Prošel jsem celý srub, místnost po místnosti ale nikde po něm ani po Luně nezbylo nic, co by mi napovědělo, kde je hledat. Původně mou nedůvěřivou stránku napadlo, že mě opustil a aby se nemusel loučit šel než jsme se vrátili. Jenže tu není ani Luna a ta by ode mně nikam neutekla. Musí v tom být něco jiného, i když zatím nevím co.

Zhroutil jsem se na gauč a koukal do zdi. Byl jsem už zoufalý. Venku byla úplná tma a mě chyběli dva důležití členové domácnosti. Naomi chodila od zdi ke zdi a nejspíš přemýšlela nad podobnými věcmi jako já. Pak se to stalo. Celou do teď tichou místnosti začala znít písnička. Bylo to It's my life od Bon Jovi.

Oba jsme v tu ránu byli na nohou a hledali odkud ten zvuk vychází. Museli jsme vypadat jako blázni, když jsme obcházeli každý kus nábytku.

,,Musí to vycházet z toho gauče, jinak to opravdu není možný." poznamenala Naomi.

Otevřel jsem tedy úložný prostor a narazil na něco, co tam před jejich odchodem určitě nebylo. Rozsypaný bágl, který se nejspíš rozsypal při ukládání a ten kdo to tu prohledával, ho neměl ani šanci najít. Na kupičce mezi oblečením a stanem ležel telefon a zvonil.

Na displeji svítila fotka pohledné ženy ve středních letech. Tmavé vlasy ji v loknách spadali po ramenou a modré oči schované za obroučkami brýlí jí zářily láskou. A úsměv by projasnil i nejtemnější místnost. Když jsem pohled zaměřil z tváře na jméno kontaktu, málem se mi zastavilo srdce. Stálo tam „Nejmilovanější ..... A zbytek textu už se tam nevešel. Když jsem se trochu vzpamatoval, uchopil opatrně telefon a zmáčknul přijmutí hovoru.

,,Konečně Šmudlo. Tohle mi nedělej, už jsem se začínala bát. Slíbil si, že mi večer zavoláš a řekneš novinky. Přísahám jestli něco takového ještě jednou uděláš tak matka nematka, vlastnoručně tě zaškrtím." začalo to mlet, jakmile se hovor spojil. Jediné co jsem s té změti slov pochopil, bylo, že je to jeho matka a dnes už spolu jednou mluvili.

,,Tak mluv, řekni mi něco. Nejednom, že ti dlouho trvalo mi to zvednout, ale teď i mlčíš. Tohle ti vůbec není podobné Michaeli." zřejmě i jí pomalu dochází, že je tu něco špatně. Jenže já nevěděl, jak začít nebo co jí říct. Jak na to, abych ji nevyděsil.

,,Ehm.... ehm. Omlouvám se madam, ale váš syn tu teď není. A možná to tak bude ještě několik dalších dní. Mám mu něco vyřídit, až se vrátí?" nechtěl jsem ji lhát, ale copak můžu, mě neznáme ženě říct, že se ztratil a ani nevíme z jakého důvodu. To bych ji akorát vyděsil, a pokud by se Mik zítra vrátil, nebyl by z toho zrovna dvakrát nadšený. Panika ničemu nepomůže. Na druhou stranu, pokud by se zítra vrátil, měl by mi chlapeček hodně co vysvětlovat, protože o něj mám velký strach.

,,Kdo jste?" klidně a přímo se zeptala. Ale co já ji na to mám odpovědět. Sám nevím, jak na tom jsme a jak přesně mě bere. Navíc ani nevím, jestli ví, že je na kluky.

,, Jsem ten, u kterého váš syn minulou noc přespal. Jmenuji se William, a jaké je vaše ctěné jméno?" chtěl jsem ten rozhovor převést na trochu jiné téma.

,, Hannah Angel. Těší mě, tak to vy budete ten jeho nový objev. Přesto vás ale zklamu mladý muži, nejsem tak blbá jak si možná myslíte. Dnes už jsem s Michaelem mluvila, a kdyby někam šel, nenechal by si u vás mobil, obzvlášť když jsme se domluvili, že večer zavolá. Takže se mě nesnažte oblbnout nějakými kecy. Takže co se stalo?" řekla už mírně vytočeně. Očividně jde do tuhého.

,,Mrzí mě, že spolu poprvé mluvíme za těchto okolností. A k vaší otázce ani já sám nevím, co se stalo. Dnes odpoledne jsem jel na nákup a po návratu tu nebylo nic na svém místě. Po Mikovi a mém psu tu, ale nezůstalo ani stopy. Až se dozvím, co se stalo, budu vás ihned informovat." chtěl jsem ji uklidnit.

,,Kde teď jsi? A žádné vytáčky, chci adresu, na které se právě nacházíš. Rozumíš mi?" zněla dost ostře. Jelikož se mi očividně nepovedlo ji uklidnit, nadiktoval jsem jí adresu mého srubu.

,,Za hodinu jsem u vás a potom si pořádně promluvíme." pronesla a zavěsila. Naomi, která na mě po celou dobu hovoru visela pohledem, pokynula, ať ji řeknu, o co šlo.

,,No, to byla Michaelova matka. Má o něj strach a jede sem. Bude tu tak za hodinu." přiznal jsem.

,,To je super. Takže mi nic nevíme a ještě nám za zády bude stát ustrašená puťka. Co vůbec dělá za práci, pokud tedy pracuje?" ten kousavý tón a sarkasmus nešel přeslechnout.

,,Jestli si dobře vzpomínám, je psycholožka." jen jsem to dořekl, začal toho litovat.

,,Takže nám bude pomáhat cvokař. Lepší už to může být, jen pokud nám zavolá tvůj fotr, že se chce taky přidat." Asi to měla být další kousavá poznámka ale mě to vnuklo myšlenku. Můj výraz musel vypadat hodně zajímavě, protože mi Naomi položila ruku na rameno. Nejspíš mě chtěla utěšit, jenže mi to pomalu začalo docházet. Jediná osoba by měla důvod to udělat. Jen jedná osoba je dostatečně chladnokrevný bastard, který by si něco takového dovolil udělat. Jen jediná osoba vyhrožovala, že mi sebere všechny, co mám rád. Nevím, jak se mu nepozorovaně povedlo dostat až sem. Ke mě, k němu, k Luně a teď má možnost i k Naomi a paní Angel. To je solidně pohnojené pokud je za tím ten kdo myslím.

,,Joshy! Joshy, na co si přišel? ... Co tě napadlo? Sakra Joshy, okamžitě mi odpověz nebo ti jednu vrazím!" začínala panikařit, když jsem jí neodpovídal. Její ruku jsem stihl zastavit těsně od mého obličeje.

,, Naomi, už nejspíše vím, kdo za tím stojí." řekl jsem prostě.

,, Kurva Joshy, na tohle už nemám nervy. Okamžitě vyklop, co tě napadlo, jinak za sebe neručím." další moc pěkná výhrůžka.

,,Můj fotr, kdo jiný."