Tohle ráno jsem si teda představoval všelijak ale ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude takové.

Jindy zasněžené vrcholky hor byly nádherně zelené a kvetly. V údolí se třpytily odlesky slunce na hladině jezera a mě se z té přízračné krásy tajil dech. Teprve teď jsem byl ochoten uznat, že to je přesně to, co potřebuji. Nadhodil jsem si ruksak na rameni a ohlédl se dozadu na mé dva jediné společníky. Temně modrý Jeep a roční fenu voříška, která se nejvíc podobala na vlka. Ta dostala jméno podle jiskry ve svých očích, Luna.

Stály jsme před srubem, který nám pro příští tři týdny, nebo déle, poskytne útočiště. Nebyl možná z nejdražších, ale mě svou jednoduchostí očaroval. Ale nemyslete si, tak malé to nebylo, dva pokoje, koupelna, kuchyně a hlavní pokoj s krbem. Plus gril s houpací sítí a lavicí i se stolem. No dobře asi není úplně skromný, ale proti tomu na co jsem zvyklí je. Popošel jsem ke kraji a zavyl jako správný vlk samotář. Jen já a moje ozvěna jsme se nesli krajinou. V okruhu sto mil, odhadem, nebylo ani živáčka. No není tohle ráj? Pro mě ano.

Ubytoval jsem se a s hrnkem meduňkového čaje jsem obsadil houpací lavici. Nebyl jsem v tom ale sám, protože jakmile jsem se pohodlně usadil, přidala se ke mně ta mrňavá potvora a svojí hlavu mi dala do klína. Tohle je ta správná idylka, pomyslel jsem si. Hladil jsem tu jemnou srst, sledoval obzor a neubránil se vzpomínkám.

Sesypaly se na mě jako lavina a běhali jedna přes druhou. Byl to zmatek a chaos, stejně jako můj život. Nenechte se ale zmást, já nepatřím mezi lidi, co se litují nebo to chtějí po jiných. Co se stalo, to nezměníme a nemá cenu se v tom zbytečně hrabat. Jsem takový jakého mě život udělal a jiný nebudu.

Je na čase zapomenout a jít dál. Tím se hodlám do budoucna řídit.

Asi bych se vám měl omluvit, úplně jsem se zapomněl představit. Jmenuji se William Josh Hund. Mám metr šedesát devět, havraní vlasy a smaragdové oči. Lehce vypracovanou postavu, na levé lopatce vytetovaného vlka a na pravém zápěstí jednu prostou větičku. Dum spiro, spero.

Tak tohle bych byl já tak ve zkratce.

Dnes začínám od začátku a hodlám si to užít se vším všudy. Splním si všechna svá přání a touhy.

A pro obyvatele blízkých měst budu jen Pán tajemný. Možná ...

Můj dosavadní život byl plný možná, možná je na čase z nich udělat určitě.

První dojmy?
Jestli je to pro vás zklamání a jedno velké klišé tak se omlouvám ale tím to končí.
Ale budu ráda za zpětnou vazbu, jakoukoli protože z chyb se člověk učí.
Děkuji za přečtení a naviděnou u příští části.