#9 Maminka
Měl jsem chuť ho.... No já vlastně nevím, co jsem chtěl udělat první, jestli se ho zmocnit nebo ho zabít. Možná bych si ho prvně vzal a pak ho zabil. Přece si tu ale jen na tři hodiny nesednu a nebudu čekat jako poslušná domácí puťka.
Vzal jsem si pár nezbytností a vydal se s Lunou na vycházku. Hlavně jsem si nesměl zapomenout mapu, tohle místo neznám tak dobře a mohl bych zabloudit. Zvolil jsem cestu, která se mi zdála nejméně krkolomná. Šel jsem svým vycházkovým tempem, zatímco kolem mě Luna obíhala kolečka. Je úžasné, jak je ten malý tvoreček aktivní. Jakmile se jednou začala hýbat, nešlo ji ani trochu zpomalit. Les byl jedním slovem klidný. Bylo tu konejšivé ticho, které narušovalo jen praskání větviček pod mýma botama a Lunino občasné štěknutí. To tehdy, kdy se jí zdálo, že jdu moc pomalu a zbytečně ji zdržuji. Jenže já opravdu neměl kam spěchat, ten pochroumaný kotník by mi to stejně ani neumožňoval.
Cesta mi ubíhala docela rychle, než jsem si to stačil pořádně uvědomit, stál jsem na místě mého tábořiště. Byli tu i všechny mé věci, co jsem tu nechtěně nechal. Kdo by taky šel takovou dálku na místo, o kterém nikdo neví jen kvůli stanu a pár hadrům.
Mě samota nikdy nevadila, a pokud si člověk chce v přírodě odpočinout od města, je nutností. Navíc ta vyhlídka na jezero z nedaleké skály byla úchvatná. Vlastně vše co jsem v okolí viděl, bylo úchvatné, včetně Billa.
Sbalil jsem stan, měl v tom praxi, takže mi to netrvalo dlouho. Poslední drobnosti naházel do báglu a vyrazil k místu o kterém s trochou nadsázky může říct, že je to jeho bezpečné útočiště.
Doufal že se sem jednou bude vracet pravidelně, za ním. Možná jsem do toho spadl příliš rychle, ale já si nemohl pomoc. Z těchto myšlenek mě vytrhl zvuk mého telefonu. Tak a jsem v .... Tuhle melodii mám jen u jedné osoby, Máma.
Že já blbec ji sliboval jeden hovor denně, každé ráno v sedm. Už musí být polomrtvá strachy. Opatrně, jako bych se bál že mobil začne chrlit plameny pekelné, jsem hovor přijal.
,,Ahoj šmudlo, hádám, že to byla včera pořádná noc. Jinak bys mi už dávno zavolal." zněla naprosto klidně.
Opět mě moje matka překvapila. Asi bych si měl zvyknout.
,,Ahoj mami. Není to úplně, jak myslíš, ale to je jedno. Hlavní je, že jsem v pořádku a nic vážného mi není. Jak se máš ty?" odpověděl jsem popravdě. Matce jsem nikdy nelhal, občas jsem lehce poupravil pravdu, ale to bylo vše. Mezi námi byla úplná upřímnost a neexistovalo nic, co bysme si nemohli říct, jen jsme občas nějakou část vynechali, aby se ten druhý nebal. Mohl za to nejspíš fakt, že jsme vždy byli jen mi dva.
,,Nebudu se zbytečně vyptávat, znám tě a vím, že mi stejně neřekneš víc než sám chceš. Já se mám dobře. Zrovna včera jsem měla další mizerný rande. A co ty jak se máš, nějaký nový objev?" řekla to tak lehce, spíš jako by mluvila o počasí než o svém nebo mém milostném životě. Psychologové jsou asi prostě jiný živočišný druh, ale nestěžují si. Většinou se mi to spíš hodí, vždy respektovala, když jsem jí něco nechtěl říct.
,,Možná, zatím mezi námi nedošlo k ničemu víc než pár polibkům. Ale pokud to půjde dobře tak ti ho možná jednou představím." ani z poloviny to nevystihovalo, co všechno za emoce ve mě vzbuzuje.
