Tedy spíše dva vystřely.
Jeden stoprocentně vyšel z pistole toho parchanta co teď krvácí na podlahu ale kdo byl ten druhý.

Rozhlédl jsem se po celé místnosti a nevšímal si bolesti v pravém rameni. Byla prázdná až na jednoho člověka.

Za mnou stála Naomi a v ruce držela moji rezervní pistoly.
Ruce měla pevné a vůbec se jí neklepaly. Udělal jsem dva klopítavé kroky a sevřel ji pevně v náruči. Zbraň s dutou ranou dopadla na podlahu ale to už mě tak moc netrápilo. Sevřela ve svých dlaních moje tričko a hlavu zabořila do mojí hrudi. 
,, Děkuju Naomi. "řekl jsem jí.

Věděl jsem, že kdyby nezasáhla už by mě čekal jen futrál na mrtvoli.
Dveře za mnou se prudce rozrazily a dovnitř vrazil tým Omega. Začali zajišťovat dům.

Hned za nimi Charlie s Derekem a ti šli rovnou k nám.
,, Diamantové dvojče." vydechl Charlie nevěřícně a znovu si mou tetu prohlédl.,, Nevěřil jsem, že budu mít ještě někdy v životě šanci poznat jedno z diamantových děvčat. Byly jste legenda a špionážní špička. Slyšel jsem o vas a vaši sestře tolik neuvěřitelných příběhů. Do teď jsem nevěřil, že jste skutečné. Myslel jsem, že si vás vymyslely. " byl nadšený jak malé dítě o vánocích.

Trochu se odemně odtáhla aby jí bylo vidět do tváře a napřáhla ruku.
,, Naomi, ta nezkrotná." řekla s úsměvem a já tušil, že je toho mnoho co nevím o životě mojí tety.

I ke mně se kdysi dostali nějaké příběhy o diamantových dvojčatech. Jen jsem netušil, že to byla moje máma a teta.

,, A co se s vámi a vaši sestrou stalo? Před dvaceti pěti lety zmizela ona a před pár lety vy. "zeptal se opatrně a já nás pomalu naváděl ke dveřím.

,, No moje sestra s tím přestala když se jí narodil tady můj synovec" poznamenala a pohladila mě po tváři.,, A já pro změnu když mě jeho otec nechal zajmout . Necelý týden po tom co má sestra zemřela. "

Charlie se na mě ublíženě podival. Poznal jsem se s ním už když jsem narukoval a od té doby jsme se dost sblížili. Je to můj vzor a pokud někdo tak on je pro mě jako otec.

,, Proč jsi mi nikdy neřekl, že tvoje máma byla jednou z diamantů? Myslel jsem, že mi věříš. "řekl.

,, Věřím a pravdou je, že ani já to nevěděl." řekl jsem popravdě.

Přijal to a položil mi ruku na rameno, bohužel na to špatné. Sykl jsem bolestí a vytrhl se mu.
Vyděšeně se díval na krev co mi prosakovala tričkem.

,, Tak to vypadá, že je na čase sehnat ti zdravotníka." pronesl a táhl mě k zachránce co stala před barákem.

Uvnitř už na lehátku ležel a spal Michael, modřiny se vybarvyli takže to vypadalo děsivě. Teprve teď na mě plně dopadl strach z toho, že jsem o něj mohl přijít.
Nechal jsem si ošetřit prostřelené rameno a sledoval jak se Derek s Charliem baví s Naomi a Hannah.

Udělali poslední mašlí na obvazu když se Mik probudil.
Neodolal jsem, naklonil se a věnoval mu jemný procítěný polibek, který vyjadřoval jak moc jsem se o něj bál.

,, Jsem rád, že si v pořádku ale příště mě takhle neděs. " řekl jsem jsem upřímně.

Usmál se na mě a srdce se mi rozběhlo nadzvukovou rychlostí. I s těmi velkými modřinami vypadal nádherně a já mu úsměv opětoval.

,, Neboj, radši se budu držet nebezpečí které znám a na které jsem cvičený. Tam jsi můžu poradit sám a nemusím jako dámička čekat až mě zachrání můj princ. "řekl jsem s úsměvem ale já mu v očích viděl jak ho štve, že si nemohl pomoc sám.

,, To je fajn." pronesl jsem nepřítomně, protože jsem si vzpomněl na dohodu co jsem uzavřel. Musím mu to říct, zítra budu odjíždět.
Proč jsou loučení vždy tak těžká?

,, Co se děje Bille a opovaž se říct, že nic." řekl jsem a vzal mě za zdravou ruku.
Já mu tou druhou z tváře odhrnul pár pramenů.

,, Děje. Kvůli otci jsem musel obnovit staré kontakty a teď musím zase na čas zpět do armády. Na rok." řekl jsem a zabodl pohled do země.

,, Chápu, přidělal jsem ti starosti. Vlastně by mě ani nepřekvapilo kdyby jsi mě už nechtěl." řekl odměřeně.

,, Tak to není ale bylo by odemně sobecké držet tě ten rok když nebude žádná šance abychom se spojili. Ale chtěl bych tě o něco poprosit." přikývl a já se trochu zastyděl.
,, Pohlídáš mi prosím Lunu, nechci si jí brát sebou do válečné zóny. "

Díval se na mě dost vyděšeně a já sklonil pohled.
,, Pochopím pokud  odmítneš "řekl jsem smutně.

,, Ne, postarám se o Lunu ale pod jednou podmínkou. Dáš tam na sebe pozor a za rok si pak pro ní přijdeš ty osobně."řekl s pohledem upřeným do mých očí.

,,Slibuju ale pokud to nedodržím nech si jí na památku. "řekl jsem s jemným úsměvem.

,, Ale.. "chtěl mi k tomu něco říct ale já zamítavě zakroutil hlavou.

,, Sbohem Michaely, třeba si najdeš toho pravého než se vrátím." pronesl jsem a všechny jeho protesty umlčel hlubokým vášnivým polibkem.

Silou vůle jsem se příměl ho pustit a odejít než znovu otevře oči. Nechtěl jsem v nich vidět ty výčitky.
Stal jsem už skoro u auta ale musel jsem se ještě jednou, naposled otočit.
Seděl tam mezi vraty sanitky, v náručí měl schovanou Lunu a z každé strany měl někoho.

Napravo byla Naomi s Hannah, které se drželi za ruce. Nalevo stál Derek a o něčem se dohadoval s Charliem.
Vypadaly jako ideální rodinka. Konečně mám rodinu a kvůli tomu debilovi jí opouštím.

Je to hrůza. Tak dlouho jsem po něčem takovémhle toužil a teď je to v háji. Blbá vláda.

A to se ještě nezaobírám tou nejhorší myšlenkou.
Vrátím se ještě vůbec někdy ke svojí rodině, k němu? Takhle
nesmím myslet jinak se opravdu nikdy nevrátím.

Nejcennější je víra a naděje. A teď k tomu můžu přidat i tuhle vzpomínku. Smutně jsem si povzdechl a nasedl do auta.
Tohle je na dlouhou dobu naposled.
Sledoval jsem je ve zpětném zrcátku a píchlo mě u srdce.

Sbohem.