se přivírajícím víčkům."Teď to nesmíš vzdát." Povzbuzovala jsem se.

Moje tělesná teplota se držela na bodu mrazu. Znovu jsem dala ruce před sebe. A udělala to přesně tak, jak jsem se to učila. Tentokrát mi ovšem šlo o život, neboť v dálce jsem zaregistrovala, jak se blíží jakási bouře.

Najednou se mi to povedlo. Dokázala jsem to.

Z posledních sil jsem dopadla na zem. Přímo před jeho nohy. "Výborně," Pochválil mě.

Neměla jsem náladu mu cokoliv odseknout, nebo ho namístě proklít. Byla mi hrozná zima, nikdy nebyla větší. "D-eee-k-uuu." Drkotala jsem.

Na mém těle přistála opravdu deka. Přestože jsem se nacházela na zemi, zahrabala jsem se tam.

Když mé tělo chytlo lidskou barvu a mé rty se sami od sebe nepohybovaly, promluvila jsem. "Co by jste dělali, kdybych to nezvládla?" Zeptala jsem se a pohled zvedla na ně.

Jeho pohled mi jasně odpověděl. "To bych chcípla?!" Zachraptěla jsem.

"Jdeme studovat." Zavelel Wong neústupně.

Nakonec mi přeci jen pomohl vstát. Nehodlala jsem mu za tohle divadlo děkovat, proto jsem opravdu bez keců odešla do knihovny.

...

Wong i se Strangem někam odešli. Říkali, že se něco děje v New Yorku, a proto tu teď jsem sama. Musela jsem ale slíbit, že se zde nebudu potulovat a budu pilně studovat, čemuž snad ani nevěřili oni sami.

Se skříženými prsty za zády jsem souhlasila. Bylo mi jasné, že o tom oba ví, ale nic jiného jim stejně nezbývalo.

"Tak co tu je do dražby." Toulala jsem se po celé svatyni a objevovala různé zákoutí. Občas jsem zahlédla hezké kousky, které by jistě vynesly dost.

Dneska jsem na sebe byla opravdu pyšná. Naučila jsem se toho o dost víc, přestože mi Wong nadával kvůli tomu, že jsem sebrala knihu z knihovny. Mrmlal něco ve stylu, že tohle už tu jednou bylo, ale já mu moc nerozuměla, protože jsem ji vypůjčila, na dobu neurčitou, jen jednou, ovšem co mi po tom je.

Zrovna jsem sahala na nějaký disk, když se ozvaly rány. Seběhla jsem  urychleně schody a rozhodla se jít podívat, odkud rány přichází, ale nakonec se ukázalo, že někdo tluče na dveře. Cítila jsem se jak v pohádce vlk a kůzlátka.

"Ano, potřebujete něco?" Zeptala jsem se nervózně, když na prahu stála vcelku pěkná žena. Nebyla jsem na holky, ale měla ženské tvary. Obličej, který nepotřeboval makeup. Hubenou postavu, kterým na kráse dodávaly její dlouhé nohy a husté vlasy.

"Och... Zřejmě jsem se ztratila." Promluvila. Byla jsem ráda, že nemluví cízím jazykem. "Mohla bych si od vás zavolat?" Zeptala se nejistě.

"Ehh... Tady není telefon. Myslím." Za celou dobu jsem nespatřila jedinou elektroniku.

"Ach..." Povzdechla si. "A mohla bych tady chvíli zůstat?" Zeptala se a nahlédla dovnitř.

Moji odpověď zastavil Strange, jenž volal odněkud ze shora. Tím jsem se otočila, jakmile zmlkl. Chtěla jsem odpovědět, ale žena už tam nebyla. "Na co čekáš?" Zeptal se Strange. Zrovna scházel schody. "Hledáš rozum?" Zasmál se vlastnímu vtipu.

"Ale... Ale nic. Jen se mi něco zdálo." Ještě jsem vykukla, abych si ověřila, že zde vážně není. Strange lehce vykolejilo, když jsem mu nevrátila žádnou peprnou poznámku, a proto mě při odchodu pozoroval.

"Bohužel, tvůj jsem nenašla." Nevynechala jsem žádnou příležitost. Nikdy.

"Koupili jsme rovnou jídlo. Měla by ses jít najíst." Přikývla jsem a odešla si pro kus žvance. Strange to raději přešel, neboť by to skončilo jako vždycky hádkou.

To je tím hladem.

...

"A co se teda dělo?" Zastavila jsem se s vidličkou před pusou.

"Jen tam byl nějaký terorista. Avengers zřejmě na tohle neměli čas." Byla to naše první večeře, kde jsme seděli všichni. Wong spokojeně žvejkal a občas po nás koukl pohledem. Už od příchodu mi připadali jiní. Oba dva, ale především Pláštěnka.

...

Večeře dopadla dobře, ale probudil mě hluk, který se ozýval z vedlejší místnosti. Vysoukala jsem se z vyhřáté postele a šla na průzkum. Mé bosé nohy občas dopadly na uvolněnou podlahu, která zavrzala.

Znovu byl slyšet zvuk tříštícího se skla. Opatrně jsem nakoukla za roh, kde se zvuky ozývaly.

"No to snad ne."

😊💞Dneska jsem opravdu nestíhala... Trénink byl náročný, že jsem doufala, aby mě konečně kleplo, ale občas z mé strany létaly nějaké rekty. 😂

"Prečo máš oči, ako by si kukala do vysavače." Moje oblíbená věta, kterou jsem otravovala ostatní.😂

Náš trenér je neunavitelný psychopat. 🤷 Donutil by i mrtvolu běhat! Ale snad ta kapitola stála za to. 💕😃

Papa ANAKONDY. 👁️👅👁️ (⬅️Cute)