,,To skvělý. Budu ti držet palce aby to byl ten pravý. Jediné co ti zatím můžu slíbit je, že pokud se rozhodneš, mi ho představit budu se chovat slušně." úsměv prosákl do jejího tónu natolik, že i já se musel začít usmívat. Mám tu nejlepší mámu na světě nebo je minimálně v první desítce.
,,Děkuji, budu tě průběžně informovat. Ale obávám se, že zatím nebude o čem." řekl jsem opět s klidem.
Ještě teď si pamatuju, jak to vypadalo, když jsem se jí přiznal, že jsem gay.
Byl to pátek a dokonce třináctého, od rána se mi v hlavě přehrával jeden katastrofický scénář za druhým. V poledne už jsem byl natolik vyklepaný, že jsem i sobě přestal dávat smysl. Přišel jsem za ní do kuchyně, zrovna připravovala oběd. Stála ke mě zády, takže to pro mě bylo trochu snazší.
,,Mami.... Musím se ti k něčemu přiznat." možná to nebyl nejlepší nápad. Chtěl jsem vzít do zaječích když se ke mě otočila a pokynula, ať pokračuji.
Hluboký nádech a do toho.,,Mami já jsem.... Gay" kníkl jsem tak, že se do dnes divím jak to mohla slyšet. Tajil se mi dech, jak jsem čekal, co mi na to řekne.
,, Dobře zlatíčko a už sis někoho našel? Mimochodem chceš k obědu brambory nebo radši kaši?" ten její věcný tón mě teď neskutečně vytáčel. Jako bych ji neřekl nic nového nebo zajímavého.
,,Tak moment, ujasníme si to. Slyšela jsi, co jsem ti právě řekl? Já, tvůj jediný syn jsem na kluky a ty se nad tím ani nepozastavíš?" vůbec sem to nechápal.
,,Miláčku, miluju tě a je mi úplně jedno s kým budeš spát. Já jsem například Bi a po zkušenosti s tvým otcem, taky více tíhnu ke stejnému pohlaví. Takže bude dobře, že si alespoň jeden z nás najde chlapa. Mě záleží jen na tom, že budeš šťastný s kým, to je mi ukradený. A odpovíš mi už ?" řekla mi s úsměvem. Pevně jsem jí objal jako by mi měla utéct.
,,Děkuju, jsi nejlepší máma na světě. Stačí brambory a kluka zatím nemám." odpověděl jsem, políbila mě na čelo a opět se věnovala vaření.
Když se na to zpětně podívám, jen se mě snažila uklidnit. Viděla, jak jsem nervózní ze své orientace a tak mi mé přiznání oplatila, abych pochopil, že na tom není nic divného. Zajímalo by mě, jestli je něco co by pro mě neudělala.
,,Já už budu muset mami. Mám tě rád. Zatím, ještě se dnes snad ozvu." řekl jsem, abych zamaskoval ten náhlý sentiment. Navíc už jsem viděl srub a podle času by tu měli brzy být.
,,Zatím zlatíčko, taky tě mám ráda. Večer ti zavolám." řekla s úsměvem a položila to. Mobil jsem si opět vrátil do batohu a Luna, která šla rychleji, na mě už čekala u dveří.
Vešel jsem a všechny své věci dal do úložného prostoru pod gauč. Už tak tu bude málo místa tak to tu nenechám překážet. Naplnil jsem té chlupaté kouli misky a sám si dal vařit vodu na kávu. Luna ale náhle zvedla hlavu, začala štěkat a rozběhla se k zadním dveřím. Myslel jsem, že jsou tu dřív tak jdu dozadu otevřít dveře. Jenže štěkání ustalo, otočil jsem se za ranou od hlavních dveří a pak....
Už si pamatuji jen tmu.
Tak nám tu přibyla další postava, líbí se vám?
Dnes začínají vánoční prázdniny, tak tuto část berte jako malí vánoční dárek s předstihem.
@ 99KateyBlack99
sice o tom nevíš ale pomohla jsi mi pro tuhle postavu vymyslet jméno.
Nahoře je obrázek jak si ji přibližně představuji.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro