#15 Dům
Seděli jsme v dodávce před domem a řešili poslední detaily našeho plánu.
Dal jsem si do ucha vysílačku a zkontroloval zbraně.
První jsme hranici pozemku překročili já, Derek a Charlie. Plýžili jsme se podél křoví a ani na okamžik jsme nepolevyli v pozornosti.
Prvního žolíáka jsme potkali u barokní fontány, Derek mu zlomil vaz. Dohodli jsme se, že nebudeme střílet dokud nebude nutné. Dělá to hrozný rámus.
Takhle jsme potkali asi další tři než jsme se ocitli před zadními dveřmi.
V domě bylo mrtvolné ticho a mě z toho běhal mráz po zádech. Strávil jsem tu větší část svého života a prožil tu hrozné časy.
Neměl jsem žádnou představu kam ho mohl zavřít ale museli jsme jednat rychle.
,, Derek dolů, Charlie tady a já nahoru. " naznačil jsem rty a šel ke schodům.
Každý krok mi rezonoval v duši a já bytostně cítil každý s těch třiceti schodů.
Zkontroloval jsem obě strany dlouhé chodby. Nikde ani živáčka. To ticho mě ničilo. Z každého koutů na mě útočili vzpomínky.
Plýžil jsem se a potom se to stalo. Od někud vyběhla Luna a začala se mi lísat k noze.
Podrbal jsem ji za ušima.,, Tak kde ho máš? " zeptal jsem se a čekal kam mě povede.
Každý krok kterým jsem se blížil ke svému bývalému pokoji mi šel hůř.
Strčil jsem do dveří a oni se za mrazivého skřípění otevřeli.
Okno bylo vysklené, skříň která byla mou častou záchranou převrácená na bok. Věci rozházené po celém pokoji, dvířka vyvracená.
Povlečení roztrhané a leckde náplně do polštáře.
Pohled to byl děsivý až mi v žilách tuhla krev. Přesto právě ta tu chyběla, bordel a chaos ale žádná krev. Asi bych měl být rád.
Chtěl jsme jít celý pokoj prohledat když se ozval výkřik.
To ne.
Už jsem slyšel jen slabou ozvěnu ale mohl jsem s určitostí říct, že to šlo ze sklepa.
Už jsem kašlal na utajení a seběhl schody jak nejrychleji jsem mohl. Bylo jedno jestli křičel Michael nebo Derek, nemůžu už nikoho ztratit.
V chodbě jsem se srazil s Charliem. Podívali jsme si navzájem do očí a společně se vydaly dolů.
Tady už jsme spomalily. Před dveřmi do sklepa stál Derek což znamená...
Do hazlu, řval Michael.
Pootevřel jsem dveře. Nemohl jsem věřit vlastním očím. Na tom prokletém řeznickém háku vysel za spoutaná zápěstí. Jen v kalhotách bez trička a na boku se mu rýsovala dost odporná modřina. Oči měl zavřené a jen zdvyhající hruď mě ujišťovala, že ještě žije.
A naproti němu stala osoba kterou jsem už nikdy v životě nechtěl znovu potkat.
Teď se mi zdál ještě vyšší než jsem si pamatoval, měl snad dva metry. Vlasy jako sláma mu padali do toho odporného krutého xychtu. V ruce měl dlouhý armádní nůž. Věděl jsem co má v plánu a přestal jsem přemýšlet.
,, To je všechno co takový zbabělec jako ty dokáže? " štěkl jsem rozzuřeně.
,, Á, buznička se nám ukázala. Copak, chybělo ti jak ti šoustal prdel?" zeptal se posměšně.
Probodl jsem ho pohledem ale nic jsem neřekl. Tohle nestojí za odpověď.
,, Stejně tak dlouho si vydržel sám a teď tohle, došli ti snad baterky do vibrátoru? Nebo se ti snad zastesklo potom mít roztrženou díru?" vysmíval se mi do očí.
Michael mezitím asi opět nabyl vědomí. Sledoval co se před ním děje pod přivřenými víčky.
,, Baví tě to?" zeptal jsem se chladně.
,, A víš, že docela jo. Myslím, že až tu skončím s tím tvým nabíječem nechám hochy aby si s tebou pohráli. Nechceme přece aby ses cítil ošizený." teď se mu snad poprvé povedlo mě vyděsit. Věděl jsem totiž, že on by to dodržel.
Což znamená, že pokud se odsud nedostaneme udělá si ze mě děvku pro svoje gorily.
,, To ti ale určitě nebude nijak vadit. Jak tě znám podržíš všemu co má péro. Jen by mě zajímalo jaká je tvoje obvyklá cena, Bille?" jeho hlas se mi zařezával hluboko pod kůži. Nenáviděl jsem ho ale teď bych ho nejradši zabil aby byl už klid.
,, Proč si myslíš, že to nechám dojít tak daleko, ty parchante?" řekl jsem s hraným klidem a pomalu se sunul do rohu co nejdál od Mika.
Jak jsem čekal šel za mnou,rozzuřený jako bejk. Než jsem ale stačil zareagovat přitiskl mě na zeď s nožem u krku.
Byl jsem proti němu hrozně malý a on si tu převahu pokaždé užíval.
,, Ty spermožroute, jestli chceš abych s tebou začal než se pustil do toho tvého řiťošuka, proč bych ti nemohl vyhovět. On se určitě taky rád podívá jak budeš pod mima hochama vzdychat a kroutit se jako laciná děvka, kterou bezpochyb jsi. "prskal mi do obličeje a já za jeho zády sledoval jak Charlie s Derekem sundaly Mika s toho háku.
,, Myslíš si, že mě tímhle vyděsíš nebo urazíš? Chováš se jak dítě, kterému sebrali oblíbenou hračku." řekl jsem provokativně a doufál, že udržím jeho pozornost než utečou.
Jak bláhová naděje to byla. Jen co jsem domluvil se otočil a viděl je jak ho každý z jedné strany popírají ke dveřím.
,, Ale, ale. Myslel sis, že to bude tak jednoduché? Že se ti povede mi ho ukrást před nosem? Ne, na tohle jsem expert já ale na co, mimo kurvení, jsi expert ty ještě nevím. "řekl s hmatatelným odporem.
Využil jsem jeho nepozornosti a vyrazil mu nůž.
S hlasitou ranou zařičel o podlahu. Toho jsme si už ale ani jeden nestihl všimnout. On se na mě vrhl a já jen těsně uhl.
Skončil jsem na zemi a on se tyčil nademnou. Chtěl mě kopnout ale já mu podtrhl nohy. Spadl vedle mě a hned se nademnou tyčil.
Má vahovou převahu a toho teď využívá. Já mám výhodu mrštnosti ale toho teď nevyužiju.
Mlátil do mě hlava nehlava pěstmi. Do tváře, do nosu, do brady. Na obličeji jsem neměl jediné místo kam by mě nepraštil a když ho to přestalo bavit pustil se do žeber.
Takhle to dal nejde. Chtěl jsem ho zdržet aby měli čas utéct ale tohle už dál snášet nebudu.
Jedna tvrdá rána do boků a koleno do břicha. Ve chvíli nepozornosti jsem ho přetočil pod sebe a pustil se do něj.
V boji s ním není pro fér jednání místo.
Stejně už jsem přes krev co mi tekla z roztrženého obočí téměř nic neviděl. Mlátil jsem ho kam jsem dosáhl. I když to pro mě bylo velmi náročné. Všechno mě bolelo a dýchání se stávalo náročnější.
Povedlo se mu mě odstrčit a za chvíli už stal na nohou. S námahou jsem se také vyškrábal na nohy proti němu. Stali jsme proti sobě a čekali kdo první zaútočí.
Ozvalo se zašustění a já se otočil za zvukem. To byla moje osudná chyba. Když jsem na něj znovu pohlédl držel pistoli, kterou vzal nevím kde.
Pak už jsem slyšel jen výstřel.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro